--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Co prozradil jeden poloanonymní telefonát
Zdroj: NN Ročník........: 0005/027 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Co prozradil jeden poloanonymní telefonát aneb jaké je to s "nezávislostí" soudů? Na anonymní telefonáty, které se jen málokdy svou nepříliš velkou nápaditos tí, ale za to mocnou dávkou vulgarity prozrazující třídní původ a IQ svého aut ora, vymykají běžnému průměru, jsme si my, nezávislí novináři již dávno zvykli . Patří to již ke každodennímu koloritu naši práce.

Jen málokdy a zcela vyjímečně se na mém telefonním záznamníku objeví "kompl iment", který stojí za jemu adekvátní a tedy vyjímečnou pozornost. V pátek 23. června v 15.18.hod. (dle datování záznamníku) zaznamenalo nahrávací zařízení vzkaz, který je možno zařadit mezi "poloanonymy", neboť mužský hlas na druhém konci drátu se představil jako "signatář Charty 77 a přísedící trestního senát u městského soudu v Brně". Dle obsahu se již toto "sdělení" nijak nevymykalo b ěžnému průměru klasických výhružných anonymů - cituji doslova:

"Vyzývám vás, abyste se dostavil 30. června k projednávání kauzy Vízdala, a po kud neobstojíte v záležitostech, které jste prezentoval v záležitosti dva... č ísla 24, budete zažalován, protože jste prostitut a nic jiného, stejně jako vá š živitel a požádejte pana Cibulku, ať vám předloží veřejné listiny, trestní r ozsudky, za co byl odsoužen... odsouzen!!! Čest vaši práci a pozdravujte též s oudružku Cihelkovou a další buzeranty a od dnešního dne končím s Necenzurovaný ma novinama. Smrt bolševizmu a jeho židobolševickým mpřisluhovačům. Čest práci !!!"

Stejný hlas a příbližně ve stejnou dobu se ozval v telefonu, který zazvonil v NITC v Brně - Jundrově a zhruba ve stejném duchu a s použitím stejně vulgár ních výrazů důkladně vynadal paní Janě Cibulkové, pouze s tím rozdílem, že se tentokrát představil jako předseda senátu JUDr. Černý a pozval paní Cibulkovou na jednání 30. června, ať se prý přijdeme podívat, jak s Vízdalem "pěkně zato čí".

Protože se nám zdálo být málo pravděpodobné, že by osoba zastávající místo soudce (i když je v dnešním justici možné úplně všechno) byla na tak prachmize rné duševní úrovni, že by neznala ani ty nejzákladnější pravidla slušného chov ání, ani trestní řád, podle něhož je vyloučen z rozhodování soudce, který pro svůj poměr k účastníkům nebo projednávané věci nedává záruku své nepředpojatos ti, ověřili jsme si autencitu osoby vyhrožovatele přímo u Městského soudu v Br ně. JUDr. Černý rezolutně popřel svoji účast na zmíněném telefonátu a zaručil se i za ostatní přísedící s tím, že soudce by se k takovéto formě protestu pro ti obsahu článku rozhodně nesnížil. Pro tentokrát jsme mu uvěřili a výhružný t elefonát jsme přičetli na vrub blíže nejmenovanému provokatérovi.

30.června ve 13.30 hod se skutečně konalo veřejné zasedání ve věci propuště ní Vladimíra Vízdala (NN 23,24) z tzv. ochranného léčení, na návrh ředitele PL prim. MUDr. Jiřího Pejchla. Kromě několika novinářů nás na chodbě před jednac í síní překvapila sedící MUDr. Randulová (vyhotovila nepravdivý znalecký posud ek na dučevní stav Vl. Vízdala již po dvacetiminutovém pohovoru, na jehož zákl adě byl Vl. Vízdal neoprávněně pronásledován a držen v tzv. ochranné léčbě), k terá byla soudem zřejmě předvolána jako svědek, protože po celou dobu jednání seděla na chodbě aniž by vešla do jednací síně.

Jednání začalo arogantní výzvou předsedy senátu JUDr. Černého, který vyzval Vladimíra Vízdala k předložení občanského průkazu asi zhruba tímto způsobem: "Vízdal! Předstupte a předložte doklady!!!". Zřejmě měl tento arogantní tón př edsedy senátu za účel vyprovokovat Vladimíra Vízdala ke skutečnému verbálnímu útoku na veřejného činitele, čímž by mohla být jeho původní obžaloba potvrzena . Nepodařilo se, Vladimír Vízdal předložil doklady a prokázal mnohem větší uká zněnost než předseda senátu.

Po přednesení návrhu ředitelství psychiatrické léčebny v Brně - Černovicích na propuštění Vladimíra Vízdala z ochranné léčby a sugestivní otázce předsedy senátu Černého, zda psychiatrická léčebna na návrhu skutečně trvá, začal tepr ve klást JUDr. Černý otázky, ze kterých byla zcela patrna jeho naprostá podjat ost, neboŤ všechny otázky směřovaly pouze na objasnění skutečnosti, proč Vladi mír Vízdal z léčebny odešel. "Odvolávám se na článek 23 Listiny základních lid ských práv a svobod a na články 1, 2 a 10 této listiny, která je součástí naší ústavy", pohotově odpověděl Vladimír Vízdal. "Proč jste svým odchodem z léčeb ny ignoroval rozhodnutí soudu?", neustále opakoval JUDr. Černý. "Znovu se odvo lávám na článek 23 a ostatní ustanovení Listiny základních lidských práv a svo bod", nenechal se vyvést z míry Vl. Vízdal. Když soudce asi třikrát neustále j en opakoval jednu a tu samu otázku a nespokojil se s vyčerpávající odpovědí Vl . Vízdala, nezbylo již Vl. Vízdalovi nic jiného, než vznést námitku podjatosti soudu, pro kterou sice již dříve byly pádné důvody, nebylo ovšem prozatím mož né tuto námitku opřít o nezvratné důkazy.

