--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Lobl Luděk
Název: Čekání na zázrak
Zdroj: NN Ročník........: 0005/044 Str.: 005
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Čekání na zázrak? Úvodem si dovolím znovu vyslovit názor, který jsem v té či oné formě často slyšl z úst mnohých členů DEU. Totiž že má-li být DEU životaschopnou str anou, která by mohla být v budoucnu platnou rpogresivní silou našeho politické ho života, pak se musí stát stranou samostatně politicky myslících a jednající ch občanů a nikoliv pasivním zázemím jediné hegemonní sosobnosti. Ovšem času nezbývá. Na nějakou diskusi uvnitř strany není čas, předst avitelé organizací jednotlivých okresů nemají již téměř žádnou možnost se ales poň vzájemně poznat.

To je ovšem právě to, co se republikovému vedení s paní A. Hromádkovo u v čele přesně hodí do jejich plánů. Jde o zachování hegemonic, o zachování s oučasného stavu. Ano. Jeidně zachováním "stut que", kdy se domnívají, že na 2. sněmu jim bude během jediného dne - tedy prakticky bez diskuse - delgáty odhl asováno cokoliv, s čím příjdou se mohou udržet v čele DEU a po pošetile očekáv aném volebním úspěchu v parlamentních volbách zaujmout významné politické post y.

Nikde jsem ani náhodou nezaslechl, že by se někdo z republikového ved ení DEU proti způsobu řízení strany postavil. Ostatně každý takový pokus by by l jistě odsouzen k neúspěchu, a "vybočivší", nesouřadný a neloajální funkcioná ř by byl prostě smeten s rasancí, paní předsedkyni vlastní.

Přesto z republikového vedení neůže být sňata spoluodpovědnost za sou časný katastrofální stav uvnitř DEU i za to, jakým způsobem ztratila politicko u image ve společnosti. Těžko se pak jeho jednotliví členové budou moci bránit eventuelního nařčení z karierismu. Z toho, že jako loajální, poslušní a kývaj ící funkcionáři čekali na ptřičené ocenění, aby po úspěšných volbách mohli zau jmout výnosná místa v parlametnu, či jinde.

Noviny DEU, ročník 2, číslo 8 obsahují mimo jiné článek paní A. Hromá dkové: /Zodpovědnost práce proti nezodpovědnosti a negaci".

Četba tohoto čleborátu přináší, alespoň pro mne, otřesný zážitek. Ze všech řádek čouhá individualismus, maximalismusm, agresivita, sugjektivismus, intolerance. Člověk s těmito vlastnostmi přece nemůže dělat úspěšnou politiku! A to ani v tom případě, že je jinak čestný, inteligentní, vzdělaný a má dobré úmysly. Paní řpesedkyně dolem sebe bije na všechny strany. Ti funkcionáři DEU , kteří žádají kulaté stoly či okresní konference - tedy otevřenou diskusi a t říbení názorů - jsou označování za bývalé republikány, připomínky ke stanovám jsou kvalifikovány jako iracionální útoky. Jinde píše, že od samého vzniku DEU věděla, že všechny útoky budou vedeny proti její osobě. Nikde ovšem nelze vys topovat, že by si alespoň v nejzazším koutku duše připustila, že na některých výtkách by mohlo být byť jen nepatrné zrnko pravdy. Bylo by možn= upozornit je ště na řadu pozoruhodných prohlášení - považuji to však za zbytečné. Za zmínku ovšem stojí názor pana J. Kudláčka, který ve svém článku "O lidské slepotě a prohlédnutí" na straně 3 tvrdí, že počet těch, kteří obviňuj í vedení DEU z nedemokratičnosti se pohybuje zhruba okolo jednoho procenta. Co dodat? Snad by bylo možné jen projevit lítost nad tím, že ho vyslovil člověk, jehož si je možné z mnoha dobrých důvodů vážit. Zřejmě, bohužel, nezná právý stav věcí.

Že jsou všechny útoky vedeny proti osobě paní předsedkyně je zcela lo gické Chová se totiž přesně podle zásady "stát jsem já". Z toho lze jasně vyvo dit: kritika paní předsedkyně je útokem na DEU a ti, kteří tak činí, by měli z e strany odejít. Naskýtá se ovšem ještě jiná možnost. Jestliže s etato kritika prokáže jako nikoliv ojedinělá, ale převažující, apk by měla z vedení DEU ode jít ona.

Den konání 2. sněmu bude tedy dnem pravdy. Delegáti tohoto sněmu mají v rukou soud DEU - její budoucnost. Jsou to jistě lidé s bohatými životními z kušenostmi, odpovědní občané s vírou v sebe sama. Nechť tedy svým hlasem rozho dnou. Mylím, že z tohoto sněmu by měl být vyslán signál. Signál pro váhající, nebo i zklamané. A zejména pak signál pro všechny subjekty pravicov=ho politic kého spektra, že DEU, aniž by se vzdala svých hlavních zásad, které se staly d ůvodem jejího solidního úspěchu v komunálních volbách, vychází ze své izolace a je připravena v zásadě spolupracovat.

Luděk Löbl

člen DEU Praha 6