--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastný
Zdroj: NN Ročník........: 0005/028 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Tento způsob léta se mi zdá poněkud nešťastný....! Pro titulek následujících řádek jsem použil citát z románu klasika, neboť se m i zdá v tomto parném létu nejvýstižnější. Zcela jistě si podivný způsob léta M arta Ch. při vstupu do jednací síně Městského soudu v Praze dne 17. března 199 5 ani v nejbujnější fantazii nepřipustila.

Tehdy totiž její kroky z hlavního líčení vedly přímo do jedné z cel ruzyňské v ěznice. Tuto roztomilou pozornost pro ni připravil ctihodný soudce JUDr. Micha l Hodoušek. Jednalo se zřejmě o odměnu, za její marnou a téměř nadlidskou snah u mající oporu v zákonech - hájit se všemi dostupnými prostředky. Usoudil, že bude pro ni lepší ničím nerušený pobyt na samotce, čímž zároveň zamezí případn ému ovlivnění svědků. O to se měla Marta Ch. pokoušet dokonce i s přispěním ta juplné "černé magie", jak ve svém fantasmagorickém prohlášení při své druhé, o pakované svědecké výpovědi upozorňoval jeden ze svědků Martin Mejstřík . Přede m se omlouvám čtenáři za příliš jednostraný pohled na celou kauzu. Nabyl jsem totiž dojem z návštěv v soudní síni, v níž se odehrává proces s Martou Ch., že to s její údajnou trestnou činností nebude v žádném případě tak jednoznačné j ak to vidí soudce Hodoušek a jak je to občas v masmediích prezentováno. Možná, že by měl na jejím místě dokonce stát někdo z jejích oponentů tak urputně boj ujících o zrestituovaný majetek, který jeho dosavadní majitelka Marta Ch. nemě la zatím možnost užívat.

JEZ DOPOLOSYTA, PIJ DOPOLOPITA A TELEFONUJ POUZE TOMU, KOHO SE CHCEŠ ZBAVIT, J INAK SE MŮŽEŠ V PEKLE VAZBY SMAŽIT !

("znovelizované" české pořekadlo)

Začněme kritickým sedmnáctým březnem, kdy byla obžalovaná odvezena přímo ze so udní síně do vazební věznice v Ruzyni. Toto opatření odůvodnil soudce Hodoušek v rozhodnutí o vazbě podle ş 67 trestního řádu, písmena "a" (vazba útěková) a písmena "b" (vazba koluzní) informacemi získanými z odposlechu telefonní stan ice obžalované. Při tomto odposlechu, který byl mimo jiné soudcem Hodouškem ne správně označen jako "opatření" a nikoliv "příkazem" k nezbytnému úkonu v průb ěhu trestního řízení, došlo k velice pochybným procesním výstupům, z nichž zna čná část ignorovala ustanovení ş 88 trestního řádu, jenž přesně vymezuje použi tí odposlechu a využití záznamů telekomunikačního zařízení.

V soudním spisu se totiž objevily záznamy odposlechnutých telefonických hovorů mezi obhájcem a obžalovanou, což trestní řád dle ş 88 prvního odstavce výslov ně nepřipouští, tedy přímo zakazuje. Tímto zásahem byla závažným způsobem naru šena, ne-li přímo ohrožena zákonná práva obhajoby!

Dále jsou ve spisu obsaženy záznamy odposlechu hovorů, které neměly žádný vzta h k probíhajícímu trestnímu řízení, tedy neobsahovaly skutečnosti pro jeho prů běh významné a proto měly být podle ş 88 odstavce 5 trestního řádu předepsaným způsobem zničeny, což se nestalo! Je zajímavé, že se těmito závažnými pochybe ními nezaobíral vrchní soud, ale ani soud nejvyšší při projednávání stížnosti, i když jde o velice závažné, dokonce si dovolím tvrdit klíčové porušení proce sních norem ze strany předsedy senátu Hodouška.

Podle úsudku zainteresovaných, mohly být záznamy hovorů vloženy do spisu záměr ně, aby způsobily toužebně očekávaný rozkol mezi přáteli a obhájcem obžalované , neboť nezřídka obsahovaly invektivy vůči jeho postupu při obhajobě. V okamži ku kdy obhájce obdržel kopie záznamů odposlechnutých hovorů tak skutečně došlo mezi ním a některými přáteli a příznivci Marty Ch. k ostré názorové výměně. D á se usoudit, že "účel světil prostředky", neboť tyto zdokumentované záznamy h ovorů patřily do kategorie těch, které neměly být vůbec zaznamenány, naopak mě ly být odpovídajícím způsobem zničeny.

