--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sigi
Název: Co s pomníkem v Nieder Lendewiese ?
Zdroj: NN Ročník........: 0005/046 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Co s pomníkem v Nieder Lendewiese? Něco málo svatostánků bývalého režimu nechal konečně zrušit ministr k ultury Pavel Tigrid. V praxi to znamená, že jeho rezort se již nebude starat a finančně dotovat různé ty hostince "U kaštanů", muzea dělnickéhohnutí a monst rpomníky všelikých stávek a bojů dělnické třídy za lepší příští, až dosud pova žované za "národně kulturní památky". Díky bohu za to, byť s největší pravděpo dobností jde jen o plácnutí do vody, neboť stěží se po Listopadu o tyto relikt y někdo staral.
Jedním z takto postižených "pozůstatků minulé éry" je pomník obětem f rývaldovské stávky v Lipové lázních (dříve Dolní Lipové ještě dříve Nieder Lin deweise). Suď Bůh, co si s ním nyní tamní zastupitelstvo počne, otázkou ostatn ě je, co pro pomník výše uvedené rozhodnutí vlastně znamená. O pomník již post avený není třeba se příliš starat, pokud si neumane, že se zřítí. Pokud to zna mená, že k němu přestanou jezdit školní výpravy ještě nepoučených dítek, pak v ýlety se sem moc nekonaly ani za komunistů, natož po nich. Na odstranění monst ra obec nejspíš nemá peníze, a tak zde pomník bude zřejmě velebně a hrdě trčet bez ohledu na ministerské rozhodnutí a zvláštním způsobem dokreslovat kolorit tohoto jinak lázeňského místa.
Jestliže se však o pomník již nemohou starat soudruzi komunisté, mohl i by péči o něj místní radní svěřit jiné, stejné svérázné komunitě, která též (a stejně zkresleně) pěstuje vzpomínku na události před 64 lety. Touto komunit ou jsou původní obyvatelé kraje, dnes žijící ve SRN, obecně známí pod názvem s udetští Němci. Také oni líčí tehdejší události pokud možno vzdáleně skutečným historickým faktům. Zatímco komunisté zdůrazňovali především fakt, že do ubohý ch nezaměstnaných zde střílela zrádná buržoazie, pak Němci zdůrazňovali že do ubohých Němců stříleli zlí Češi (viz jakýsi Heimatsblatt z 80. let, kde se v č lánku "Nejčernější den v historii Dolní Lipové" v tomto duchu o události rozep isují). Jestliže komunisté se skromností sebě vlastní celá léta zamlčovali fak t, že oběťmi byli sudetští Němci, pak Němci patrně ze stejných důvodů doposud zamlčují, že nezaměstnaní Němci byli propuštěni svými stejně německými zaměstn avateli v době světové hospodářské krize, s čímž Češi měli málo co do činění. Obě skupiny se pak jako čert kříži vyhýbají skutečnému popisu oné politovániho dné události. Nikomu z nich se jaksi stále nechce přiznat, že ke střelbě do de monstrujícího zástupu došlo až poté, kdy byl četnický kordón zasypán sprškou k amení, přičemž došlo k těžkému zranění jejich velitele, kterého zasáhla dlažeb ní kostka do obličeje. Teprve pak zpanikaření četnici spustili palbu proti pso tupujícímu davu, což původně nebylo v plánu. Výsledkem bylo 8 mrtvých a 12 těž ce zraněných osob. Také o skutečnosti, že pozůstalí po obětech byli v době nac istické okupace odškodnění smotným Vůdcem, který v tomto koutku Slezska nalezl jisté zalíbení, se obě strany zásadně opomínají zmínit, spoléhajíce zřejmě na to, že pamětníci postupně vymřou a zůstane zde jen historie, zmrzačená jejich zkreslením.
Této linii jsou ostatně komunisté věrni dodnes, což prokázali svým vy stoupením u příležitosti 60. výročí frývaldovské stávky v roce 1991, kteroužto kašpařinu celebroval sám bývalý premiér ČSSR Ladislav Adamec. Jeho hodnocení události se neslo zcela v duchu výše uvedeného a bylo podkladem k útokům na "p rotilidovou" politiku nového státního vedení. Rozohněná komunistická spodina p ak dala průchod svému "prolidovému" a "demokratickému" smýšlení na následné sc hůzi v místním Národním domě, kde většina projevů a výkřiků by měla být předmě tem zájmu orgánů, činných v trestním řízení (to by ovšem tyto orgány nesměly b ýt prolezlé rudým morem). Rozkurážení soudruzi se dali slyšet, jak je třeba s odpůrci zatočit - nejlépe je prý strčit zaživa do pece (takto dokonce vyhrožov ali manželce manažera pro volební kampaň ODS pro SM kraj, že zatočí s jejím mu žem. Nu, to je výsledek toho, že nejsme jako oni. Ono kdyby pár komunistických zločinců poctivě viselo, pak by se zbylá chamraď něco takového dovolila). Ale zpět k dalšímu osudu pomníku, zpodobňujícího ony nezaměstnané děl níky, jejichž ruce již nevrhají kameny, nýbrž třímají prapor, patrně rudý. Pom ineme-li pár zvědavců z řad lázeňských hostů a pár komunistických fanatiků, pa k se dnes u něj občas zastaví s jakousi pietou skupina lidí, o něž komunističt í architekti sotva stáli - turisté ze SRN. Ti by se možná docela rádi postaral i o tuto "národně kulturní" památku. Na to, aby vyměnili informační tabulku s hvězdou, srpem a kladivem za něco adekvátnějšího dnešní době, peníze jistě maj í. Pro místní zastupitele by to konec konců nebyl špatný obchod - své rudé kní žky už dávno zahodili a slouží svému skutečnému bohu, tj. penězům (podle vládn ího vzoru ostatně). Pokud jejich rudá srdce ještě nevychladla, pak by v rámci kompromisu s touhou po penězích (a česko-německého smíření( mohla být stávajíc í vzdoba pomníku pouze doplněna o německou verzi výkladu (že by se tam dostala konečně verze pravdivá se počítat nedá), a návštěvníci by si mohli svobodně v ybrat, které dají přednost. Vždyť stejně není poznat, zda postavy na soklu pře dstavují jen proletáře či jen sudetské Němce. A co se týče místních - ti starš í monstrum nevnímají a ti mladší již nemají tušení, co ta hrůza uprostřed obce vlastně ztvárňuje.
(Sigi)