--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sigi
Název: Landsmanšaft a turistický spolek
Zdroj: NN Ročník........: 0005/028 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Landsmanšaft a turistický spolek Oblíbenou tezí Václava Klause, dostane-li otázku ohledně jednání české vl ády se sudetským krajanským sdružením, je tvrzení, že česká vláda nemůže a neb ude jednat se žádným spolkem, protože oba partneři jsou co do významu nesouměř itelní. Na straně jedné vláda suverénního státu, na straně druhé jakýsi spolek ; to by pak vláda mohla dopadnout tak, že by s ní chtěl jednat třeba svaz zahr ádkářů či spolek turistický, pravil pan Klaus.

Ohlédneme-li od skutečnosti, že ze strany V. Klause jde o neuvěřitelně tr apnou výmluvu jak se vyhnout jednání se zástupci sudetských Němců, a vezmeme-l i toto tvrzení vůbec vážně, pak je přece jen nutné poukázat na zásadní rozdíl mezi spolkem např. turistickým a spolkem sudetských Němců.

Turistický spolek je sdružením zájmovým, shromažďující lidi stejných zájm ů, kteří do této organizace vstoupili dobrovolně na základě svého svebodného r ozhodnutí. Geneze vzniku landsmanšaftu je však jiná, vzniká až na základě jist ého historického faktu, na kterém se nezanedbatelně podílela právě česká (resp . československá) vláda. Sudetským Němcem se člověk, jak známo, nestává svým s vobodným rozhodnutím, jím se stává prostě tím, že se narodí na určitém místě r odičům německé národnosti. Jestliže je pak z onoho místa proti své vůli vystěh ován a chce-li se domoci aspoň základů jakési spravedlnosti, není divu, že se spojí s obdobně postiženými do nějakého sdružení, které si nápravu oné nesprav edlnosti veme za své. Mluvit zde o svobodném rozhodnutí dost dobře nelze, nebo ť bylo vynuceno předchozím aktem vysídlení.

Rozdíl mezi oběma spolky je také v jejich cílech. Turisté mají zájem, aby uristické stezky byly dobře značeny, průchdné a sem tam se nacházely nějaké c haty, kde by se mohli občerstvit. Po vládě chtějí jen jedno - aby se jim do je jich činnosti nepletla a nekladla jejich činnosti zbytečné překážky. Pokud vlá da tohle nedělá a začne např. turistům dělat různé potíže, pak tito mají právo se vzepřít a donutit ji, svedou-li to, k jednání o svých problémech. Vláda tu totiž není jen od toho, aby jednala s vládami cizích států, vláda je tu přede vším od toho aby se starala o blaho svých občanů, tj. i členů turistického spo lku. Vláda tedy musí jednat i s turisty, je-li třeba, zrovna tak jako jedná se železničáři či odboráři coby členy jakýchsi zájmových sdružení.

V. Klaus však zřejmě měl na mysli turistický spolek v Německu. Také zde j e však zavádějící, protože si dost dobře nelze představit, že by jakýkoliv něm ecký zájmový spolek, ať již turistický či zahrádkářský, měl vůbec důvod a chuť jednat s vládou cizího státu, najmě pak ausgerechnet s V. Klausem. Zájmové sp olky v Německu mají cíle viz výše uvedené, v nichž jednání s cizí vládou v žád ném případě nefiguruje.

Zcela jiný cíl má landsmanšaft. To není zájmových spolek jakýchsi náhodný ch němců, pěstujících zeleninu. to je spolek bývalých československých občanů, kterým byl dekretem prezidenta čs. státu nejříve zkonfiskován veškerý majetek a kteří byli následně na základě dalšího dekretu vyexpedováni v dobytčích vag onech do Německa. To je nuto zdůraznit: jde o skupinu lidí, poškozených čs. st átem, proto se obrací na vládu českou a nikoliv třeba tureckou. Jejich jednání je logické a tolik pragmatický V. Klaus to snad je s to pochopit - má-li k to mu ovšem vůli. Na koho jiného by se totiž sudetští Němci měli se svými požadav ky obrátit, ne-li na toho, kdo jim podle nich krivdy způsobil? A jestliže vlád a čs. státu měla dost kuráže je před 50 lety z tohoto státu vyhodit (ať již k tomu měla jakýkoliv dobrý důvod) a při té příležitosti je úplně okrást, měla b y mít i dnes tolik slušnosti (když ne kuráže) s nimi zasednout za jednací stůl . Nejde totiž o spolek zahrádkářů, jde o velkou skupinu lidí, kteří se cítí čs . státem poškozeni a s nikým jiným, než s tímto státem jednat nemohou. V. Klau s to dobře ví a jeho výroky o turistickém spolku jsou proto vědomým darebáctví m.

Požadavky sudetských Němců nejsou ostatně tak kruté, jak se hlavně komuni sté snaží veřejnosti vsugerovat. Drtivá většina z nich se nechce ani vrátit, a ni nechce zpět majetek; nato se už příliš sžili se svým novým prostředím. Chtě jí jen obyčejnou slušnost, uznání, že se jim stala křivda a odsouzení sločinů, které odsun provázely. To by ostatně mělo být v nejvlastnějším zájmu nás, Čec hů. Nebo se nám snad má líbit, že mezi námi dosud žijí nepotrestaní zločinci? Lidé, kteří využili poválečné situace a nikoliv z vlastenectví, nýbrž z těch n ejnižších pohnutek vraždili a znásilňovali? Máme snad znásilňování německých ž en považovat za adekvátní pomstu za Lidice?

O tom, že je V. Klaus vzdálen myšlení a životu obyčejného člověka, podává on sám dostatek důkazů, a to nejen v této otázce. Kdyby si našel chvíli a nav štívil nějaké místo v pohraničí, věděl by, že lidé tam žijící mají se Sudeťáky poněkud jiné zkušenosti, než líčí propaganda, že s nimi vycházející poměrně d obře (pomineme-li trapnou devótnost mnoha našich spoluobčanů). Věděl by, že su detští Němci, přes tragédii, která je postihla, se snaží mnohdy pomáhat při ob nově svých původních domovů, obcí či krajiny, a to vše zcela nezištně. Tváří v tvář této skutečnosti jsou prohlášení Václava Klause, takto předsedy vlády Če ské republiky, o spolcích turistů či zahrádkářů, trapná, nenskonale trapná. (Sigi)