--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Wonka Jiří
Název: Debata o nedokomunisované justici
Zdroj: NN Ročník........: 0005/016 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

DEBATA O NEDEKOMUNISOVANÉ JUSTICI Až na TV NOVA se odvážný Ludvík Vaculík pokusil oponovat dopřelomovému loyalis tovi Klausovi, stála za pozornost konkurenční Debata na obrazovce ČT 1. Ta se totiž, vyjímečně z Brna, mínila věnovat stavu a důvěryhodnosti naší justice pě t let po politickém přelomu, který chtěl odstranit závislost i tohoto resortu na vládě jedné strany.

S kritičností vůči tzv. soudcovské unii, za kterou se nechává slyšet doktor ko munistické protiprávnosti Viklický, nesouhlasu nebylo. Ministr spravedlnosti v šak byl jakoby spokojen s 30% důvěryhodností soudů a demagogicky spokojenosti ohbajoval a vysvětloval rozvahou o polovině nespokojených účastnících v občans kých sporech a údajnou úplnou nespokojeností obviněných v trestních procesech. Z počtu prý 600 tisíc rozhodnutí se nenamáíhal odpočítat obchodní spory, ale zato k ročním nespokojencům přidával jejich rodiny a tvářil se, že soudní rozh odnutí se týkají přímo všech občanů a že tedy větší než 30% spokojenost, ze kt eré by rád udělal důvěryhodnost, nelze čekat. Ve skutečnosti se rozhodnutí sou dů dotknou přímo i příbuzensky jen asi 10% občanů a 90% se týkají nepřímo, ale vzbuzují buď důvěru nebo nedůvěru ve spravedlnost státu. V systému neodvolate lnosti i očividně podjatých soudců a nesamosprávnosti justiční soustavy, jde i o důvěru vládě a resortu, kteří tento systém připustili. Očistíme-li minister skou demagogii, měla by pro politiky být varující už 7% nadůvěryhodnost justic e. Moderátoři, bývalý obhájce komunistickými soudy neprávem pronásledovaných d isidentů a bývalý přední aktivista Československého výboru na obranu nespraved livě stíhaných, se příliš na obrazovce nevyznamenali, když tuto ministerskou d emagoii neodkryli a nevyvraceli. Druhým nevyznamenáním bylo, že nikdo z přítom ných, skoro jako v roce 1988 neměl odvahu pojmenovat politický záměr smrti Pav la Wonky v komunistickém kriminále. Debata byla odvedena do slepého sporu zda doktorka rudofašistického bezpráví Horváthová uvalila vazbu na těžce nemocného vzdorovatele, dotčena tím, že jí nedpovídal, nebo zda opomněla o uvalení vazb y informovat přímé příbuzné. Aby zabránila dalším protestům Československého v ýboru na obranu nespravedlivě stíhaných. To, jak vidět nevadilo ministrovi a p arlamentnímu výboru přispět k její současné neodvolatelnosti. Ani slovo však n epadlo o politické odvaze Pavla Wonky, se kterou nezávisle kandidoval v roce 1 986 do Federálního shromaždění a tím kritizoval nesvobodné volby systému Národ ní Fronty pod kontrolou KSČ, KSS a StB. Ani slovo o tom, že za to byl nesprave dlivě stíhán a že to skončilo jeho smrtí. Na konec se za ustavení úřadu veřejn ého zastánce lidských práv u nás musel přimlouvat představitel Levého Bloku, k terý by zajisté neviděl východisko v dekomunizaci resortu.

Nevyslovenou otázkou zůstalo, zda by pád nedekomunizačního ministra, který by si jistě nepřál dopřelomově loyální premier, mohl zabránit tomu, aby ovčané ne důvěřující soudům, nesměřovali k jejich bojkotu. Justice, ve které zůstávají n epotrestány politické zločiny minulého komunistického represivního aparátu, mů že občany provokovat k pojetí vlastní spravedlnosti, která není než odvetným p okračováním trestné činnosti. Post-fašistická Itálie je varující. Kde se daří korupci, klanům, mafiím, zločinu, tam anarchie, ale také nálady pro nový pořád ek, pro necidivu nesvobody. Kdo může vědět, zda záměrem sabotérů důvěryhodnsot i justice není právě recidiva nesvobody.

Ing. Petr Valentík, bývalý signatář a funkcionář Hnutí za občanskou svobodu Do NN zaslal Jiří Wonka