Nicméně stalo se a tyto materiály, pořízené v rozporu se zákonem jsou k dispoz ici v trestním spisu, naštěstí pak i u obhájce obžalované. Tohoto momentu měla obhajoba velice razantně využít při vznášení námitek podjatosti a procesních pochybení, neboť jak již bylo výše uvedeno, jedná se zcela nepochybně o velice závažný a protiprávní zásah do výsadních práv obhajoby, která musí soudce res pektovat a chránit. Za normálních okolností měla následovat stížnost a podnět ke kárnému řízení, ze strany oprávněné instituce - advokátní komory, která má důsledně bránit nezadatelná práva svých členů - advokátů, proti státní moci, j estliže dojde z její strany k pochybení, což se v tomto případě stalo. Otázkou je, zda advokátní komora byla o tomto excesu informována.

DOBŘE ZNÁMÝ "NEZNÁMÝ" VIGILANT Z "KONGRESOVKY" (vigilant - latinský název pro policejního špicla, kongresovka - slangové ozna čení sídla pražské policie)

Letmým pohledem nazpět, se dá dohledat dalších několik zavádějících událostí, které nelze v žádném případě přejít pouhým mávnutím ruky. Vyskytuje se v nich totiž opakovaně několik osob, v roli orgánů činných v trestním řízení, které s ehrály svoji záhadnou roli i v dalších podivných kauzách.

Objevuje se zde mimo jiné i jistý operativec z pražské policejní správy, který neslavně operoval v operativním rozpracování, tehdy ještě generálního prokurá tora JUDr. Jiřího Šetiny. Tento operativec se objevil v případě Marty Ch. hned dvakrát. Poprvé při domovní prohlídce bytu v samém počátku kauzy, podruhé pak při zajištění Marty Ch. v prodejně firmy vyrábějící razítka. Tam se údajně po celodenním čekání konečně ve večerních hodinách dočkal příchodu Marty Ch., kt erá podle svého tvrzení byla do této prodejny pod lákavou legendou vylákaná a okamžitě zajištěna, což označila za policejní provokaci. Stojí za zmínku, že p ři druhém zajišťování měl údajně tento záhadný operativec mimo úderu pěstí do obličeje Marty Ch. prohlásit, že "tentokrát ti nepomůže ani Havel". Tento okamžik je pro mne, nezainteresovaného a do problémů kauzy Marty Ch. nep říliš zasvěceného novináře svým způsobem podstatný, neboť jak již jsem se zmín il tento záhadný operativec se objevuje v šetření skutků, které zavánějí čímsi nečistým a ne vždy jsou v mezích zákonných norem, spíše naopak v přímém rozpo ru s nimi. Z okruhu přátel Marty Ch. jsem se dozvěděl, že ostruhy tento operat ivec údajně získával již před listopadem 89, kdy jako příslušník hospodářské k riminálky na Praze 7, rozpracovával v roce 1988 po linii StB jistou skupinu di sentu z okruhu Marty Ch. a jejího manžela Mikuláše. Tato skutečnost by mohla b ýt reálným podkladem pro tvrzení Marty Ch., že šlo o policejní provokaci. Zvlá ště pak poté, co prosákly zprávy, že se o získání objektů na Hradčanech již de lší dobu snaží určitá skupina osob, ve velmi blízkém vztahu na okruh vysokých pražských policejních funkcionářů.

CTIHODNÝ SOUDCE HODOUŠEK A KORUNNÍ SVĚDEK MEJSTŘÍK Před časem vytáhl nepříliš přesvědčivé trumfy soudce Hodoušek. Podnětem k jeho rozhodnutí o nutnosti vazby byl mimo již zmiňovaných odposlechů telefonu i do pis Martina Mejstříka, hovořící o údajně nových skutečnostech. Za zmínku stojí další zcela excesivní pochybení soudce, při nichž došlo k opakovanému výslech u Mejstříka coby svědka. Stalo se tak v krátké době po tom, co proběhla před s oudem jeho svědecká výpověď, tedy poté co se dalších soudních líčení zúčastnil jako divák, respektive novinář. Svědek Mejstřík vypovídal tedy dvakrát v krát ké době před soudem a to vždy po řádném poučení o případném trestním postihu v případě zatajení skutečností majících souvislost s projednávaným případem, zá roveň pak o nebezpečí kterému se vystavuje v případě křivého obvinění. Co "opo menul" sdělit při své prvé svědecké výpovědi to "doplnil" ve výpovědi druhé. Ž e se jednalo vesměs o snahu revokovat výpovědi svědků, kterým byl po své prvé svědecké výpovědi přítomen v soudní síni, bylo soudcem Hodouškem ponecháno zce la bez povšimnutí. Tento velice podivný postup soudce, včetně nepochopitelné t olerance a vstřícnosti k tomuto "korunnímu" svědkovi, jemuž bylo v průběhu dru hého svědeckého vystoupení údajně umožněno dokonce nahlížet do spisu a čerpat z něj podklady pro otázky při konfrontaci s dalším svědkem, budí zcela zákonit ě další nástin podezření. Jednoznačně se jednalo v případě druhého Mejstříkova svědeckého vystoupení o zmateční řízení a ke svědectvím takto učiněným nesmí být přihlíženo.

