--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavlík Vladimír
Název: Když armáda zničí zdraví občana
Zdroj: NN Ročník........: 0005/020 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

KDYŽ ARMÁDA ZNIČÍ ZDRAVÍ OBČANA A LÉKAŘI ZA 40 LET NEJSOU SCHOPNI SJEDNAT NÁPR AVU

Když ordinuje primitivní mozek jednoho desátníka (podnadpis) Nedávno navštívil naši redakci pan Karel Hýža z Rožnova pod Radhoštěm a poděli l se se mnou o svoje neblahé zkušenosti, které mu skoro 40 let ztrpčují život. V říjnu roku 1955, jako zdravý dvacetiletý mladý muž, nastoupil základní vojen skou službu v Jaroměři. Když už předtím absolvoval letecký výcvik ve Svazarmu ve Valašském Meziříčí, bylo to dostatečnou zárukou jeho dobrého zdraví, které bylo podmínkou při absolvování dotyčného kurzu. Třeba ještě podotknout, že pře d nástupem na základní službu pracoval jako horník v podzemí.

Hned v začátcích vojenské služby se pan Hýža měl možnost seznámit a na vlastní kůži poznat speciální komunistické metody jeho nadřízeného, desátníka Kiliána . Jednoho večera, když už byl v noční košili, jmenovaný desátník v rámci svého šikanu mu dal příkaz, aby za 5 minut byl v plné polní na dvoře. Takto oblečeného ho potom neustále proháněl plížením, plazením a přískoky až t éměř do půlnoci. Takto spoceného ho potom poslal si lehnout do nevytopené svět nice. Ráno si ho soudruh Kilián znovu vyzvedl, nenechal ho ani dosnídat a ani možnost si převléknout spocenou košili. V nevytopené učebně ho propocená košil e chladila a začínal pociťovat bolesti v oblasti ledvin.

Následky desátníkovy debility (podnadpis)

Večer pana Hýžu v bolestech a horečkách odvezla sanitka do vojenské nemocnice v Jaroměři II - Josefov. Po deseti dnech při poklesu teplot ho chtěli předat ú tvarovému doktorovi kpt. Stanovskému. Tomu se pan Hýža zmínil, že ho bolí v zá dech. Po předběžném vyšetření lékař udělal vyšetření moče. Bylo pozitivní - s bílkovinou. Proto ho v takovém stavu neprobral, nařídil další hospitalizaci a řádné vyšetření ledvin.

Po rentgenu a cystoskopii ledvin se zjistilo, že jeho nemoc je velmi vážná. By l mu nasazen streptomycin. Bylo mu velmi zle, začal ztrácet rovnováhu a stoupa la mu teplota. V takovém stavu ho urychleně převezli do ÚVN ve Střešovicích. P ROTOŽE NEBYLA SANITKA, PŘEVÁŽELI HO V NÁKLADNÍM AUTĚ, ZABALENÉHO V KOBERCI, AB Y JIM NEZMRZL.

Tady ho jakž takž dali dohromady, a v únoru 1956 nastopupil léčení ve vojenské m zařízení v Mariánských Lázních. Tady se jeho stav upravil a po přezkoumání n astoupil neřádovou službu, jako správce jídelního bloku. V druhém roce základn í voj. služby byl vyslán dělat pomocníka na posádkovou podatelnu a také jako s pojka posádkovému veliteli plk. Jirouškovi v Jaroměři II - Josefově. Bolesti v zádech se sporadicky objevovaly a na pravém stehně se mu po aplikaci streptomycinu vyrazila vyrážka, která se neustále zhoršovala. Začala bolet, m okvat a zvětšovala se. Nakonec musel být znovu hospitalizován ve vojenské nemo cnici v Josefově. Po neúspěšné aplikaci všemožných mastí, bylo přikročeno k oz ařování. To začalo zabírat. Ekzém se zmenšoval, až úplně zmizel. Vzápětí se al e vyrazil v horší formě - s vředy na krku.

Po neúspěšné léčbě mastičkami bylo opět přikročeno k ozařování. Vředy z krku n akonec zmizely, ale ekzém se mu vyrazil na berci pravé i levé nohy a částečně i na loktech.

