--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grabmuller Vlastimil
Název: Pan president má strach
Zdroj: NN Ročník........: 0005/034 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Pan prezident má strach Viděli jsme na obrazovce a vyslechli jsme, že pan prezident Havel si pozval do své soukromé rezidence pana Miloše Zemana a paní Butlovou a vyžádal ji od nic h slib, že v případě vítězství sociálních demokratů v příštích volbách nebudou znárodňovat resp zestátňovat soukromý majetek. Novináři se zdrželi dalších ko mentářů, ale takováto návštěva si přece komentář žádá. Pan prezident čas od ša su přijímá na Hradě představitele politických stran, alespoň že do parlamentní ch, a při těchto příležitostech s nimi jistě hovoří také o jejich programech a stanoviskách k nejrůznějším otázkám. Proč si je ještě zve do své soukromé vil y? Proč jim takovou otázku nepoloží při těch oficiálních rozhovorech? Dospívám k názoru, že tento problém nedává panu prezidentovi spát právě v jeho soukrom í, že mu tedy jde právě o ten jeho soukromý majetek. A tak cítím nad naším pan em prezidentem znovu rozpaky. Že je mistem slova, to mu nelze upřít. Konec kon ců by jeho medaile také něco vypovídají. Vzpomínám i na jeho přednášku "Slovo o slově". Od té doby už jsem z jeho úst slyšel mnohá slova, která mi s jeho sk utky nešla nejak dohromady. Dokonce jsem se díky jeho slovům i pěkně blamoval. Na jaře 1992 totiž vyzýval pan prezident občany, aby se hlásili do konkursů a projevili tak ochotu prospět vlasti a nahradit ve funkcích ve státní správě b ývalé komunistické nomenklaturní kádry. Učinil jsem tak a ke svému překvapení jsem zjistil, že předsedou té konkurzní komise je náměstek ministra z předlist opadového období, vysoký nomenklaturní kádr kSČ. Totéž v bleděmodrém jsem pak obsolvoval ještě jednou, dokonce za asistence pana Jiřího Vlacha jako člena té komise. Vzpomínám také na jeden z prvních něžně revolučních pavlačových prjev ů pana prezidenta, kdy podmiňoval přijetí funkce przidenta republiky tím, že p ředsedou parlamentu bude jeho dlouholetý přišel Alexandr Dubček. Tomuto svému příteli pak nešel ani na pohřeb. Jiný jeho dlouholetý přítel pan Lopatka ukonč il život sebevraždou a zlí jazykové tehdy tvrdili, že po sametové revoluci nem ohl zavadit o práci, protože věren své zásadovosti to jako literární kritik ne lichotivě vyjadřoval také o dílech tvůrců, kteří po sametové revoluci zaujali důležitá postavení. On také redigoval panu prezidentovi Dopisy Olze. V nich js em se dočetl mimo jiné o tom, jaký vztah k panu prezidentovi zaujali jeho rodi če pro jeho Světový názor. Konec konců svůj vztah k socialistickému zřízení da l pan prezident najevo dost jasně už v šedesátých letech. Jak se tedy vysvětli t ty dnešní obavy pana prezidenta ze znárodňování soukromého majetku? Pan prez ident prostě změnil názory. Stal se totiž také vlasníkem nemalého soukromého m ajetku, toho po rodičích (Lucerna, Barandov), o kterém se veřejně vyjadřoval v tom smyslu, že si nedovede představit, co by s ním měl dělat jako resittuent. inu, slova, slova. Snadno se vypouštějí a hůře se uvádějí ve skutek. A panu Z emanovi že bychom neměli věřit? Vzpomeňme na jeho něžněrevoluční pavlačová slo va, že komunistům bychom neměli jejich stranu zakazovat, neboť bude lépe je mí ti na očích. Pan Zeman svá slova naplňuje a horlivě se komunisty obklopuje. Ov šem více než o ztrátu majetku se strachujeme více o sebe, o úroven našeho lids tví a občanství, ta je na pováženou.

Vlastimil Grabmüller

České Budějovice