--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cibulková Jana
Název: Bič na pravdu
Zdroj: NN Ročník........: 0005/043 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

BIČ NA PRAVDU Kladivo na novináře

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech - Sbírka zákonů 120 z roku 1976 článek 19 odstavec 2 :

Každý má právo na svobodu projevu, toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, pří jmat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně čitiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoliv jinými prostře dky podle vlastní volby.

Před "Sametovou revolucí " bylo právě právo na informace zbraní Charty proti i zolaci Československa, do které ho mocenský centralistický systém zahnal. Tisk ový zákon a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech , obsahující p rávo na informace, patří ve všech demokratických systémech mezi základními atr ibuty.

Tiskový zákon platný v České republice od roku 1966 určuje, že orgány státní s právy mají povinnost poskytovat médiím informace nebo alespoň novinářům umožni t, aby si je opatřili. Tiskový zákon z roku 1966 dává novináři právo a povinno st neuvádět zdroj svých 4informací.

"Demokratická vláda" České republiky v roce 1995 tuto povinnost poskytovat inf ormace ze zákona vyškrtla! Konkrétně premier Klaus tvrdí, že podle Ústavy mají možnost získat informace všichni občané, že tedy nevidí důvod, proč by právě novináři měli mít privilegia!

Ptáme se : Jak byste vy, jako občané, zhodnotli podle svých zkušeností se stá tní správou možnost získat všechny potřebné informace? Odpověď zní : Právo zůs talo na papíře. Občan je ve skutečnosti vůči státní správě v naprosto bezprávn ém postavení.

Ve Spojených státech má Ústavou zaručen i přístup ke svým osobním svazkům, kte ré jsou na jeho osobu vedeny. Na vyžádání jsou mu oxeroxovány a do týdne zaslá ny. Ministerstvo vnitra v ČR označilo svazky vedené při sledovní občanů razítk em "TAJNÉ". Občan ČR vůči státní moci nemá žádnou šanci.

Ve Spojených státech mají občané volný přístup nejen k zákonům, ale i ke všem materiálům projednávým kongresem - dokonce i databanka a knihovna kongresu je veřejnosti dostupná prostřednictvím počítačové sítě po modemu. V "demokratické" České republice měli až dosud novináři akreditovaní v parlame ntu možnost získat informace v tiskovém sředisku. Také prostřednitcvím počítač e. Pochopitelně ty takřka nic neříkající, kterým chybělo razítlko "TAJNÉ". To, že se ve skutečnosti jedná o přesné součty naprosto nepřesných čísle, které b y měly vystihovat stav naší ekonomiky, není snad ani potřeba zdůrazňovat. Rozk líčovat, co je zahrnuto pod jednotlivé položky, má možnost jen úzký okruh zasv ědcených. Jak tomu bude po schválení vládního tiskového zákona? Zruší Parlamen t České republiky pro jistotu i počítače?

Asi tak v polovině 80 tých let jsem se od svého informačního zdroje na tehdejš ím Výboru lidové kontroly ČSSR dozvěděla, že ve státném rozpočtu, pod položkou dodávky vojenských košil pro armádu, je zaklíčována finanční pomoc pro vojens ký režim v zemi tehdy spřátelené s komunistickým systémem. Tehdy jsem se jako novinářka mohla opřít o platný tiskový zákon. Dnes ...?

Pokud se novinářům podařilo proniknout do zákulisí veřejnosti předkládanných údajů, většinou vznikl skandál. Novinář je totiž povinen očany o svých zjištěn ích informovat, v tom je jeho práce. Proto se před novináři utajují zprávy Nez ávislého kontrolního úřadu - stačí uvést příklad, který má naše veřejnost v ži vé paměti. "Obchodní" aktivity bratří Helbigů.

