--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0005/041 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ Svět je opět ve varu. A to nejen díky bosenské krizi, odkud přicházejí stále v íce rozporuplnější zprávy: Na jedné straně naděje na uzavření míru, na druhé p ak informace o pokračujících bojích každého s každým. Ono "vaření" ale způsobu je i situace v Rusku. Například narůstající rozpory mezi tímto "kolosem na hli něných nohou" a Severoatlantickou aliancí či hrozící eskalace konfliktu v Čeče nsku. "Horko" mají také ve Francii, senzace naopak v USA, nové vlády budou po parlamentních volbách v Portugalsku a Lotyšsku, Německo je rovněž na události minulého týdne dost bohaté, ke stabilizaci dochází i mezi Izraelem a Palestinc i...
Jak již bylo naznačeno v předešlých řádcích, na vývoj ve světě po šesti letech od "zbourání železné opony" si stále více znovu nárokuje vliv dědic bývalého Sovětského svazu, "staronová" Ruská říše. A pochopitelně způsobem rovněž "star onovým", převzatým z repertoáru někdejšího ministra zahraničí SSSR Andreje GRO MYKA. Tento muž, známý v diplomatických kruzích coby " Mistr NE", totiž odmíta l vše pozitivní: A v jeho "šlépějích" úspěšně dnes kráčí kolega v "branži", An drej KOZYREV. Rozšiřování NATO o některé bývalé "komunistické" satelity - NE, řekl zmíněný pán ve středu 4. října. Rusko má "nanejvýš negativní postoj" k zá měrům rozšířit NATO a pokusy urychlit realizaci takovýchto plánů "nejspíše způ sobí destabilizaci situace a snížení úrovně vzájemné důvěry..." Americká mírov á iniciativa v Bosně, která by vedla k zastavení bojů a vytvoření podmínek pro soužití národů v této oblasti? NE, konstatoval ruský ministr zahraničí Andrej Kozyrev téhož dne: Prý se vše děje bez součinnosti s největší "supervelmocí" světa, a navíc "srbští bratři" by tím utrpěli na újmě. A po vzoru svého předch ůdce Andreje Gromyka předkládá okamžitě vlastní, "ruskou" iniciativu. Letecké nálety na navigační a raketové pozice bosenských Srbů, které opět minulý týden uskutečnilo NATO? NE, vyjadřuje se nekompromyslně Andrej KOZYREV.
(K citovaným stanoviskům mezinárodního charakteru typu NE je nutné ovšem připo jit narůstající nestabilitu Ruska i z hlediska vnitropolitického. Podle názorů zahraničních komentátorů, podložených navíc výsledky průzkumů veřejného míněn í, v nadcházejících letošních parlamentních volbách mohou získat dost velký po čet hlasů neokomuisté, za nimi prý nijak moc pozadu nezůstanou Žirinovského na cionalisté či extrémisté až téměř fašistického ladění. Důkazem toho budiž minu lý týden uskutečněné volby do městské dumy ve Volgogradě, kde komunisté drtivě zvítězili: Získali 90 procent křesel. V sázce je však také výsledek presidens kých voleb příští rok. Současný předseda vlády Viktor ČERNOMYRDIN se kandidatu ry už předem zřekl, Boris JELCIN moc naděje na zvolení nemá. Takže, znovu naci onalisté resp. komunisté?)
