--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Podivná hra s ohněm
Zdroj: NN Ročník........: 0005/019 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Podivná hra s ohněm Téměř pět a půl roku po podivném sametovém nepřevratu, se opakovaně vynořilo n a povrch jedno ze záhadných tajemství komunistické státní bezpečnosti, tentokr áte v podobě pověstí o tzv. "Z" fondu.
Je až neuvěřitelné, jak málo jsou do problému zasvěceni nejen novináři, ale ze jména politici, včetně výkonných, zastoupených ve vládních či nevládních stran ických uskupeních. Tato hluboká neinformovanost bohužel napomáhá zřejmě žádouc ímu a cílenému jevu, který můžeme sledovat od samotného začátku polistopadovéh o vývoje.
Všichni občané a nejen oni, jsou účelově a cíleně voděni za nos a zcela záměrn ě mateni poměrně nepatrnou skupinkou zasvěcenců, jejíž složení je vskutku veli ce podivné.
Až budou jednou historici hodnotit jak jsme se dovedně vypořádali s komunistic kou minulostí, budou přinejmenším pobaveně a nevěřícně kroutit hlavou nad naší dnešní naivitou a nedůsledností. Jejich pozornosti a studiu neujdou zejména n ásledující kroky :
tzv.zrušení nezrušené StB, propuštění několika set nejaktivnějších, lépe řečen o obětovaných nejviditelnějších bojovníků proti tzv. vnitřnímu nepříteli, stej ně tak jako "zakonzervování" špičkových příslušníků StB či VKR ve významných f unkcích státní správy (zejména ministerstvech obrany, vnitra, zahraničí a dalš ích významných státních institucích, o soukromostátních podnicích nemluvě), př ijetí lustračního zákona (dodnes téměř nefunkčního a zcela nerespektovaného), dále pak činnost tzv. nezávislé lustrační komise, marný nekonečný boj OK, resp .OIOK s rudým vnitrem a konečně kontraverzní zveřejnění neúplného seznamu tajn ých spolupracovníků v Necenzurovaných novinách (přičemž jejich řídící stupně z ůstávají nadále utajeni a bez postihu).
Pouze posledně dva jmenované kroky (seznamy NN, OK-OIOK) budou zřejmě hodnocen y jako jedny z mála kladně, neboť měli a nadále mají alespoň z části pozitivní dopad, bohužel s velice skromným a nepříliš povzbudivým konstatováním - lepší něco, nežli nic.
PODIVNÁ HRA VLÁDNOUCÍCH ŠPIČEK
I tyto, nutno konstatovat pouze dílčí kroky však neustále narážejí na zarputil ý a cílevědomý odpor z nejvyšších vládnoucích postů této země. To, co každý no rmální soudný člověk chápe jako nutné hledání a zveřejňování pravdy, nazývají přední pseudohumanisté s hradním pánem v čele, honem na čarodějnice či agentom ánií.
Nadlidská snaha malé hrstky morálně čistých, nesporně pak statečných lidí nepř inesla, ani nemohla přinést v tomto směru příliš pozitivního. Doposud oficiáln ě zveřejňované, vesměs účelově cílené a kusé informace, jsou záměrně příliš dí lčí a nekonkrétní, a ve svém konečném důsledku napomáhají pouze k jedinému - m atení a ohlupování veřejnosti.
Špatně informovanému a v problému se neorientujícímu občanu je zcela záměrně z oficiálních míst podsouváno, že hlavními viníky odsouzeníhodných totalitních praktik let minulých, jsou pouze operativci StB na úseku boje s vnitřním nepří telem a jejich dobrovolní či "nedobrovolní" spolupracovníci. Oni údajně jsou t ím jediným a hlavním nebezpečím pro demokracii (doposud nejen nefungující, ale evidentně zcela neexistující), před jejichž pronikáním do státní správy nás c hrání, respektive měl by chránit tzv.lustrační zákon. Tento zcela účelově pods ouvaný názor je ovšem hluboký omyl.
Operativní "orgánové" StB na úseku boje s vnitřním nepřítelem byli povětšinou lidé sotva průměrných profesních kvalit. Nebyli totiž zpravodajskými důstojník y v běžném slova smyslu. Jejich opovrženíhodná práce spočívala většinou ve slí dění, psychickém někdy i fyzickém likvidování, vyhrožování, zastrašování a šik anování převážně obyčejných lidí. Po listopadu 1989 byli právě pouze oni a vět šina jejich donašečů se stoickým klidem předhozeni pomyslnému davu. Není třeba je v žádném případě litovat. Jedná se většinou o lidi se silně pokřiveným svě domím a morálkou, a postih za pomoci lustračního zákona je, respektive byl by v jejich případě oprávněně na místě. Nejsou to však v žádném případě právě jen oni, kdo se nám dnes směje do očí a plnými doušky využívá na úkor společnosti nesmyslného utajení své minulé a tím i současné činnosti, řízené od samotného počátku z moskevského centra (po převzetí agentury gestapa).
NEZBYTNĚ NUTNÉ KROKY
Klíč k pochopení a tím i k nápravě situace v naší zemi je následující a věřte nebo ne, vskutku jediný možný : zveřejnění jmen všech osob pracujících na sklo nku osmdesátých let na klíčových místech ministerstva vnitra obrany a zahranič í, dále pak jména všech významných důstojníků StB (VKR) pracujících na úseku e konomickém, kontrarozvědném a technickém. Dalším, zcela nezbytným krokem pak, zajištění a zveřejnění jmen a údajů o všech pracovnících rozvědky jak vnitráck é tak armádní.
