--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Právo občana na účinnou sebeobranu je právem na život
Zdroj: NN Ročník........: 0005/019 Str.: 005
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PRÁVO OBČANA NA ÚČINNOU SEBEOBRANU JE PRÁVEM NA ŽIVOT K vládnímu návrhu zákona o střelných zbraních a střelivu

Motto: Nejhorší je, když se nepovede demokracie. PLATÓN

Nepovedená demokracie je ochlokracie, vláda lůzy. Vláda lůzy je praxe nihilism u a nihilismus znamená, že pravda spočívá v chtění: mravní dobro a zlo objekti vně neexistuje. Přirozenost, pokud vůbec existuje, je právě to, co se chce. Pa k ovšem právo nekotví v řádu mravním, nýbrž spočívá v textu na papíře, a mravn í ctnost spravedlnosti budí v právnících děs. Strašidlo nejdůslednějšího nihil ismu, komunismus, obcházející už 150 let svět, se v uších levicových intelektu álů změnilo ve fascinaci apriorní rovnosti všech, neboť neuznává-li se danost hierarchie hodnot, má všechno tutéž hodnotu: tu, která se chce, a protože nikd o nedá, čeho nemá, znamená to ve skutečnosti srovnat čili zničit vše do roviny nejnižší: do roviny adorace slaboduchosti a do tolerance nemravného násilí. T o je potom pseudos, umožňující Osvětim, Gulag, Bosnu a např. drzou samozřejmos t darebáka, který položí břitvu na krk dítěte, které chce podříznout, nedá-li mu vedle stojící matka okamžitě veškerou svoji hotovost. Odstřelí-li matka tot o podzvíře, bude či nebude to "obrana zřejmě nepříměřená způsobu útoku"? Nemám e iluze o tom, že více či méně implicitní komunisté a levicoví intelektuálové, kterými je naše justice více než přeplněna, pěstující svou pseudohumanisticko u lásku k fikci všerovna, nebudou vidět mravní dobro v matce onoho dítěte, ale naopak v uvedeném darebákovi, ze kterého se budou snažit udělat deprivovaného chudinku, jemuž babička nekupovala dost bonbónů. To je právě ta praxe mravníh o nihilismu, jejich mravní světozor: zaměňovat mravné za nemravné, celek za čá st, nižší za vyšší - a nutnou obranu za trestný čin!

Odpůrci ozbrojování slušných občanů (slušným občanem se zde nazývá občan na určité mravní úrovni dle obecně chápaného kodexu, nikoliv dle pokrouceného prá vního vědomí poznamenaného dvěma totalitními režimy, kterými naše republika v posledních padesáti letech prošla) střelnými zbraněmi se chovají přinejmenším pošetile, když vymýšlejí důvody proti právu slušného občana střelnou zbraň vla stnit a pro účely sebeobrany ji použít. Slušného občana přirozeně svými argume nty přesvědčit nemohou, a to ani dojemnými historkami o paní, která přišla do obchodu se zbraněmi se zbraní v ruce s prstem na spoušti a mířic na prodavačku , se ho ptala, jak má se zbraní správně zacházet. Je s podivem, proč autoři tě chto historek nežádají zákaz používání osobních automobilů například proto, že jedna nezkušená řidička málem přejela chodce. Je to stále stejný vzorec: hled á se psychopatologie potenciální oběti útočníka, ale legitimuje se - mravně, p rávně a psychologicky - důvod útoku útočníka.

VLÁDNÍ PODPORA ROZVOJE BYROKRACIE

Vládní návrh zákona o střelných zbraních a střelivu, který byl v poslední do bě znovu opakovaně a bez akceptování vážných připomínek odborníků předložen Po slanecké sněmovně Parlamentu ČR ke schválení, se očividně nevymanil z pojetí p aternalistického či totalitaristického státu, jehož občan smí jen to, co mu st át dovolí, a co mu nedovolí, činit jednoduše nesmí. Toto tvrzení lze mnohonáso bně doložit jak z celkového pojetí zákona (i když se nehovoří o povolování, al e o registraci zbraní), tak zejména z velice podstatných detailů, jejichž "pro jití" parlamentem by celkovou situaci v této oblasti ještě více zkomplikovalo, než jen například novelizace dosavadního mnohem jednoduššího zákona. Napříkla d

