--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Psychiatrické léčebny slouží k věznění nepohodlných občanů
Zdroj: NN Ročník........: 0005/023 Str.: 003
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Psychiatrické léčebny slouží k věznění nepohodlných občanů Příběh, který poznamenal osud jednoho našeho spoluobčana, je naprosto příznač ný současnému období novodobého temna a výrazným působením antidemokratických a vyloženě protispolečenských sil, zvláště pak podvratným působením nově konso lidovaných starých struktur. Tento stav dávající volný průchod bezbřehému bezp ráví silně blokuje a přímo znemožňuje postup demokratizace a důsledné očisty v eřejného života od silného nánosu špíny a stop devastace, které zde zanechaly dva totalitní režimy za posledních 55 let. Jak tomu v mnoha případech bývá, i tentokrát to začalo docela prozaicky.

Pan Vladimír Vízdal, občan největšího moravského velkoměsta se rozvedl a zno vu oženil. Protože jeho bývalá manželka se nemohla jen tak lehce smířit se sku tečností, že její místo po boku bývalého muže zaujala jiná žena a její schopno sti ji zřejmě nedávaly příliš šance vzniklou krizi překonat vlastními silami, přiklonila se ke způsobu pomsty za rozvod způsobem nepříliš vynalézavým, ale o to účinnějším, ke kterému ji stačilo mít jen trochu známých mezi policisty, j ejichž morálka a úcta k právu a mravním hodnotám je na hony vzdálena naším z h lediska každodenní tvrdé reality až příliš idealistickým představám o fungujíc í policii. Stačilo k tomu jen málo. Několikrát po sobě nepřijmout od poštovní doručovatelky částku na výživné a zakrátko poté oznámit bývalého manžela pro n eplacení výživného, tedy pro trestný čin zanedbání povinné výživy. Brněnští po licisté z obvodního oddělení na Veveří se ani nenamáhali se zjišťováním skuteč ného stavu věci, natož aby se obtěžovali panu Vízdalovi zaslat alespoň předvol ání k vysvětlení údajného neplnění vyžívovací povinnosti.

Policisté v tehdy ještě zelených uniformách mu jednoho dne, když vyjížděl aut em z domu, zablokovali cestu a odvezli jej na oddělení. Na základě tohoto vyko nstruovaného obvinění jej zde drželi celých devět hodin od 16.30 až do 01.30 v noci a jak tomu v podobných případech bývá, jeho zadržení se neobešlo bez bit í a různých urážek jeho osoby ze strany policistů. Je zcela pochopitelné, že n a podobné jednání, kterým se tito povedení "veřejní činitelé" automaticky zbav ovali jakékoliv ochrany, kterou jim i přes jejich v mnoha případech vyloženě k riminální chování poskytuje totalitou těžce poznamenaný právní neřád, dostával i od pana Vízdala adekvátní odpovědi v podobě nejen slovních invektiv, ale tak é např. připomínky týkající se závislosti jejich příjmu na penězích daňových p oplatníků. Na otázky týkající se jeho nesmyslného zadržování a hrubého jednání nedokázali ani odpovědět.

Tohle všechno si pan Vízdal samozřejmě líbit nenechal a ihned na druhý den s i zašel na Městskou prokuraturu podat na nezákonný postup policie stížnost. Ja k byla tato stížnost projednána, se nedověděl. Mezitím už horlivě pracovala ji ná mašinérie.

Po osmi měsících od předmětné události byl opět přepaden a předveden policií k výslechu, kde mu prokurátor JUDr. Jiřím Hudec sdělil obvinění ze slovního ú toku na veřejného činitele, kterého se měl mimo jiné dopustit také tím, že pol icistům sdělil, že jsou placeni z daní poplatníků a po dalších deseti měsících na něj byla dokonce uvalena vazba. Intervenční návštěva jeho rodiny na pražsk ém Hradě se setkala s nezájmem. JUDr. Hýska, který s rodinou jako zmocněnec pr ezidenta pro styk s veřejností jednal, doslova prohlásil, že on "nic dělat nem ůže, že od toho jsou zde nezávislé soudy". O tom, že jsou tyto soudy obvykle n ezávislé nmejen na ústavě a zákonech tohoto státu, ale i na základním morálním kodexu, nechtěl ani slyšet. Jediným výsledkem této návštěvy bylo propuštění d vou policistů do civilu.

