--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Listopadové výročí
Zdroj: NN Ročník........: 0005/046 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

LISTOPADOVÉ VÝROČÍ. Nedá se říci, že by listopad nedával důvody k zamyšlení. Již v jeho počátku se o Dušičkách vzpomíná zemřelých. Sedmý jeho den mnohému zamrazí při vzpomínce na událost po tolik let u nás slavenou jako svátek všech komunistů označovaný zkratkou VŘSR. Den nato zavane chlad třistaleté poroby po bitvě na Bílé hoře. Nejnovější dějiny nám přinesly svátek označovaný v kalendáři jako Den boje stu dentů za svobodu, ale též jako den sametové revoluce, 17. listopad. Ačkoliv by se mohlo říci, že součaná vládní garnitura ze sametové revoluce vzešla, v kal endářích se takto 17. listopad nepřipomíná. Ba jsou i tací, kteří tento den oz načují za sametový podvod. Jak to bylo skutečně, se asi nedozvíme vůbec nebo a ž po létech a ve verzi, která bude více vyhovovat těm, kteří ji předloží, než epoše roku 1989. Protože však většina našich obyvatel je pamětníky onoho listo padového dění, nebude od věci si toto výročí připomenout. Bude to však trochu z jiné stránky.

17. listopad 1989 se považuje za zlom v dějinách našeho státu, za konec totali tního systému a počátek nové demokracie, za konec socialistické ekonomiky a po čátek tržního hospodářství.

K d o l é p e n e ž o n i?

Základem fungování každého společenského systému je systém ekonomický. Jak na tom byla socialistická ekonomika těsně před 17. listopadem roku 1989 ? Nejlepš í odpověď mohli dát ti, kteří socialistickou ekonomiku řídili, tedy bolševici. Jenom člověk neznalý, ne-li přímo hloupý, by se mohl domnívat, že k poznání n eudržitelnosti socialistické ekonomiky došli bolševici těsně před 17. listopad em 1989. Jistěže si tento stav uvědomovali dávno předtím. Čekali nečinně, až t o praskne? Ani zdaleka.

H l e d á n í c e s t y.

Již od počátku let šedesátých hledali bolševici cestu ke zlepšení ekonomické s ituace. Z podstaty převzaté jejich pučem v roce 1948 již mnoho nezbývalo. Jetě žije mnoho obyčejných lidí pamatujících si reformátora Šika, různé Soubory op atření, reorganizace středních či jiných článků řízení ekonomiky. Vše nakonec nevedlo k ničemu, zejména ne ke zlepšení ekonomiky. Ať to byl krach Souboru op atření či jiných pokusů bolševiků o reformu socialistické ekonomiky, poznatky byly čím dál tím stejné. Nemožnost reformovat nereformovatelé a nezbytnost zap ojení uzavřených ekonomik jednotlivých socialistických zemí do široké, v podst atě celosvětové spolupráce, jakou nabylo možno nahradit něčím takovým, co se n azývalo RVHP. To ale předopkládalo spolupracovat s ekonomicky vyspělými zeměmi , jejichž ekonomika byla založena na svobodném podnikání.

S v o b o d a.

Systém vyspělých zemí není dán jenom svobodou podnikání. Ta totiž nemůže exist ovat bez svobody politické či alespoň bez její určité míry. Toto není poznatek nový. Již v roce 1851 psal ve Slovanu Karel Havlíček Borovský o původu blahob ytu tehdejšího Severoamerického soustátí, nynějších USA takto: cituji : " Odku d pochází tento blahobyt všeobecný, toto zázračné vzrůstání národu tohoto? - Z ničeho jiného, než ze všeobecné svobody, z pravé zákonnitosti. ..... " . A dá le píše, cituji: " Marné tedy zůstanou všeliké námitky a pravdou zůstane, že j enom svoboda a dobré státní zřízení příčinou jest blahobytu a neobyčejného vzr ůstu ..... , a jmenovitě ta část a stránka svobody, která k tomu vede, aby kaž dý pokud možná jen pro sebe pracoval a celý výnos přičinění svého sám pro sebe zachoval, neživě z toho žádných zahalečů. "

Proč je toto nutno připomenout? Protože, poznali-li bolševici nezbytnost spolu práce s vyspělými zeměmi v podnikání, museli nutně přistoupit na podnikání svo bodné se vším všudy, tedy i s tou k tomu nezbytnou mírou svobody politické. Ke svobodnému podnikání patří neodmyslitelně i svobodný - volný trh. A trh je směna něčeho za něco.

K d o s m ě ň o v a l a c o s e s m ě ň o v a l o? Řečeno slovy ekonomů, na straně poptávky stáli bolševici a na straně nabídky p ředstavitelé vyspělých zemí.

Převedeno do řeči politické. Požadavky kladli představitelé vyspělých zemí a p lnili je bolševici. A kdo stál mimo? No přece my, obyčejní občané kdysi social istické země. Předmětem každé směny je vzájemná výměna výhod. Bolševici potřeb ovali možnosti vyspělé ekonomiky, jakou sami neuměli vytvořit. Představitelé v yspělých zemí potřebovali pro sebe, respektive pro ty, jejichž jménem jednali, svobody u nich obvyklé uplatnitelné i na území bývalých zemí tábora socialism u. Zda tyto svobody využijí i ti, kteří se směny nezůčastnili, tedy občané býv alých socialistických zemí, bylo a je představitelům západních zemí lhostejné. K d o k o h o o š i d i l?

Říkává se, že obchodu, tedy směny, se účastní vždy nejméně dva, z nichž alepso ň jeden musí být hlupák. Ač toto pořekadlo poctivému obchodu nesvědčí, ulatňuj e se velice často. Jak to bylo v oné směně výše ubvedené, uskutečněné mezi bol ševiky a představiteli vyspělých zemí? Bolševici se nikdy poctivému obchodu ne naučili, ani o to nestáli. Sami se vzájemně okrádali již v rámci bývalé RVHP. Pokud tedy někteří konkrétní podnikatelé z vyspělých zemí narážejí na problémy při podnikání v zemích bývalého socialistického tábora, jsou oni těmi hlupáky . Sotva jim bude útěchou, že mezi ošizené patří též obyčejní občané zemí býval ého socialistického tábora.

K o m u s m ě n a p r o s p ě l a?

Změnu společenského a hlavně ekonomického systému socialistických zemí očekáva li nejen prostí jejich obyvatelé. Nejvíce ji očekávali ti, kteří jako první mu seli poznat její nezbytnost, tedy zase bolševici. Jistě ne všichni, například soudruh Jakeš ne. Přesnější než očekávali, je pojem vyvolali. Ano, byli to zej ména bolševici, kdo společenskou změnu vyvolal. Oni ji totiž nejvíce potřebova li. Zejména ti z nich, kteří měli na co si vzpoměli, jejichž děti studovali v zahraničí, často právě ve vyspělých zemích, o nichž sami hovořili navenek jako o nepřátelské kapitalistické cizině. Zboží nakupovali jen odtamtud. Finančně byli zajištění výhodami, které si i uzákonili. Jedno však nemohli, alespoň ote vřeně ne. Nemohli podnikat. To se do jejich politického ani ekonomického systé mu prostě nevešlo. Svojí ekonomickou mocí vzniklou z moci politické však rámec politického systému přerostli. Ano, byli to zejména bolševici, kdo z komunist ických idejí vyrostl nejdříve. A tak je odhodili spolu se systémem na nich zal oženým, jako dětské kraťasy na jednu kšandu. U nás se tak stalo 17. listopadu 1989.

V Praze dne 8. listopadu 1995, pro NN Vladimír Kolář