--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cihelková Dana
Název: Co vy na to pane Kudláčku ?
Zdroj: NN Ročník........: 0005/025 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Co vy na to, pane Kudláčku ? Je mi velice líto, že tyto stránky nemohu věnovat mnohem závažnějším prob lémům, jako například řádění ruských mafií a jejich estébáckých sluhů, a musím v zájmu objektivní pravdy reagovat na vážná obvinění mých kolegů z Necenzurov aných Novin majitelem Demokratické unie J. Kudláčkem.

V ČTD č. 46 v článku "Tucet kroků k likvidaci pravice" předkládá poslušný m ovečkám, čtoucím pouze ČTD, k věření, že uvnitř DEU jsou ukryty destruktivní síly, zřejmě propojené s StB, KGB, VKR, popřípadě s nějakým supertajemným "ně kdo". Nebýt osobních lživých a tendenčně upravených výroků, vzbudil by ve mě t ento elaborát pouze soucitný úsměv. Je tragické, že pan Kudláček trpí chorobou neumění diskutovat, přestože v zemi kde diskuse se považuje za základ mezilid ských vztahů žil více než deset let, tedy v zemi - jak pravil pan Kudláček - n ejvíce sledované KGB, v SRN. Mohla bych sice položit otázku jakže se pan Kudlá ček do té země emigranty zaslíbené tak snadno dostal? Mohla bych vzbudit zdání , že tomu mohlo být jinak, například tak jako u slavně neslavného atentátníka hrdiny komunismu Minaříka, avšak z pouhého principu pravdivosti tak neučiním a ni náznakem, prostě proto, že mé myšlení se vskutku odvíjí jinými cestami než myšlení páně Kudláčka. Osobně považuji problematiku umění diskuse za natolik z ávažnou, že z principu odmítám reagovat na obvinění v daném článku uvedená obd obným způsobem. Vzájemné osočování považuji za ztrátu času a nehodlám pana Kud láčka z choroby "neumět diskutovat" léčit. Ostatně, obávám se, že v jeho věku již jde o chorobu chronickou, jak se zdá mající za následek postupnou přeměnu DEU ve školometský spolek ukřivděných samospasitelů, neschopných zamyslet se a ni nad hlasy zevnitř vlastní strany. Nicméně, těší mě, že pan Kudláček napsal v ČTD článek tak jak jej napsal a tím dal najevo, že mu přec o osud DEU nějaký m způsobem jde. Je zde však i druhá strana oné mince, která ve mě vzbuzuje jis té rozpaky. Reakce pana Kudláčka totiž velmi silně připomínají chování mé dvou leté dcery. Ta se samozřejmě každým dnem učí a dělá spousty chyb, na které má samozřejmě právo. Jako odpovědná matka ji musím na tyto chyby upozornit, aby s i je uvědomila a dále je už neopakovala. Jakmile si však něco osvojí, tak už n ikdy nepřizná, že to neuměla, ale dává mi najevo, že jsem to já, která to neum ěla, protože kdybych to uměla neopakovala bych se tak dlouho. Jelikož jsem člo věk nad věcí, nebráním se jejím představám zcela úměrným věku dvou let o tom, kdo co umí či neumí, ale jsem ráda, že si daný problém tak osvojila, že počíte ční neúspěchy dává za vinu mi..., zhruba asi v takové podobě na mě zapůsobil v ýlev pana Kudláčka v ČTD.

Byla bych velice ráda, kdyby si vedení DEU uvědomilo, že tímto skomírajíc ím a uzavřeným způsobem vnitrostranického života by toho tolik žádoucího místa na politickém výsluní s největší pravděpodobností příliš nezískalo. Jakožto č lověk nad věcí bych jim i odpustila dejmetomu přestřelení o tzv. likvidaci DEU tam kde skutečně není, ale kde se to na někoho svést musí, obzvláště když int elektuální kapacity z DEU tiše a mnohdy i s hlubokým smutkem prchají, začasté i zadními vrátky, jen aby to DEU příliš nepoškodilo.

