--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Volný Jiří
Název: Glosy a postřehy
Zdroj: NN Ročník........: 0005/043 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Glosy a postřehy Motto: "Veřejnost je jedním z očistných živlů politiky."

(W. Wilson) (pokračování)

Církevní školství a lustrace

Oblastí veřejného života, v nichž se jako čert kříži vyhýbají respekt ování tzv. lustračního zákona, valem přibývá. patří k nim také školy zřizované pražským arcibiskupstvím.

Malému respektu vůči takové pozemské "maličkosti", jakou je lustrační zákon, se není třeba divit. Vždyť samotný biskup František Lobkowicz je mezi těmi, kteří si z tohoto zákona nic nedělají! Osoba téhož jména i data narození s krycím jménem Plzeňák figuruje totiž mezi spolupracovníky StB v kategorii T S - agent!

Můžeme se pak divit, že pod ochranná křídla církve se hrnou ti ze ško lských pracovníků, kteří by za normálních okolností nevyhovovali podmínkám lus tračníhozákona?

Má to ještě jednu výhodu: ředitel takového bohulibého školského zaříz ení nemusí projít konkurzem. Je pouze jmenován. Má-li známosti, je to v suchu. Udělá už někdy ministerstvo školství pořádek i v této záležitosti? Ne bo snad čeká, že v roce 2000 bude konec světa? Pak by to už opravdu nestálo an i za to!

Falešná lítost Petra Pitharta Bývalý předseda české vlády z let 1990 - 1992 se pokusil na stránkých Českého týdeníku č. 6 z 20.-23. 1. 1995 vysvětlit, co myslel svým výrokem o t om, "že slyší trávu růst".

Abych byl upřímný, jeho dnešní vsvětlení nám mnoho platné není.Sypání popela na hlavu už bylo dost a nic to nepřineslo. Ostatně, lidé odmítli P. Pi tharta i jeho stranu "ohnutých" zcela poprávu. Nic jiného si ani nezasloužili! Pithart má pravdu, když tvrdí, že se mohlo v oněch "revolučních" měsí cích udělat mnohem víc. Kdyby byl například vytvořen revoluční tribunál a něko lik exponentů bývalého režimu pro výstrahu popraveno, skrytý ani otevřený návr at komunistů by se nikdy nemohl konat.

Jenže P. Pithart tehdy "slyšel trávu růst" a milejší než vyrovnání se s komunistickou minulostí mu bylo křeslo ministerského předsedy. A pan prezid ent V. Havel si zase nedovedl představit výkon své funkce bez exkomunistů A. D ubčeka a M. Čalfy! Náš lid z náměstí, podobný stádu ovcí, na to němě zíral a m lčel!

Takže co, vážení přátelé? Zavinili jsme si to vlastně my sami! "Ptačí" protest

Rudé právo ze 7. 1. 1995 uveřejnilo informaci o protestu našich intel ektuálů proti ruské vojenské invazi do Čečenska.

Protest sám, i když přišel se značným zpožděním, je chvályhodný. Zará žející je pouze to, kdo stojí v čele protestujících: novinář V. Vranec, polist opadový ředitel rozhlasové stanice Československo, předtím "lidská tvář" z rok u 1968 a ještě dříve obhájce justiční vraždy R. Slánského a jeho společníků. Památná jsou Vrabcova slova, otištěná tři dny po popravě jedenácti od souzených v procesu proti tzv. protistátnímu spikleneckému centru, která adres oval "zrádcům" dělnického hnutí na Západě: "Budou jednou souzeni právě tak pří sně, jako my jsme soudili bandu Slánského." (Mladá fronta, 5. 12. 1952) Posila pro ČSSD (b)?

M. Zeman, který má po obvinění F. Čuby z ostudy kabát, si zřejmě z "m alérů" tohoto druhu nic nedělá. Jinak by totiž nemohl do celého světa vatroubi t informaci o tom, že novým členem jeho strany "polepšených komunistů" se stal bývalý ředitel Československé televize Jiří Kantůrek.

Zpráva z tisku neuvádí, zda o vstup do téže strany požádala také jeho manželka - spisovatelka Eva Kantůrková, která se v roce 1951 tak "nezapomenut elně" angažovala v případu Babice (viz NN č. 1/1995)

Další historické polopravdy RP? Magazín RP z 3. 12. 1994 otiskl článek Šverma na koberci. Jeho autork ou je neúnavná vypravěčka "historických" příběhů nejen o rozdné straně, Lenka Bobíková, jinak dcera známého stalinisty a normalizátora našeho tisku - Jarosl av Kojzara. Její přítomnost vredakci sociálnědemokratického Rudého práva dosvě dčuje, že Kojzarův duch v těchto novinách působí i nadále. Pozoruhodný je závěr výše zmíněného článku, v němž se uvádí: "Šverma se ikonce války nedožil a vavřínů se nedožila ani jeho rodina. Žena Marie, roz ená Švábová, švagr Karel Šváb a zeď Bedřich Kopold byli svorně pronásledováni v procesech padesátých let. Paradoxně pod heslem Za zradu vlasti a lidu, zua s mrt soudruhů Švermy a Fučíka."