CTIHODNÝ HODOUŠEK A ZNALÝ ZNALEC

K dalšímu velice závažnému pochybení ze strany Hodouška došlo v prozatím posle dní fázi procesu, při výslechu soudního znalce Musila, který působil před list opadem 89 v rezortu ministerstva vnitra coby písmoznalec. Mimochodem v roce 19 90 byl pověřen velice důležitým úkolem. Měl totiž prozkoumat pravost a autenti čnost Fučíkovi "Reportáže psané na oprátce". V prověřování pravosti dokumentů, předkládaných Martou Ch. měl být údajně tento špičkový odborník nachytán na š vestkách. Údajně úmyslně vložený, nezpochybnitelně pravý originál rukopisu pro hlásil bez okolků za padělek. I přes toto závažné a prokázané profesní pochybe ní, mimo další skutečnost při níž vyšlo najevo, že se jedná o spolužáka obžalo vané a mohlo by jít z jeho strany o podjatost, byly závěry tohoto znalce - spo lužáka Hodouškem přijímány s uspokojením a neustále odmítal oprávněné a opodst atněné námitky a připomínky obžalované a jejího obhájce.

V jednom okamžiku, kdy se obhajoba v souladu s ş 89 a ş 109 tr. řádu neúspěšně dožadovala prověření skutečností významných pro posouzení, zda se skutek stal a zda jej spáchala obžalovaná, soudce výslech znalce nejprve přerušil a poté bez významnějšího důvodu neukončený výslech náhle odročil do dalšího hlavního líčení. Tento Hodouškův násilný a neodůvodněný zásah do procesu odporuje zásad ě bezprostřednosti trestního řízení a obhajoba jím byla opět velmi vážně poško zena ve svých nezadatelných právech.

CTIHODNÝ PODJATÝ NEPODJATÝ HODOUŠEK

V průběhu hlavního líčení podala obžalovaná opakovaně několik námitek podjatos ti vůči Hodouškovi, a lze dovodit z dosavadního průběhu procesu, že zcela oprá vněných. Kuriozitou našeho novelizovaného procesního řádu je fakt, že námitku podjatosti řeší tatáž osoba, proti které je námitka namířena. Tak je tomu i u Hodouška, který všechny vznesené námitky podjatosti proti své osobě promptně o dmítá. Se zdůvodňováním vlastní nepodjatosti si nedělá vůbec žádné velké staro sti, o čemž svědčí nepřesvědčivé zdůvodnění námitky ze 16. června, kdy svou ne podjatost hájil benevolentností, s jakou se vůči obžalované měl zachovat při j ejím prohlášení, že soud jím zastoupený lže. Za tento výrok neuložil obžalovan é pořádkovou pokutu, jak mu umožňuje ş 66 trest. řádu. Byla pouze upozorněna n a závadovost svého jednání, což má podle jeho slov svědčit o tom, že podjatý n ení. Takovéto zdůvodnění nepodjatosti se zdá i v tomto parném létě jako poněku d nešťastné ba přímo stupidní. Zcela jistě by Marta Ch. unesla finanční trest, než další účast benevolentního soudce Hodouška v procesu.

OBŽALOVANÁ ANEBO JIŽ DOPŘEDU ODSOUZENÁ?

Z dosavadního průběhu procesu lze vyvodit, že neprobíhá proces s obžalovanou, ale dávno již odsouzenou Martou Ch. Atribut presumpce nevinny je při tomto sou dním líčení jako by vůbec neexistoval. Dopředu již odsouzená Marta Ch., bude z řejmě nadále přiváděna do soudní síně ze samotky ruzyňské věznice, kde ji s ne úprosnou pravidelností čeká v pět hodin ráno během každého přelíčení budíček. Nadále bude nucena v budově Městského soudu netrpělivě čekat na toužebně očeká vaný okamžik, kdy opět spatří ctihodnou tvář, patřící nepodjatému a benevolent nímu předsedovi senátu, soudci Hodouškovi. Je již téměř jisté, že její posledn í vazba, dnes již posvěcená soudem nejvyšším, naštěstí pouze pozemským, bude t rvat až do vynesení rozsudku, k čemuž se cítí být povolán ctihodný soudce Hodo ušek.