Pozoroval jsem během jednání oba přísedící a snažil se uhádnout, který z ni ch by mohl být ten telefonní anonym, jehož nahrávku tak bedlivě hlídám v domác ím trezoru, abych ji mohl poskytnout dozorčímu orgánu ministerstva spravedlnos ti, ať se nadřízené orgány mohou přesvědčit o duševní a morální úrovni svých p odřízených. Ten sedící po levici předsedy se hlasem tomu anonymu trochu podoba l, to by však jako důkaz rozhodně nestačilo. Dlouhovlasý prošedivělý muž s šed ivým plnovousem by rovněž jistojistě zapadl mezi některé "chartisty", zejména mezi ty "koloběžkáře" z pražského Hradu, ovšem i toto bylo jako důkaz naprosto slabé.

Soud se po krátké poradě vynesl usnesení, podle něhož "se předpojat necítí" . Jak jinak by mohl rozhodnout, když mu "prozíravý" parlament dal novelou tres tního řádu do rukou takovou neslýchanou a bezprecedentně zneužívanou zbraň, ja kou je možnost každého předpojatého soudce, aby si o svoji nepředpojatosti roz hodl sám? Vl. Vízdal si proti tomuto usnesení podal stížnost a soud jednání od ročil. Mimochodem, ani některé ze soudních zapisovatelek netrpí přehnanou dávk ou aplikace společenského bontonu vůči veřejnosti, jinak by výzva přítomné sou dní zapisovatelky určitě nemohla vypadat takto:"Běžte!", to navíc proneseno hl asem, kterým v době socialistického družstevnictví někteří ošetřovatelé vepřov ého dobytka zaháněli prasata do výkrmen...

Do poslední chvíle jsem nedoufal, že se mi podaří usvědčit autora výhružnýc h telefonátů a že se se tento poloanonym vyklube právě z tohoto "chartisty", k terý jakoby z oka vypadl těm, kteří před několika lety brázdily hradní chodby na plošinách koloběžek. Nakonec se usvědčil sám...

Po skončení jednání došlo k velmi zajímavému úkazu, prozrazujícímožná pravo u stranu mince "nepředpojatosti" tohoto soudu. Do jednací síně náhle vplula MU Dr. Randulová a dala se do soukromného rozhovoru s předsedou senátu. Protože t akový důkaz "nezávislosti" a "neovlivnitelnosti" soudu jsme si nemohli nechat ujít, vyndal redakční kolega Milan Kočík fotoaparát a debatní kroužek předsedy a dvou přísedících okolo MUDr. Randulové, která je mimochodem již podezřelá z tr. činu podle ş 175 tr. z., křivé výpověďi a nepravdivého znaleckého posudku , si jednoduše vyfotografoval. Reakce byla nečekaná. Oba dva přísedící se za n ámi rozběhli po chodbě ve snaze dostihnout Milana

Kočíka a odebrat jemu fotoaparát, přičemž onen "koloběžkářům" podobný přísedí cí hulákal něco o svém signatářství Charty 77 a o nás, zbabělcích kteří před l istopadem "nedělali nic", a nyní ještě před ním prcháme (Milan Kočík jednou v podobné situaci neprchal a justiční pracovník mu proto zničil fotoaparát). Nec hal jsem tedy Milana s důležitým dokumentem ve fotáku běžet, a sám jsem vytáhl diktafon a snažil se s přísedícím, ze kterého se vyklubal nějaký Miler (nevím , zda je to napsáno správně), udělat improvizované interwiew. Podařilo se. Klo udnou větu, ani odpověď na otázku, proč mi telefonicky vyhrožoval, jsem z něj nedostal, ale za to nyní vlastním autentickou nahrávku stejného hlasu, stejnýc h výrazů a stejných vulgarizmu, jaké se objevily na kazetě mého telefonního zá znamníku v pátek 23. června. K usvědčení stačilo jen pár vět, onen přísedící n ás na chodbě soudu oslovoval "pane Kočík, pane Kořínku", a ještě když jsem z b udovy soudu odcházel, slyšel jsem jeho křičící hlas volající: "Zeptejte se pan a Cibulku, za co byl odsouzen, odsouzen, odsouzen...". Pana Cibulku jsem se pt át nemusel, za svá odsouzení zločineckým režimem se rozhodně stydět nemusí, al e obě nahrávky, z telefonního záznamníku i z diktafonu dám na hlasovou experti zu a poskytnu je příslušným orgánům jako důkaz "nezávislosti", "nepředpojatost i", a "korektního", "slušného" chování některých reprezentantů "posttotalitníh o" soudnictví.

Marek KOŘÍNEK