lovecká zbraň je dle tohoto zákona určena "výhradně" pro výkon práva myslivost i. Nemyslím si, že by bylo zrovna vhodné, aby myslivec doma střílel z brokovni ce po mouchách na stropě, ale pokud tím nebude nikoho ohrožovat a rušit, je to jen jeho věc a jeho riziko. Nemluvě o tom, proč by nemohl ve svém rodinném do mku z malorážky zastřelit např. potkana ve sklepě, když tím sám sobě ani jiné osobě neublíží? Když ovšem myslivec bude chtít pěstovat střelbu jako sport, bu de si muset požádat o povolení a zapsání další skupiny ve svém takto nově a ne logicky pojatém "zbrojním průkazu" zbrojním průkazu, neboť z jím držené zbraně se sice smí cvičně střílet na schválených střelnicích, ovšem ke sportovním úč elům nesmí být použita jen proto, že je tato zbraň zaregistrovaná jako myslive cká. O nutnosti posilení policejního aparátu spojené s uvedením tohoto zákona do praxe, jeho podepsaní navrhovatelé Václav Klaus ani Jan Ruml zajisté nepoch ybují, jinak by tento zákon nespojovali s nutností vytvoření nových sto dvacet i tabulkových míst na každém okresním policejním ředitelství. Za situace, kdy chybí policisté zejména v pořádkové službě na ulici, při vyšetřování vražd, lo upežných přepadení, krádeží vloupáním nebo krádeží automobilů, je toto hazardo vání s tabulkovými místy přinejmenším podivné.

AD ABSURDUM...

Pečlivé rozlišení, k jakému účelu je zbraň určena a co je "oprávněn" držitel činit, je stejně absurdní, jako kdyby se do řidičsk ého oprávnění muselo uvést, že auto je určeno k sběratelskému účelu, k dojíždě ní do zaměstnání či k rekreaci nebo jen k jízdám do míst, kde není zavedena ve řejná doprava, nebo kdyby byl oprávněn držitel takového omezeného řidičského p růkazu jezdit s autem jen z Brna do Kobylniček a zpět a na jinou přepravu muse l požádat o povolení dopravní inspektorát. Přitom je dopravní prostředek o mno ho nebezpečnějším předmětem než střelná zbraň: zabije více lidí nabitá pistole nebo auto rozjeté vysokou rychlostí? Stejně tak by bylo možné úředně zaregist rovet všechny kuchyňské nože, sekyry a hole delší než 30 cm a každý jejich drž itel by musel absolvovat psychologické testy a kurzy "odborné přípravy", přiče mž by bylo rozlišováno, kdo je oprávněn kuchyňský nůž či sekyru přenášet a kdo jej smí mít pouze uzamčen v šufleti kuchyňského kredence opatřeném bezpečnost ním zámkem s napojením na pult centrální ochrany a používat jej výhradně ke kr ájení zeleniny. Tak bychom mohli jít do nekonečna, přes jedovaté chemikálie ur čené k čištění WC až po povinnou registraci péřových polštářů, přičemž by se n aše nejvyšší policejní místa mohla opírat o statistiky počtů polštářem udušený ch manželek chorobně žárlivými muži či naopak. Jestliže má existovat několik d ruhů oprávnění pro držení a nošení zbraní, mají být tato oiprávněnáí rozlišena výhradně podle druhu zbraní, nikoliv dle jejich použití. Pro používání všech druhů zbraní by měly platit společné předpisy. Zásada by měla být naprosto jas ná: buďto má občan právo držet a nosit zbraň, nebo to právo prostě nemá a zbra ň do rukou v odůvodněných případech nedostane. Může někdo oprávněně chtít např . po myslivci, který má oprávnění používat zbraň jen k výkonu práva myslivosti , aby se ozbrojené tlupě zločinců rabující jeho hájovnu, bránil se smetákem v ruce? Někdo namítne, máme zde ustanovení o krajní nouzi, ale jak by se měl mys livec účinně a rychle bránit, když jeho zbraň musí být dle zákona ve stavu neu možňující její okamžité použití?

BUDE STÁT ÚŘEDNĚ POVOLOVAT I DÝCHÁNÍ

Stát nemá právo slušného občana opravňovat k něčemu, na co má tento občan ji ž přirozené právo proto, že je slušným občanem. K jekékoliv dobré činnosti (te dy např. k vlastnění střelné zbraně a k jejímu užití pro sebeobranu nebo k obr aně osoby nacházející se v nebezpečí ohrožení života, nepotřebuje žádné "povol ení" či "oprávnění" od státu, který není schopen (a nikdy nemůže být) tyto záj my pomoci svých bezpečnostních složek spolehlivě ochránit. Zde samozřejmě hovo říme pouze o slušných občanech. Ti druzí obvykle střelné zbraně nosí a to neko ntrolovaně, tedy ilegálně. Námitka, že není žádoucí, aby se lidé ozbrojovali, neobstojí: kriminální živly střelné zbraně už stejně mají nebo si je mohou sna dno opatřit. Navíc je známo, že trestné činy se páchají většinou zbraněmi nere gistrovanými, tedy ilegálně drženými.