Pojďme však k meritu věci. Pan Kudláček píše, že jsem do ČD zaslala "zprv u překvapivě kvalifikované analýzy současného stavu naší společnosti". Tím, že použil výraz "zprvu" zřejmě chce vyvolat ve čtenářích dojem, že to, co násled ovalo už nestálo za nic. Jelikož nejsem samosoudce, dovoluji si vážené čtenáře odkázat na mé články v ČD ze dne 1.a 30.června 1994, které jsou obecně považo vány za zlomovou kritiku, definitivně odhalující prognostické postkomunistické elity. Nutno dodat, že články by byly tři, ale pod tzv. "pravolevé záměny" se s chutí podepsal někdo "povolanější". Nevíte náhodou, pane Kudláčku, kdo? Soudě podle otřepané lži o tom jak jsem chtěla rozbít DEU tím, že jsem se prý vytrvale snažila prosadit nad rámec stanov volbu jakési "výkonné rady", d le kritéria ostrých loktů a tím prý narušit strukturování DEU důsledně zdola, docházím k jedinému možnému závěru a to, že pan Kudláček buď trpí sklerózou a nebo programově lže. Váženým čtenářům si dovolím připomenout, že k tomuto jsem se plně vyjádřila ve 52/94 čísle NN. Těm čtenářům, kteří si myslí, že pan Kud láček je oním Iljou Muromcem, bojujícím za pravdu a čest uvádím, že formulace této oznamovací věty je volena tak aby vyvolala ve čtenáři dojem, že jsem DEU v dané věci nabourávala programově, tedy na něčí objednávku. Podívejme se na d ezinformační várazivo pana Kudláčka poněkud blíže. Hned v úvodu této věty použ ívá výraz "vytrvale snažila". Tedy, věc se měla tak, že z pověření místní orga nizace v Praze 1, jsem přenesla na ustavujícím sjezdu návrh o zřízení "výkonné rady" jakožto výkonného orgánu předsednictva DEU s výkonnou pravomocí a bez p ravomoci rozhodovací, tak aby předsednictvo DEU se mohlo věnovat pouze strateg ickým záležitostem. Pokud si majitel DEU myslí, že občan, člen strany nemá prá vo podávat návrhy, ať řekne rovnou, že DEU je podvod na občany a nelže, alespo ň ne tak naivně průhledně, zaměňujíce významy slov spíše než dle pravidel séma ntických dle pravidel psychologie manipulace. Může pan Kudláček doložit věroho dným způsobem jak je možné, že v jeho mozečku vzniká výpotek o vytrvalé snaze něco za každou cenu prosadit, přičemž je nezvratným faktem, že po zamítavém st anovisku pléna a odmítnutí návrhu delegáty jsem už nikdy na toto téma nejednal a, s vyjímkou obhajoby, kdy jsem byla nucena reagovat na vyloženě podlé útoky vedení DEU, které okolo mě šířilo cílenou šeptandu, že jsem chtěla rozbít usta vující sjezd. Ovšem, pokud v režii pana Kudláčka, Hromádkové a Majzlíka toto n ebylo, chápu, že návrh vnímali jako útok na své hájemství. To už však není dem okracie, ale kramářský podvod. Podívejme se jak pan Kudláček dospěl k závěru o kritériích ostrých loktů. Je nepochybné, že jsem ustavení výkonné rady navrho vala z řad zakladatelů DEU, nebo lidí jim blízkých a tudíž věrohodných, kteří by byli morálně a mravně schopni nést břemeno počítečních problémů. Nutno doda t, že výkonnou radu jsem navrhovala jako dočasný orgán do doby výstavby strukt ury strany. Otázka zní proč tolik fanatického lhaní? Obávám se, že tento návrh byl pro rodinný podnik pana Kudláčka příliš nebezpečným, už jen proto, že do tajemné kuchyně výroby DEU by viděl někdo nepovolaný. O tom jak pan Kudláček u mí až věrohodně lhát svědčí výrok, že tento můj návrh byl podán nad rámec stan ov. pokud vážený čtenář dosud nevidí tu obludnou manipulaci s fakty, prosím ne chť si uvědomí, že návrh na ustavení výkonné rady jsem podala na začátku sjezd u v připomínkách delegátů k programu, kdy o platných stanovách se mělo teprve hlasovat. Takže, pokud pan Kudláček dospěl k závěru, že můj návrh porušil dosu d neplatné stnaovy, tak k tomu mohl dospět pouze v hlavě pana Kudláčka, který považoval v tichosti ukuchtěné stanovy již za definitivní. Není tudíž divu, že vše, co šlo za obzor v zákulisí dohodnutého scenáře, mělo v očích pana Kudláč ka pachuť kacířství. Suma sumárum, když není po ruce argument, pan Kudláček si jej prostě vyrobí, co na tom, že prolhaný až hrůza?

Podívejme se blíže jak to bylo s onou poradkyní paní Hromádkové. pokud js em dala DEU k dispozici dva roky politické práce, shrnuté ve zmíněných analýzá ch, podepsaných jako "Drobná podnikatelká", měla jsem za to, že se jedná tolik o o základní studii, kterou je třeba rozvinou do ucelené koncepce. S ohledem n a hodnocení, které předčilo i mé očekávání jsem usoudila, že bude vhodné tyto příspěvky rozvést tak aby byly použitelné v konkrétní politické praxi. To bylo důvodem proč jsem vedení DEU, prostřednictvím pana Kudláčka navrhla řešení, k teré by mi umožnilo zmíněný program rozpracovat a předložit k další diskusi čl enům DEU. Ostatně, každý schopný politik se z principu obklopuje poradci, pouz e "bábuška vševěduška" A. Hromádková tehdy nepotřebovala nikoho. Ovšem, kdo to mohl tenkrát tušit, navíc to, že morální pokleslost páně Kudláčka je tak hlub oká, že je schopen obrátit naruby i takovou drobnou samozřejmost?