* * *
Avšak, manýry Sovětského svazu přebírá "demokratické" Rusko nejen ve sférách d iplomacie a zahraniční politiky či v boji nomenklatur o moc uvnitř státu. Stej ným způsobem, tedy "arogantně" velmocenským, totiž pokračuje také tzv. čečensk ý konflikt. Nejenže tady po mnoha měsících nedošlo k viditelnému pokroku při m írových jednáních, naopak, situace se stále více díky neústupnému a neseriózní mu postupu Ruska zauzluje. Nejnověji v pátek 9. října, kdy byl v hlavním městě Čeenska Grozném spáchán atentát na vrchního velitele ruských vojsk v této zem i Anatolije ROMANOVA: Jeho zdravotní stav je zatím velmi vážný, v Grozném Ruso vé vyhlásili výjmečný stav a hrozí represemi. Ostatně, ty už trvají dost dlouh o, protože Moskva si tam, přes uzavřenou vojenskou ohodu dělá, co chc. Stejnět ak jako před mnoha lety, za doby éry Bražněva a Gromyka, v Československu... Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
Lze říci, že stejně jako ve světě, zahraničně politická aktivita "vaří" také v Čské republice: Byť s jistými disproporcemi. Méně toho jezdí do Prahy, naopak převažuje "export". Vlastně, z událostí mezinárodního charakteru uvnitř státu stojí za pozornost snad jen tři čtyři akce. V prvé řadě štábní cvičení COOPER ATIVE CHALLANGE, které se ve Vyškově uskutečnilo minulý týden za účasti 600 vo jáků ze 14 zemí: Mimo jiné ze států organizovaných v NATO, například Belgie, F rancie, Nizozemska, Německa a USA. Ono cvičení bylo zaměřeno na tzv. "mírové o perace v případě konfliktu dvou znepřátelených zemí" a navštílili je postupně i president Václav HAVEL, premiér Václav KLAUS, předseda Poslanecké sněmovny M ilan UHDE a ministr obrany Viliam HOLÁŇ, kteří zde přednesli "zásadní" projevy , svědčící o naší "snaze" a údajně i "připravenosti" vstoupit do NATO. (V souvislosti se cvičením Cooperative Challenge zřejmě v České republice v př edešlých dnech pobýval také muž číslo dvě ozbrojených sil USA William OWENS. V souvislosti s naším budoucím členstvím v NATO se vyjádřil velmi optimisticky: "Ujišťuji Vás, že jsou dvě věci, které se mi zdají jasné - NATO se zdá pevně odhodláno, že aliance bude rozšířena, a Česká republika je blízko prvnímu míst u, ne-li v čele zemí, o nichž se uvažuje při rozšíření...")
* * *
Z dalších tzv. "vnitročeských" událostí mezinárodních charakteru stojí pak za pozornost ještě Česko německé sympozium "Světlo kultury", pořádané od 4. října nadacemi Bernarda Bolzana a Hanse Seidela v Českém Krumlově. Tedy, za pozorno st spíše svými účastníky z české strany: Vyjma hlavního řečníka Jaroslava ŠABA TY tam figurují taková jména jako Eduard GOLDSTÜCKER, Petr PITHART, Luboš DOBR OVSKÝ, Jan TREFULKA, Peter BECHER, Ota FILIP, A. J. LIEHM a Pavel TOLLNER, čil i většina exkomunistů. Jinak tam nebylo v podstatě nic, co by stálo za řeč. To mnohem zajímavější se zdá být přednáška místopředsedkyně německého spolkového sněmu za Zelené Antje WOLLMEROVÉ, kterou přednesla ve čtvrtek 5. října v Praz e na Universitě Karlově: Řekla v ní, že normalizaci vztahů by prospělo, kdyby Česká republika usnadnila právo na usídlení pro sudetské Němce a kdyby německá vláda uznala vyvlastnění těchto Němců v poválečném Československu. Navíc zdůr aznila, že nelze zapomínat, že kdyby Hitler a většina Němců, kteří ho následov ali, zvítězili ve válce, byly by mnohé národy zlikvidovány... Týž den pak s An tje Wollmerovou jednal o obecné rovině česko německých vztahů a zvláště podrob nostech o připravovaném prohlášení českého a německého parlamentu také preside nt Václav Havel.
