--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Bude Rudolf Beran rehabilitován
Zdroj: NN Ročník........: 0005/016 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

BUDE RUDOLF BERAN REHABILITOVÁN? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme si položit otázku jinou. Qui bo num?

V čí prospěch byl Rudolf Beran odsouzen? Komu prospěl zákaz jím vedené Republi kánské strany známé více jako agrárníci?

Není neznámou skutečností, že agrárníci, jako nejsilnější politická strana od voleb v roce 1925 nebyli k tehdejším představitelům státu, tedy k tak zvané sk upině Hradu nekritičtí. A to již od samého počátku samostatného Československa . Jejich kritika, máme-li ji sledovat podle osobností, směřovala nejvíce proti E. Benešovi, druhému prezidentovi. Podstatný díl agrárnické kritiky sklidila zahraniční politika, kterou představovala právě osoba Benešova.

Je třeba se zamyslet i nad politikou agrárníků. Co je drželo na prvním místě m ezi politickými stranami? Zde si můžeme snadno odpovědět. Byla to jejich pragm atická politika reagující na potřeby denního života společnosti. Tedy něco, co určuje současně vládnoucí straně její volební preference.

Politika agrárníků dovedla více než politika jiných politických stran předvále čného Československa nabízet reálná řešení problémů jimiž tehdejší společnost žila.

Že se toto nelíbilo odpůrcům agrárníků bylo nasnadě. Jejich největšími odpůrci v opozici byli jisto jistě komunisté, ale ti, pro svůj odmítavý postoj ke vst upu do vlády a zejména pro počet hlasů získávaných ve volbách nemohli agrárnik y ohrozit. Byli zde však odpůrci nebezpečnější. Jimi byli ti, kterým chyběli h lasy k získání parlamentní většiny, navíc agrárníky kritizovaní - národní soci alisté, k nimž se hlásil i Beneš. Toto nepřátelství mělo základ již ve filosof ii politiky obou těchto stran. Zatímco osobnosti hlásící se k národním sociali stům kladli již v období protirakouského odboje důraz na spojení se zahraničím , agrárníci viděli největší podíl politické práce doma.

Toto se projevilo v době ohrožení republiky, před Mnichovem. Události vedoucí k odstoupení pohraničí nebyli důsledkem politiky agrárníků. Návrh Rudolfa Bera na, aby byli do vlády přizváni reprezentanti Sudetoněmecké strany. K tomuto kr oku jej vedlo přesvědčení, dle něhož Němci musí uznávat náš stát a nesmějí šil hat za hranice. Jisto však je, že k uznání státu je třeba též adekvátní postoj státu k tomu, kdo jej má takto uznat. A výsledky posledních předválečných vol eb hovořili jasně pro účast SDP ve vládě. Zda by účast SPD změnila směr tehdej šího dění, zda by při účasti SPD nedošlo k Minichovu, je spekulace, k níž nelz e sahat pro její neoprověřitelnost.

Nikdy nebyl příliš zdůrazněn fak, že to byli právě Rudolf Beran a s ním jeho spoluobviněný z let poválečných, generál Syrový, kdo nepřed ložil Minichovskou dohodu k ratifikaci tehdejšímu parlamentu. Sám Rudolf Beran se stal předsedou vlády až v prosinci roku 1938. Pokud mu kdo vyčítá vítání H itlera činí tak proto, že neví čeho činí, nebo to ví moc dobře, ale neřekne to veřejně, protože jde z jeho strany o jitření davové histerie. Posledního z dn ešních diktátorů, Fidela Castra též vítali na konferenci v Dánsku. Diplomatick ý protokol je prostě takový, jaký je. Faktem však, který z Rudolfa Berana činí člověka čestného je, že z vlády protektorátní odstoupil. Navíc je mnoho svěde ctí o jeho podpoře protifašistického odboje.

Co je, či bylo při procesu s ním, Rudolfu Beranovi vyčítáno? Nakonec nebylo lz e se chytit ničeho chytřejšího, než obvinění z prodeje zbraní Německu, které b y si je v případě opačném vzalo tak jako tak. Je to nějaký zločin? Nebo není z ločinem odstoupit pohraniční oblasti a vydat nepříteli tam instalovaná obranná zařízení tak, jak to učinil Beneš, tehdy nejvyšší vojenský pán?

Aby bylo lze hodnotit shora uvedené skutečnosti, třeba připomenout jiný výrok Rudolfa Berana." Nelze být jednou hrdinou a za chvíli zase zbabělcem." Toto pl atí i naopak. Nelze jednou abdikovat a pak se prohlásit prezidentem a vydávat dekrety pod záštitou moci, kterou jsem nevytvořil. Kde by byl Beranem kritizov aný Beneš, kdyby se mezi všemi těmi, kteří utekli po Mnichovu do ciziny nenaše l dostatek prostých statečných lidí ochotných pozvednout proti Hitlerovi zbraň ?

Pro zodpovězení původní otázky nezbyde než se zbavit mýtů o osbnostech našich dějin. K tomu je třeba přihlédnout ke všemu, co se stalo, ke všem, i osobním v ztahům těch, kdož jako politikové naše dějiny tvořili. Tak, jako si nyní vládn oucí strana přičte ke svým úspěchům to dobré co přinese doba, musíme agrárníků m přičíst to co bylo dobré na předmnichovské republice. Jejich přední osobnost í byl Rudolf Beran. Jeho rozpory s Benešem také nejsou neznámou věcí. Pak je t řeba vzít v úvahu, zda to nebyl právě napjatý poměr mezi nimy, co vedlo k prvn ímu politickému procesu naší poválečné historie.

V Prazue dne 6. dubna 1995, pro NN Vladimír Kolář