--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Eminger Václav
Název: Neznámí komunističtí agenti
Zdroj: NN Ročník........: 0005/040 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Neznámí komunističtí agenti Dnes se ve veřejnosti píše a hovoří o lidech, kteří pracovali jako zaměstnanci StB nebo o jejich agentech v souvislosti s ukončením "vedoucí úlohy" strany v naší repubice. Málokdo ale ví, že ti skutečně produktivní agenti Kominterny v e světovém měřítku byli již od dvacátých let školeni v Moskvě na Mezinárodní l eninské škole. Ředitelkou této špionážní školy byla K.I.Kirsanovová, jejímž po voláním již od roku 1905 byla špionáž. V uvedené škole vyučoval také její muž, akademik Jaroslavskij Jemeljan Michaljovič. Vyučování vyzvědačství ve prospěc h celosvtětového komunismu zde vyučovali také takoví borci jako byl Togliatti, Ulbricht, Dimitrov, Krupská, Zetkinová a Manualskij. Bylo jich samozřejmě víc e ale to byli později ti nejznámější. Po druhé světové válce byla tato škola p řejmenována na Institut mezinárodních vztahů a v něm vyučoval základy agenturn í práce i součastný ruský expert na špionáž Jevgenij Primakov. Škola měla i po bočky, v takovém institutu v Kijevě prodělával studia i u nás nechvalně známý kapitán Minařík. Z české strany byli absoloventi vybíráni velmi pečlivě a dosa žené jejich výsledky hovoří o tom, že jejich volba byla správná. Tak například Václav Mařík jež byl jako jeden z mála absoloventů hodnocen ředitelkou školy jako premiant, byl sovětskou stranou pověřen nejdříve vedením špionážní centrá ly na Dálném východě ve stanici Okeánskája v Vladivostoku kde vystupoval pod j mnem soudruh Javorov. Jeho pozice byla tak silná, že dnes známý sovětský vyzvě dač Richard Sorge byl jeho podřízeným! Vedl agenturu, která sahala od Moskvy p řes Vladivostok, Charbin, Chabarovsk, Šanghaj a když se zdálo, že situace sově tské vlády v Čitě je neudržitelná, náčelníkem zpravodajské ústředny v tomto mě stě byl Mařík jmenován v roce 1936. Ale absoloventů této špionážní školy bylo mnohem více, ze všech národností. Pro nás byla zajímavou osoba Josefa Jelínka. Ten byl ve dvacátých letech vybrán z funkce tajemníka KSČ v Plzni, aby se sta l "studujícím" na uvedené škole. Když absolovoval úspěšně vyučování, byl v říj nu 1929 pozván do sekretariátu Kominterny společně s Otto Synkem a dalšími pos luchači leninské školy, aby za přítomnosti Bohumila Šmerala, O.V.Kuuinsena a D .Z.Manuilského byli seznámeni s jejich nejbližšími úkoly a to v Československu . Zde měli dohlížet a pomáhat při naplňování X. plenárního zasedání Exekutivy Kominterny a postarat se o čístku ve straně aby byla naplněna bolševizace stra ny.
Josef Jelínek z rozhodnutí ÚV KSČ odjíždí do Anglie začátkem války aby zde ve společnosti jiných komunistů z Československa vedl špionážní práci proti spoje ncům. Bez ohledu na válku, kterou tehdy v Anglii žijící koomunisté prohlásili za válku mezi buržoazií a odmítli se ji jako vojáci zůčastnit. Tak se stalo, ž e celá garnitura Noskem počínaje, přes Viléma Nového a Jelínka se během války v Londýně zabývala takovou činností, že ta vedla ne k porážce Německa ale osla bení spojenecké Anglie. Nevděk od bývalých komunistických uprchlíků, kterým pr o jejich židovský původ poskytla Anglie se projevil například u Pavla Kavana, jež místo boje u Tobruku nebo Dunkriminternu v Anglii. Konečně Kavan se dostal po válce na místo tiskového atašé našeho zastupitelského úřadu v Londýně a dí ky své bývalé aktivitě tam vydržel i po převzetí moci komunisty v únoru 1948 a ž do té doby, kdy si sovětská bezpečnost začala vyřizovat účty s těmi, kteří n ebyli podle KGB dost agilní nebo se spojili s jinou organizací, která byla výh radně náboženská.