Skutečná zpráva, kterou NKÚ vypracoval, zveřejněna nebyla. Ale - protože je známo, že novináři jsou šťouraví, našla si "demokratická" vlá da v České republice další páčky. ....Novinář je vlastně člověk jako každý jin ý, profesní ochrana a etika novináře je pro vládu přežitek.....A tak naše "dem okratická vláda" vypustila z tiskového zákona právo a povinnost novináře utaji t zdroj informací, přeje -li si to informátor. Novináři se tím stali pro vládu nepřáteli. Nejen že nemají právo na oficiální informace, ale navíc, pokud se jim podaří informace o - např. korupci - získat, v při soudním sporu musí zdro j informací vyjít najevo.

Jak se za těchto podmínek zachová naše "demokratická, svobodná, nezávislá " ju stice, nemusíme mít pochyb. Slouží moci, která nám vládne. Na stránkách Necenz urovaných novin byla příkladů soudní zvůle uvedena celá přehršle. Při " známém vstřícném vztahu k novinářům by premiér do tiskového zákona napsa l vše, co by je zvýhodňovalo", je citace z Klausova výroku hodna smutného poza smání. Vzpomínám na redaktorku Českého rozhlasu Libuši Šnekovou, kamarádku Otk y Bednářové, která dělala pravidelné rozhovory s Václavem Klausem. Týden přede m pobíhala po celém Rádiu a sháněla otázky, aby jich měla co nejvíc. Aby si Vá clav Klaus měl z čeho vybrat. Přemýšlela - s tímhle mě vyhodí, s tím taky, to záleží na tom, jakou bude mít náladu ..." Reakce Václava Klause, byla totiž ty picky "Klausovská ". Otázky, které se mu nebyly vhod, prostě neslyšel, u otáze k, které mu byly nepříjemné redaktorku zesměšnil a pokud nebyly připraveny otá zky podle jeho gusta, tak " neměl čas".Rozhodně celý hodinový pořad Českého ro zhlasu "Člověk volá člověka " nenadělal Libuši Šnekové takové trápení, jako zf ormulovat několik otázek tak, aby byly pro Václava Klause přijatelné. Podle vládního tiskového zákona v podání Václava Klause budou odpovědi pro nov ináře úplně jednoduché. Proč - protože vlastně vůbec nemá povinnost s novináři komunikovat!

V čísle 27 letošního roku a pravidelní čtenáři Necenzurovaných novin si určitě inkriminovaný článek najdou, jsme přetiskli dopis Ing Václava Bukače z Illino is. Připomínám, že šlo o diskusi studentů university ve Spojených státech s pr emierem Klausem. Studenti se Klausovým představám o demokracii, právu na infor mace, zcela nepokratě smáli. Ptali se - "... Musí to být v ČR špatné, když jin ého nemají ... Jak vám může někdo takový vládnout?" Proč taková reakce - připo meneme část článku:

Další otázka přišla od tazatele, který citoval článek z Waschinton Post, kde b ylo uvedeno, že peníze, které ČR získala z prodeje státních podniků, měly být ve Fondu národního majetku, ale místo toho jsou použity na krytí deficitu. Otá zka zněla: "Pane předsedo vlády, víte, kde jsou ty peníze?" Pan Klaus: "Proč t o chcete vědět?" V sále to jen zašumělo. "No vy jako předseda vlády byste měl vědět, kde jsou ty peníze." Pan Klaus: "Já vím, kde jsou ty peníze, ale proč v y to chcete vědět?" Studenti se již otevřeně smáli, když tazatel řekl: "Domnív ám se, že konference je uspořádána tak, že my se ptáme a vy máte odpovědět na naše otázky". Pan Klaus však odmitl odpovědět! Asi by musel říci, kdyby nechtě l prášit, že peníze z Fondu národního majetku jsou používány na krytí rozpočto vého deficitu.

Ve Spojených státech se smáli studenti na universitě.. V České republice přija la vláda tiskový zákon, nad kterým se nelze smát. A tak se ptáme - budou mít p oslanci Českého parlamentu alespoň tolik soudnosti jako američtí studenti? Jana Cibulková