--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dastych Ota
Název:
Zdroj: NN Ročník........: 0005/040 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V poslední době jsme svědky úporných snah různých zahraničních zbrojovek po zí skání pro ně výhodných ziskových účastí na tzv. přezbrojování české armády v m nohamiliardových hodnotách, které jsou požadovány na našich občanech. Přitom se nedostává finančních prostředků na mnohem pořebnější hospodářské a h lavně sociální programy, které národ od české vlády zoufale požaduje a očekává .

Výstavba bytů, která byla téměř zastavena, péče o zdraví národa bez ziskových podnikatelských aktivit, bezproblémové zpřístupnění studia pro nejširší vrstvy , péče o základní a odborné školství, úprava důchodů na přijatelnou úroveň bez ponižujících proseb na nájemné a základní životní potřeby, zajištění občanů p roti obludné kriminalitě, v českých zemích doposud nepoznané, odškodnění za zl očiny býv režimu, které jsou poškozeným občanům odpírány a jiné, jejichž nepln ění je omlouváno nedostatkem financí.

Při každé agresi zahraničních sil v novodobých dějinách, kdy armáda zůstala ne činná, byl národ utěšován svými rádoby intelektuálními činiteli, že jeho velik ost netkví ve zbraních a marném boji, ale ve velikosti ducha, vzdělání a intel ektu a v nich vždy vítězí.

Tomu ovšem odporuje znepřístupňování studia většině talentovaných studentů, je jichž zaměstnaní rodiče nemohou při dnešních životních nákladech poskytnout sv ým dětem vládou požadované platby za studium, ubytování a spravu. A v této době vystoupí naši salonní válečníci s požadavkem 570 miliard na přez brojování armády s nepoměrným množstvím generálů a plukovníků zatíženým přísah ami k minulému režimu.

Při tom stačí pouhým konstatováním skutečností v nedávné válce zjistit, že arm ády malých států měly při konfliktu velmocí nulovou a vlastně minusovou hodnot u odevrdáním zbraní agresorovi.

Pro osvěžení paměti našim "válečníkům" uvádím délku organizovaného odporu těch to armád při útoku velmocenského agresora:

Rakousko - bez boje

ČSR - bez boje

Polsko - 14 dnů

Dánsko - 1 den bez výstřelu

Norsko - 60 dnů za pomoci anglo-franc. expedičního sboru

Holandsko - 5 dnů

Belgie - 13 dnů

Litva, Lotyšsko, Estonsko - bez boje Francie - (předválečná velmoc a nedodržená smluvní záruka naší samo statnosti a bezpečnosti) 44 dnů

Rumunsko - skončilo nejtragičtěji ( umírali nejprve v zájmu Německa , potom v zájmu SSSR a výsledek kromě mrtvých, ztráta Bessarabie, M oldávie, sev Bukoviny a dalších 43.5 tis km2 území.) Jugoslavie - 11 dnů (při čemž hrdinný odpor srbského národa pouze s ručními zbraněmi trval po celou dobu okupace a jediný z předho zených národů dokázal úspěšně vzdorovat Stalinovi.) Řecko - 20 dnů za pomoci angl. exped. sboru

V praxi to znamená bojovat za zájmy velmocenského protektora, nebo odevzdat vý zbroj do rukou vomocenského protivníka.

Agresi, ztrátám na životech svých občanů a následné okupaci se vyhnuly vlády Š výcarska a Švédska tím, že povolily strategické přesuny vojsk a materiálu mome ntálně silnější velmoci přes svoje území a dodávaly požadovaný válečný materiá l a výrobky aniž by jim to bylo kýmkoliv vytýkáno. Švýcarsko dokonce vyhovělo strateg. požadavku a zatemňovalo svá města.

Vyhnuly se oběma válečným velmocenským střetům tohoto století a získaly pro sv oje občany požadovanou hospodářskou a sociální úroveň. Přitom armáda nesrovnatelně bohatého Švýcarska je pro srovnání organizovaná na miličním podkladě a má pouze jednoho generála, který je jmenován jen na omeze nou dobu v čase přímého ohrožení.

Zkušenosti z minulé války dokumentují, že "míroví" generálové na obou stranách totálně zklamali. Skuteční vojevůdci se objevili až v průběhu bojůjako Žukov, Koněv, Montgomery, Patton, Rommel, Guderian a další.

Po všech reálných zkušenostech z minulé války se lze jen těžko domnívat, že by naše armáda v příp. střetnutí velmocenských sil hrála nějakou podstatnější ro li, než doposud.

Nepopiratelnou skutečností a nezvratnou realitou zůstává, že v roce 1938-39 vš emi spojenci opuštěná, odevzdala národem draze zaplacené zbraně nepříteli, v r . 1948, kdy měla hájit demokracii, ústavu a prezidenta, nevyšla z kasáren a ne chala národ na pospas ozbrojeným skupinám pučistů, a v r. 1968 šla spát a ráno měla na dvoře cizí tanky, kterým stačila k obsazení našeho malého státu pouhá jedna noc!

Je ovšem nutno vyjmout bohužel jen jednotlivce, kteří věrni své přísaze s nasa zením života a persekuce svých rodin odešli tajně do ciziny s nadějí, že jim b ude v rámci cizí armády omožněno bojovat ve prospěch své vlasti, nebo se zúčas tnili odboje doma. Zbabělá vládnoucí klika se jim odměnila persekucemi, žalářo váním a popravami.

Na durhé straně je nutno konstatovat, že byli i takoví, kteří se nechali dobře živit v míru a když měli plnit přísahu, zradili a pomáhali okupantům proti vl astnímu národu.

Je pro náš národ charakteristické, že odvahou a statečností, daleko před gener alitou a hrdiny pět minut po dvanácté, vysoko stojí ŽENA, která ač nemajetná, odmítla prostituovat zlu, a splnila národu svůj poslanecký mandát a slib čestn ě a nezištně až do posledního písmene

JUDr. Milada Horáková. Její poslední slova a vzkaz mocným tohoto státu by měl být zlatými písmeny umí stěn v čele poslanecké sněmovny:

Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt!!! Ota Dastych

Kutná Hora