Lenka Bobíková dokázala to, oč mrně usilují mnozí katyhistorikové, ab solventi vokovické Sorbonny a všelijakých VUMLů: naházet všechny příslušníky Š vermovy rodiny do jednoho pytle, bez ohledu na jejich skutečnou nebo jen domně lou vinu.

Ani slovo o tom, e M. Švermová patřila spolu s R. Slánským k těm, kte ří pomáhali roztáčet "mlýn" politických procesů. Ani slovo o tom, že K. Šváb b yl obávaným vyšetřovatelem StB. Ani slovo o tom, co měl s touto zločineckou or ganizací společného otec přítele amerického prezidenta B. Clintova" Inu, i tak se dá psát o historii. Co je však zarážející, je fakt, že rudoprávní "historky" soudruhů Šišky, Bobíkové a Martínka mají stále dost čten ářů.

Den obětí komunistického teroru Blížící se 45. výročí popravy dr. M. Horákové a jejích tří společníků mne přivedlo na myšlenku, zda by nebylo vhodné zapracovat do návrhu změn stát ních svátků a památných dnů právě 27. července. Toho dne roku 1950 byli poprav eni R. Slánský a jeho komunistití kumpáni, kteří se pár měsíců před svým zatče ním podíleli na přípravě politických procesů, jichž se nakonec sami stali obět í. Jak známo, revoluce (ať skutečná, nebo jen tak naoko) vždy požírá své vlast ní děti!

Komunističtí sekyrníci z 50. let si naši úctu nezaslouží, protože slo užili zlu a způsobili utrpení stovkám a tisícům nevinných obětí mocenské zvůle . M. Horáková a její společníci si však naši úctu zasluhují a jejich jméno zůs tane natrvalo zapsáno zlatým písmem v dějinách našeho národa! Nejlepší vtip roku: V. Dlouhý čte bibli

Televizní stanice NOVA jde ve svém honu za senzacemi až za hranice, k teré jsou běžné v civilizovaných zemích. Ve svém pořadu 7 čili Sedm dní dne 19 . 2. 1995 "zaperlila" neopakovatelným způsobem.

Podařilo se jí to díky "názorovému striptýzu", který pro diváky této soukromé televizní stnice v žoldu zahraničního kapitálu, možná i KGB a židozed nářských lóží předvedl náš "nejoblíbenější" exkomunistický "pravičák" - V. Dlo uhý. Ten totiž prohlásil, že si před spaním čte bibli. Snad se jen přeřekl a n amísto toho chtěl říci: Lenina, Gottwalda, Marxe, Engelse a Stalina. Nebo že by doopravdy došlo k "obrácení" tohoto nefalšovaného pravičák a na "pravou víru"? V tom případě nás ochraňuj Bůh a spolu s ním všichni svatí !

Lidožrouti se dočkali?

Soudruh Ivo Havlík, šéfredaktor Naší pravdy, nezapře své bolševické l edví. Jeho týdeník pro komunistické fosilie č. 3/1995 (20 - 26. 1. 1995) publi koval pozoruhodnou glosu pod titulkem Pich-Tůma si vzal život. V jeho závěru s e praví: "Novodobí lidožrouti mohou být spokojeni."

Krokodýlí slzy, které roní týdeník "starokomunistů" nad smrtí estébác ké zrůdy M. Picha-Tůmy, jsou cynickým výsměchem všem obětem komunistické zvůle . Tato hyena v lidské kůži se dožila bezmála 76 let, zatímco její oběti umíral y v komunistických žalářích, koncentrácích a vyšetřovnách StB. Soudruh Havlík (a nejen on) by se měl stydět!

Budou se opakovat padesátá léta? Prohlášení J. Kalvody o tom, že BIS sbírala informace o činnosti poli tických stran (koaličních i opozičních) nazančuje, že nad demokracií v České r epublice se stahují mračna.

