--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Přibský Vladimír
Název: Vážený pane doktore,
Zdroj: NN Ročník........: 0005/017 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vladimír Přibský Vážený pan

dr. Petr Příhoda

Rádio Svobodná Evropa

Vinohradská 12, Praha 2

Vážený pane doktore,

ač dost nerad, protože to je vskutku zbytečné, leč jaksi pro klid v d uši, přec jen musím reagovat na Vaši úvahu o roce 1968, kterou jste pronesl dn e 24.3. t.r. na vlnách rádia Svobodná Evropa, vysílačky, kterou jsem - ach, ja k dávno již tomu! - tolik, tolik milovali....

K témuž problému jsem se sice již vyjádřil poznámkou k článku pana Kř íže (LN 25.2. tr.), ale to víte, že zase zbytečně. Nicméně, řekl jsem si, i li di jako Vy by měli mít nějaký korektiv, a protože není možné polemizovat s Vám i ani v tisku, ani v rozhlase, ani v televizi, řekl jsem si - napíšu mu. Obává m se totiž, žer ani merita se nedobéřeme, pokud o jakémkoliv, nejen o tomto pr oblému se budou směti vyjadřovat dalších 40 let opět jen někteří lidé, byť zas loužilí komunidisidenti, emigranti či redaktoři Svobodné Evropy. I tito obzvlá šť osvícení lidé jednou přece musí připustit, že názor na rok 1968 může být i jiný, než jaký zastávají oni, povolaní a povolení, a že krom nich tady, v Čech ách, existuje ještě poměrně nezanedbatelná část české inteligence, která dokon ce vůbec nikdy nebyla s nimi v KSČ až do jejich vyloučení, a už vůbec ne v StB a to ani omylem.

A teď si to, pane doktore, vezměte tak že pět let po státním převratu uskutečněném na konci roku 1986 v souladu s dohodou velmocí, nemá tato nezane dbatelná část české nekomunistické a neestébácké inteligence ani jeden časopis typu Přítomnosti, anebo Nové přítomnosti, či Přítomnosti sametové, a nemá ani žádnou možnost vyjádřit se k čemukoliv v Deinstbierově veřejnoprávní televizi , ani v osmašedesátnickém Českém rozhlase.

A přitom je třeba národu ještě dovysvětlit tolik, tolik věcí, viďte? Povím Vám zatím jen o některých, abyste věděl, čemu bude muset Svobod ná Evropa i v příštích letech ideově čelit.

Tak napčíklad: Komunisticko-sovětská nadvláda v Československu se při pravovala pečlivě přímo v Moskvě, a to od roku 1929, kdy zrumprecírovanou KSČ převzal do své správy jakýsi Gottwald, dotud agent Moskvy. K uskutečnění převz etí moci došlo 25. pnora 1948, kdy už i tak zkušený diplomat, jako byl dr. E. Beneš, ztratil schopnost jim vzdorovat. Sovětská moc v Československu byla od počátku koncipována na ryze místodržitelském principu. Země byla okamžitě pozb avena rozhodování nejen ve věcech poitiky zahraniční, ale i vnitřní. Vše, co s e tu od toho data dálo, dálo se pouze na přímý příkaz a pod přísnou kontrolou Moskvy (ti pánové odtamtud si říkali "poradci").

A přesně totéž se mělo v reformních mimikrech opakovat i v takzvaném obvodném roce 1968.

