--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0005/017 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ Nebezpečné, ba často až destruktivní tendence světového vývoje, zdá se, nabíra jí stále více na průraznosti. O čemž svědčí například nejen eskalace vývoje v zemích bývalé Jugoslávie či někdejšího sovětského impéria, ale také strmý růst terorismu. V minulém týdnu toho byly důkazem nejen dva opakující se útoky otr avným plynem v japonské Oklahomě, kde několik stovek postižených muselo být ho spitalizováno v nemocnicích. Mnohem drastičtějším se totiž stal pumový atentát provedený s největší pravděpodobností militantní organizací "Milice severního Michiganu" na sídlo úřadů v severoamerickém Oklahoma City: Zatím při něm do n eděle 23. dubna přišlo o život 81 lidí, na 400 jich bylo zraněno a dalších 150 osob, z toho téměř 40 malých dětí z mateřské školy umístěné ve zničené budově , se dosud pohřešuje...
(Stejně hrůzný je ovšem také masakr v občanskou válkou sužovaném středoafrické m státě Rwanda, při němž v jednom z utečeneckých táborů přišlo násilně o život na 8000 lidí. A to už nehovoříme o stupňujícím se napětí na Předním východě, kde teroristické skupiny Palestinců podnikají zákeřné útoky na izraelské občan y resp. umírněné Palestince...)
Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
Nutno však konstatovat, že mezinárodní scéna nežije pouze těmito "deprimujícím i" skutečnostmi. A čas od času se na ni prezentují i události mající konkrétní politický charakter. Což se, pochopitelně, projevuje také u nás, kde sice nen í dosud terorismus, spíš přebytek různých afér a skandálů.
(Jednou z takovýchto zahraničně politických záležitostí je například do dnešní ho dne nevyjasněná otázka židovského majetku, který byl zabaven Němci v průběh u okupace 1939 až 1945, následně pak v letech komunististické diktatury. Otázk a natolik nevyjasněná, zejména ve vztahu k české vládě, jež jeví silnou neocho tu cokoliv napravit, že se v minulých dnech rozhodli zasáhnout američtí kongre smani. Napsali totiž dopis, v němž žádali postkomunistické země střední a vých odní Evropy o urychlené řešení problému ve prospěch Židů. Pochopitelně, česká strana o posledním víkendu ústy ministra a vedoucího úřadu vlády Igora NĚMCE t uto iniciativu až téměř "arogantně" odmítla s tím, že jde o zasahování do naší suverenity. Tedy přesně ve stylu slovenského premiéra Vladimíra MEČIARA, kter ý jinak veřejně odsuzujeme...)
* * *
Za zmínku však stojí i přijetí skupiny 250 amerických letců, veteránů z II. sv ětové války, které se uskutečnilo v Praze dne 23. dubna prostřednictvím náčeln íka vojenské kanceláře presidenta republiky generála Ladislava TOMEČKA. Václav u HAVLOVI oni veteráni zřejmě za setkání nestáli. Naopak, "údajně" velký význa m má pobyt ministra zahraničí Josefa ZIELENCE (ODS) v Londýně, kde od čtvrtka 20 dubna jednal se svým britským resortním kolegou Douglasem HURDEM. Ten měl p otvrdit, že rozšiřování Evropské unie a NATO je nezvratné a s Českou republiko u se do těchto organizací počítá jako s prvními nově přijatými zeměmi. (Nesmíme ovšem zapomenout ani na očekávané cesty parlamentních delegací: Na je dné straně do Švédska a Norska pod vedením předsedy Poslanecké sněmovny Milana UHDEHO z ODS, na straně druhé pak pod vedením místopředsedy Parlamentu z téže ODS Jiřím VLACHEM do Německa. Konečně, podle oznámení Bílého domu ve Washingt onu president Bill CLINTON nominoval koncem minulého týdne novou americkou vel vyslankyni v Praze. Stane se jí blízká presidentova spolupracovnice a bývalá ř editelka oddělení pro evropské záležitosti Rady národní bezpečnosti Jennone WA LKEROVÁ, pochopitelně ale až po schválení americkým Senátem.)
