--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Brzobohatý Jan
Název: Jaroš v popelníku postkomunistických utopií
Zdroj: NN Ročník........: 0005/019 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jaroš v popelníku postkomunistických utopií

B Korčišová loni přeložila recenzi knihy Richarda Kleina "Cigarety jsou vzneše né" od Vladimíra Bukovského, bývalého sovětského disidenta a profesionálního k uřáka, kterého ani KGB nedonutilo vzdát se cigaret, ačkoli se o to tato instit uce snažila celých dvanáct let.

Aspoň tu recenzi by si mohl utopistický postkomunista Emil Jaroš (ODS , bývalý kuřák), navrhovatel novely protikuřáckého zákona, přečíst. Snad by se dokázal zamyslet nad tím, že "ještě než nám velká, všeobjímající utopie komun ismu stačila zajít před očima, nahrnuly se na její místo myriády nejrůznějších drobných utopií, jako by chtěly zaplnit prázdnotu, jež zůstala v životě utopi stů...Ze strachu, abychom nebyli ocejchováni jako nepřátelé lidstva, se musíme snažit být zelení, modří, barvoslepí, a to co možná všechno najednou." "Dnešní protikuřácká kampaň je skutečně do té míry universální a agre sivní, že člověk žasne: Jaképak za ní stojí utajené politbyro? Je zřejmé, že k ampaň je dobře koordinována a financována - a k tomu je přece potřeba nějaký s krytý činitel." Jde jen o starý osvědčený trik s odváděním pozornosti na podru žné otázky? Má snad být kultivovaný tabákový dým iluzí nahrazen dýmem z merihh uany? Či ještě něčím ostřejším? Poslanec by si v každém případě měl být vědom dopadu svých aktivit. Jenže "míra psychopatie v Parlamentu je mnohem vyšší než v namátkovém vzorku. Jde o absurdní boj proti kuřákům místo proti kouři." (M. Macek, ODS, nekuřák) a dodal, že "poslanci by měli velice silně makat a ne vy sedávat v hospodě." Novela zákona o ochraně před alkoholismem a jinými toxikom ániemi, která mimo jiné a pod hrozbou těžkých snakcí, zakazuje kouřit i mimo v ymezené prostory v restauracích, se zřejmě zrodila v opilecké pýše. (Škoda, že MUDr. Jaroš kdysi nepitval i játra!ş M. Kříženecký (bývalý prokurátor, nekuřá k) považuje novelu za posílení drábské role státu. "Když se mi nebude líbit ně jaký hostinský, dám mu pokutu 200 tisíc korun, čímž ho většinou zlikvidují." J . Kalvoda (ODA, kuřák dýmky) neváhal označit Jarošovu novelu za "etatistický k onstruktivismus descartisticko-machiavellistického typu, útočící na samé zákla dy lidských práv."

Ale vraťme se k recenzi Bukovského: "To, v čem dnes žijeme, je studen á válka číslo dvě - stojí proti nám nový živočišný druh nátlakových utopistů, kteří se snaží, aby změnily naši kulturu, kontrolovali naše jednání a nakonec i naše myšlení. R. Klein to říká přesně: "Rostoucí počet útoků proti kouření v posledních desetiletích si lze vykládat jako předzvěst cenzorské vlny, která hrozí pohltit Ameriku... Protože kouření se obejde bez řečí, jde o cosi, co je obzvlšť snadno zranitelné cenzory". R. Klein je v určitém smyslu jako římský patricij, který svými hymny opěvuje posvátné hroby a staré chrámy i ve chvíli, když už je ničí hordy Hunů. Nadarmo se pokouší je zapřísahat, aby mysleli na to, co neodvolatelně přijde:... represe ... často způsobí, že když se ten, kdo měl být potlačen, vrátí, udělá to násilím, přehnaně. Kdykoli je to, co není z dravé démonizováno, začne to být neodolatelné, nabude to vší svůdnosti neřesti a vábného žáru něčeho, co musí zůstat ve skrytu. Cenzura nevyhnutelně podněcu je stále stejnou praxi - tím, jak chce něčemu zabránit, obvykle vyvolá nutkání daleko nebezpečnější, protože navíc nezákonné.

Jak jsou směšná všechny ta "varování ministra zdravotnictví." Lepší r eklamu nidko nevymyslí - člověka to ještě posílí, aby vyfoukl kouř rovnou do t váře naší konformní společnosti.

Jan Brzobohatý