--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Babula Jaroslav
Název: Jen v poctivé práci vědění je naše spasení
Zdroj: NN Ročník........: 0005/019 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jen v poctivé práci věděni, je naše spasení!

Dne 25. 4. 1995 jsem sledoval televizní pořad Aréna, v němž min. škol ství pan Philip se vyjadřoval k situaci ve školství. Z debaty vyplynulo, že uč itelé nejsou spokojeni s finančním ohodnocením, v důsledku čehož mnoho odborní ků ze školství odchází a že vláda nemá dostatek peněz na zvýšení učitelských p latů.

Ze situace ve školství i v celé naší společnosti jsem velmi smutný, n eboť vidím, že veškeré lidské úsilí směřuje jen k osobním výhodám a ke konzumn ímu způsobu života, což nás staví na úroveň pouhých živočichů. Podle mého názoru, by si učitelé zasloužili nejvyšší společenské a tí m i finanční ocenění, neboť se nejvíce podílejí na výchově člověka a tím i na zkvalitnění celé společnosti, pokud ovšem je jejich úsilí zaměřeno správným sm ěrem. (Víme, že v minulosti mnozí učitelé dětskou duši více degenerovali, nežl i rozvíjeli.) Učitelé jsou jedinou naší nadějí, že národ nezhyne, neboť jako m alý stát můžeme s většími státy soutěžit pouze na úrovni vzdělanosti, vyspělos ti ducha a kvality práce.

Vraťme se však do současné reality a pokusme se najít příčiny nespoko jenosti učitelů i převážné části veřejnosti.

Příčiny jsou zřejmě v nesprávném rozdělení finančních prostředků, což svědčí o neschopnosti politické reprezentace, správně řídit zájmy společnosti . Jestliže je náš stát chudy, musí se uskrovnit všechny složky společnosti, ze jména složky řídící. Jestliže jsme se nacházeli v situaci, kdy bylo třeba utáh nout opasky, měli si je především utáhnout političtí přestavitelé, neboť tito mají jít vždy příkladem svým podřízeným.

Každý dobrý hospodář, vždy nejdříve nakrmí své koně, neboť je si vědo m, že je na nich závislý a pak teprve jde ke stolu.

Každý slušný člověk si vezme z nabízeného kolíče jen toli, aby zůstal přibližně stejný díl i pro ostatní zájemce.

Kdyby poslanci zůstali při svých původních platech 12.000 Kč měsíčně, byli by učitelé se svými platy spokojeni, neboť v zájemném ohodnocení by bylo úměrné. Jestli si však poslanci své platy zvedli na 24.000 Kč měsíčně, aniž b y jejich práce přinášela prospěch národu, pak je nespokojenost s nepřiměřeným finančním ohodnocením oprávněná. Nejedná se však jen o neúměrně vysoké platy p olitických představitelů, ale také o nehospodárné plýtvání s finančními prostř edky. (Časté zájezdy do zahraničí, dotace politických stran, vysoké odchodné b ývalým nomenklaturním kádrům, různé recepce, daňové úniky apod.) Poněvadž jsou finančí zdroje zřejmě vyčerpány, zvýšení učitelských platů by bylo možné pouz e za předpokladu zvýšení daní a životních potřeb, což by poškodilo celou spole čnost, včetně učitelů samých, takže zvýšení jejich platů by nepřineslo očekáva né zlepšení jejich postavení.

Podle mého názoru je třeba změnit celou koncepci politického systému, odstranit z vedoucích politických a hospodářských míst různé kari=risty, podv odníky a příživníky, kteří společnost jen využívají. Na jejich místa je třeba dosadit lidi čestné, jež by dovedli společnost řídit tak, aby prospívala. Jak to provést a kde takové schopné osobnosti naleznout, k nimž by byla plná důvěr a, zatím nevím. Musíme je asi teprve vychovat, což bude úkolem především učite lů.

Učitelé by si měli uvědomit, že jejich práce není zaměstnáním, ale po sláním, které musí plnit v sebehorších podmínkách. Nestačí děti naučit číst, p sát a počítat, ale je třeba do nich vložit i hodnoty ducha, smysl pro čest a s pravedlnost a lásku k vlasti. Až takto vychované děti jednou převezmou správu státních záležitostí do svých rukou, pak se snad i učitelé dočkají zaslouženéh o ohodnocení.

Vzpomínám si na své učitele, kteří mnohdy ve velmi špatných podmínkác h a v okupaci s velkým rizikem, nás vychovávali k pravdě a k vlastenectví, za což mnozí poližili i své životy. Podařilo se jim vložit do nás, do generace I. republiky takového ducha, že jej nezlomil fašismus, ani komunismus. Je velká škoda, že odborníci ze školství odcházejí. Děje se tak asi p roto, že nepochopili správně politickou situaci a své místo ve společnosti a h odnotu svého poslání. Odborník má hodnotu pouze ve svém oboru. Jakmile jej opu stí, přestává být odborníkem a stane se jen lépe placeným úředníkem. Svou odbo rnost vymění za kus žvance. Nikdy se již nepodívá do rozzářených dětských očí, jež začínají vnímat svět a hledat smysl a hodnotu života. Nikdy už nebude mít možnost podílet se na výchově společnosti a přispívat tak k šťastnější budouc nosti svého národa.

Svůj článek ukončím úryvkem z odkazu jednoho politického vězně, umuče ného učitele, jež by měl promluvit především k jeho nástupcům učitelům. Cituji :...Rodina a škola a život veřejný ať se doplňují a vychovávají nám děti hodné , mravné, zdravé, silné a moudré. Pro tento smysl života jsme odešli z domova, bojovali jsme a trpěli a vtéto víře i hrdinně zemřeli.

V nesčetných rozhovorech s bratřími venku i zde v Kounicových kolejíc h jsme snili o Vašem lepším životě. Naše drahé, jediné, milované děti! U vědom í, že Vám bude lépe i nejtěžší život byl krásným snem! V duchu Vás stále hladí me a líbáme a modlíme se za Vaše štěstí, naše české děti. Pánbůzh Vás opatruj a řiď Vaše kroky. K jiným buďte spravedliví, na sebe přísní a bude dobře na ze mi.

Nikdy jsem nenaříkal, ač jsem žil mnohdy hůře než zvíře. Nikdo nepoch opí jak těžko jsem odcházel z domova a jak mi bylo bez Vás smutno. Nereptal js em, nenaříkal, zatím co mnozí zoufali. to vědomí, že Vám bude lépe, mé zlaté, milované děti, mě sílilo a nedalo padnout ani zoufat. A také Vám přeji, moji b roučci, buď te hodně zdraví a v životě hodně silní. Až z Vás vyrostou nejlepší dcery a muži našeho národa, nezapomínejte nikdy na Pána Boha, on je nejlepší rádce, těšitel i opora.

Budte s Pánem Bohem. Líbá, objímá a mazlí se s Vámi všemi ve dne v no ci Váš milující učitel František Bednář z Chrlic u Brna, na Vás všechny myslíc í, na smrt připravený vždy, nikdy nezoufající a zpříma hledící. Konec citace. Jaroslav Babula