--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Moskva a Mečiar: Hra vabank !
Zdroj: NN Ročník........: 0005/046 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
MOSKVA & MEČIAR: HRA VABANK? Informace, že při nedávné cestě slovenského premiéra Vladimíra Mečiara do Rusk a bylo mezi ním a tamním premiérem Viktorem Černomydrinem diskutováno eventuál ní zřízení rusko slovenské celní unie, poněkud šokovaly. Nejen proto, že se vů bec objevily, ale hlavně, v jakmže to čase spatřily světlo světa. Pronikly tot iž na veřejnost vzápětí poté, kdy USA a zástupci Evropské unie, tedy Velká Bri tánie, Francie a Španělsko, varovali před vyhrocováním konfliktů na slovenské politické scéně: Bratislava pak, místo aby seriózně reagovala, naopak vyrukova la s "ruským" protitahem, čímž nekonečné diskuse o budoucí bezpečnostně politi cké a ekonomické orientaci našeho východního souseda dostaly rázem poněkud jin ý směr. Ostatně srdečné, až Brežněvovské přijetí Mečiara v Moskvě, které se di ametrálně odlišovalo od chladného tónu zmíněných demarší USA a Evropské unie, přímo předurčovalo program jednání obou státníků i obsah toho, co bylo dohodnu to a co zřejmě mělo být protiváhou oné demarše.
V prvé řadě je nutné zdůraznit, že slovenský předseda vlády měl se svým ruským protějškem Viktorem Černomyrdinem letos již třetí schůzku, celkově od počátku svého několikerého premiérování, vezmeme-li v úvahu i tzv. "utajená jednání", se pak setkali po páté: S druhým mužem ruské politické scény tedy strávil víc času než se všemi představiteli Evropské unie dohromady. Nemluvě už o mezistá tních a meziresortních smlouvách či dohodách, jichž podle vlastních Mečiarovýc h slov bylo za "necelé tři roky" mezi Moskvou a Bratislavou uzavřeno šedesát o sm. Ta poslední, týkající se dostavby jaderné elektrárny v Mochovcích, jež má být realizována v přímých intencích a v plné závislosti na Rusku, se přitom ze zmíněné škály jeví coby nejdůležitější: Nejen vzhledem k oné přímé závislosti , ale hlavně pro nekompromisní odmítnutí spolupráce Slovenska s Evropskou unií , přesněji s Francií, Německem a Evropskou bankou pro rekonstrukci a rozvoj. (Prostě, Vladimír Mečiar ve světle ne zrovna dobré vnitropolitické situace Bra tislavy a ne zrovna dobré její zahraničně politické pozice dal jasně najevo, k amže ho to táhne srdce. A odkud že to v případě nouze může očekávat pomoc morá lní i faktickou: Zejména teď, v době narůstající kritiky Západu na nedemokrati cké metody stále více uplatňované vládnoucí koalicí na slovenské politické scé ně. Ostatně, oba státy právě tyhle metody mají společné. Vlastně, vezmeme-li v úvahu velikášství, nečitelnost a nevypočítatelnost, tak nejen je...) * * *
Vladimír Mečiar a kupodivu týden před ním i jeho ekonomický vicepremiér Sergej Kozlík však v Moskvě nedojednávali pouze dostavbu jaderné elektrárny Mochovce tzv. "slovanskou cestou". Ze zdrojů blízkých ruské vládě a tamnímu slovenském u velvyslanectví unikly informace, týkající se mnohem děsivější záležitosti: P ři rozhovorech se totiž také, nebo snad i hlavně, "zkoumaly možnosti vytvoření celní unie mezi Slovenskem a Ruskem..." Jistě, vzápětí poté, co Evropa a sous edé Slovenska "zkoprněli", a doma se zdvihla "vlna rozhořčení a kritiky", si M ečiar s Kozlíkem pospíšili s vicenásobnými dementi. Ovšem učinili tak způsobem , který pochybnosti nerozptyluje, spíše naopak. Například podle Sergeje Kozlík a "žádný takový návrh v průběhu jednání nepadl... diskutujeme i o možnosti vyt voření zóny volného obchodu a až kdesi daleko za tím leží úvahy o celní unii.. ."
(Takže lze konstatovat, o celní unii s Ruskem se, právě díky oněm nedůrazným d ementi, uvažovalo. Navíc, dementovala pouze Bratislava, Moskva nikoliv. Z čeho ž vyplývá jednoznačný závěr: Slovensko to se svou integrací do Evropské unie n emyslí, a vlastně nikdy ani nemyslelo, vážně. Ba naopak, stále těsnějšími vazb ami na Rusko dává zřetelně najevo, jak si představuje svou budoucnost, pochopi telně pod vedením Vladimíra Mečiara. A, dalo by se říci, dobrovolně umožňuje M oskvě znovu pronikat do prostoru střední Evropy. Existuje totiž celní unie Slo venska s Českou republikou. Ale také Středoevropská zóna volného obchodu - CEF TA, kde kromě Bratislavy jsou členy i Praha, Budapešť, Varšava a v brzku také slovinská Lublaň. A všechny tyto státy, snad zatím s výjimkou Slovinska, jsou přidruženými zeměmi Evropské unie. Dovede si někdo představit, co to znamená? Na jedné straně smluvní spojení se Slovenskem málem "pupeční šňůrou", na druhé pak celní unie Ruska se Slovenskem?)
POST SCRIPTUM:
Úplně nakonec malá, možná scestná úvaha. Třeba ale taky ne. Vladimír Mečiar se objevil na politické scéně Bratislavy a tehdejšího Československa vzápětí po l7. listopadu 1989. Nejprve jako ministr vnitra Slovenské republiky, později c oby její premiér. Laskavý čtenář si jistě vzpomene, že už od začátku s podezře ním na úzkou spolupráci s KGB. Možná měl za úkol působit určitým směrem na výv oj federace. Kdo ví? A když se mu to nepodařilo, prostě využil z příkazu "koho si" slovenského nacionalismu k rozbití Československa, a teď plní úkol další: Přivést Slovenskou republiku zpět do ekonomického a politického područí Moskvy a pomoci tak Rusku přes svou vlastní zemi znovu nastolit vliv ve střední Evro pě. Možná. Kdo ví? A kdo ví, jak to vlastně bylo s Mečiarovou spoluprací s něk dejší Státní bezpečností?
Jiří F. PILOUS