Je s podivem, že pan Kudláček trpí strátou časové orientace pouze tam, kd e se mu to hodí do krámu. Jinak by nemohl napsat, že v době kdy jsem kandidova la na místo předsedkyně MO a do OR DEU jsem psala do NN. Účelová lež pana Kudl áčka budiž vyvrácená zjevně. První můj článek v NN kritizující poměry v DEU vy šel až ve 52 čísle, tedy v době kdy na povrh vypluly podrazy s tichou změnou s tanov DEU. postavila jsem se na odpor podvodům a lži, nic více, nic méně. Poku d má pan Kudláček za to, že obrana občana před fantasmagorickým obviňováním mé osoby z estébáctví a z programového rozbíjení DEU, jakoby na zakázku KGB, je nelegitimním útokem na DEU, pak má zřejmě manýry z dob kdy vězni pochodující d o plynových komor museli křičet "je nám tady dobře, chcem zde být dalších tisí c let". Na morbidní humor pana Kudláčka ovšemže nepřistoupím a pokud mě paní H romádková oznámkovala veřejně jako agentku StB, ne-li KGB, prosím nechť si to vážený čtenář spočítá sám. Jsem ročník 1972. V listopadu 1989 mi bylo 17 let. Tedy do KGB jsem mohla být naverbována s ohledem na hodnost poručíka, kterou m i přisoudila jak jinak než vševědoucí A. Hromádková, asi tak 7-9 letá. Věřím, že směšnost této argumentace je natolik zjevná, že nepotřebuje komentáře. Jen pan Kudláček si myslí, že můžeou do kohokoliv beztrestně kopnout a napadený mu sí mlčet, jinak to je klasifikováno jako rozbíjení DEU. Pan Kudláček opět účel ově lže pokud tvrdí, že v DEU jsem napadala téměř vše. Je písemně doložitelné, že jsem právem a z pozice občana demokraticky zřízené politické strany kritiz ovala vše, co není s demokratickými principy v souladu. Pokud je ve slovníku p ana Kudláčka a paní Hromádkové zaměnitelné slovo "kritika" se slovem "napadání ", obávám se, že dříve než se pustí do byť i jepičí vnitrostranické politiky, měli by si udělat jasno ve významech slov. ostatně, demagogie tako o něčem svě dčí.

svého času jsem skutečně napsala do ČTD dopis v kterém jsem se dotázala n a možnost práce novinářky. Pan Kudláček lže pokud tvrdí, že jsem do ČTD nebyla přijata. On mi totiž jako blahorodí vůbec neodepsal, takže o žádném přijetí, či odmítnutí nemohla být ani řeč. Z dalšího je zjevné, že by pan Kudláček rád rozeštval současnou redakci NN, například tím, že přesvědčuje jakoby čtenáře a tím i pana Cibulku o mých předstíraných změnách názorů. Pane Kudláčku, marná snaha, rozdíl mezi vámi a panem Cibulkou je ten, že panu Cibulkovi říkám věci tak jak si myslím a diskutujeme o nich, kdežto vy pojem "diskuse" vůbec neznát e. Nicméně vaše úporná snaha "naštvat" pana Cibulku tak i tak vyznívá naprázdn o, už jen proto, že vyjete na měsíc, který dávno zapadl za obzor zájmu všech l idí, kteří se dokážou na základě vzájemné diskuse domluvit.

Pokud se pan Kudláček domnívá, že být redaktorkou v ČTD je takové terno, že odmítnutí může být důvodem k odchodu z funkcí v DEU, hluboce se mýlí. Proč jsem odešla z funkcí v DEU se ptejte spíše vašeho svědomí. Mít účast na nekore ktnostech, tkerých se neúnosným rizikem. Nemám v úmyslu zdiskreditovat se dřív e než vůbec do politiky vstoupím. to především.

K neúplnému vedení DEU jen krátce. Kde jsou vrcholové orgány pracovních k omisí? Jak republikové pracovní komise ovlivňují tvorbu programu DEU? Jak půso bí mediálně? Jak DEU zviditelňují? Mohla bych položit v tomto směru dalších st o otázek. Paní Hromákdovou není třeba zpochybňovat. Dělá to svými neuváženými kroky sama.