NÁVRH ZÁKONA POSTRÁDÁ ZNÁMKY LOGIKY

Předkládanému zákonu především chybí stručnost a přehlednost (má 54 stran). Je v něm navrhováno osm skupin oprávnění, ale nejsou zde srozumitelně a jednoz načně dány podmínky pro jejich získání. Pouze v návrhu přílohy vyhlášky Minist erstva zdravotnictví o tzv. zdravotní způsobilosti a v návrhu prováděcí vyhláš ky ministerstva vnitra o tzv. odborné způsobilosti jsou dány odlišné podmínky pro oprávnění skupiny A a B (sběratelské a sportovní účely) oproti ostatním sk upinám. Srovnáme-li rozsah oprávnění skupiny B (zbraň je povoleno nosit jen na střelnici, mimo střelnici musí být nošena a uložena jen ve stavu neschopném j ejího okamžitého použití) s nejpřísnějšími podmínkami pro sportovce (vyšetření jako u ostatních oprávnění a navíc ještě vyjádření tělovýchovného lékaře) doh cázíme k velice pikantním protikladům. Občan, který bude žádat o oprávnění nos it zbraň např. na veřejně přístupných místech, ostře nabitou a připravenou k o kamžitému použití pro svoji obranu, musí v praktické části testu zasáhnout z p ěti ran nejméně čtyřikrát terč ve tvaru a velikosti stojící osoby na vzdálenos t deseti metrů, zatímco sportovec musí splnit podmínky některé z výkonnostních tříd sportovních disciplin pro ten či který druh zbraně. Pro ilustraci - pro alespoň třetí výkonnostní třídu musí sportovec střílející z obyčejné služební pistole nastřílet nejméně 90 bodů ze sta možných. V praxi to příbližně znamená umístit na vzdálenost 25 metrů všechny zásahy do kruhu o velikosti 10 - 12 ce ntimetrů. Podmínky tedy naprosto nesrovnatelné, ale pro získání oprávnění nosi t zbraň na veřejnosti stačí "trefit vrata od stodoly" a pokud možno sám sebe n eporanit, zatímco sportovní střelci, kteří jsou odborně nejzdatnější vzhledem ke své trénovanosti, disciplinovanosti a nezbytné psychické i fyzické kondici, nebudou smět použít zbraň ani proti případnému útočníkovi, který sportovce na padne po cestě na střelnici a zbraň se tak stane jeho snadnou kořistí. Z tohot o hlediska se jeví naprosto nepochopitelné, proč oprávnění skupin B a C (vzhle dem k přísným podnmínkám jejich získání, odbornosti a trénovanosti sportovců a myslivců) zároveň neobsahuje jako samozřejmost oprávnění nosit a použít zbraň pro ochranu života a majetku.

------------------------------

Je třeba, aby:

1) Zákon výslovně stanovil, že každý občan, splňující zákonné podmínky, má pr ávo držet a nosit střelnou zbraň pro účely sebeobrany (ale i pro účely jiné). Tato explicitní formulace je nutná k vyloučení možných pochybností o tom, zda jsou střelné zbraně pro účaly sebeobrany dovoleny.

2) Má-li být sebeobrana účinná, je nutné, aby napadený občan nebyl proti útoč níkovi nějak zbytečně znevýhodněn (značně znevýhodněn je vždy). Proto je nutné , aby nebyly zakázány účinné zbraně a střelivo, které pachatelé používají. 3) Ze stejného důvodu je třeba, aby byla příslušná zbraň pokud možno rychle d osažitelná a bylo možné ji nosit a ukládat ve střelbyschopném stavu. Výše uvedené tři body považujeme z našeho názoru za nejdůležitější. Ing. Ivan Špička, Ivan Kolesár, RNDr Václav Hník,

klub ALGODOS

Tyto a jiné připomínky k návrhu zákona o střelných zbraních a střelivu předl ožil klub ALGODOS vládě a parlamentu již v prosinci 1993. Ani jedna z nich se do současné podoby návrhu nepromítla...

