--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Petrů Vladislav
Název: Realita lidských práv
Zdroj: NN Ročník........: 0005/045 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Realita lidských práv Komunistické režimy byly velmi ostře kritizovány pro porušování lidských práv. Západ evidoval velmi důsledně všechny přestupky v této oblasti a dokonce z ni ch vůči komunistickým státům vyvozoval sankční důsledky. Po odstranění komunis tických režimů zájem o dodržování komunistických režimů zájem o dodržování lid ských práv postupně odpadl. Ztracený syn se zkrátky vrátil do rodiny civilizov aných zemí a převzal odpovědnost za vybudování struktury demokratických instit ucí, které by zaručily dodržování lidských práv. Nakonec tyto státy vstupem do Rady Evropy umožnily i mezinárodní kontrolu dodržování lidských práv. Západ v šek musel zaregistrovat, že charakter režimů v některých postkomunistických ze mích se odchýlil od cesty demokracie. V CR evidentně získaly hospodářskou moc struktury bývalého režimu, na většině úřadů a v justičních složkách pracují té ž lidé z minulé doby. Tito lidé na základě nepotismu a přátelských vztahů z mi nulosti ovládli státní správu a uzavřeli špičkové politiky do informačního vak ua. Prostě jako v minulosti prosívají a upravují pro ně informace z občanské s féry. Dobře přitom využívají neodbornosti svých bossů, jim se staví do tváře z cela jinak než svým kamarádům, kterými pečou politiku. Politik, i když dříve d isident, je postaven tak před dilema - buď se vzepře a manýry svých podřízenýc h zarazí a pak se na něho vyvalí špína, o které vůbec netušil, že existuje a u dělají z něho hlupáka, který neví, co se v jeho resortu vůbec děje nebo má dru hou alternativu nic nevidět, dát svým podřízeným volnou ruku k páchání zvěrste v a dělat chytrého, všše obejít nějakou šikovnou frází např. že vše špatné je důsledkem komunistické minulosti nebo že nemá ze zákona kompetenci zasahovat d o těchto záležitostí. Za pozici mrtvého brouka je odměňován vysokým platem a v ýsadami prominenta, které se opět u nás zavedly, i když byly původně prohlašov ány za nešvar komunistického režimu. Nekonformní občané jsou znova šikanováni a pronásledováni, mezi nimi mnoho signatářů Charty 77. Západ jako by měl na oč ích klapky. Na soudní procesy s politickým nábojem, které zas probíhají, již z ápadní novináři nechodí.
Lidská práva jakoby ustoupila do pozadí. Pochybuji, že zpravodajské služby záp adních zemí nejsou dopodrobna informovány, co se u nás děje.
Není však politický zájem otázku porušování lidských práv rozviřovat. Západ vy střízlivěl z iluze, že po odstranění komunistického režimu přejdou státy Výcho dního bloku nadšeně ke kapitalistickému systému. Zmýlil se v tom, když komunis mus považoval za import z Ruska, který opadne spolu se ztrátou ruského nebo so větského vlivu. Ukázalo se, že komunistická ideologie je naopak zcela organick vrostlá do vědomí lidí. Další trpkou zkušeností byl konflikt v Bosně, který Z ápad vůbec nezvládl a má proto strach, aby něco podobného nevypuklo v dalších postkomunistických zemích. Třetím strašákem jsou uprchlíci, kteří se hromadí n a Západních hranicích a ohrožují trh práce a hospodářskou stabilitu v zemích Z ápadní Evropy. Jakmile by se totiž Západ veřejně vyslovil o porušování lidskýc h práv v ČR, důsledkem by mohly být např. vnitřní politické a sociální nepokoj e a to i příliv uprchlíků, které by musel přijmout jako politicky pronásledova né. Ti by západní ekonomiku mohli zcela zničit. To je sand důvod, proč Západ t ollik slevil ze svých kritérií na dodržování lidských práv. Je iluzí proto oče kávat, že by Západní země nějakým způsobem intervenovali ve prospěch občanů, j ejichž lidská práva jsou u nás porušována. Lidská práva jako samostatná meta, kteér se lze dovolat, jsou u nás dnes nereálná. Jejich vážnost bude růst pouze v rámci celého systému občanských vztahů, úpravy a fungování všech státních i nstitucí. Současná elita má zatím k uznání lidských práv velmi daleko, neboť s e svým vědomím více blíží ruskému vzoru založenému na neúctě k člověku, kdy čl ověk je pouze odstranitelnou překážkou k dosžení materiálních cílů. Nápravu ne lze očekávat ani od soudu ani od zákonů, jedině od politických změn, které ote vřou cestu civilizačním rformám. Především musí vzniknout vztah ve směru občan jako nositel suverenity a nejvyššího bohatství a stát jako služba občanům. Te nto proces bude však velmi pomalý a nemůžeme spoléhat na to, že nám Západ pomů že např. že k nám vtrhne americká amráda a vyžene komunisty nebo OSN vynutí do držování lidských práv uplatněním hospodářských sankdcí. I Mezinárodní soud pr o lidská práva bude velice opatrný a bude klouzat pouze po formální stánce věc i. Možná, že zažijeme i dlouhá léta vlády oligarchie která nás přiblíží rozvoj ovým zemím a Stát s tržním hospodřástvím není záminkou, že přejde v civilizova ný stát evropského typu. Vše záleží na občanech, aby své politiky posuzovali n anejvýše kriticky, nepodléhali ilusím, že se něco bude radikálně řešit. Naši p olitikové nejsou ještě na té úrovni, aby si uvědomovali svoji odpovědnost. Je spíše třeba vytvořit národ střízlivě uvažujících lidí, které se nenechají obla fnout lacinou propagandou a sami v sobě budou budovat politickou kulturu. Vladislav Petrů