Zdravotní problémy pokračují i po odchodu do civilu. (podnadpis) Po propuštění do civilu bylo pokračováno v ozařování. Po maximálních dávkách e kzém z levé nohy a loktu zmizel, ale na pravé noze se mu však nechtěla vytvoři t kůže. Tyto nepříjemné zdravotní problémy mu dal do uspokojivého stavu až odb orník z kožního oddělení v Ostravě, MUDr. Fabián. Doporučil mu přímořskou léčb u, ale musel si ji hradit. Když mu bylo ze strany manželky vyčítané, že odčerp ává finance z rodinného rozpočtu, přestal k moři jezdit.

Ekzém se mu začal znovu horšit, a když žádal od vojenské správy náhradu, ta se od toho distancovala, že vše je prý promlčené. Tvrdili to i různí právníci, a tak se začal o právo zajímat sám. ZJISTIL, ŽE PODLE ş 100 a 106 OZ TOTO PROML ČENO NENÍ. Po poukázání na tuto skutečnost se s ním od roku 1980 vojenští páno vé alespoň začali "bavit" a to tím způsobem, že mu dávali návrhy na jednorázov é odškodnění 40.000 Kčs. Nakonec ale zjistil, že se jednalo jenom o hru. Dne 9. července 1984 vypracoval hlavní odborník zdravotní služby ČSLA pro nemo ci z povolání plk. MUDr. Antonín Frkal na pana Hýžu pracovně lékařský posudek. Podle vyjádření poškozeného byl tento posudek udělaný, aniž by ho dotyčný lék ař viděl. Tzn. že posudek byl udělaný na dálku.

Absurdistán z ÚV KSČ (podnadpis)

Po tomto marném a nerovném boji se pan Hýža obrací o pomoc na Ústřední výbor K SČ. Odtud mu 13. února 1987 soudruh Bílý pod čj. XIII/2034/86/Bí sděluje, že c elou záležitost s ním uzavřeli v průběhu léčení v ÚVN dne 8. 12. 1986. Že v ún oru 1987 byl prý propuštěný po komplexním vyšetření v ÚVN Střešovice a ve smys lu závěru má považovat celou věc za uzavřenou a jeho stížnosti za neopodstatně né.

V létě roku 1986, když byl na léčení v Jeseníku, z nařízení kanceláře ÚV KSČ d ostal telegram, ať okamžitě nastoupí hospitalizaci v ÚVN ve Střešovicích. Muse l si o týden zkrátit léčebný pobyt a odcestoval do Prahy. Zde s přestávkami po býval od srpna 1986 až do konce ledna 1987. Absolvoval nejrůznější lékařské vy šetření a v jejich polovině byl najednou předvolán k lékařské komisi v čele se soudruhem Bílým z ÚV KSČ, před kterým byl náčelníkem MUDr. Jesenským nucen po depsat jakési prohlášení o "vrozených dispozicích".

Ohradil se, že na vojenskou službu nastoupil jako naprosto zdravý člověk a jeh o zdraví se začalo zhoršovat na vojně. Tento stav se mu nezlepšoval a proto v roce 1985 musel jít do invalidního důchodu. Podle zdravotnického řádu, vyhl. 3 2, ş 11 odst. 1, 2 žádal vysvětlení, PROČ BY TO MĚL PODEPISOVAT. Hrozili mu vy hozením z nemocnice s tím, že oni tomu rozumějí nejlépe.

Problémy pokračují i po listopadu 1989 (podnadpis) Po revoluci se snažil tuto bezmála tři a půl desítky let trvající kauzu dát do pořádku přes nejrůznější orgány. Nejdříve přes OVS - bez úspěchu, následně př es KVS - bez úspěchu. Dále přes FMO-ÚVLK, kde plk. MUDr. Petar Miko se odvoláv á na šetření bývalého ÚV KSČ. Taktéž se obracel o pomoc na OF v Praze u poslan kyně Dany Němcové, bývalé ministryně Burešové, ministra spravedlnosti Nováka a bývalých ministrů Sachra, Dobrovského a Baudyše. Od nikoho odpověď nedostal. Stejně pochodil i u prezidenta Havla.

Proto se ani panu Hýžovi nedivím, když při návštěvě v naší redakci převládá u něho víc pesimismu než optimismu a to i vzdor tomu, že má množství dokumentů, které vypovídají v jeho prospěch. Z celé této kauzy znovu vyplývá, že člověk, který byl trvale poškozený na zdraví ve jménu minulého komunistického režimu, nemá šanci ani pět let po listopadu 1989 se dovolat spravedlnosti a s ní přísl ušné satisfakce. Zůstávají jen trpké vzpomínky a nefalšovaný lidský žal do kon ce života.

Vladimír PAVLÍK