UDÁLOSTI V "BLÍZKÉM" ZAHRANIČÍ
Tady, na rozdíl od několika posledních týdnů, začíná, zdá se, "houstnout" atmo sféra. Například v Polsku, kde po relativním zklidnění znovu president Lech WA LESA zaútočil na premiéra Józefa OLEKSYHO, jehož chce pohnat před soud, a na P arlament, kterému opět hrozí rozpuštěním. "Veselo" však, teď už pernamentně, n ení ani na Slovensku, kde vláda jmenovala Ivana LEXU (HZDS), jednoho z úhlavní ch nepřátel současného presidenta Michala KOVÁČE, do funkce ředitele slovenské kontrarozvědky. Hladinu také čeří prý atentáty na poslance vládní HZDS, s nim iž tato strana v posledních dnech vyrukovala. A pochopitelně negativní dopad, tentokrát na česko slovenské vztahy, má pak prohlášení premiéra Vladimíra MEČI ARA, který znovu odložil setkání s Václavem KLAUSEM (ODS): Zřejmě úmyslně nech ce řešit sporné problémy.
(Ani v sousedním Rakousku ovšem není klid. Koaliční vládní Lidová strana pod t lakem nedávných špatných volebních výsledků o víkendu vyměnila své vedení, min istři zahraničí Alois Mock a vicekancléř a ministr školství Erhard Bussek odeš li z kabinetu a z vedení strany, novým jejím předsedou se stal ministr hospodá řství Wolfgang SCHÜSSEL: Sjezd lidovců navíc rozhodl, že strana bude usilovat o zřeknutí se důsledné rakouské neutrality...)
SVĚT KOLEM NÁS
A jak to vypadá ve "zbývající" Evropě a v ostatním světě? O abnormálním nárůst u terorismu v tomto období jsme už psali v úvodu. Takže k tomu lze jen zdůrazn it ne zrovna radostnou situaci, která se stále výrazněji začíná rýsovat v Rusk u. Zejména poslední prohlášení ministra zahraničí KOZYREVA, že jeho vláda nebu de váhat použít vojenskou sílu v případě ohrožení ruské menšiny mimo hranice R uska, není zrovna moc příjemné. Stejně tak jako rozpory mezi presidenty USA a Ruska, týkající se rozšiřování NATO, jež necelé tři týdny před jejich setkáním v Moskvě nabírají už téměř konfrontační ráz. Do stejné kategorie pak patří i prohlášení ruského listu KOMSOMOLSKÁ PRAVDA, podle níž Česká republika není ni c jiného než "drobná mince" ve hře velmocí, jejíž zájem bude málokdo brát na v ědomí. Ale k tomu se vrátíme v komentáři...
(Přidáme- li ještě narůstající aktivitu ruských vojsk v Tadžigistánu, není to vskutku radostný pohled do nejbližší budoucnosti. Ostatně, ani předběžné výsle dky prvního kola presidentských voleb ve Francii, oznámené v pondělí 24. dubna , nejsou moc lichotivé. Vyhrál totiž socialistický kandidát Lionel JOSPIN před svými pravicovými rivaly Jacquesem CHIRACEM a Edouardem BALLADUREM: Do druhéh o kola postupují ovšem jen první dva a i když se očekává vítězství Chiraca, dá se, právě vzhledem k Jospinové úspěchu z neděle 23. dubna, počítat s překvape ním i tady...)
* * *
Takže k jedněm z mála světlých bodů, navíc velmi poučných a možná i varovných pro politické spektrum České republiky, můžeme přiřadit trest 15 měsíců odnětí svobody pro francouzského exministra obchodu Michela NOIORA, který byl uznán vinným z korupce a odsouzen koncem minulého týdne. Jenomže, Francie je právním státem a politická kultura či nezávislost soudů u nich, na rozdíl od nás, exi stuje.