(A jaká byla situace obráceně, tedy "z Prahy ven"? Vedle čtyřdenní návštěvy de legace zahraičního výboru Poslanecké sněmovny vedené Jiřím PAYNEM v Turecku a víkendovým pobytem ministra obrany Viléma Holáně u našeho praporu UNPROFOR v C horvatsku zcela dominovalo setkání premiérů, ministrů zahraničí a dalších před stavitelů zemí tzv. Středoevropské iniciativy, jež se konalo v pátek a sobotu 6. a 7. října ve Varšavě. Zúčastnili se jí z České republiky Václav KLAUS a mi nistr zahraničí Josef ZIELENIEC, ze Slovenska například Vladimír MEČIAR, Polsk a Józef OLEKSY, Maďarska Guyla HORN, a dále pak čelní představitelé z Rakouska , Itálie, Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Makedonie. Na setkání b ylo nabídnuto členství přidruženým členům, tedy Bulharsku, Ukrajině, Bělorusku , Rumunsku a Albánii, diskutovaly se též další otázky společného zájmu. Václav Klaus ve svém projevu vznesl například pochybnosti o vlastní existenci Středo evropské iniciativy a položil otázku, "o co v ní vlastně má jít": Politický in stitucionalismus prý nepotřebujeme, ekonomické problémy jsou záležitostí CEFTY . Takže z našeho hlediska je snad ono setkání důležité pro bilaterální schůzky , jež se tam uskutečnily. Český premiér se osobně oficiálně setkal s italským ministerským předsedou, s polským premiérem a Vladimírem Mečiarem, byl přijat společně s ostatními premiéry polským presidentem...)
UDÁLOSTI V "BLÍZKÉM" ZAHRANIČÍ
Jednu z oněch informací z Varšavy jsme právě uvedli v předešlých řádcích, druh á se týká Polska rovněž. Přesněji řečeno tamních presidentských voleb, jejichž první kolo se uskuteční 5. listopadu. Podle snad už definitivní uzávěrky je r egistrováno celem 17 kandidátů, vážných uchazečů je ale podstatně míň: Průzkum y veřejného mínění z minulého týdne hovoří pouze o čtyřech až pěti. První míst o by zaujal představitel postkomunistické levice Aleksander KWASNIEWSKI s 25 p rocenty preferencí, druhé předsedkyně Polské národní banky Hanna GRONKIEWICZ-W ALTZOVÁ se 17 procenty, třetí překvapivě Lech WALESA, který si polepšil na 13 procent a až na čtvrté místo klesl populární disident Jacek KUROŇ s pouhými de seti procenty preferencí.
(V Rakousku mají naopak starosti jiné: Jde jim o udržení současné vládní koali ce. Lidová stana totiž dala partnerským soialistům nůž na krk svými požadavky a hrozí rozpad koalice a po pouhých dvou letech nové parlamentní volby, tentok rát předčasné. Či vytvoření koalice nové, buď bez lidovců, nebo naopak bez soc ialitů, ale v onom druhém případě s krajně pravicovými Svobodnými demokraty... )
* * *
A Německo? To minulý týden žilo oslavami už pátého výročí sjednocení: Konaly s e v Düsseldorfu, metropoli Severního Porýní-Vestfálska, zahajoval je premiér t amní zemské vlády za sociální demokraty Johannes RAU, hlavní projev přednesla předsedkyně Spolkového sněmu za Křesťanskou demokratickou unii Rita Süssmuthov á, ministr zahraničí Klaus KINKEL naopak dlel v Budapešti, aby tím znovu Maďar ům projevil dík za pomoc, kterou tenhle tehdy ještě komunistický stát poskytl východním Němcům při jejich útěku na Západ.
