--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cibulka Petr
Název: Smutek Zdeněk
Zdroj: NN Ročník........: 0005/044 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
"Za čtyřicet let jsem měl nesnáz s národem tím a řekl jsem, že tento lid bloudí srdcem sv ým a nepoznal cest mých : Jim přísahal jsem v hněvu svém že nevejdou v o dpuštění mé!( Žalm 95)
"...se objevuje odmítání vedoucí úlohy strany, která je závislostí obecně platnou, bez které není myslitelné budování socialismu ...zaznív á drzost těch, kteří odsuzovali stranu za tzv. padesátá léta ve své drzo sti obviňovali stranu, že má ruce potřísněné krví neviditelných obětí... "
(V. Zima : Antikomunismus v boji proti socialismu . K desátému výr očí internacionální pomoci pěti zemí.)
V Arémě televize Nova 25.10.1995 obdivoval jsem komunistickéh o poslance Ransdorfa, jak člověk obdivuje prodavače, který umí dobře nab ízet odpadové zboží. Ale ani chytrost doktora Ransdorfa nezmění, že v sv é ponormalizační fázi se leninismus stal náboženstvím domovnic, že byl n esen lidmi typu "číst umím, psát neumím, ale vojnu vám udělám!" Mohli bychom přijmout ambivalentní hodnocení Lenina, kdybychom jej brali v Ransdorfově pojetí,jako reformátora země bez demokratických tra dic. Ano, na jedné straně masoví vrazi Lenin a Džerdžinski, na druhé str aně masoví vrazi Kolčak a Semjonov - a hrstka ruských demokratů byla vyb íjena oběma stranami. Jenomže Lenin byl také zakladatelem nábožens tví, které chtělo ovládnout svět a dopředu muselo ztroskotat, neboť před pokládalo neomezenou manipulovatelnost s úzkonosou opicí Homo sapiens. " Pro komunistickou stranu jako bojový předvoj musí být hlavním úkol em pomoci vzdělání a výchově pracujících mas, aby se překonaly staré náv yky, které nám zůstaly po starém řízení, návyky a zvyky vlastnické, kter ými je naskrz prosycená celá masa". ( Lenin - pojev roku 1920) "Egoisté by využitkovali komunistické soustavy k tomu, aby brali c o nejvíce a dávali co nejmémě. Chtěli by komunismus v produkci, nikoliv v práci. Proto by nutně klesla výkonnost práce a její výsledek, celkový i průměrný blahobyt. Egoismus by byl při výrobě podlomen, protože by neb yla možnost zisku a majetku, láska by ho nahrazovala a při egoistické po vaze lidí, nedostatek přirozených motivů by musil být nahrazen don ucením, ale nemohl by být nahrazen plně...Hospodářský úpadek sovětského Ruska je nejgrandiosnějším potvrzením toho, že komunismus mezi egoisty n ení možný. Takový komunismus musí podlomit svobodu člověka. " ( K: Engli š - Vybrané kapitoly z národního hospodářství 1925) Toto liberálov é věděli dávno ...
"Diktatura jedné dělnické strany, opřená o moc vojska a policie, j e dočasně možná, snad i nutná, jenom v patriarchální a dosud takřka stře dověké struktuře Ruska. Ale v zemích nejvyšší průmyslové techniky a úžas né dělby práce, by tato taktika všude vedla jen k vyhlazujícím válkám občanským a nakonec k obnovení reakce ...konečné vítězství socialism u nemůže býti plodem dočasného úspěchu strojních pušek, děl a bombardova cích letadel, nýbrž závěrem nezbytných předpokladů hospodářských a nezby tné socialistické práce a socialistického uvědomění protářských ma s. Problém socialismu není problémem násilí, ale problémem přesvědčení!" (F. Soukup : Revoluce práce 1938) Sociální demokraté tohle také věděli d ávno. Nebudu posuzovat hodnověrnost jiných, komunistických stran než čes ké, jejíž kolaborantské parasitické vedení stupňovalo násilí jak G orbačov stupňoval liberalizaci, aniž by narazilo na onen vnitrostranický odpor, na jaký kdysi narazil Novotný. Může KSČM snad dělat v pudu sebez áchovy něco jiného, než přiznat, co krom krátké Dubčekovy epizody všemi inkvizičními prostředky vždy popírala? Má snad mocenskou sílu k něčemu jinému, než k snaživému kopírování sociálně - demokratických progra mů?