Ve hře bylo a je podstatně víc, než lze vůbec domyslet a podle toho se také vš e vyvíjí. Z původního obsahu soudního spisu, který stále volá, vzhledem k napr osté absenci přesvědčivých důkazů po navrácení státní zástupkyni k dopracování , se dnes stává ucelený materiál, obsahující obrovskou zásobu zdokumentovaných pochybení, svědčících o neskutečném porušování atributu presumpce nevinny a z ákladního práva obviněné posléze obžalované na obhajobu. V tomto procesu, kde se původně očekával vzhledem k obsahu soudního spisu osvobozující rozsudek, se dá dnes očekávat vzhledem ke způsobu, jakým je hlavní líčení vedeno rozsudek v horní polovině trestní sazby. Tento podivný procesní triumf soudce Hodouška vejde nesporně do dějin českého soudnictví, stejně jako systém podivně přerušo vaného vazebního věznění.

To zřejmě nebylo ničím jiným, než pouze jakýmsi lakmusovým papírkem, zkoumajíc ím mínění veřejnosti a vyčkávající na reakci vlivných státních činitelů, kteří byli ještě před listopadem 89 blízkými a důvěrnými přáteli Marty Ch. Nečinnos t posledně jmenovaných je lehce vysvětlitelná. Publicita závažných obvinění vy řčených u soudu i mimo něj postavila účelovou hráz mezi Martu Ch. a její vlivn é přátele z disentu, kterou dnes již nelze zřejmě překročit.

Přitom by úplně postačilo, kdyby se přestali zajímat o vinu či nevinu Marty Ch , ta je přece chráněná, respektive měla by být chráněna až do případného vynes ení rozsudku ústavním článkem, hovořícím zcela jasně o presumpci nevinny. Zají mat by se však měli o to, jakým způsobem a za jakých podmínek probíhá její pro ces. Obava z možného podezření z nadržování v rámci neexistující protekce není v tomto případě na místě. (Před několika lety jsem před budovou soudu v Jagel onské ulici projevoval nesouhlas s rozsudkem v procesu, který vedl stát proti jistému občanu Havlovi. Nebyl jsem tehdy ani prezident ani ministr, takže prot o jsem byl zřejmě převezen na blízké oddělení VB do Lupáčovi ulice. Byl jsem v šak a nadále jsem občan. Občan, který má, respektive měl by mít právo vyjádřit svůj názor, bez rozdílu zda je prezident, ministr nebo bezdomovec. Tedy i náz or na soudní proces, ve kterém jsou zcela evidentně pošlapávána základní lidsk á práva. A v případě Marty Ch. a další plejádě bezejmených osob a jejich kauz zcela jednoznačně pošlapávána jsou. Svědčí o tom přeplněné vazební věznice ček atelů na spravedlivý trest, ale možná i na justiční faul. Doposud se projednal o desítky tisíc justičních pochybení minulého režimu, z čehož lze usuzovat, že žádný soudce není ani nemůže být neomylný a nezávislý i když je jmenovaný do své funkce doživotně.)

PRIVATIZÁTOŘI ČEKATELÉ - I.

Ve svém nerovném a značně omezeném souboji s justiční a represivní mocí, zůsta la Marta Ch. v dosavadním průběhu procesu osamocená, mimo svého manžela a veli ce úzkého okruhu věrných přátel a příznivců, přesvědčených o její nevině. S po stupem času, se nikoliv bezvýznamné osobnosti ze řad novinářů jakož i představ itelů politického a veřejného života, začali hlouběji zajímat o osud ženy, pře dlistopadové disidentky která zoufale bojuje o svoji pravdu, na což má své nez adatelné právo.