Trestní stíhání pro zanedbání povinné výživy bylo zastaveno hned druhý den p o excesu na stanici, poněvadž bylo zjištěno, že pan Vízdal výživné zaplatil. Z ůstalo jen obvinění ze slovního útoku na veřejného činitele, které navíc ještě nebylo přesvědčivě prokazatelné. Aby vůbec nemohlo dojít k soudnímu projednáv ání a tím se neprokázala trestná činnost policistů, kteří se zřejmě dopustili trestných činů omezování osobní svobody, zneužívání pravomoci veřejného činite le a dalších, bylo třeba případ "kopnout do autu". K tomu měla a má policie ji ž z dávné doby jedno velice dobře propracované schéma, které perfektně fungova lo, dokud neexistovaly demokratické mechanismy a zejména pluralita a opravdová nezávislost sdělovacích prostředků alepoň částečně zabraňující podobnému zneu žívání nedokonalých právních úprav.

SPECIALISTÉ V AKCI

JUDr. Machourek se jako placený advokát příliš nevyznamenal. Když bylo prot i panu Vízdalovi zahájeno trestní stíhání a zároveň podán návrh na pozorování duševního stavu obviněného, JUDr. Machourek namísto ostrého protestu proti apl ikaci této jemu zajisté dobře známé likvidační metody, která byla dobře známá již z doby komunistického teroru, se snažil pana Vízdala naopak přesvědčovat o nezbytnosti takového "vyšetření" a přesvědčovat jej ke spolupráci s najatými soudními znalci z oboru psychiatrie. Znalci MUDr. Novák a MUDr. Randulová v pr vní fázi navrhli ambulantní ochranné léčení, když se ovšem dověděli, že tento případ je již znám i na místech nejvyšších, např. na pražském Hradě, ve zřejmé snaze urychleně zlikvidovat jednoho z nově se rodících "kverulantů", kteří st ále ještě melou něco o morálce a právu, shodně prohlásili, že jeho zdravotní s tav se zhoršil a navrhli léčbu ustavní. Když jeho rodinní příslušníci společně s ním žádali změnu soudních znalců, ke kterým nemají důvěru, bylo jím zcela l živě řečeno, že výměna soudních znalců není v souladu s trestním řádem. Dále věc pokračovala již podle nám dobře známého schématu likvidace nepohodl ných osob a "stěžovatelů". Soudce městského soudu v Brně JUDr. Drápal, někdejš í specialista na politické procesy, který zřejmě za zásluhy při pronásledování signatářů petice Několik vět a CHARTY 77 (např. Petra Cibulku, kterého držel ve vazbě ještě dva týdny po 17. listopadu i přes protesty ze stran demokratick ých iniciativ, Dušana Stuchlíka a dalších studentů gymnázia - signatářů Několi ka vět) v předlistopadovém období povýšil na náměstka předsedy Městského soudu v Brně, rozhodl o nařízení ochranné ústavní léčby, což Krajský soud v odvolac ém řízení již zcela samozřejmě potvrdil.

Po roce a půl od události, v červnu 1994 bylo namísto projednání incidentu p řed soudem a namísto zjištění, zda se předmětný "útok na veřejné činitele" ode hrál i ve skutečnosti a nejen v bůjné fantazii několika policistů, trestní stí hání zastaveno pro údajně "sníženou schopnost obviněného rozpoznat společensko u nebezpečnost jeho jednání" a byla mu nařízena ústavní ochranná léčba. Diagnó za? Sama o sobě rarita. U pana Vízdala prý byl zjištěn vývoj směřující k dušev ní chorobě. Tedy stručně řečeno, bylo konstatováno, že pan Vízdal je prozatím zdráv, ale jeho vývoj směřuje k nějaké blíže nespecifikované duševní chorobě. Více již není známo, protože znalecký posudek, který mimochodem byl vyhotoven po dvacetiminutovém pohovoru se znalci, se kterými navíc obviněný odmítl komun ikovat, nedostal do rukou ani soudní znalec prim. MUDr. Jiří Pejchl, který cht ěl po zjištění, že je pan Vízdal zcela zdráv, udělat jeho revizi. Pan Vízdal se po obdržení tohoto nesmyslného usnesení vyhotoveného JUDr. Drá palem zachoval zcela ve smyslu článku 23 Listiny lidských práv a svobod, který zní: "Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňova l demokratický řád lidských práv a základních svobod založený Listinou, jestli že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožn ěny." Ničím neodůvodněnou a justiční zvůlí ustanovenou "ochrannou léčbu" odmít l a na předvolánky k nástupu do psychiatrické léčebny v Brně - Černovicích ner eagoval. Skrýval se takto od podzimu roku 1994 až do začátku 16. dubna 1995, k dy byl policií přepaden a násilně odvlečen do uzavřeného oddělení. Tam byla bě hem více než měsíčního pobytu jeho původně vykonstruovaná diagnóza spolehlivě vyloučena a prim. MUDr. Jiří Pejchl podal v jeho prospěch návrh na propuštění z ochranné léčby.

