--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vaněk Ladislav
Název: Umělci - svědomí národa
Zdroj: NN Ročník........: 0005/020 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Umělci - svědomí národa? Mám právo být prostřední a proto není mojí povinností býti kulturně n adprůměrný. toliko co občan tohoto státu, toliko co Čech.

Kdybych se osmělil mluvit k veřejnosti co by umělec, musel bych zváži t, zdali mluvím za prostedníky nebo za umělce nadrpůměrné - to nechť posoudí j iní a není to v tuto chvíli tak důležité. ponechme stranou tedy uměleckou patf ormu a podívejme se na onu odvrácenou tvář umění - zejména potom umělců. Velmi dobře si vzpomínám na dobu kolem roku 1968, kdy jsem jako osmná ctiletý chlapec se svými vrstevníky cítil skutečně svou identitu. Velmi dobře si vzpomínám na ty všechny národní a nadnárodní umělce (herce, zpěváky, výtvar níky, muzikanty etc.), dobře vzpomínám na mnohé z těchto, na ty, kteří za tzv. normalizace honem podepisovali ANTICHARTU, kteří si sypali popel na hlavu, je zdili si vylepšovat svůj kádrový profil na Festivaly politické písně a podobné komunistické davové akce. Nezapomněl jsem ani na ty, kteří se nestyděli na ko lenou prosit své komunistické chlebodárce za odpuštění, kdy se prohlašovali za pomatené - "pomýlené..."

Nepochybně nejsem sám, komu dnes připadá komické, tragikomické a nejč astěji tragické, když vidí tto "neochvějné hrdiny" (některým neupírám umělecké kvality), toto naše "svědomí národa", producírovat se na obrazovkách našich t elevizí a v éteru rozhlasových vln. Ano - máme dnes tržní ekonomiku, buďte trž ní, vážení umělci. Tehdy se chodilo na trh s kůží...I soudruh Husák vám tehdy na přelomu roku 1989 řekl, že jste si nemohli stěžovat...Vy jste si skutečně n eměli důvod stěžovat... s takovou páteří... s takovou morálkou. Dovolím si dok once tvrdit, že vám takový stav náramně vyhovoval. měli jste nezpochybnitelné "požehnání" (pokud jste nezlobili), svůj statut socialistického umělce. To vám bylo víc, než vlastní čest, základní lidská důstojnost. Velmi dobře si vás pa matuji, vy všichni (pomýlení", kteří se dnes, jeden za druhým chodíte vylhávat na obrazovky televizí. Je velmi dojemné, jak se nám sugestivně snažíte namluv it, že myslíte vždy jen a jen na diváka, posluchače...Ne, ne, milí drazí. Nikd y vám tolik o svéhzo posluchače (diváka) nešlo - šlo vám o své doživotní hnízd ečka... a o hnízdečka vašich ctihodných a většinou nic neumějících ratolestí, milánkové. Vaše "samozřejmě nadané" a ke komštu předurčené potomky, nám dnes t éž notně vnucujete.

Bylo by to dlouhé poéma, chtít v tomto skromném prostoru říci vše nes mysl, popsat ten jeden veliký socialistický paskvil, který jste produkovali na plátnech kin, na obrazovkách atd. A dnes - dnes je ostatně vidět, co jste sch opni nabídnou...Buď americký naivní škvár nebo starou tvorbu pro socialistické nostalgiky - tzv. pamětníky. Šestý rok po revoluci se dosud neodvážíte narovn at páteř - máte-li, říci slovo "komunismus", nejde vám to z huby... Ladislav Vaněk