------------------------------------------------------------ CHCEŠ - LI SPORTOVAT NEBO BÝT MYSLIVCEM, BĚŽ NA VOJNU !

Další samostatnou kapitolou jsou podmínky získání zbrojního průkazu, tak jak jsou uvedeny v ş 40 vládního návrhu. Až na podmínky bezúhonnosti, jak jsou dál e specifikovány v ş 44 nelze mít k ostatním vážných námitek. Ale bod g) povolu jící vydání zbrojního průkazu jen osobě která "neodepřela výkon vojenské zákla dní (náhradní) služby nebo vojenských cvičení podle zvláštních předpisů" již z avání naprostou nelogičností a zcela špatným chápáním motivace žadatele o služ bu v civilu. Důvody volby náhradní vojenské služby mohou být rozličné. Mohu hl uboce vnitřně nesouhlasit s cílevědomou přípravou na zabíjení svých blížních ( a tím vojenská služba bezesporu je) a přece mohu rád chodit na střelnici, spop rtovně střílet anebo být dobrým myslivcem. Odmítnutí vojenské služby z humanit árních důvodů nemusí také znamenat odmítání použití zbraně v nutné sebeobraně, neboť vojenský výcvik směřuje více k útočnému používání zbraní než k obranným účelům. Jiným důvodem může být i sociální situace brance. Vojenský žold je do sti hladová záležitost a civilní služba poskytuje mnohem větší šanci nějakou t u korunu vydělat a podporovat i své blížní. Dalším důvodem může být i obyčejný strach z šikanování, proti kterému se naše armáda prozatím ještě dostatečně r azantně nepostavila. Není možné, aby stát za pomocí tohoto navrhovaného zákona nutil oblékat vojenský stejnokroj proti svému svědomí občana, který nakonec n arukuje jen proto, aby nepřišel o osobní zbraň nebo možnost pěstovat svůj oblí bený sport.

ZÁKON JAKO PROSTŘEDEK PRO ŠIKANOVÁNÍ ÚČASTNIKŮ PROTIKOMUNISTICKÉHO ODBOJE Dle návrhu zákona je nutné k žádosti o vydání zbrojního průkazu nikoliv výpi s, ale opis rejstříku trestů, ve kterém jsou uvedena všechna, i zahlazená a re habilitovaná odsouzení. Z hlediska ochrany společnosti před držením zbraní pac hateli závažné trestné činnosti násilného charakteru (vražd, loupeží apod.) je zde všechno v pořádku. Ale proč nemůže držet střelnou zbraň člověk, který byl v posledních deseti letech odsouzen např. pro nedovolené podnikání nebo jiný čin, který byl v souladu s jeho demokratickým přesvědčením a směřoval k ochran ě lidských svobod? Návrh zákona absolutně nepřihlíží k tomu, že řada lidí byla komunistockým režimem záměrně a ssystematicky likvidována za pomocí trestního zákona. Paragraf 45 odst. 2 vládního návrhu doslova zní takto: Při posuzování bezúhonnosti se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního zákona. Zah lazení odsouzení "dle zvláštního zákona" (je zde snad na mysli zákon o soudníc h rehabilitacích?) je zde výslovně retroaktivně zpochybněno a tento odstavec d ává návrhu zákona již zřetelně politický podtext. Jde snad o revanš za odzbroj ení příslušníků LM, PS VB a stranických funkcionářů na jaře roku 1990? Vypadá to nakonec tak, jakoby navrhovatel zákona svůj návrh očividně směřoval proti ú častníkům protikomunistického odboje, jejichž politická činnost byla často kri minalizována za pomoci nejrůznějších paragrafů trestního zákona, zatímco příslušníci nomenklatury KSČ nemohli přijít do konfliktu se zákonem ani v těc h nejkřiklavějších případech a dnes jsou opět pod ochranou vyšetřovatelů a jus tice. Naopak, nikde v návrhu zákona nenajdeme jedinou větu, která by jako důvo d nespolehlivosti žadatele o zbrojní průkaz uváděla členství v LM, spolupráci s StB a zda mají žadatelé vůbec vyhovovat lustračnímu zákonu. Vládní návrh tak é vůbec nepočítá s opravnými prostředky proti rozhodnutí o nevydání zbrojního průkazu. Podle dosavadní úpravy se může žadatel obrátit alespoň na soud, který již v mnoha případech rozhodl v jeho prospěch.