V případech, kdy je obviněný vyšetřován vazebně a je podán návrh na propušt ění z vazby, je soud vázán pětidenní lhůtou, během které musí o návrhu rozhodn out. Jak jsme se dověděli přímo u soudce JUDr. Drápala, na rozhodnutí o propuš tění z ochranné léčby se žádná lhůta nevztahuje a přestože se jedná o omezován í svobody zdravého a na základě pravidla presumpce neviny i zcela bezúhonného člověka, záleží jen na tom, kdy projednání propuštění z ochranné léčby příjde na řadu. Zcela vedlejší je zde tedy rozhodnutí lékaře, který se vyslovil pro n aprostou zbytečnost nějaké "léčby" zdravého člověka, zcela vedlejší je zde sku tečnost, že nedobrovolný pobyt zdravého člověka mezi duševně nemocnými pacient y zhoubně působí na jeho zdraví, působí finanční škodu nejen jemu a jeho rodin ě, ale i celé společnosti, z jejichž prostředků je tento ničím neodůvodněný po byt v psychiatrickém zařízení hrazen. Podstatný podíl na těchto škodách zaujím ají také páchané škody na občanské cti poškozeného a celé jeho rodiny. VŽDYŤ MÁME DEMOKRACII, NE?...

Pro odpověď na tyto vtíravé otázky jsme si zašli společně s kolegou od ČTA " Bobem" Hráčkem a členy rodiny pana Vízdala přímo na městský soud v Brně. Stojí me ve dveřích kanceláře trestního oddělení, na kterých visí vizitka - vedoucí oddělení Sylvie Strýčková, referentky Bohdana Růžičková a Vlasta Charvátová. P o zaklepání vcházíme dovnítř:

NN - Kořínek: Dobrý den, my jsme novináři a hledáme někoho kompetentního pos kytovat informace tiskovým orgánům.

MS - jedna z úřednic: No já nevím, ale určitě ne já. ČTA - Hráček: A proč ne zrovna vy? Podle tiskového zákona z roku 1969 je kaž dý úředník státního orgánu povinen na požádání sdělovat tiskové informace výjm a těch, které jsou předmětem státního tajemství.

MS - druhá úřednice: ...chvíle mlčení...To musí povolit vedoucí oddělení neb o trestní náměstek, který je doktor...doktor....(jakoby si na jméno svého nadř ízeného JUDr. Drápala nemohla vzpomenout).

ČTA - Hráček: Ale podle tiskového zákona... MS - úřednice: Ale my nejsme oprávněni podávat, opravdu ne, vůbec ne... ČTA - Hráček: Můžete nám o tom předložit nějaké rozhodnutí, že nejste oprávně ni dodržovat tiskový zákon? Ukažte nám potvrzení s razítkem a my vám to uvěřím e.

MS - obě střídavě a zároveň souhlasně: Ale prosím vás, běžte za doktorkou Ko márkovou. Když nám to doktorka Komárková dovolí, tak vám něco budu říkat... ČTA - Hráček: Ale my nepotřebujeme povolení nějaké doktorky Komárkové. Chceme informace od vás podle tiskového zákona - (znovu opakuje celou formulaci para grafového znění)

MS - úřednice: To může jen náměstek náš trestní... to víte, my jsme tady malí páni...

ČTA - Hráček: Tak dáte mi to tedy na papíře? MS - úřednice: Já ani nevím, jestli to mám nebo nemám...

ČTA - Hráček: Můžete mi tedy říct alespoň vaše jméno? MS - úřednice: Klidně... Charvátová...

ČTA - Hráček: A jméno vašeho nadřízeného? MS - úřednice Charvátová: ...Doktor...doktor... Drápal...

NN: Kořínek: Vy jste pracovníci justice a od vás je očekáváno, že budete pří kladem v dodržování zákonů. Namísto toho zákony naprosto ignorujete. MS: Charvátová: Vůbec nic vám nemusím říkat. Běžte si za doktorkou Komárkovo u. Vůbec nic vám neřeknu a vůbec se s vámi nemusím bavit. Vůbec nic nemusím... . Máme demokracii, né...?