(Vedle oslav však mají Němci i své problémy. Například v Bavorsku, kde v refer endu o pořádání lidových hlasování vládnoucí Křesťanská sociální unie utrpěla drtivou porážku a bude se muset napříště formou místních referend v mnoha příp adech dělit s obcemi a regiony o moc. Nebo v takové sociální demokracii, jejíž popularita stále více díky vnitrostranickému boji upadá. Po odstoupení generá lního tajemníka Güntera VERHENGENA nejnovější průzkum veřejného mínění, uskute čněný institutem Forsa, říká, že v současné době by sociální demokraty do parl amentu volilo už jen 28 procent dotázaných, tedy o 8,4 procenta méně než při p osledních volbách loni v říjnu: A předsedu strany Rudolfa SCHARPINGA by za kan cléře vybralo jen 15 procent, kdežto Helmuta Kohla stále ještě 44 procent...) KRIZE NA BALKÁNĚ
Vedle dost kontroverzní situace Ruska se zdá být nejproblematičtější stav v Bo sně a Hercegovině. Tam totiž, jak už bylo řečeno v úvodu, se střídá naděje s b ojovými akcemi či jedna informace popírá druhou. Tak třeba SUNDAY TIMES v minu lých dnech napsal, že údajně britští odborníci Ochranných sil OSN nenašli žádn ý důkaz o tom, že to byli právě bosenští Srbové, kdo koncem srpna způsobil mas akr v centru Sarajeva. Prý tak dali za pravdu veliteli "modrých přileb" v sekt oru města plukovníku Andreji DĚMURENKOVI, jenž už počátkem září nařkl z útoku bosenské Muslimy: Informace Sunday TIMES ovšem velmi rozhodně vzápětí popřel m luvčí UNPROFOR v Sarajevu Alexander IVANKO.
(Naděje ve smírné ukončení bojů v Bosně už dost dlouhou dobu skýtá mírová mise amerického vyjednavače Richarda HOOLBROKA. Zatím vždy zbytečně: Naposled dne 5. října oznámil sám americký president Jimm CLINTON uzavření příměří, jež má vstoupit v platnost od 10. října. Nic však nenasvědčuje tomu, že by po onom pr ohlášení situace zklidnila. Bosenští Srbové už začátkem minulého týdne začali útočit v západní Bosně a dobyli zpět část území, jež při poslední ofenzívě Mus limů a Chorvatů obsadila Bosensko-chorvatská republika. Vojensky se výrazně zn ovu aktivizují také Muslimové, kteří si tak chtějí zajistit co nejvýhodnější p ozice při mírovém procesu. Letectvo NATO zase 4. října zaútočilo na radarové a raketové pozice bosenských Srbů poté, co jejich letouny při běžných hlídkovýc h letech byly ohroženy. Ve sejném čase vypukly pak boje mezi včerejšími spojen ci, Chorvaty a Muslimy. Navíc dost zmatená se zdá být i situace u města Bihač, které ovládá bosenská vládní armáda a kam podle mluvčího OSN v Záhřebu Crisa GUNNESE od konce minulého týdne směřují tisíce vojáků chorvatské pravidelné ar mády...)
* * *
Je logické, že vše toto klidu nepřidá. Navíc, připočteme-li ke status quo zmín ěné "lavírování" Ruska, jež stále evidentněji hraje na Balkáně vlastní "velmoc enskou" kartou, bez ohledu na celosvětový zájem situaci zde pacifikovat. Což j e zřejmé například z toho, že v době, kdy Richard Holbrooke dohodne podstaté b ody svého mírového plánu s Muslimy, "vyjde" s tzv. "novou mírovou iniciativou" Moskva, Miloševičevo Srbsko pochopitelně Holbrooka odmítne. Co však v onom "r uském plánu" vlastně je, zatím nikdo neví. Stejně tak zatím nikdo neví, jak si vlastně Rusové mír v této oblasti představují. Protože s výjimkou kritiky, ne gace a uražené ješitnosti s ničím novým nikdy nepřišli...
SVĚT KOLEM NÁS
Jak již bylo řečeno v úvodu, "svět je v těchto dnech ve varu". A to nejen díky Rusku či Bosně. Třeba taková Francie, která v pondělí 2. října uskutečnila v pořadí už druhý jaderný výbuch na tichomořském atolu Fangataufa. Pochopitelně s následnou nebývalou vlnou kritiky na adresu francouzského presidenta Jacques e CHIRAKA, který to vše nařídil. Téměř všechny země tichomořské oblastti přeru šily s Paříží diplomatické styky, ostré protesty vyjadřují Nový Zéland, Austrá lie, Japonsko, až na Velkou Británii také státy sdružené v NATO a Evropské uni i.
