--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Mínění veřejnosti proti mínění soudů
Zdroj: NN Ročník........: 0005/017 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

MÍNĚNÍ VEŘEJNOSTI PROTI MÍNĚNÍ SOUDŮ.

V Aréně vysílané televizí dne 18. dubna 1995 seděl v horkém křesle pan doktor Kalvoda. Jeho úkolem bylo přesvědčit veřejnost o dostačující úpravě nutné obra ny a krajní nouze v současném trestním zákoně. Téměř desetinásobnou převahou h lasů proti odešel s nepořízenou.

Zatímco jeho protivníci, mezi nimiž byl i navrhovatel novelizace sporných usta noveních trestního zákona požadovali takové vymezení pojmů aby nedocházelo k p rotichůdným jejich výkladům při rozhodování různých soudů, hájil pan Kalvoda s oudcovskou nezávislost i do té míry, že připouštěl možnost naprosto odlišných rozsudků v obdobných případech projednávaných jednotlivými soudy. Spor tedy byl nakonec více v tom, zda mají soudci být vázáni přesnou literou z ákona, kterou mají pouze aplikovat či zda mají svým výkladem zákon přibližovat realitě denního života.

Stojí tedy proti sobě dvě pojetí výkonu soudcovského povolání. Má soudce rozho dovat pouze o tom, zda jednání pachatele naplnilo skutkovou podstatu trestného činu tak, jak je specifikována v trestním zákoně, nebo má rozhodovat i o vině toho, kdo se takového jednání dopustil?

Na výše uvedenou otázku lze uspokojivě odpovědět teprve po zkoumání celého sys tému trestního soudnictví. Není u nás vyjímečným případem, kdy veřejnost je v konkrétním případě jiného názoru než soud. Veřejnost se dokonce cítí postavena jakoby mimo soudní moc ač jsou občané, tedy veřejnost zdrojem veškeré státní moci, tedy i moci soudní. Náš současný systém soudní moci, její vznik a zejmén a její nezávislost jde možná dále, než by veřejnost chtěla. Ta totiž nemá na r ozhodování soudní moci žádný vliv. Do navrhování soudců ani přísedících nemá m ožnost přímo zasahovat a jsou známy i případy, kdy není spokojena s jednotlivý mi soudci jako s osobami, které soudní moc vykonávají.

Existuje však takový systém trestního soudnictví, v němž se veřejnost podílí n a rozhodování soudů měrou nikoliv nepodstatnou. Takovému systému odpovídají po rotní soudy. Ty vystupují v závažných trestních případech, v takovývch, které zrovna u nás dovedou rozvířit hladinu veřejného mínění. V uvedeném systému sou dce profesionál pouze posuzuje jednání obviněného jako jednání naplňující pods tatu trestného činu tak, jak je uvedena v zákoně. Současně vede soudní řízení tak, aby byla zachována všechna práva obžalovaného, aby obžaloba postupovala p odle litery zákona při dokazování viny a samozřejmě vedede celé soudní jednání při hlavním líčení. O vině však rozhoduje porota složená z občanů, tedy z veř ejnosti. A vyřkne-li porota n e v i n e n, nezvrátí to žádné osobní přesvědčen í soudcovo.

Jisto je, že porotní soudy neodstraní rozpory mezi veřejným míněním a rozhodov áním soudů absolutně. Je to však jedna z možných cest. A není to cesta, která by byla našemu soudnictví cestou neznámou. Porotní soudy existovaly již před v álkou. V současnosti však mají možná pouze teoretický význam. Vždyť ta samá ve řejnost, která není spokojena s výroky soudců profesionálů o vině obžalovaných není schopna soudům dodat dostatek přísedících. Zda je to jenom ve veřejnosti samé nebo i v systému získávání občanů pro funkce přísedících, v jejich ohodn ocení a v jejich vážnosti ve veřejnosti ponecháme na posouzení čtenářů. V Praze dne 20. dubna 1995, pro NN Vladimír Kolář