Josef Jelínek byl po svém návratu z anglické emigrace pověřen ústředním výbore m KSČ, aby v rámci redakce Rudého práva vybudoval samostatnou zpravodajskou ka ncelář - radioslužbu Rudého práva vybudoval samostatnou zpravodajskou kancelář - radioslužbu Rudého práva. Tak se zrodila již hned po válce radiorozvědka ko munistů, byla po vzoru Kominterny, která si svoje vysílání přejmenovala na Ins titut číslo 205, vedl ho Gotlieb Geminder, zapojena nejen na odposlech radiový a telefonní a telegrafní státních úřadů ale byla v hlavní míře situována pod vedením bývalého spolupracovníka GRU Ludvíka Svobody do prostor, které byly ob hospodařovány naší armádou. Tak se pod rouškou armády začal rozvíjet špionážní aktiv, jež byl podle Dienstbiera umístěn ve vile u Aše v Házlově. Zajímavé je to, že celá desetiletí byla tato služebna nejdříve v provozu pod našm vedením , ale v roce 1968 převzala ji speciální jednotka sovětské vojenské kontrarozvě dky. Dienstbier nebyl sám, to v pražském ústředí, které zprávy monitorovalo a předávalo dále do Moskvy byli v zahraničním oddělení takoví borci, jako byl na příklad Jiří Ruml. Takže když se setkal Jan Kavan s jiřím Dienstbierem při své údajně ilegální cestě do Prahy z Londýna tak se jednalo o setkání dvou lidí, kteří m ěli vztahy k radiozorvědce Kominterny. Konečně zahraniční vysílání kom unistického rozhlasu si vybíralo jen lidi osvědčené, mimo reportáží, které pop isovaly bídu v kapitalistickém světě bylo jejich posláním shromaždování zpráv, které se sice na stránkách komunistického tisku neobjevily ale byly pečlivě h odnoceny v ústředí v Moskvě. Je potřeba nazývat věci pravými jmény a tak vyzvě dačství pod rouškou novináře není výmysl, to konečně potvrzuje největší světov á špionážní organizace, kterou komunisté založili se sídlem v Praze a pod hono sným názvem MON (mezinárodní organizace novinářů) ji vybavili nejen potřebným reservoárem novinářů,ale i rozpočtem před kterým bledne i rozpočet americké ús třední zrpavodajské služby CIA! Čtvrt miliardy dolarů dostávali novináři za to , že shromažďovali po celém světě informace, které by mohly pomoci ve světovlá dných cílech Moskvy. Konečně i zakladatel této organizace, sovětský špion Fran tišek Kubka, jež to dotáhl až na našeho vyslance v Bulharsku, po válce, a zalo ženou organizaci předal svému synovi Jiřímu Kubkovi, jež se narodil v Rusku a byl sovětským státním občanem, i dnes? Během druhé světové války byl v dobrém styku s nacistickou bezpečnostní službou a ta ho ponechala zcela volně žít v P raze, aby mohl své sítě, tak ptořebné pro hnědou i rudou diktaturu náležitě vy užít.
Když ve vysílání Radia Komintern vystupovala jistá M. Široká,, nebyla to náhod a, její muž, Wiliam Široký v té době již byl vězněn slovenskou ÚSB v Ilavě a o bčas byl propůjčován k dispozici vrchnímu vládnímu radovi Otto Kasslowskému do Brna kde byl konfrontován s lidmi, které Gestao zadrželo jako sovětské špiony . Mimoto byl Široký velmi ceněn pro svoji radiohru, kterou měl pod vedením Ges tapo, provádět až do vítězného konce, ale když se prozradilo, že tento radista Radia Komintern sedí v Ilavě, byla hra přerušena. Nic nepomohlo, že "hrdinný" odbojář Široký předal nacistům šifry pro styk s Moskvou. Ale nakonec z toho v yšel dobře, mezi komunisty bylo tolik kompromitovaných lidí, že Široký se vyšp hal až na místo předsedy vlády a sváděl neustálý boj se svými stejně kompromit ovanými soudruhy jako byl Bacílek, Husák a Schmidke. V redakci zahraničního vy sílání v Moskvě se po svém pro puštění z Gestapa v Praze a dosud neobjasněné c estě živdovských vystěhovalců do Číny objevil i Bedřich Reicin, tehdy ještě Re icinger, ten nejen že se vhodně připojil ke zpravodajské skupině v jednotce je ž se tvořila v Buzuluku, ale po válce se stal náčelníkem X. odboru MNO a to ah razujíc bývalé druhé oddělení MNO pod jeho vedením nejen že se podílelo na špi onáži ve prospěch SSSR již dávno před únorem 1948 ale po tichém souhlase tehde jšího ministra národní obrany Ludvíka Svobody vojenská rozvědka VKR sbírala in formace, které byly