Poté postačí zjistit, zdokumentovat a porovnat, kde pracují tito lidé dnes, ja kou činností a aktivitami se zabývají a jakým majetkem a prostředky disponují (zajímavým zjištěním zřejmě též bude, jakým způsobem a z jakých legálních či n elegálních zdrojů "své" finanční prostředky získali a nadále získávají). K osvětlení jejich kontaktů a vztahů do všech státních, bezpečnostních, finanč ních a hospodářských sfér by zcela jistě přispělo zcela nezbytné, neustále odk ládané zpřístupnění a zveřejnění veškerých operativních svazků, uložených stál e zcela bezpečně, zároveň však nepochopitelně v archivu státní bezpečnosti na ministerstvech vnitra, obrany a zahraničí. Smysl a očekávaný výsledek má pouze plošné zveřejnění archivních materiálů v plné šíři, bez jakékoliv zájmové, rá doby politické selekce či svévolných začerňovacích úprav a zásahů. Odpovědní, lépe se v tomto případě hodí označení nezodpovědní státní úředníci nainstalovaní ve významných funkcích, se nám totiž neustále snaží namluvit (bo hužel doposud úspěšně), že pravda archivu je natolik mocná, že by jí obyčejný občánek, pobývající na sklonku dvacátého století na území naší republiky, nemo hl v žádném případě unést.
Zajímavé je, že jí bez jakýchkoliv následků či újmy unesou nejen oni, ale i bý valí špičkoví estébáci společně se všemi svými služebně či politicky nadřízený mi, mající nepochybně nejzajímavější fragmenty svého snažení ve svých soukromý ch sejfech. Tento přístup k nakládání s pravdou je nejen nefér, ale navíc veli ce nemorální až sprostý. Důvodem k takovémuto jejich chování není ani tak inte lektuální elitářství, jako spíše vývody velice zvláštního živočišného druhu, v nějž se většina "našich" nových či staronových státních úředníků přeměnila. T ento prazvláštní živočišný druh má velice skromný název - homo sovětikus. Prostředek k rozbití tohoto nezdravého monopolu na informace je v zásadě jedin ý, navíc nanejvýš nutný - razantní společenská objednávka, podporovaná požadav ky politických představitelů a prostých občanů v čele s novináři. Stejný zájem by měly projevit i reprezentace států, mezi něž se chystá v nejbl ižších letech Česká republika přiřadit, ať již se jedná o EU či NATO. Pouze vš ak za předpokladu, že jím není lhostejné nebezpečí hrozící tímto spojením, kdy zároveň s deseti miliony obyčejných poctivých obyvatel naší republiky převezm ou do svého luna, velice silnou a vysoce aktivní rezidenturu KGB a GRU včetně agenturní sítě, pro něž bylo naše území když ne hlavním, tak minmálně druhým d omovem.(Viz publikace s názvem "KGB", jež nedávno vyšla na našem trhu a jejíž autoři - anglický a ruský zpravodajec velmi přesně popisují téměř neuvěřitelné aktivity sovětských zpravodajských služeb, působících ve všech částech světa. Podle toho co je u nás zvěřejněnováno o těchto složkách, nabyde prostý občan dojmu a zároveň uklidnění, jaké že jsme měli štěstí, že jsme zřejmě jediný stá t na světě, kde tyto sovětské služby neoperovali a neoperují. Je to tak pane R umle a Devátý ?)
Prioritou číslo jedna pak, co nejdůkladnější, pravdivé a vyčerpávající informo vání veřejnosti, bez jakéhokoliv chystaného omezení a cenzury.
Veřejnost si zaslouží (pro její vývoj je nanejvýš nutné) být informována o tom , jak ve státních institucích nadále sedí, vesměs na klíčových postech funkcio náři, jejichž srdce buší v naučeném a zcela nepochybně řízeném rytmu "kremelsk ého času". Dále pak třeba o tom, jak je personální obsazení rozhodujících funk cí na ministerstvech vnitra a obrany vzhledem k tomu že se píše rok 1995 až té měř obludně úděsné.
Jako příklad zcela jistě postačí "ČPRA" - Česká Příliš Rudá Armáda se svým nep ostradatelným, "špičkově vystudovaným" rusočechem či čechorusem generálem Nekv asilem v čele, bez jehož učinkování si vládnoucí elita naší republiky vstup do NATO nedokáže vůbec představit (ještě "štěstí", že se prozatím cítí být více Čech než Rus, jak se alespoň před časem pokusil neúspěšně přesvědčit novináře) .
O dalších "nepostradatelných" vyznavačích nebo absolventech ruského, respektiv e sovětského (případně československého, což bylo téměř totéž - VŠ SNB a pod.) vojenského, zpravodajského či politického školství a dalším podobném, stejně nebezpečném neřádstvu (nomenklaturní kádry ČSR nebo SSR, nepochybně prověřovan é a schvalované Kremlem), pobývajícím doposud nerušeně na významných postech v nitru vnitra, armády a dalších státních institucích se dozvíte v některém z n ejbližších číslech Necenzurovaných novin.
Přemysl Vachalovský
(předseda rep.rady OIOK ČR - pozn.redakce)