NO COMMENT... Kancelář JUDr. Drápala,

uvnitř již stojí naší dva kolegové novináři: JUDr. Drápal: Počkejte chvíli venku, já to jem vyřídím...

NN - Milan Kočík: Ale oni patří k nám, můžete nám to vysvětlit kompletně vše m najednou.

JUDr. Drápal: Ale ne, počkejte raději venku. (Nenecháváme se odbýt a soudce mlčky rezignuje)

NN: Kočík: Slyšeli jsme, že se pan Vízdal dopustil trestného činu a ani on s ám, ani jeho ošetřující lékař se nedověděli jakého, bylo to předloženo... JUDr. Drápal skočil do nedokončené věty: Návrh na uložení ochranného léčení a to ochranné léčení bylo uloženo, neboť znalci zjistili, pokud si pamatuji, ž e není trestně odpovědný a že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. NN - Kořínek: Ale to co jste nám teď řekl, už dávno není pravda. Diagnóza by la revidována samým ředitelem PL Brno - Černovice prim. dr. Pejchlem, pan Vízd al je shledán zcela zdravým a je zde podán návrh na propuštění z ochranné léčb y. My se dnes ptáme zejména na to, kdy bude návrh projednán, protože zde jde o omezování osobní svobody nezákonně vězněného člověka. Pokud víme, návrhy na p ropuštění z vyšetřovací vazby bývají projednány nejpozději do jednoho týdne. P obyt v psychiatrické léčebně v tzv. ochranné léčbě je pro zdravého člověka mno hem těžším zásahem do soukromí než vyšetřovací vazba.

JUDr. Drápal: Proč o tom nebylo rozhodnuto, nevím, ale týden není zas tak dl ouhá doba. (JUDr. Drápal ještě sám nezažil, co znamená jeden jediný den v podo bném zařízení) To se musí napřed opatřit spis, zjistit všechny okolnosti, poda t nějaké vyjádření, to já neznám a nevím. Ale pokud tady ten návrhj je, tak ur čitě bude projednán.

NN - Kořínek: Jaká je zde lhůta pro projednání takového návrhu? JUdr. Drápal: Lhůta žádná není stanopvena.

NN: Když rozhodujete o propuštění z vyšetřovací vazby, je toto rozhodnutí vá záno na určitou lhůtu?

JUDr. Drápal: Je tam lhůta pět dní, ale není striktně stanovena. Pouze "zpra vidla".

NN: To znamená, že vy můžete naprosto zdravého člověka nezákonně držet v psy chiatrické léčebně po libovolně dlouhou dobu?

JUDr. Drápal: Nezákonně ne. Bude tam držen zákonně až do doby, než bude věc projednána a to není žádnou omezeno. Když dojde k průtahům, za to my nemůžeme. Teoreticky zde není žádná lhůta.

NN: Znamená to tedy, že zde může být držen proti své vůli i proti vůli ošetř ujících lékařů a na účet státu i dva roky a více?

JUDr. Drápal: Teoreticky...Teoreticky, žádná lhůta zde nenexistuje...Já jsem rozhodoval o uložení tohoto léčení, kdo bude rozhodovat o propuštění, to neví m.

NN: Kořínek: Kdo přiděluje soudcům kauzy k projednání? JUDr. Drápal: To se dělá podle rozvrhu práce vždy na začátku roku a tento pl án dělám já.

NN: A byl již tento případ někomu přidělen? JUDr. Drápal: Prozatím ještě ne.

NN: Když jde o svobodu člověka, např. v případě vazby, tak se přece o tom ro zhoduje do pěti dnů.

JUDr. Drápal: Na vazební případy jsou zde vyčleněni dva soudci. Tam pořadí n erozhoduje. Kdy to bude rozhodnuto, to samozřejmě nevím, protože spis byl vyžá dán Krajským státním zastupitelstvím k projednání stížnosti pana Vízdala a bez spisu to projednat nelze. Jakmile přijde spis, bylo o něj požádáno již 1. 6., bude věc přidělena k projednání dr. Černému.

NN: Pokud víme, Krajské zastupitelství se nachází ihned proti es ulici. To k vám jde jeden spis tak dlouho?

JUDr. Drápal: Ty spisy se zasílají poštou a pošta jde k nám (z protější budo vy) celý týden.

