--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Roller Richard
Název: Praga caput regni aneb Praha hlava království
Zdroj: NN Ročník........: 0005/037 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Praga caput regni aneb Praha, hlava království. Je to už dávno co si pan prezident v nedělních Hovorech z Lán přál, aby se už konečně jednou České republice přestalo nadávat postkomunistická a řeč byl a vedena již jen o normálně fungujícím demokratickém státě. Pochopitelně se dá l postkomunusmus Skloňuje všemi pády nejen v souvislosti s naší republikou, al e stále častěji je řeč o poměrech v celém vroucím kotli postkomunistické Evrop y. To byly poslední Hovory z Lán, které jsem vyslechl celé. Od těch jsem tudíž jen občas náhodně zaslechl ve zpravodajských relacích Českého rozlasu ozvěny dne sestřihy dalších postřehů, dojmů, přání či rad, které pan prezident prostř ednictvím rozhlasových vln každou neděli vzkazuje svým spoluobčanům, abych je jedním uchem vyslechl a druhým vypustil ven. Nevzpomínám si, že bych kdy zasle ch témata natolik aktuální jako při zahájení nového školního roku 1995-1996 pr vní zářijovou neděli. Možná by bývalo bylo dobré poslechnout si celé Hovory z Lán a byl bych z jejich kontextu chytřejší, nebo také nebyl. Tudíž asi jen mim o jiné si pan prezidebt přál, aby nadcházející volební kampaň / a předpokládám i vlastní volební akt / proběhla noblesně a pokud možno s humorem, aby vzápět í v mixáži prostřihů naznačil, jak naivní by bylo myslet si, že v době po list opadu 1989 bylo možné s komunistickými zákony udělat něco jiného, jako je patř ičně přetransformovat. Kumulace dvou žhavých témat, které nesouvisí jen zdánli vě a jejichž kauzalitu pan prezident pravděpodobně vysvětlil. Do jaké míry nev ím, avšak nedá mě, abych se s několika polemickmi myšlenkami nesvěřil laskavém u čtenáři, byť by obíbenost pana prezidenta u veřejnosti vytrvale stoupala. Nu tno uznat, že ani on nekriticky nepřebírá každý názor, byť by šlo o celebrity nejvyšší. Nejdřív tedy k fundamentu obou témat a posléze k jejich kausalitě př es kterou se pokusím nahlédnout pod jejich povrch, Pokud jde o přetransformova né komunistické zákony došel jsem po zkušenostech k závěru, že v x-té novele t oho kterého zákona se už nevyznají ani renomovaní právníci a i k obecnějším zá věrům v rámci státu o kterých ví každý občan dnes již tolik, že by bylo nošení m dříví do lesa, čířit se podrobněji. Pokud jde o volební kampaň a volby je to jistě záležitost, která neleží na srdci jen panu prezidentovi. Myslím, že pan prezident správně vycítil, že noblesy ani humoru není nikdy dost a přímo to v idím už dnes, jak si vyšňoření a rozesmátí komunisté hromadně a demonstrativně vykračují zvolit své zástupce hned z několika frakcí KSČ a jak po sobě posléz e s těmi překabátěnými od pana Zemana v ČSSD v Parlamentu hází rozradostněné p ohledy. Případně poněkud jinak, alev podstatě to s překabátěnými komunisty v j iných stranách i avizovanými koalicemi vychází nastejno. Pramálo důvodů k vese lí a v této souvislosti nemohu nevzpomenout, že předsedkyně DEU paní Hromádkov á jménem Republikového předsednictva DEU, vykonala v květnu a červnu letošního roku něco tak zásadního, že to podle mého názoru určité zádrhely vnitrostrani cké politiky DEU mnohonásobně vyvážilo a neutralizovalo. Pokusila se rozpustit komunisty a proměnit tak ve skutek slova " muže jedné věty ". Nejdřív prostře dnictvím dopisu vládě a posléze i dopisu panu prezidentovi, zcela v duchu záko na a protiprávností komunistického režimu. Před časem to podle aplausu, který