--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Valenta Vratislav
Název: Nezapomínat jak lidé umírali
Zdroj: NN Ročník........: 0005/044 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nezapomínat.

Jak lidé umírali.

23. května 1950 na prvním nádvoří pankrácké věznice po exekuci na 33letém strá žmistru vězeňské střáže Čeňku Petelíkovi přišel na řadu 49letý rolník stanilav Broj. Předseda senátu Státního soudu dr. Tomášek mu přečetl rozudek smrti, us nesení Nejvyššího soudu, jímž se zamítá Petelíkovo odvolání proti rozsudku i v ýnos ministerstva spravedlnosti o zamítnutí odsouzencově žádosti o milost. V o dpověď na poslední přání Stanislav Broj prohlásil: "Prosím Boha, aby vám tuto vraždu odpustil! Umírám proto, že jsem chtěl mít svobodné zemědělce ve svobodn é zemi. Oni jimi také budou!" V 5,49 hodin komunističtí soudci odevzdali odsou zeného mistru popravčímu Vladimíru Trundovi (z Litoměřic, má na svědomí více n ež padesát poprav, které realizoval většinou na Pankráci), ale Stanislav Broj stačil ještě zvolat: "Moje děti, odkazuju vás ochraně Boží a panny Marie, ženu také! Nechť žije svobodné Československo!"

Poté přivedli na nádvoří 36letého majora generálního štábu René Černého. Už z popraviště vmetl svým katanům do tváří: "Nic jsem neudělal!" Odsoudili mne za nic! Je to vyložená vražda! To vám říkám pod šibenicí! A vám, pane státní prok urátore, mnoho štěstí nepokvete! "Na závěr zvolal: "Vrazi!"

Rodina Stanislava Broje do poslední chvíle žila v přesvědčení, že jejich Stani slav je v Plzni an Borech, až večer 22. května 1950 dostali telegram, aby se d o Prahy na Pankrác přišli rozloučit s otcem a bratrem, odsouzeným na smrt. Bra tr popraveného mučedníka Eduard odsloužil pak v kostele Svaté Anny v Praze na Žižkově za zesnulého zádušní mši a kostelní zvony se rozezněly. Komunistická justice nedovolila pozůstatky Stanislava Broje pohřbít. Sedláci, o jejichž práva Stanislav Broj usiloval, vzpomínají na něho s úctou. Ani chrlení krve neoblomilo katany.

3. srpna 1952 ve věznici Pankrác ambulantně ošetřili krvácení z plic Olaxandru Rutkowskimu narozenému 1. února 1930. Šlo o oboustrannou tuberkulozu plic ve hrotech, s pravdě pdoobným rozpadem vlevo pod klíčkem. Pacient údajně krvácí o d 1. srpna je chudokrevný a při náhlém větším krvácení je ohrožen na životě. V ězeňksý šéflékař pplk. MUDr. Pavel Obermayer vzal zprávu na vědomí. Z dalšího hlášení vyplývá, že se krvácení se značným chrlením krve přechodně zastavilo, ale následujícího dne se v 9 hodin a 11 minut opakovalo. Pacienta přenesli do ústavní nemocnice, rentgenově všetřili a po kalciové injekci vrátili nemocného na II.A oddělení samovazby. Odpoledne se krvácení obnovilo apacienta znovu př enesli do ústavní nemocnice. Nazítří se stav nemocného zhoršil, teplota se zvý šila na 37,9 přidaly se dušnost, schvácenost a ochblost, stav nemocného označe n za životu nebezpečný. Vězeň po opakovaném chrlení krve dostal krevní převod a pacientův stav je stále vážný.

Z dalšího archivního listu je jasné, že těžce nemocný vězeň Alexandr Rutkowski , národnosti polské, svobodný, náboženství evangelického, lékařské ošetření už nepotřebuje, protože 19. února 1953 v 6,10 hodin ho ve věznici Pankrác poprav ili. Jakou cenu měl lidský život za komunistické diktatury?

Vratislav Valenta, Ostrava