"Stojíme na stráži, víme, kdo je nepřítel a co od něho můžeme oček ávat. Nikdy nepřipustíme, aby se vrátily předválečné nebo předúnorové po měry. Podle slov našeho Klementa Gottwalda střežíme jako oko v hlavě naš e přátelství se Sovětským svazem a prohlašujeme, že nenecháme beztrestně špinit a pomlouvat naše přátelství stvrzené společně prolitou krv í nikým, ať sedí na místě sebevyšším".( Dopis devetadevadesáti pragováků ze srpna 1968)
"Lidská hloupost vůbec nezná bezpečného klidu. Strachuje se před p ohromou shora jako zdola a neméně z obou stran. Nebezpečí je za ní i pře d ní. Všechno jí nahání hrůzu, k ničemu není připravena..."( Sececa : Li sty Luciliovi)
Co říká pan Ransdorf je stejně málo důležité, jak to, co o demokra cii říkal Gottwald roku 1945 a Husák 1968. Víme, jak vypadalo ono zdravé jádro civilizačně méněcenných, kteří se cítli oprávněni rozhodovat, co ráčí či neráčí lidu dovolit. Jak vypadá dnešní zdravé jádro KSČM? Směrod atná by byla odpověď jen přes Rohrschachovy testy projekce, v nichž lidé řeknou, co vidí ve skvrnách: a tím řeknou i to, co sami o sobě an i nevědí. Nic z dějim KSČ neopravňuje k slabší zkoušce důvěry. Zdeněk Smutek Brno
Odpověď redakce: Článek Zdeňka Smutka k materiálu " Glosy " p. Vol ného vyhrocuje základní rozdíl mezi vyznavači " tlustých čar za minulost í " a mezi těmi, kteří " jdou k podstatě problému", to znamená ke kořenům mocenského systému, který byl a je příčinou degenerace naší spol ečnosti. "Seřadíme - li vedle sebe podpisy analfabetů, uzříme ostnatý dr át" - to platí ne ve světě obydleném ježibabami a hastrmany, ale v mocenském systému postaveném na negativních lidských vlastnostech, lids ké zbabělosti , udavačství domovnic, degeneraci morálky,na neomezené nel idské policejné zvůli, sloužící jako mocenský nástroj k zastrašování bezbranných. Žádný takový zrůdný systém však nefunguje bez těch, kteř í ho naplňují. Bez jejich bezcharakternosti by zrůdnost nefungovala. Rei nhard Heydrich miloval Mozarta. Manželka Klementa Gottwalda byla v zorná hospodyňka." Petra Cibulku ve vězení na Borech nemlátil " duch dob y", ale lidské bystosti vlastnící křestní jména a příjmení. Spojovala je podřízenost ke zrůdnému systému a ochota mu sloužit. Pojmenovat z ločin neznamená zatrpklost.To bychom pak nesměli mluvit ani o zločinech nacismu. Postavit se "...zlým lidem, kteří mají moc... " je povinnost. "Jak bezmocný je agent proti rozzuřenému davu." -říká chartista Zd eněk Smutek. Chartisty neudávali bezejmenní agenti. Infochy Charty jejic h jména pro historii zachovala. Jména konkrétních lidí, agentů, ud avačů,soudců, dozorců, členů a funkcionářů aparátu KSČ skládají mozaiku zločinců. Těch, kteří byli a jsou základem komunistického režimu. Sebede lší "planemy svatého rozhořčení" jejich obětem životy nevrátí. Podle dnešních oficiálních údajů bylo u nás v období sovětské okup ace a komunistického teroru vyneseno 275000 rozsudků, které i dnešní neb olševický režim byl kvůli zvýšení své věrohodnosti označit za tero ristické. V těchto procesech, které trvaly až do posledních dnů komunist ické diktatury, byly odsouzeny statisíce nejlepších lidí, které tato zem ě měla. Za každým z nich stála celá řada zločinců, kteří ho měli n a svědomí. Udavači, kteří ho udali, svědci, kteří ho z odporu vůči sovět ské okupaci a komunistické diktatuře usvědčili, estébáci, kteří ho zatkl i, vyšetřovatelé, kteří ho usvědčili z obdivu k demokracii, lidsko sti, kultuře, svobodné práci a civilizačním hodnotám, prokurátoři, kteří ho za toto obžalovali, soudci, kteří ho za tyto zločiny poslali n a desetiletí do koncentračních táborů, vězeňští dozorci, kteří mu vytvoř ili z každého dne jeho života peklo na zemi, vězeňští udavači, kteří číh ali na každé jeho slovo, provokovali a týrali. Ani jedna z těchto lidských zrůd nebyla Zdeňku Smutku do dnešního dne za tyto svoje zločiny postavena před spravedlnost! Jejich jména jsou přitom dobře známa a spo lehlivě zdokumentována v soudních spisech, v protokolech o domovní ch prohlídkách, v udavačských hlášeních. Nikdo z obětí komunismu nežádá " rozhorlené články, kázání v rouše žíněném či projevy z hřbetu žirafy". Žádají jen jedno. Spravedlnost. Spravedlnost pro zločince i jejich oběti. Za zločin trest - po trestu pokání, po pokání odpuštění. Ne naop ak. Odpustit ale neznamená zapomenout, neznamená mlčet. Těm, kteří se ne dokázali poučit z vlastní historie,nezbývá, než si ji prožít znovu .
