--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Pravda a dezinformace
Zdroj: NN Ročník........: 0005/019 Str.: 001
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

FOND Z: P R A V D A a D E Z I N F O R M A C E Diskuse na toto téma vznikly zhruba před dvěma týdny prohlášením politického t ajemníka Liberální strany národně sociální (LSDS) Jaroslava JURKOVIČE. A lze ř íci, že dost rozbouřily už tak neklidnou domácí politickou hladinu. Šokovalo z ejména jeho tvrzení, že v oněch tzv. zvláštních seznamech agentů Státní bezpeč nosti jsou konkrétní informace o "údajné" spolupráci 58 poslanců a osmi minist rů s touto tajnou službou. Uvedená čísla by se prý měla týkat nejenom složek s oučasné výkonné a legislativní moci, ale i ministrů a poslanců za období 1989 až 1992. Jaroslava Jurkoviče sice vzápětí vedení LSDS resp. jeho předseda Pave l HIRŠ suspendovali, avšak "džin už byl z láhve opět po dlouhé době vypuštěn v en". Přinejmenším tím, že znovu, po několikáté už, vyburcoval k reakcím někter é odpovědné politiky.

(Nejzávažnějším se snad v tomto směru jeví stanovisko ministra vnitra Jana RUM LA, který de facto nejenže údaje tohoto typu popřel, ale prakticky i zpochybni l samotnou existenci diskutovaného fondu "Z". Prý cosi takového před listopade m 1989 bylo, dnes už ale o inkriminovaných "zvláštních seznamech" v podobě, o nichž se v současnosti hovoří, nemůže být řeč. Navíc všichni ministři a poslan ci těch politických stran, které o to požádaly, prošli lustracemi, podle Jana Rumla s negativním výsledkem...)

* * *

Pomiňme jisté nesmyslnosti v tvrzeních páně ministra vnitra a podívejme se na pár věcí podrobněji. Třeba na ony lustrace. Čtenáři si jistě budou pamatovat n apříklad na skandály z počátku devadesátých let. Jde například polistpadového místopředsedu federální vlády Josefa Hromádku, o federální ministry Vlada Prík azského, Václava Valeše či pana Burského, o českého ministra živostního prostř edí pana Moldána, o místopředsedu Federálního shromáždění Josefa Bartoníčka, o některé poslance tohoto zastupitelského sboru a České národní rady, jimž spol upráce s StB byla veřejně prokázána, přestože často měli rovněž negativní lust rační osvědčení...

(Čtenáři si však nemohou pamatovat to, co nikdy nebylo oficiálně vysvětleno: T otiž skutečnost, podle níž do lustrací spadala pouze spolupráce s II. správou Státní bezpečnosti, čili kontrarozvědkou. Nikoliv tedy spolupráce s I. správou - zpravodajskou službou, III. správou - vojenskou kontrarozvědkou, a XI. sprá vou, což byla ekonomická rozvědka, a hlavně jejím pátým odborem, který se zabý val ochranou státního tajemství...)

* * *

Suma sumárum, sečteno a podtrženo, do lustrací se dnes tedy zahrnuje pouze sko umání registrů z jednoho malého úseku spolupráce s StB, týkající se II. správy . Na což ve svých stanoviscích ministr vnitra Jan Ruml jaksi pozapomněl. A to by neměl, protože třeba zrovna onen 5. odbor XI. správy, jemuž šéfoval na Bene diktinské ulici v Praze plukovník SIDOVJÁK, se stal pro minulý režim jedním z nejdůležitějších. Evidovali se zde totiž všichni, kdo měli co dělat s financem i, ekonomikou, obchodem, a vyjížděli služebně či na dlouhodobější pobyty resp. stáže do zahraničí. Tedy nikoliv přímo zde, ale na oddělení pasů a víz na Olš anské ulici v Praze 3, kam byli zváni JUDr. Václavem AUBRECHTEM k pohovorům do speciálních místností vybavených odposlechem a skrytými kamerami. S výsledkem nekompromisně jednoznačným: Všichni, jimž cestu na Západ povolili, museli pod epsat slib mlčenlivosti a závazek, že po návratu domů budou o všem, co přísluš nou XI. případně I. správu StB zajímá, podrobně informovat.

(Lze předpokládat, že mnoho dnešních kapitánů našeho obchodu a průmyslu si na to vzpomene. Možná i někteří poslanci resp. ministři, kteří v hospodářské sféř e před listopadem 1989 pracovali, byť v nižších funkcích, a čas od času jezdil i do zahraničí. Ti už tenkrát důležitější či z hlediska budoucnosti perspektiv ní si třeba vzpomenou i na zvláštní celní prohlášení a výjezdní doložku, na ni chž byla značka "NEO", dávající držitelům na hranicích větší výhody, než kdyby vlastnili diplomatický pas...)

* * *

Úplně na konec ještě několik krátkých poznámek k onomu Fondu "Z" z hlediska dn ešní využitelnosti. V prvé řadě: Nezahrnoval pouze význačné agenty II. správy StB, vlastně se jich, s výjimkou boje proti vnějšímu nepříteli, ani moc netýka l. Za druhé: Hlavní důraz při jeho sestavování se kladl na spolupracovníky Zpr avodajské služby a hlavně zmíněné už XI. správy. Za třetí: Byl sem zahrnut z p řevážné většiny také tzv. "Štrougalův archív". A konečně za čtvrté: V původní podobě Fod "Z" opravdu už neexistuje. Podle obvykle dobře informovaných zdrojů , které si nepřejí být jmenovány, část dokumentů dnes "údajně" vlastní jeden z někdejších prominentů ODS Jiří KOVÁŘ, část bývalý první polistopadový federál ní ministr vnitra Richard SACHER, na své si prý měl přijít i Jan RUML, přesněj i jeho soukromý archív...

Jiří F. PILOUS