(Francie je však zmítána ještě další vlnou, tentokrát ale spíš teroristickou: Přes všechna bezpečnostní opatření vybuchla v pátek 6. října v Paříži další pu ma, která lehce zranila 13 lidí. Jde už o sedmý atentát nebo pokus, k nimž ve Francii došlo od léta a které si vyžádaly dosud 7 mrtvých a více než 150 zraně ných. Podle informací ze soboty 7. října se k těmto akcím přihlásila Alžírská ozbrojená islámská skupina, prý je provedla jako odplatu za francouzskou podpo ru vládě v Alžírsku. Vedle atentátů však má Francie do třetice další problém, vlastně skandál. Proti premiéru Alainovi JUPPEMU bylo zahájeno vyšetřování pro podezření z korupce: V době, kdy vykonával funkci místostarosty Paříže, zaopa třil luxusní "levné" byty sobě a svému synovi. Byty sice v minulých dnech vrát il, odpovědnost však ze sebe už sejmout nemůže a hrozí mu trestní stíhání...) * * *
Mnohem větší rozruch ale vzbudily otázky kolem rozšiřování NATO směrem na Vých od. Předseda Severoatlantického shromáždění Karsten VOIGT totiž navrhl, aby al iance s prvními kandidáty ze střední Evropy začala jednat už ve druhé polovině příštího roku tak, aby ve druhé polovině roku 1998 mohlo dojít k přijetí prvn ího člena. V zápětí, koncem minulého týdne, však zasedali ministři obrany zemí NATO ve Williamsburgu a podle zprávy tiskové agentury REUTER tam byl proces p řijímání nových členů pozastaven, údajně až do presidentských voleb v USA a Ru sku, tedy do roku 1998. Což však v sobotu 7. října popřely oficiální zdroje US A a informaci označily za vymyšlenou: Na rozdíl od ruského ministra zahraničí Andreje Kozyreva, který naopak jásal a ono rozhodnutí vydával za velké vítězst ví Ruska. Zbývá tedy otázka, pokud to je opravdu vymyšlené, kdo za tím stál a proč k vypuštění oné desinformace došlo. A pokud to je pravda? Pak je na místě druhá otázka, proč to USA popřely...
(Z dalších událostí ve světě stojí za to ještě připomenout volby v Lotyšsku, v nichž zvítězila postkomunistická levice spolu s pravicovými extrémisty, či ob dobné volby v Portugalsku, kde levicová socialistická strana porazila dosud vl ádnoucí pravicové sociální demokraty. V USA zase udělili po 16 letech vízum ku bánskému presidentu Fidelovi CASTROVI, takže se bude moci zúčastnit nastávajíc ích oslav 50. výročí založení OSN. V Makedonii pak byl spáchán atentát na pres identa Kira GLIGOROVA, kterého těžce zranili, údajně má zasažený střepinou moz ek, oko a snad mu amputovali i ruku. A konečně, senzací roku je v USA osvobozu jící rozsudek nad černou legendou amerického fotbalu Orenthalem Jamesem SIMPSO NEM, kterého soudili pro podezření z vraždy své bělošské manželky a jejího pří tele. Jistou senzací je však také pokračující aféra kolem generálního tajemník a NATO Willyho CLASE, obviněného ze spolupodílnictví na úplatcích při nákupu v rtulníků v době, kdy vykonával funkci belgického ministra hospodářství: Od úte rka lze očekávat, že Willyho Clase bude vyslýchat speciální parlamentní komise ...)
------------------------------------------------------------ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
------------------------------------------------------------ HROZÍ RUSKU NÁVRAT NEOKOMUNISMU?