Kdo za celou akcí stojí? Proč se všichni bojí J. Rumla a S. Devátého? Je prozatímní šéf BIS odvolatelný, nebo toho ví na všechny tolik, že se k tom u nikdo nikdy neodhodlá? To jsou jen některé z otázek, jež musí nutně napadnou t každého jen trochu přemýšlivého občana.

Možná se bude někomu zdát, že srovnávat dnešní dobu s 50. léty je nep atřičné. Ne tak docela: Před více než 40 lety sbírala StB kompromitující mater iály také na K. Gottwalda, A. Novotného a A. Zápotockého aj. Kdoví, jak by to všechno dopadlo, kdyby nezemřeli včas J.V. Stalin a L.P.Berija?

Zápas gladiátorů?

Před několika týdny začal na naší vnitropolitické scéně skrytý a špat ně maskovaný boj na život a na smrt mezi původními spojenci, dnes však rivaly politického klání - V. Klausem a J. kalvodou.

Je známo, že KGB hodil přes palubu dvě garnitury svých vyvolených age ntů. Jejich "život" v politických zmatcích po listopadu 1989 je závislý na jej ich schopnostech. Ani jejich politická "smrt" nemusí být současná. Stačí uvést příklad J. Dienstbiera, který spolu s V. Klausem patří ke garnituře první. Tu druhou představují J. Kalvoda a další "vyvolení".

Až se mezi sebou obě skupiny vyvolenci "vyřídí", nastoupí úplně noví lidé. Samozřejmě, jak jinak, opět vesměs lidé zcela neznání a neokoukaní, z do sud umrtvených rezerv. A tak to půjde stále dokola, dokud bude existovat Rusko a KGB.

Aféra BISgate má hlubší souvislosti, které se netýkají jen České repu bliky. Obdobná je situace na Slovensku, kde probíhá rovněž boj mezi oběma garn iturami KGB: na jedné straně V. Mečiar, na straně druhé J. Moravčík. "Státní" disident S. Devátý?

Jižní Morava před časem napsal knížku C. k. disident Karel Havlíček. Výraz "státní disident" mě napadl mimoděk, když jsem si v tisku přečetl, že vý konný místopředseda ODS (nové koště dobře mete!) Libor Novák se ohradil vůči t omu, žer ČTK si dovolila ze zprávy S. Davátého o BIS vypustit jeho údaje o hrd inném boji proti komunismu.

Čím to, že disidentrtví, které se v ODS nikdy moc nenosilo, alespoň v tomto případě přišlo ke slovu? Toť opravdu klíčová otázka, jejíž zodpovězení by mohlo přinést mnohá nová a nepochybně zajímavá fakta!

Nabízí se vysvětlení mnohem méně tajuplné: Co když je to všechno pouh á záminka k nastolení přísnějšího dozoru nad sdělovacími prostředky? Má to však jeden háček. Neudělá-li vláda svého času, kdy ČTK šéfoval člen ODS Kopřiva, v této instituci, prolezlé skrz naskrz estébáky, pořádek, ud ělá ho stěží dnes!

Nemůže se totiž již vymlouvat na nikoho. Ani na P. Uhla, který tam už dávno není. To, co tady zůstalo, jsou však agenti StB, kteří tehdy, a zřejmě ani nyní, nikomu nevadí. Takže: čemu se to vlastně dnes ODS diví? Antichartisté se sešli...

Říká se, že pachatel se vrací na místo činu. Sledoval jsem přímý přen os ČT z udělování cen Thálie v budově Národního divadla v Praze. Mnozí z těch, kteří se tu v sobotu 25. 3. 1995 sešli, aby se navzájem odměnili za posluhová ní všem dosavadním režimům, tu byli také 28. 1. 1977, aby si vyslechli projev J. Švorcové a aby připojili své podpisy pod Antichartu.

Mezi účastníky této klauniády, vznešeně nazývané udělování Cen Thálie , byli např. Jan Teplý, Jiřina Jirásková, Tomáš Töpfer, Václav Postránecký, Ja na Preissová atd. Zkrátka, samí zasloužilí antichartisté! Zlatý hřeb do rakve našeho dramatického umění zatloukla Jiřina Jirásk ová, když jako gratulaci Věře Galatíkové řekla: "Přeju ti, co si zasloužíš!" C o si naši harci - antichartisté zaslouží? Na to nechť si odpoví každý sám! Proslýchá se , že Ceny Thálie se letos udělovaly naposledy. Od příští ho roku prý přijdou ke slovu ceny jiného druhu. Bude to Cena za uměleckou pros tituci.

Adeptů je už dnes tolik, že by je mohl vidlemi přehazovat. Mezi nejvá žnějšími uchazečí jsou bývalí národní a zasloužilí umělci. Jiří Volný