O tom jak pan Kudláček dokáže masírovat mozkové závity svých čtenářů polo pravdami a dohady z druhé ruky svědčí závěr jeho úvahy o mém podílu na údajné destrukci DEU. Dává na vědomí, že pochízím ze zpravodajské rodiny. Pochopiteln ě, že rádoby náhodou pomlčí o tom z jaké zpravodajské rodiny. Čtenář by měl na být dojmu, že zřejmě z kruhů blízkých StB, či KGB, jak je teď v módě označovat nepohodlné politické odpůrce. tedy, pocházím z prvorepublikové zpravodajské r odiny, kdy můj děda generál O. Tichý byl spoluzakladatel ofenzivního zpravodaj ství a později se podílel na práci gen. štábu v Londýně. Ostaně, svého času js em panu Kudláčkovi o tomto nabídla článek s informacemi, které dosud nebyly ni kdo publikované. Pochopitelně, že poctivý žurnalista Kudláček prahnoucí dát sv ým čtenářům to nejlepší demonstrativně odmítl. Inu, i tak se dá projevit úcta k minulosti a k zahraničnímu odboji. Pletichy zjevně mají navrch nad historick ou pravdou břdy když jde o korýtka, byť jen v pidistraně DEU. Užvaněnost není vlastnost vhodná pro zodpovědného novináře, natož vydavatele. Jak to s tou rep ublikou pan Kudláček myslí dal nepochobně najevo v závěru své úvahy. Být schop en odstřelit zákeřné a ze zálohy i spojence z vlastní strany politického spekt ra, to vyžaduje nikoliv otrlost, ale přímo amorální zvrhlost, páchnoucí totáln í bezzásadovosti.

Kdyby vydavateli ČTD vskutku šlo o budoucnost DEU, nepochybně by se zamys lel nad význami čtenářů ČTD i NN a sešel by se s panem Cibulkou u jednoho stol u. Pan Kudláček zřejmě nezná a zřejmě nikdy nepoznal pravidla diskuse. Ta se t otiž dá kdykoliv přerušit a kdykoliv se dá odejít. Avšak nepříjmout diskusi sv ědčí o neschopnosti být demokrat, být občan a natož propagátor morálky a práva . Ostatně, právě tam se mohl pan Kudláček dozvědět jak to stou věcí okolo pana Bělohoubka bylo. Je s podivem, že s paní Cibulkovou jsem ve styku téměř denně a u telefonu strávíme hodně času, ponejvíce nad konkrétními problémy občanů, které DEU má za nic, přičemž paní Cibulková mě ani jednou ani náznakem nepožád ala o něco obdobného, spíše projevuje zájem aby články o DEU měly více konstru ktivního než konfrontačního, tak aby absence diskuse uvnitř DEU nebyla v celku DEU ku škodě. V této souvislosti by si mělo vedení DEU uvědomit a pan Kudláče k obzvláště, že zakládali politickou stranu, nikoliv tajný klub A. Hromádkové a pana Majzlíka. Tudíž o DEU se bude psát ať se jim to líbí či nelíbí. Nikod s e však nebude snižovat k tomu aby čtenářům lhal. Zde jsem přesvědčivě dokázala , že pan Kudláček to umí. Zapomíná však, že rétorické cvičení předvádělo Rudé Právo tomuto národu více než čtyřicet let a lidé už vědí co si o čem mají mysl et. nelze totiž o lidech psát aniž tentýž týdeník by jim nedal prostor k obhaj obě. Vzpomeňme jak zmíněné RP psalo o chartismech. Špíny a lží plné noviny, je n napadení museli mlčet. ČTD je zřejmě následovatelem této osvědčené totalitní praxe.

Nicméně, nedomnívám se, že za panem Kudláčkem stojí "někdo" v pozadí a ro zbíjí DEU tak aby shromáždila neposlušné ovečky, kterým se rádoby pravicová st átostrana ODS nelíbí a přitom právě tyto nepokojence zparalyzovala do doby než bude rudými mafiemi dokradeno. Spíše než o něco takového jde o syndrom pocitu nepostradatelnosti, kdy vedení DEU a majitel DEU Kudláček dospěli k závěru, ž e pouze oni jsou historií povoláni po roce 2000 převychovat národ k tiché spol ušnosti k vrchnosti. Obávám se však že rudá oligarchie nebude mít na převýchov ě a la Hromádková zájem.

Podstrkovat panu Cibulkovi úmysl zmanipulovat fond "Z" je krok nanejvýš z avrženihodný, svědčící, že od pana Kudláčka se dá očekávat cokoli. Ráda bych s e mýlila. Co vy na to pane Kudláčku?

Dana Cihelková