--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Sokol - vzor morální čistoty
Zdroj: NN Ročník........: 0005/043 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Sokol - vzor morální čistoty Svým dnešním komentářem se vracím k soudnímu líčení, které proběhlo minulý týd en v souvislosti s moji žalobou na Rudé právo a exministra Sokola. Jeho výrok, pronesený na stránkách Rudého práva na začátku loňského února, cituji : "s je ho trestním rejstříkem by nemohl šlapat ani chodník", byl jak známo rozhodnutí m JUDr. Vostrejšové označen za odpovídající skutečnosti a tudíž byla má žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Prozatím nezbývá nic jiného, než čekat na znění ro zsudku, po jehož obdržení bude následovat okamžitě odvolání k vyšší instanci. Při této příležitosti bych se však chtěl pozastavit u některých komentářů, kte ré v souvislosti s tímto ostudným rozsudkem "nezávislé", doživotně jmenované s oudkyně zazněly.

Pouze Právo, Zemědělské noviny a Špígl ve svých komentářích ocitovaly zásadní část rozsudků, vynesených proti mé osobě v sedmdesátých letech, které se prakt icky týkaly, jak správně informovaly "Zemědělky", nedostatečně vyplněných jízd ních dokladů (tzv. stazky), určených pro vozidla v socialistickém vlastnictví. Zatímco i Právo (nástupce žalovaného Rudého práva) poměrně objektivně informo valo o mých "hrdelních" zločinech, večerní zpravodajství TV NOVA nelenilo a zc ela nečekaně odvysílalo podivně vyznívající dezinformaci.

Zcela nepochopitelně, v rozporu se skutečností mně jejich redaktor společně s exministrem Sokolem označil za nebezpečného delikventa, kterému se díky práci v Občanských komisích podařilo propašovat do vysoké funkce v Policii ČR, což r ozhořčilo nejen občana - exministra Sokola, ale i "nezávislou" soudkyni Vostre jšovou. Faktem je, že nepochopitelnost jednání redaktorů TV NOVA nemusí být vů bec nevinné s přihlédnutím ke skutečnosti, že došlo ke zcela účelovému útoku n a spoluautora publicistické reportáže "Šance bez šance", týkajícího se podvodů v televizním Bingu, která byla po dva pondělní večery odvysílána v pořadu ČT 1 - "Na doraz". Moje výše uvedená spekulace je pouze odrazem k odvysílané dezi nformaci, po níž se přibližně dvacetkrát rozezvučel zvonek mého telefonu s nec hápavými dotazy mých přátel a sympatizantů.

POKROK: NEJEN JEDNA VĚTA PÁNĚ SOKOLA....

Vrátím se k vystoupení žalovaného exministra Sokola, který při soudním líčení nenechal nikoho z přítomných na pochybách, že jeho přívlastek "muž jedné věty" nemusí být posledním. Utvrdilo mně v tom jeho téměř dvacetiminutové expozé, v němž dokázal neuvěřitelně fabulovat, za přihlížení jediného vděčného poslucha če - "nezávislé" soudkyně JUDr. Vostrejšové. Kupodivu jí vůbec nevadilo, že je ho podivná "obhajoba", která byla jakousi snůškou lží a nesourodých výpadů, ne měla pražádnou souvislost s projednávanou věcí.

Ve své závěrečné řeči, žalovaný exministr prohlásil, že jej jako občana rozhoř čuje, že jsem zastával vysokou policejní funkci, neboť jsem byl v minulosti od souzen za majetkovou trestnou činnost. Tuto nehoráznost pronesl po doslovné ci taci obou rozsudků. Zarážející na jeho vystoupení je skutečnost, že se jedná o absolventa právnické fakulty Univerzity Karlovy (?), který svého času zastáva l funkci městského prokurátora a poté ministra vnitra.

V soudní síni při svém expozé jaksi zapomněl na svoje záliby, kterým holdoval coby ministr vnitra a k nimž patřily i jízdy svěřeným či "zapůjčeným" vozidlem . Místopředsedovi SD, advokátovi a občanu Sokolovi vadilo, že jsem v sedmdesát ých letech jel s vozidlem v socialistickém vlastnictví 11 kilometrů v jednom p řípadě a 460 metrů v případě druhém a prohlašoval, že díky těmto prohřeškům z let sedmdesátých, nemohu dnes "šlapat ani chodník".

On sám, v červenci 1991, zaúkoloval svého pobočníka npor. P., aby zajistil při dělení SPZ na mikrobus VW, zapůjčené dovozcem na vyzkoušení případného využití pro policii. Díky mým nezbytným radám, kam že je vlastně třeba se obrátit se npor. P. podařilo zajistit ve čtvrtek vše potřebné, aby mohl pan ministr (Soko l) společně se svoji rodinou v pátek odjet na zaslouženou dovolenou do nedalek é Itálie, jak jinak mikrobusem VW zapůjčeným dovozcem na vyzkoušení použitelno sti pro policejní účely. K podobným testům, pochopitelně i jiných proslulých a utomobilových značek, došlo v průběhu jeho ministrování několikráte. (V tomto výčtu nechyběl údajně ani Mercedes, zakoupený či zapůjčený pro pražsk ou policii od nechvalně proslulé firmy bratří Helbigů. Ten sice razantní jízdu páně ministra, údajně se zataženou ruční brzdou vydržel poměrně dlouho, přest o nebylo divu, že to na jeho pohybových agregátech zanechalo nemalé následky.) ŠPATNÁ PAMĚŤ PÁNĚ SOKOLA ?

