--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hofer Karel
Název: Sedmé výročí smrti Pavla Wonky
Zdroj: NN Ročník........: 0005/017 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Sedmé výročí smrti Pavla Wonky Sedm let uplynulo od fyzické likvidace neohroženého oponenta komunistického re žimu Pavla Wonky. Zemřel ve vězení 26. 4. 1988 ve věku svých 35 let. Nesmyslná, zbytečná, připravená pomalá vražda otřásla tehdy námi všemi. Vraždě chladnokrevně přihlíželi:
- soudkyně JUDr. Marcela Horvátová, která umírajícího Pavla Wonku odsoudila - advokát JUDr. Milan Jelínek - konfident StB, který nedokázal ani rodinu in formovat o kritickém zdravotním stavu Pavla Wonky
- prokurátor JUDr. Josef Doležal, žalobce
- vězeňský lékař JUDr. Radim Pek, který navzdory realitě vyslovil lékařské d obrozdání o způsobilosti Pavla Wonky k soudnímu jednání i k výkonu vazby - bachaři, kteří...
S v ě d e c t v í s p o l u v ě z n ě : (redakčně kráceno) Chci podat svědectví o Pavlu Wonkovi, který zemřel v r. 1988 ve vazbě v Hradci Králové. Seděl jsem vedle něho na cele a současně se mnou tam byl pan Vladimí r Král, jehož případ byl také vykonstruován a dostal 13 let. Slíbili jsme si, že musíme podat svědectví o Pavlu Wonkovi, na něhož nelze zapomenout. Hovořil jsem i s Jiřím, bratrem Pavla Wonky, a jsem rozhořčen lží a špínou, kterou na něj našlapal bývalý totalitní režim a moje svědectví bude sloužit k jeho očišt ění. Někteří svědci asi odpadli - nechtějí vypovídat a bojí se, ale já jsem oc hoten, nemám strach ani ženu a děti, a svědectví bych chtěl podat i za cenu sv ého života. Dosvědčím, že Pavel Wonka byl ve vazbě v Hradci Králové mučen a ub it k smrti. Používalo se velmi rafinovaných metod, které nezanechaly stopy. Ne byla to embolie, ale vražda. Žádná mrtvička, žádný výpadek Pavla Vonky. Šlo o výpadek příslušníků SNV a totalitního režimu. Pavel Wonka nebyl sám , kterého ubili k smrti, mnohým píchali injekce. Mučili např. ing. Dobnera, kt erý z toho nakonec skončil v blázinci. Sám jsem zažil na sobě mučení elektrick ými šoky ve věznici v Trenčíně, kde dělali takové pokusy jako na zvířatech - p ro příslušníky SNV jsme nebyli lidmi.
Pavel Wonka byl na cele vedle mne, oddělovala nás od něho jen 16 cm zeď, ale oknem bylo možno se domluvit. Pavel Wonka vyhlásil hladovku, kterou doktoř i vůbec nebrali na vědomí, stále byla k němu na celu strkána strava, ačkoli by la praxe, že vězeň, který vyhlásí hladovku, je isolován a je mu věnována zvýše ná lékařská péče. Ale u Pavla Wonky to tak nebylo, byl se dvěma Romy, Absolone m a Balášem. Byla to dobře promyšlená vražda.
Když jsem se setkal s Pavlem Wonkou v dubnu 1988, na vycházce jsem ho vod il, ikdyž jsem byl svázán jako zvěř v tzv. "medvědu" a jeho jsem musel přidržo vat, protože nemohl chodit. Potom to s ním šlo ke konci a musel ještě jít k so udu. Bylo to s ním velmi špatné, nám se moc nesvěřoval, ale nadával na ně kudy chodil a říkal, že jediná zbraň proti nim je tužka a kus papíru. Touto zbraní uměl velice dobře zacházet. Veškeré stížnosti, které psal, měly svůj účel. Pa vel stížností dosáhl i spravení okapů ve vězení atp.
Dále chci uvést, že Pavel Wonka byl mučen a bit. Když mne vyvedli na zubn í prohlídku, viděl jsem na chodbě vodu, byl slyšet nářek, jak ho bijí, nikdo n esměl ven. Vyvedli ho z cely, vyslekli ho do naha a pověsili za ruce na mříže na katr tak, že měl chodidla 10 cm nad zemí a byl poléván hadičkou, ve vědru m ěli připraveno 5 pendreků a k nim se připojilo 5 příslušníků SNV a řezali ho t ak dlouho až už nemohl křičet a jen sípal a my jsme to museli poslouchat. Vše bylo velmi dobře slyšet, takže vězňové, kteří byli nablízku, vše velmi dobře s lyšeli. K tomu by mohl mnohem více říci chodbař, který vyměňoval prádlo atd. P otom vím, že Pavel Wonka nemohl řádně chodit a míval v těle i červy a o tom vě děli i lékaři, brali ho na prohlídky, ale ty byly takové jako když byl Pavel z dráv, jakoby se nic nedělo. Pavel Wonka byl pořád považován za zcela zdravého, ikdyž jsme ho před smrtí přinesli na ošetřovnu.