Zdeněk Smutek se ptá:"Čemu prospěji, když lidem budu pořád dokazov at oprávněnost svých zlob?" Proč mluví o "svých "zlobách, když jde o ele mentární spravedlnost pro statisíce obětí! Chceme snad žít ve spol ečnosti, v níž každý na vlastní oči vidí, že zlo se vyplácí a dobro je v ždy poraženo?
Agenti nejsou bezmocní proti rozzuřenému davu. Jejich přesvě dčivost je v tom, že se dokážou postavit do čela zmanipulovaného davu. P řesně podle pravidel likvidace oposice - nelze-li oposici umlčet, je nut né postavit se do jejího čela. Pak si mocenská struktura přímo říd í svoje protivníky. Lidé se nebudou "stahovat do ulit", pokud nebudou be zbranní.A o to, aby nebyli bezbranní vůči systému, který jim vládne, se snaží Necenzurované noviny. Pojmenovat kořeny mocenského sytému, k terý byl a je příčinou degenerace naší společnosti, znamená dát občanům do rukou nástroje k jeho kontrole.
"Měkkost k poraženým se nedá vysvětlovat dohodami mezi velmocemi." - píše Zdeněk Smutek. Jen promyšlená propagandistická historická lež mů že dnes vydávat "Sametový podvod " za protikomunistickou revoluci. O žádné "měkkosti k poraženým" v postkomunistických zemích nelze hovoři t. Stejně jako o "bývalých" diktátorech. l7. listopadu 1989 proběhl priv atizační puč KGB. Ze samozvaných správců národního majetku se stal i jeho zákonní vlastníci. Politická i hospodářská moc zůstala ve stejnýc h rukou. Tacitus vycházel z dějin císařského Říma. Komunismus se poučil a zdokonalil. V roce 1948 říkali komunisté loupeži majetku znárodň ování. Po roce 1989 - privatizace. Dohody byly naplněny. Občané znovu ok radeni.
Ostatně - každý se může svobodně rozhodnout, jestli bude 17. listo pad 1989 považovat za protikomunistickou revoluci nebo za privatizační p uč KGB. V prvním případě stojí v čele tohoto státu, politických st ran,parlamentu,v čele bank, privatizačních fondů,továren, televize, rozh lasu, sdělovacích prostředků atd. hrdinové protikomunistického odboje, političtí vězni. Ve druhém případě jsou na všech těchto místech pří slušníci komunistické nomenklatury, důstojníci a agenti StB. Každý se mů že rozhodnout.I Zdeněk Smutek.
Politické strany bez výjmky se snaží upevňovat v občanech iluzi, že žijí ve svobodné společnosti, ve které může každý z nich pro sebe naj ít politickou alternativu,které může věřit. V tom není žádný rozdíl mezi ODS, Sociální demokracií, KSČM, Občanskou demokratickou aliancí, DEU nebo Republikány. Pro všechny je občan jen objektem jejich politické manipulace, pro všechny je jen člověkem v naprosto bezprávném pos tavení vůči moci, která mu vládne. Ve vztahu ke svému voliči jsou absolu tně zajedno.
A tak se za Necenzurované noviny ptáme : Zdeňku Smutku, kdo je ten HASTRMAN? Petr Cibulka Jana Čechová