PŘIPOMÍNKY NEJEN TECHNICKÉ

Úplně nakonec je nutné se zmínit o několika zákazech, jejichž schválení parl amentem by rozhodně nadělalo více škody než úžitku. Návrhem zákona zakazované deformovatelné a průbojné střely (samozřejmě továrně vyrobené) mají při ochran ě osob a majetku svůj neoddiskutovatelný význam, vezmeme-li v úvahu fakt, že z ločinec obvykle na zákaz určitého účinnějšího střeliva nehledí a obránce je ta k zákonem postaven do ještě větší nevýhody, než v jaké se již svým postavením obránce samozřejmě nachází. Je-li napaden, nemůže si na rozdíl od útočníka vyb rat ani místo, ani čas boje, a to již samo osobě je jeho nesmírnou nevýhodou. Použití deformovatelné střely by mělo být tolerováno alespoň u malých ráží (na př. 22 long rifle), neboť střely těchto ráží by bez deformační schopnosti nemě ly potřebný zastavovací účinek, jaký mají jen podstatně výkonnější náboje. Prů bojné střely zase u menších ráží (např. 7.65 browning) mohou poněkud zvýšit úč inek obrany proti útočníkovi skrytém např za karoserií automobilu, přičemž se jejich výkon může rovněž po této stránce přiblížit nábojům větších ráží, přiče mž jejich ranivý účinek může být i nižší než u běžných střel. O tom, že neprůs třelná vesta je běžně k dostání a pachatelé zločinu ji mohou běžně používat, n ení snad ani třeba hovořit.

Jako naprosto nesmyslný se již jeví zákaz laserových zaměřovačů na ručních p alných zbraních určených pro ochranu osob. Je dokázáno (a na veletrhu IDET 95 propagováno), že použití laserového zaměřovače snižuje procento smrtelných zás ahů, neboť střelec mnohem snadněji a přesně může zamířit do takového místa na útočníkově těle, že jej okamžitě vyřadí z útoku a přitom jej nemusí usmrtit. A rgumenty, že červená tečka laserového zaměřovače ruční palné zbraně může poško dit zrak útočníka jsou naprosto nepodložené. Sám jsem si tímto malým laserem z bezprostřední blízkosti svítil přímo do oka a mohu všen čtenářům zaručit, že i nadále vidím velice dobře.

A úplně naposled jednu opravdovou pikantnost: Návrh zákona považuje zbraně v yrobené před rokem 1890 (slovy: tisíc osm set devadesát) za historické, které nepodléhají registraci a jejich držitel nemusí vlastnit zbrojní průkaz. V prax i to znamená, že držitel např. revolveru rakouské výroby GASSER ráže 44 z roku 1870, ze kterého je možné střílet i dnešními moderními náboji, by nemusel být držitelem zbrojního průkazu, zatímco majitel repliky "ládovacího", zepředu na bíjeného perkusního revolveru o mnohem menší účinnosti a spolehlivosti, by již musel být držitelem zbrojního průkazu skupiny A nebo B. Čím se liší originál perkusní historické zbraně od její funkční repliky, to také ještě nikdo přesvě dčivě nevysvětlil. Navrhovatel zákona tedy zcela ignoruje nejen připomínky ze strany odborníků na sebeobranu, ale zřejmě i odborníků na historii střelných z braní. Jinak by určitě věděl, že první revolvery a opakovací pušky na jednotné náboje, přibližující se svým provedením a účinkem dnešním revolverům a loveck ým kulovnicím, se vyráběly již v šedesátých letech minulého století. Až budou poslanci v parlamentu posuzovat tento v mnoha směrech více než ne dokonalý elaborát zákona, přimlouval bych se o naprostý zákaz podávání alkohol u v budově poslanecké sněmovny a pokud možné, i na celé Malé straně. Poslancům , kteří si ještě stále pletou pušku s pistolí, náboj se střelou, útočníka s ob ráncem a demokracii s byrokracií, státním paternalismem nebo dokonce totalitou , těm jem možno jen vřele a důrazně doporučit konzultaci se skutečnými odborní ky, nejlépe z těmi, kteří jsou sdruženi v klubu ALGODOS. Neboť není nebezpečím zbraň v rukou slušného člověka. Mnohem větším nebezpečím je špatný zákon v ru kou špatného úředníka. Nebezpečnou zbraní proti demokracii ovšem může být tako vý zákon v rukou toho, komu může napomáhat v prosazování nečistých politických cílů nebo šikanování opozice.

Marek KOŘÍNEK