____________________________________________________________ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
____________________________________________________________ PODOBNOST NIKOLIV ČISTĚ NÁHODNÁ
Postoje Ruska coby mezinárodně právního dědice bývalého Sovětského svazu začín ají být stále více dosti podivné a připomínají časy sotva minulé. Vše totiž na svědčuje skutečnosti, že tento de facto "nově" vzniklý stát nezdědil pouze jis tá práva, resp. povinnosti vyplývající ze zahraničně politických smluvních záv azků, ale uzurpuje si také nárok na supervelmocenské postavení. Ba co víc: Něk olik let po rozpadu svého komunistického předchůdce používá "demokratizující s e" Rusko stejného slovníku, stejných argumentů a často i stejných praktik. Jak o příklad budiž uvedeno citované již tvrzení moskevské KOMSOMOLSKÉ PRAVDY, pod le níž například Česká republika je pouze drobnou mincí ve hře světových velmo cí. Čili jinak řečeno, Rusko danou oblast považuje nadále za sféru svého vlivu a záleží pouze na této postkomunistické resp. "neokomunistické" rádoby opět " supervelmoci", jaký osud svému někdejšímu vazalovi určí.
(Jistě, nové Rusko coby "supervelmoc" existuje už jen ve snech a stojí na vrat kých "hliněných" nohou. Západní Evropa včetně USA si však uvedomují, že dědic bývalého Sovětského svazu vlastní nepřeberný arzenál atomových zbraní. Navíc d isponuje jednou z nejpočetnějších armád světa, která, byť v chaotickém a psych icky rozloženém stavu, předvádí právě v těchto měsících v Čečensku, čeho že je to schopna. Možná právě z těchto důvodů NATO a demokratický "zbytek" světa ru ským diktátorsko velmocenským choutkám ustupují...)
* * *
Nejde ovšem jen o článek v Komsomolské pravdě. Ministr KOZYREV před několika d ny také prohlásil, že Rusko nedovolí, aby bylo v zahraničí ubližováno jeho nár odnostním menšinám. Vlastně přímo oznámil, že pokud Jelcinova vláda nabude pod ezření, že se tak děje, zasáhne vojensky. Což už nelze považovat za slovník ko munistické éry stalinsko brežněvského Sovětského svazu, ale přímo Hitlerova fa šistického Německa. Stačí jen připomenout zábor Rakouska případně Mnichovskou dohodu z roku 1938 nebo napadení Polska o rok později. Podobenství zde najdeme více než zřejmou... A odtud už není daleko ke známé politice "usmiřování", ja k ji ve třicátých letech velmoci realizovaly vůči nacistickému Německu. (Nacistické Německo už neexistuje: Existuje ale Rusko, které se onomu zrůdnému státnímu útvaru v mnoha směrech dost podobá. Nejen rétoricky, ale též faktick ými činy. Stejně tak jako se zmíněné "usmiřování", vlastně spíš "ustupování" d nešní Západní Evropy podobá někdejší politice Velké Británie, Francie... Tenkr át byly obětovány Československo s Polskem a několik desítek miliónů lidí zahy nulo v následné válce. Dnes se hraje znovu o stejné země. Navíc Rusko vyhrožuj e další světovou válkou, pokud nebudou brány v úvahu jeho nároky a požadavky. Uvědomují si to státy NATO? Uvědomují si, že historie se může kupodivu znovu o pakovat, jenomže v mnohem tragičtější podobě než v minulosti? Dnešní zflustrov ané, uražené a velmocensky neukojené Rusko se totiž až velmi nápadně podobá ně kdejšímu nacistickému Německu...)
Zahraniční stránku připravil
Jiří F. PILOUS