--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kebrle Jiří
Název: Projev
Zdroj: NN Ročník........: 0005/025 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Projev Jiřího Kebrleho na 1. sjezdu ASD v Praze dne 26. října 1991 Je skutečně značná škoda, že byl prohospodařen kapitál ochoty obyvatelstva, sn ášet pro přechodné období pokles žívotní úrovně.

Většina lidí, jak tady doma ve staré vlasti, tak my venku jsme očekávali, že p ředevším budou psotiženi ti, kteří tuhle hospodářskou, ekologickou a morální k atastrofu zavinili.

Jak má však řadový občan této republiky pochopit, že si má utáhnout opasek, co ž se v mnoha případech nejtíživěji dotýká právě těch, kteří bylibývalým režime m pronásledováni, když bolševická nomenklatura si nedotknuta dál žije v blahob ytu.

Soudruzi estébáci dostali po rozpuštění této zločinné bandy tučná odškodnění, zatímco většina jejich obětí dále žíje, hodně mírně řečeno, ve velice skrovnýc h poměrech, odpovídajících jejich nízkému společenstkému postavení, které jim oproti jejich skutečným schopnostem, přisoudil komunistický režim. Je to smutný pradox, když zločiny komunistických darebáků zůstávají nepotrestá ny a přitom příslušníkům nesametového protikomunsitického odboje zůstávají i n adále tzv. zbytkové tresty, např. za sabotáž, útěk letadlem do zahraničí, zabi tí při přestřelce na hranicích, nebo atentát na nebezpečného komunistického fa natika.

Žádám, aby došlo co nejrychleji k uznání III. protikomunistického odboje a aby tento odboj byl po všech stránkách a se všemi právními a sociálními důsledky postaven na roveň antifašistickému odboji.

Od konce II. světové války jsou zcela oprávněně v mnoha zemích v platnosti zák ony, které umožňuji trestní postih propagace všech forem fašistické ideologie rasové a národnostní nenávisti. podle mého názoru, by měla být rovněž trestně postižitelná propagace komunistické ideologie třídní nenávisti, nekompromistní ho třídního boje a agresivního, represivního atheismu.

Požaduji, aby bylo co nejdříve zahájeno trestní stíhání všech dosud žijících p ředstavitelů KSČ z období komunistické diktatury v letech 1948-1989, za trestn é činy velezrady, zločiny proti lidskosti (popud k vraždám a násilí), systemat ické olupování a omezování osobních svobod milionů lidí a za hroznou hospodářs kou a ekologickou devastaci státu.

Rovněž požaduji neprodleně zahájit trestní stíhání všech konkrétních zločinců z řad vyšetřovatelů StB, příslušníků Lidových milic, soudců, dozorců vězňů, př íslušníků jednotek PS a dalších složek represivního aparátu zločinného komunis tického režimu, kteří se dopustili trestných činů vraždy, težkého ublížení na těle, nebo týrání, jenž zanechalo těžkou psychickou nebo fyzickou újmu na zdra ví a za napomáhání k těmto trestným činům.

K jakým paradoxům dochází, když se převrat jen tak odflinkne, ukazuje případ b ratří Mašínů, hrdinů protikomunistického odboje. V Mladé frontě dnes ze dne 5. června 1995 seznámil s tímto případem čtenáře tohoto deníku pan Ivo Drahoš ve svém článku "Causa bratrů Mašínových bude asi právně velmi zapeklitým problém em". Závěrem svého článku píše:....Žádná z amnestií se jich netýkala a kdyby M ašínové nyní do ČR přijeli, byli by s největší pravděpodobností vzati do vazby a souzeni pro několikanásobnou vraždu.

Nechce se mi věřit, že je tohle myšleno vážně! Hrdinové třetího protikomunisti ckého odboje by byli souzeni jako vrahové za to, že zabili tři příslušníky rep resivního aparátu zločinného komunistického režimu a stovky komunistických vra hů bezpranných obětí si klidně dnes užívá svých vysokých penzí, které mají dík y dlouholetým službám zločinnému komunistickému režimu.

Zákon 198/1993 Sb. z 9. července 1993 o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu jasně říká, cituji ş 3 tohoto zákona: "Odpor občanů proti t omuto režimu, který ať již jednotlivě, či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo ji nou činností nebo vědomě aveřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, mo rálně oprávněný a je hodný úcty."

Musím k tomu však dodat, že ş 6 rohoro zákona vlastně předchozím paragrafům to hoto zákona protiřečí, když se v něm píše o tzv. "ne zjevně nepřiměřených pros tředcích".

Jsem toho názoru, že v odboji proti zločinnému režimu a tedy i proti příslušní kům represivních složek tohoto režimu jsou všechny prostředky přiměřené a nedě lám rozdíl mezi nacistickým a komunistickým režimem. Pokud vím, nesloužili v p adesátých letech u SNB také už žádní příslušníci, kteří by nebyli odddání zcel a KSČ a její zrůdné ideologii, mnozí sice jen tak na oko, čistě z pragmatickýc h důvodů, ale každý kdo na sebe oblékl uniformu této organizace, sloužící k oc hraně komunistického režimu, musel a byl si jistě také vědom rizika, které seb ou přinese střetnutí s odpůrci tohoto režimu. příslušník SNB nebo Lidových mil icí byl pro odpůrce zločinného režimu stejně tak nebezpečným nepřítelem jako E stébák, stejně jako byl pro odpůrce nacistického režimu nebezpečným nepřítelem jak příslušník Gestapa, tak říšské policie a SA, hnědé to obdoby komunistický ch Lidových milicí.

Wels, 6. června 1995 Jiří Kebrle