NO COMMENT... PŘÍSNĚ UTAJOVANÝ ZNALECKÝ POSUDEK

Pan primář MUDr. Jiří Pejchl, ředitel psychiatrické léčebny v Brně - Černovi cích a člen mezinárodní organizace proti zneužívání psychiatrie se sídlem v Že nevě, se k případu pana Vladimíra Vízdala vyjádřil takto:

"U nás je veden jako ochranná psychiatrická léčba od 16.4.1995., na základě rozhodnutí Městského soudu - JUDr. Drahomír Drápal ze dne 28.6.1994. Usnesení bylo projednáváno na podkladě stížnosti pana Vízdala Krajským soudem v Brně - JUDr. Karlem Hortíkem, č.j. 7 Nc 8O42/93 a původní usnesení bylo potvrzeno. Kr ajský soud rozhodl v neprospěch pana Vízdala tak, že soudní znalci označili di agnózu pana Vízdala jako vývoj k onemocnění.

Pana Vízdala jsem nechal vyšetřit psychiatricky i psychologicky, na vyšetřen í jsme se podíleli dva soudní znalci - psychiatři včetně nejstarší a nejzkušen ější psycholožky, a po jednom měsíci a jednom týdnu mohu prohlásit, že ten člo věk je duševně naprosto zdráv. 25. května jsem podal návrh ne na přeměnu ochra nného léčení ústavního na ambulantní, ale na úplné propuštění z ochranného léč ení. Několikrát jsem na soud telefonoval, aby projednání a jeho propuštění max imálně urychlili, protože není dobré zde držet zdravého člověka na základě zna leckého posudku, ve kterém se znalci hluboce zmýlili. Podle pana Vízdala trval o jeho vyšetření asi 20 minut, a tak je možné, že vzhledem k tak krátké době m ohlo dojít k takovému omylu. My jsme je tedy zastoupili a diagnostikovali, že uvedenou chorobou rozhodně netrpí. Ovšem k obsahu znaleckého posudku se vyjádř it nemohu, protože jsem jej dodnes do rukou nedostal i přesto, že jsem o něj n ěkolikrát žádal státní zastupitelství i soud a zdůvodnôval jsem to tím, že zde dochází k revizi diagnózy. Stejně tak jsem nedostal do rukou ani jeho trestní spis. Sdělili mi, že se znalecký posudek poskytuje jen ve vyjímečných případe ch a žádali zdůvodnění. Já jsem jím zdůvodnění poslal a přesto mi jej odmítli dát. Takže pan Vízdal je dodnes u mne držen v ochranné léčbě, aniž bych mohl v idět posudek na jeho duševní stav. Ten člověk není nebezpečný pro společnost, ani jeho rozpoznávací schopnosti nejsou nijak narušeny. To nmohu zcela odpověd ně potvrdit..." Nad každým demokraticky se projevujícím občanem tohoto státu v isí damoklův meč možného zneužití vyzkoušených totalitních praktik ze strany a ntidemokratických sil, jejichž aktivizace se stále zřetelněji projevuje. Stále ještě hrozí velké nebezpečí ze strany totalitou poznamenaných policistů, just ičních pracovníků i soudních znalců, kteří jsou schopni vyhotovit posudek jen podle toho, z které strany je na ně vyvíjen větší tlak nebo která strana posky tne větší výhody.

Jak je vidět, současná legislativa nebrání tomu, aby byli v tomto státě šika nováni bezdůvodnou internací v psychiatrických léčebnách naprosto zdraví lidé, bez jakéhokoliv důkazu o jejich provinění. Stačí k tomu jen dva sehraní polic isté a dva prodejní soudní znalci. Jaká je obrana proti těmto totalitním prakt ikám? Publikovat a publikovat. Podobně postižených lidí, jako pan Vízdal jsou v této zemi stovky, ne-li tisíce. Ne každý má ovšem to štěstí, že se dostane d o povědomí sdělovacích prostředků a do rukou takového odborníka, jakým je prim . MUDr. Jiří Pejchl. Proto budeme velmi rádi, když nás čtenáři na každý podobn ý případ upozorní jak poštou, tak i telefonicky na čísle 05 - 41221215. Jen ta kovým způsobem je prozatím možné se bránit této totalitní zvůli, než dojde ke změně legislativy a k vyloučení zneužívání psychiatrie k soudní internaci nepo hodlných osob.

Marek KOŘÍNEK