Proč asi? Protože KSČ průbehem ubíhajících let jaksi poztracela respe kt: v 60. letech byli všichni ti její vedoucí vítězně poúnoroví strejcové česk ému národu už jenom k smíchu. A jelikož získat znovu nezbytná respekt již neby lo možné dalšími a dalšími státně stranickými vraždami a monstrprocesy (z jaký chsi pro mne záhadných důvodů od tohoto osvědčeného způsobu vládnutí v Moskvě velmi nerozumně upustili), pokusila se na konci 60. let skupinka fanatických k omunistických přestárlých "mládežníků" vzít moc do svých rukou stejně špinavýc h, jako vždy byly i jejich modré košile, z nichž se nikdy nevysvlékli. Všichni ti rudí hoši, kteří už své první dětské krůčky prováděli na s tranických sekretariátech pod bustou J.V.Stalina a V.I.Lenina, však přece jen udělali tu nejstrašnější chybu ve svém privilegovaném životě: uvěřili jakési m oskevské lobby, která si to vymyslela, že pro Moskvu by prý snad byl i přijate lný jakýsi socialismus s lidskou tváří na sovětském okupačním území zvaném Čes koslovensko.

Dokonale zaštítěni sovětským oblíbencem Dubčekem, pokusili se pak o c osi, co by se snad dalo nazvat převratem sekretariátů. Přitom si však byli ust avičně vědomi toho, že bez souhlasu, by přímé podpory ze strany Moskvy, nemoho u svůj převrat nikdy uskutečnit. Bez Ruska, jeho Rudé armády a zejména jeho ta jné policie a poradců by socialismus v ČSR ze žádných okolností neudrželi. Pro to o podporu Moskvy doslova bez přestání žadonili a od počátku se také chovali velice obezřetně. Vezměte si jen tu jejich odpudivou terminologii: demokracii zásadně říkali demokratizace, pro jakousi kritiku sice byli, ale musela být " konstruktivní", musela být vedena jen z tzv. socialistických pozic. Zároveň vy trvale varovali před "nebezpečím zprava" a rehabilitovali si pouze ty, kdo se komunistických zločinů v 50. letech sami dopouštěli.

Výsledkem jejich obrodného procesu by bylo jen další utuženímoci komu nistickosovětské mafie v ČSR.

A tak opravdu nechápu, proč se my, kteří jsme do této sorty lidí zvlá šního ustrojení nikdy nepatřili, máme hradě hlásit k tradicím svatého roku 196 8. A proč by se měl k této pochybné tradici hlásit český národ, který byl v ro ce 1948 Rusy a jejich komunistickými kolaboranty a agenty znásilněn a pak v ro ce 1968 tak hluboce ponížen?

Naopak se domnívám, že s komunisty, jak s těmi bývalými, tak se těmi reformními, neboli, jak jim říkával pan JUDr. Ulyanoff, s renegáty, je třeba v ést nepřetřžit "ideový boj", který nám všem sami vnutili. Především je třeba z novu a znovu trpělivě opakovat národu celou pravdu o podvodu znavém obrodný pr oces 1968. A přitom zejména zdůraznit, že právě tak jako nikdy nikdo žádné kom unisty nepověřil, aby tuto zemi 25. února 1948 předali do správy cizincům, prá vě tak se žádného z nich nikdo neprosil - ani v roce 1968, ani v letech násled ujících - aby zahájili "komunistický boj proti komunismu," jelikož dospěli k z ávěru, že do KSČ se jim už asi nekdy nepodaří dostat se zpátky. V roce 1989 se naposledy chytili příležitosti a zavedli nám tu vládu komunodisidentského konsenzu, která s masarykovskou první republikovou, či s n aší československou demokracií měla věru málo společného. Až konečně vezme za své i tenhle komunodisidentský konsenzus, měli by komunisté, tito skuteční pra původci veškerého zla v této zemi, snad už konečně začít zpytovat své svědomí, zapomenout na steismus a podobné marxistické vědecké objevy a modlit se k Boh u, aby jim alespoň on odpustil to, co my jim už neodpustíme nikdy: že vlastní zemi větolomně zradili a bezbrannou odevzdali cizincům. Jestliže některé z nic h průběhem let jejich vlastní třídní bratři popravili, byla to nejen ironie os udu, ale i důkaz zoho, že boží mlýny melou sice pomalu, ale zato spolehlivě. V Praze, Brunclíkova 24, 162 00 Praha 6