Ve většině sdělovacích prostředků včetně Necenzurvaných novin už bylo mnohokrá t konstatováno, že vnitropolitická scéna Ruska je dosti rozporuplná. Sovětský svaz se rozpadl na hodně přes deset "nezávislých" států, Rusko jako takové se stalo dědicem někdejšího komunistického impéria. Jenomže, vzhledem k de facto zhroucené ekomomice a inflaci, jdoucí za posledních pět let do desetitisíců pr ocent, na úlohu "suprvelmocenského dědice" nemá. Namá na ni ovšem ani armádou, jež kdysi patřila k nejmocnějším a nejlépe vyzbrojeným na světě. Ba i diploma ticky zaostává za svým brežněvovsko gromykovským předchůdcem: Ztratilo totiž n ejen někdejší územní integritu, ale též zázemí satelitů typu Československa, P olska, Maďarska, výhodního Německa... Kupodivu však, možná vzhledem k flustrac i z takto bídného status quo, Jelcinovo vedení stále nehodlá brát nově vzniklo u situaci na vědomí a postupuje nadále podle někdejších zaběhlých šablon. Neje n v zahraničí, ale i doma.
(A právě v onom druhém případě, zdá se, nastává pro současnou moskevskou mocen skou garnituru "kámen úrazu": Obyčejný venkovský "mužik" resp. dělník pracujíc í v přepočtu za několik málo dolarů měsíčně, onu garnituru nerespektuje. Ztrat il totiž téměř vše: Pocit jakési ekonomické jistoty, zdání společenské rovnost i, ideologii, která mu formálně zajišťovala "pocit" moci. Prostě, nastoupila h luboká desiluze ze současných poměrů, navíc živená málem až nenávistí k rodící se podnikatelské sféře: A to bez ohledu na to, pochází-li ze sfér mafiánských , partajně a státně nomenklaturních či skutečně poctivých...)
* * *
K výše uvedeným vývodům ovšem také patří hluboké zklamání oné někdejší "nomenk laturní" stranicko byrokratické třídy", armády a inteligence z rozpadu Sovětsk ého svazu či, ať se to komu líbí nebo nikoliv, i z ústupu Ruska z bývalé "velm ocenské slávy" a ze stráty komunistických satelitů. Vezmeme-li tedy oba póly r uské společnosti v úvahu, nelze se pak divit tamním prognózám na budoucí slože ní vládnoucího politického spektra Ruska. Totiž, že nejvíc hlasů v prosincovýc h volbách do Státní dumy získá Komunistická strana Ruské federace v čele s Gen nadijem Zjuganovem. Ostatně, výsledky komunálních voleb, které se o předminulé m víkendu uskutečnily ve Volgogradu tomu přímo nasvědčují: Podle předběžných z práv tam 22 křesel ve 24členné městské dumě, čili v zastupitelstvu, získali pr ávě neokomunisté.
(Většina odborníků na ruské záležitosti se tedyshoduje v téměř jistém vítězstv í komunistů v nastávajících parlamentních volbách. Noapk se ale různí v hodnoc ení této strany. Jedni tvrdí, že komunisté po příchodu k moci sáhnou po repres ích především proti bohatým, jiní a budou usilovat oobnovení dřívějšího Sověts kého svazu se vším všudy, jiní, například náš současný velvyslanec v Moskvě Ru dolf Slánský, sám bývalý komunista, se zase domnívají, že Komunistická strana Ruské federace prodělává cestu podobné té, jíž prošla nedávno Weissova Strana demokratické levice na Slovensku. V každém případě, pokud k onomu vítězství do jde, a ve volbách rovněž uspějí Žirinovského nacionalisté z Liberálně demokrat ické strany, lze se nejen uvnitř Ruska, ale též v zahraničně politické a vojen ské koncepci téhle velmoci na co těšit. Že to bude na hony vzdáleno jakýmkoliv demokratickým prvkům a současným "slovně" konfrontačním postojům ruského vede ní ke světu, je nabíledni. Brežněvovsko gromykovské metody znovu zřejmě převlá dnou. Ostatně, v zahraniční politice Ruska už v mnoha případech ony praktiky u platnění nacházejí. Dokonce za přímé podpory ze strany presidenta Borise Jelci na, považovaného Západem prý za "přesvědčeného" demokrata..)
(fakta a události ze zahraničí připravil)
Jiří F. PILOUS