Ve svém pochybném expozé vyslovil mimo jiné bláboly i hypotézu možných následk ů mého působení v policejní kontrolní složce a to v případě mého možného střet u s policisty, kteří mne vyšetřovali za moji kriminální trestnou činnost, za n íž jsem byl v sedmdesátých letech odsouzen. Pozapomněl jaksi, že takové nebezp ečí vůbec nehrozilo, neboť jsem měl svoje policejní aktivity značně omezeny dí ky důležitějším úkolům, jimiž bylo rozsáhlé šetření kolem jeho klienta a někde jšího podřízeného, pražského policejního ředitele Hofmana. Navíc si jména pohů nků represivní moci z let sedmdesátých, kteří mne tehdy více než důsledně rozp racovávali po linii StB díky velkému časovému odstupu nepamatuji, v opačném př ípadě by však stejně nebyl žádný důvod k jakémukoli vyřizování účtů. Při této příležitosti přirovnal moji přítomnost ve funkci šéfa kontroly k ředi teli dívčího internátu, který byl před nástupem do funkce odsouzen za pohlavní zneužívání nezletilých dívek. Tento řečnický výron občana Sokola zapříčinil, že jsem si vzpomněl na velice zajímavý moment. Mezi příslušníky StB hromadně p řesunutými z "federálu" na "česko", proti jejichž přijetí do nového služebního poměru razantně protestovali zástupci Občanské komise při MV ČR, byl i jistý PHDr. František N., v jehož personálním spisu bylo možno se dočíst, že byl stí hán pro pohlavní zneužívání svých nezletilých dcer. Tato skutečnost, s níž byl osobně ministr seznámen, nezabránila tomu aby se tento morálně čistý příslušn ík StB stal významným pracovníkem I. odboru Sokolova ministerstva. Do funkce b yl jmenován jak jinak, ministrem JUDr. Tomášem Sokolem. (Podobných případů, v nichž "morálně čistí" a zasloužilí příslušníci SNB nacházeli útočiště a ochran u v nitru Sokolova vnitra je pochopitelně povícero. Mezi velice blízkými spolu pracovníky páně Sokola bylo možno nalézt i muže, který byl stíhán pro pokus o zabití vlastní manželky.)

Paměť páně Sokola, jak se u líčení ukázalo, doznává skutečně závažných trhlin. Jeho tvrzení, že mu členové komisí na sebe navzájem donášeli, lze označit jak o další pochybný faul. Oni se mu zřejmě různé konspirace a konstrukce, kterých se odehrálo v nitru jím řízeného vnitra nesčíslně řádně pomíchali. Zřejmě zcela zapomněl na nepatrné projevy sympatií, pochopitelně lehce doložit elné, jimiž častoval členy "své" občanské komise (OK při MV ČR). Po písemném b lahopřání členům OK - MV ČR k novému roku (1991), v němž se doufal v další spo lupráci, přistoupil k finančnímu odměňování jednotlivých členů komise při MV Č R. Na můj zásah k němu došlo pouze jednou, neboť jsem považoval za nevhodné, a by byly občanské komise placeny z prostředků vnitra s tím, že by to mohlo být proti nim později zneužito. K tomuto rozhodnutí jsem dospěl přesto, že má činn ost byla panem ministrem oceněna nejvýše, a to šesti tisíci měsíčně. Jak již j sem uvedl, k tomuto odměňovacímu aktu, který proběhl rozkazem ministra Sokola došlo pouze jednou. Následná "výplata" byla mnou za souhlasu ostatních členů k omise odmítnuta, ačkoliv prošla ministrovým rozkazem.

Dalším důkazem o krátké paměti páně Sokola, by měl být záznam, z tuším 19. zas edání ČNR (červen 1991), při němž pan ministr "pěl chválu" na občanskou komisi vedenou jistým Přemyslem Vachalovským.

CIBULKA: KANOISTA SOKOL ?

Následující událost uvádím proto, aby si čtenář udělal obrázek o pravdomluvnos ti exministra Sokola, jenž při soudním líčení pronášel zcela lživé výpady prot i občanským komisím, jimž zakázal vstup do prostor MV ČR údajně kvůli mé osobě . Zcela zapomněl, že skutečnou příčinou omezení vstupu do budovy ministerstva vnitra byl komentář Petra Cibulky, který na vlnách Československého rozhlasu o dvysílala jeho tehdejší redaktorka Jana Hrbková v přímém vstupu z Konference p roti zločinům komunismu (listopad 1991). Tam Petr Cibulka, tehdy člen nově ust avené republikové rady Občanských komisí označil ministra Tomáše Sokola jako a genta StB s krycímm jménem tuším "kanoista" anebo "kajakář". Reakce páně Sokol a byla překvapivá - Občanské komise nadále ano, ale bez Cibulky. Tento postup jsem odmítl s tím, že Petr Cibulka byl řádně zvolen sněmem do republikové rady , s tím, že na tom nelze nic měnit. Vzápětí bylo zamezeno vstupu členům nově u stavené radě Občanských komisí k jednání v zasedací místnosti ministerstva vni tra a v průběhu následujícího týdne byly zapečetěny trezory OK při MV ČR. Píse mné zdůvodnění tohoto kroku jsem od pana ministra Sokola obdržel se značným zp ožděním, přesto však v krátké době došlo k předání zabavených materiálů a k je jich převezení na jiné bezpečnější místo. Na všechny výše uvedené události je nejen dostatek svědků, ale i písemných dokladů.

Není problémem dokázat, že Sokolova jedna věta společně s mnoha dalšími, včetn ě těch, které postupně vynášel na adresu pracovníků Policejního prezídia mají shodný obsah. Jedná se totiž vesměs o pouhopouhé nepravdy, výmysly a kupodivu i nekvalifikované právní zhovadilosti.

Přemysl Vachalovský