Když ho zase mučili, domluvil jsem se s Vladimírem Králem, že si rozbiji hlavu, abych se dostal na chodbu a mohl podat svědectví o zvěrstvech těch gest apáků, co tam s Pavlem Wonkou dělají. Vladimír Král si lehl do postele a dělal , že spí a já vyhodil signalizaci. Simuloval jsem nevolnost, upadl jsem a při pádu jsem si o topení rozbil hlavu. Bylo to zrovna po tom křiku, co Pavla doml átili. Přiběhli společně s dévéťákem a otevřeli celu. Měl jsem zakrvácenou hla vu a odvedli mě na chodbu a zde jsem viděl něco příšerného. Naposledy jsem měl možnost vidět Pavla Wonku, byl pověšený nahý na katru a nejevil známky života . Buď omdlel bolestí, nebo byl již mrtvý, ale při vědomí nebyl. Proto když jse m se vrátil od doktora, zabouchal jsem na Absolona a Vladimír Král mě informov al, že Pavel je již na cele a leží v bezvědomí a je ošetřován Romy. Pavlu Wonk ovi byla odebírána krev i moč atd., takže doktoři věděli, že se v něm tvoří ac eton a je jasné, když člověk drží více než 5 dní hladovku, je z něho cítit ace ton. Bylo to z Pavla cítit i na dálku a my vězni a kamarádi jsme to z něho cít ili, natož nějaký doktor. Pan doktor se tvářil a dělal tak, že Pavel hladovku nedrží. Vše bylo řízeno estébákama a natolik promyšleno, že k tomu byli použit i i Romové, kteří mu jedli jídlo. Dělalo se to záměrně a byla to naplánovaná v ražda. Opakuji znovu, že to byla vražda.
Jména policajtů, kteří zavraždili Pavla Wonku neznám, ale znám jejich pře zdívky, které jim dali muklové, vězni před mnoha léty a dle nichž jsou známi. Jeden z nich je známý pod přezdívkou "CIKÁN" - je černovlasý s vousy, dále "TU ŽTIČKA" v hodnosti poručíka, další "ZLATOZUB", kteremý byl v tzv. bouchacím ko mandu s "černou Mářou" v 60. a 70. letech. Dále uvádím dalšího vraha pod přezd ívkou "PRASEČÍ HLAVA". Ti tam stále pracují a ti Pavla kopali, mučili a nakone c zavraždili.
Vykonavatelé této úkladné vraždy tam stále pracují a jsou ve funkcích - d okonce i náčelník je stejný. Bylo by třeba a já žádám celou veřejnost o to, ab y tito lidé byli potrestáni a propuštěni z věznice.
Tito lidé dále chtějí v našem novém režimu převychovávat. Jsou tam jako v ychovatelé, oni neberou svoji funkci jako zaměstnání, ale jako nějakou útěchu a místo, kde si mohou beztrestně vylít svoji zlost.
Kdybych já někoho takto zavraždil, dostal bych 14 let nepodmíněně a nikdo by se se mnou nebavil. Tito lidé nadále vykonávají funkci a můžou kdykoli zne užít svoji funkci popř. zase někoho ubít k smrti, jakoby se nic nedělo. Je to smutné, ale je to pravda. Já sám vím, že se pravda špatně vykládá - každému, k terého se to týká, se kroutí vousy. Jsou to vrahové, to nejsou lidé - to jsou zvířata, mě připadají jako gestapáci. Ptal jsem se na názor starších lidí, co byli v koncentrácích ve vězení za války, ti něco zažili. Ale říkají, že co se dělo od roku 1948 do 17. 11. 1989 je hrozné. Oficiálně žádní političtí vězni n eexistovali, prý jsme zde neměli ani žádné politické opddělení. Tito vězni exi stovali od r. 1948 a na parargraf dle hlavy 1 tr. z. jsem byl souzen i já. Vím , že existovala tzv. poitická oddělení vězňů ve věznicích Leopoldov, Mírov, Ho rní Slavkov, a další a další. V těchto věznicích jsem byl i já a co jsem viděl se nedá ani vypovědět. Normálnímu člověku se musí i rozum zastavit - když to dnes vyprávím, nikdo mi nevěří. Ne, že bych někomu doporučoval, aby něco podob ného zažil - to bych nepřál ani svému nepříteli. Nechtěl bych to zažít znovu. Pavel měl hodně přátel, nemyslím jen z okruhu Vrchlabí, kde vyrůstal a ži l s matkou a se svým bratrem, ale i jinde. Jméno Pavel Wonka se stalo symbolem a oblétlo celý svět. Chtěl bych, aby se to jméno nacházelo očištěné a v pravd ě.
Hostinné 22. 3. 1990 Prokůpek Dušan
V R A Ž D A D O P O S U D N E B Y L A V Y Š E T Ř E N A ! Dle dokumentace sepsal Karel Höfer