předávány do Moskvy přesto, že vojenský trestní zákonník u vádí, že vyzrazování vojenského tajemství je trestáno až doživotím, v případě ohrožení státu až smrtí. Tiché dohody, které udělal Svoboda při svém pobytu v SSSR byly naplňovány, vedly konečně k únoru 1948, pozdějším represím vůči neko munistům ve státě a když mouřením vykonal svou práci tak byl odejit, jeho míst o převzal zeť soudruha Gottwalda, Alexej Čepička a ten dokončil bezezbytku pod řízenost rozvědky československé armády potřebám Kominterny. Ta sice byl údajn ě rozpuštěna aby bylo možno dostat pomoc angloamerickou během druhé sv+tové vá lky ale to bylo podle komunistické zásady, že smlouvy s kapitalisty neplatí je n formální záležitostí. Radiorozvědka neváhala využít i mezinárodně uznávaných dohod o rozhlasových pásmech a používala takzvaný "tajemný hlas" na frekvenci rozhlasu v Berlíně nebo Bratislavě. Přes aparaturu umístěnou v budově bývaléh o moskevského Ústředního tlegrafního úřadu na Gorkého ulici mluvil do vysílání veřejných stanic Bruno Kohler, J. Bránik, Š. Rais. Seznam všech pracovníků ra diorozvědky v naší republice je možno pořídit ze seznamu vyplácených zaměstnan ců zahraničního oddělení československého rozhlasu v době od roku 1945 až do r oku 1989! Rozborem jejich životopisů se dojde jistě k zajímavým poznatkům. Rad iorozvědka nejen že vysílala zprávy pro své agenty v celém světě ale i jejich zprávy které byly pomocí tajných vysílaček na předem dohodnutých vlnách a čase ch vysílány, monitorovalal, zpracovávala do přehledných relací a zasílala je k rukou komunistických předáků, kteří byli momentálně u moci. Bylo jedno zda to byl Stalin nebo Gottwald Beria, nebo Andropov. Radiorozvědka byla součástí ob rovského komplexu v Jaseněvu kde pro potřeby zahraniční rozvědky KGB bylo nutn o přistavět desetipatrovou budovu ve které byly nejen zprávy přímých agentů v zahraničí ale i jejich radiových kolegů vyhodnocovány, ukládány do disket počí tačů, aby byly kdykoliv okamžitě k dispozici. Jednotlivé části výsledků radior ozvědky byly postoupeny studijním skupnám z hraniční rozvědky aby podle těchto infomrací mohli ti kteří prováděli vyzvědačskou činnost na všech kontinentech úspěšně pokračovat v úsilí, aby celá zeměkoule byla pod vládou komunistického ústředí v Moskevě, všichni lidé se povinně ve školách učili ruštinu, celý výs ledek práce lidí na zemi byl převeden do Moskvy a zde se komunističtí bossové mohli těšit komunismu za svého života bez toho, že by jen přeložili stéblo slá my. Světovládné cíle může mít jen zločinecká organizace, ta má za cíl vládnout celému světu a přesto, že v historii bylo již dost příkladů počínaje mongolsk ými chány přes Napoleona, Hitlera a Stalina nikdo se nepoučil, je to závod s č asem o to zda za života jednoho diktátora se to snad konečně podaří. Komunisté si za tím účelem vytvořili zpravodaský aparát jež se dělil na několi k skupin, neznámější bylo sice KGB a vojenská GRU, ale to, že tisíce komunistů jako krtci podryvali ve světě deokratické státy aby tak přispěli k jejich zán iku, nebylo dosud dost veřejně publikováno. Jen v Praze se po druhé světové vá lce dosáhlo toho, že zde bylo založeno šest skupin se špionážní náplní a celos větoým dosahem. Tak napřílad mezinárodní svaz studentsva, mezinárodní odborová ústředna, mezinárodní organizace novinářů, to byly skupiny které jednaly v zá jmu ruské celosvětové expanse. Za tím účelem byli do Prahy zváni takoví lidé, jako byl Babrák Kramal, afgánský student jež byl vybrán za budoucího afgánskéh o prezidenta pod taktovkou Moskvy nebo jistý Vernár jež je dnes obhájcem teror isty Carlose před francouzským soudem.
Nacisté během druhé světové války usilovně pátrali po absoloventech mezinárodn í leninské školy v Moskvě a to ze dvou důvodů. Jeden byl ten, že chtěli elimin ovat jejich činnost, duhý byl ten že se nažili využít takovýchto komuistických agentů ve svůj prospěch. Celkový obraz komunistické rozvědky na území našeho státu by byl bez toho, že by se hovořilo také o radiorozvědce Kominterny neúpl ným.
Eminger Vaclav