Na druhé straně, se po několika zcela nečekaných a záhadných objevení "nových skutečností" probudily čekatelé na odsuzující rozsudek, kterým budou alespoň n a čas zachráněny jejich sporadické majetkové nároky nebo případné vlastnické t užby. Mimo uskupení strahovských premonstrátů v čele s agenty všudypřítomné St B, se nechvalně předvedlo i bytové družstvo nájemníků, označené honosným názve m "BD Černínská jízdárna". To ve svém slaboduchém dopisu ministru spravedlnost i, zaslaným v reakci na jeho stížnost Nejvyššímu soudu pro porušení zákona, ně kolikrát přímo označuje Martu Ch. jako pachatelku trestných skutků. Tento sedm istránkový nesmysl nečekaně obsahuje mimo pravopisných a stylistických chyb i významné poznatky, které aniž by si to "černínsko - jízdárenští" nájemníci uvě domili, musí působit zcela opačně než zřejmě v nastalém spěchu a zmatku původn ě zamýšleli. Nezodpovězenou otázkou zřejmě zůstane, jak se k části uváděných p odkladů vůbec dostali, neboť mezi nimi je mimo jiné uvedeno i odeslání třech o sobních dopisů ministru Rumlovi Martou Ch., s vymezením časové postoupnosti - duben, květen a červen roku 1993. Pochybuji a naprosto vylučuji možnost, že by ministr Jan Ruml informoval družstvo nájemníků o své soukromé korespondenci. Kdo tedy nakoukl do ministrovi soukromé korespondence a vytroubil ji "černínsk o - jízdárenským" nájemníkům, když on to zcela stoprocentně nebyl? Zajímavou č etbou je i pasáž, ve které ministra spravedlnosti "černínsko - jízdárenští" ná jemníci upozorňují na námitky na podjatost policejních a justičních orgánů, kt eré zasílala Marta Ch. od června 1992 do května 1995. Ne příliš takticky chtěl i zřejmě ministra Nováka upozornit na zbytečnost jeho počínání při podání stíž nosti, neboť všech deset stížností doposud podaných Martou Ch. bylo vždy zamít nuto. Tento záhadný spolek, který se vehementně snaží chránit svá doposud ničí m neohrožená nájemnická a zároveň vysněná, ale naprosto vyloučená případná bud oucí vlastnická práva, jenž měl svého času ve svém středu i šéfa ekonomické ko ntrarozvědky má nepochybně ještě zcela jiné poslání, než doposud prezentuje, a které si možná převážná část jeho členů, "černínsko - jízdárenských" nájemník ů ani neuvědomuje. (Bylo by zajímavé zjistit, jaký názor na družstvo nájemníků volající po odsouzení Marty Ch. a následném získání jejího zrestituovaného ma jetku by veřejně vyjevil advokát a politik Tomáš Sokol. Před nedávnem nazval v rozhlasové debatě členskou základnu OIOK davem a lůzou. Na rozdíl od sdružení nájemníků nežádali žádné tresty ani si nenárokovali získání hotelového komple xu Ambasador - Zlatá husa. Pouze se dožadovali na ministru spravedlnosti podán í stížnosti pro porušení zákona. Nic víc, nic míň. Podle advokáta par excellen c Sokola - OIOK = lůza.)

PRIVATIZÁTOŘI ČEKATELÉ - II.

Závěry bude lze učinit, až v případě zpětného vyvlastnění restituovaného majet ku Marty Ch., které nastane v případě jejího odsouzení a o co od samého začátk ů v tomto procesu zcela jistě jde. Tento vyjímečný objekt v blízkosti pražskéh o Hradu je až příliš velkým lákadlem, než aby oběť Marty Ch., která jen za pos lední měsíce vazebního stíhání na samotce ruzyňské věznice ztratila více jak p atnáct kilo své původní váhy, byla překážkou ve snaze o jeho získání. Případný budoucí majitel stojící po celou dobu v pozadí nerovného boje o získání lukra tivního objektu, který dopsud patří Martě Ch. a netrpělivě čekající na odsuzuj ící rozsudek pro ni, nebude při jeho případné privatizaci příliš velkým překva pením.

Dá se téměř stoprocentně předpokládat, že se jím nestane sdružení "černínsko - jízdárenských" nájemníků, které po celou dobu vyvíjelo podivné aktivity v nep rospěch Marty Ch. Stejně tak se dá téměř stoprocentně předpokádat, že se jím s tane některý z již úspěšných privatizátorů, z okruhu blízkému bolševicko estéb ácké soldatesce, úspěšně privatizující v intencích kapitalisticko - komunistic kého scénáře.

(Jeden z přátel obžalované nedávno prohlásil, že by si přál pro případ, že bud e Marta Hodouškem odsouzená, aby nový majitel hradčanského objektu vystěhoval jeho "černínsko - jízdárenské" nájemníky do přístřešků na periferii Prahy. Nej lépe s výhledem na ruzyňskou věznici, kde doposud tráví část letošního parného léta Marta Ch., způsobem přinejmenším nešťastným neřku-li zhovadilým. Já si d ovolím toto přání rozšířit o osobu tajemného privatizátora čekatele, který by případně mohl vystřídat Martu Ch. v jejím dočasném sídle. Potom by měla celá p odivná parta k sobě opět blízko.)

Přemysl Vachalovský