JUDr. Tomáš Sokol za své slova sklidil, jednoznačně vůle lidu byla a také ho v ynesla do křesla ministra vnitra, jenže se tato vůle lidu někam záhadně vytrat ila a dnes je to, jak vidět, pro vládu i pana prezidenta záležitost naprosto p assé. Svědčí to o tom, že demokracie, neboli vláda lidu, jinými slovy vláda pr ostřednictvím lidu, je i ve věcech zcela zásadních víc proklamovanou frází, či zbožným přáním, jako skutečnosti a zdá se, že se lid bez větších problémů s p odobným stavem vyrovnal a smířil, protože jsem až na světlé vyjímky nezaznamen al žádnou významější podporu snahám DEU. Potom si ovšem šlapeme po štěstí sami a přesně to koresponduje a aktuálním vývojem na politické scéně, který, jak j sem již naznačil, do budoucna příliš dobrého nevěstí, alespoň pro lidi, pro ně ž je komunistická a každá jiná totalitní ideologie nepřijatelná a zavrženíhodn á nejen subjektivně, ale i podle výše zmíněného zákona. Celkem už ani není zaj ímavé, jaké skutečné procento členů KANu s integrací do ODS nesouhlasí. Původn ě to bylo 80%, aby to vzápětí předáci KANu relativisovali. Zajímavějším se v p řípadě KANu jeví to, že nikde není ani zmínka po optimálním řešení situace, ja kým by například mohla být integrace právě jen s DEU. I určitá část, snad celá polovina křesťanů s KDS je na tom stejně jako řadoví členové KANu a ani v jej ich případě byť jen náznak snahy po sjednocení vlastních chatrných sil s poten ciálně nejlépe integrovatelnými silami DEU, pokud ovšem DEU v nějakém prohláše ní neprezentuje, že vkročí do volebního boje jako samostatný subjekt, který si natolik věří, že si s nikým nehodlá zadávat. To je tak asi obraz pinožení pra vice, nad kterou ční jako ledovec ona magická hranice 5% volebních preferencí. Že to může zvládnout byť nízkotonážní, ale pouze ledoborec, je oproti povolan ějším jasné každému dědulovi v hospůdce poslední zapadlé vísky. Takže se dál p ošťuchujme jako v mateřské škole, spekulujeme, lavírujeme, krčme se taktizujme . A hlavně když to člověk prosral neztratit glano. Který slavný Čech tu neméně slavnou větu vyřkl, ví snad každý. A když už jsem u těchto mužů, rád bych se několika slovy pozastavil i u nich. Bohužel muži formátu a kvalit Jiřího Vosko vce skončili, pokud přežili, různě roztroušeni po světě a většina z nich tam n adál zůstává. Žije jich stále dost a nechci jmenovat žádného z nich, abych jin ého neopomenul. Co jim brání vrátit se ? Chronicky známá problematika právních anachronismů, kterých se od roku 1948 v komunistických zákonech nakupilo mnoh o nejen v souvislosti s různými okolnostmi jejich odchodu do emigrace. Co zapř ičinilo tento stav ? Podle mého názoru i v jejich případě pouze přetransformov ané komunistické zákony do podoby o které jsem se už zmínil. A především by li stopad 1989 nesměl být jen perspektivnější alternativa komunistického převratu v roce 1948 s ekonomickým akcentem, nazývaná podnes protismyslně eufemisticky sametová, či dokonce něžná revoluce. Jean Paul Marat před léty věděl o čem ml uví. Stav, který tu je, rozhodně za stav hodný noblesy a veselí považovat nemo hu. A obzvlášť ne při příležitosti plnění tak základního lidského práva, jako je volební právo emigrantů, čímž se vlastně dostávám na začátek této krátké úv ahy, snad jen s tím dodatkem, že kdyby se byli tito lidé mohli včas po listopa du 1989 bez problémů vrátit do vlasti a byly jimi obsazeny alespoň některé str ategické posty pro které měli předpoklady na základě bohatých zkušeností ze sv ěta, byla by tato republika o pořádný kus dál, než je. Kdyby......... S pozdravem

Richard Roller Holešov