--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0005/046 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ Svět se v uplynulém týdnu nijak moc nezměnil, zdá se: Situace v Bosně přes jis té pokroky na jednáních tří "postjugoslávských" prersidentů v Daytonu zůstává dosud velmi napjatá, Rusko stále před nastávajícími parlamentními volbami bala ncuje svou nevypočitalnestí a rozháraností na hranici krachu. Ani vztahy Moskv y a Severoatlantické aliance vzhledem k Bosně či k rozšiřování NATO směrem na východ se nijak moc nezlepšily. A poslanci Sněmovny reprezentantů a Senátu ve Washingtonu nadále nesouhlasí s vysláním amerických vojenských jednotek do Bos ny. Stejně tak NATO přes původní optimistické předpovědi nemá dosud svého gene rálního tajemníka... Paradoxně však mohou naopak díky jistým negacím nastat po zitivní změny: Například zavraždění izraelského ministerského předsedy Jicchak a Rabina zřejmě v nejbližších dnech uspíší mírová jednání na Předním východě m ezi Palestinci a Izraelem a vlastně už dalo podnět k zahájení takovýchto jedná ní Sýrie s Izraelem...
Jako jedno z nejrozporuplnějších center neklidu a nejistoty na Zemi téměř všec hny objektivně laděné sdělovací prostředky označují už tradičně Rusko. Což teď , v období před tamními parlamentními volbami, které proběhnou 17. prosince, j e více než evidentní. Zejména, když jde o situaci, kdy panují rozdílné názory na tzv. "zdravotní stav" ruského presidenta Borise JELCINA. Podle informací ag entury REUTER je prý vážně nemocen a uvažuje se o operaci s následným léčením v zahraničí, nejbližší okolí z jeho kremelské "kamarily" včetně většiny minist rů to ale popírá: Presidentovo "srdce" se už "údajně" zase dostalo do "normálu " a Boris Jelcin bude v nejbližší době propuštěn z moskevské ústřední kliniky, kam byl zhruba před necelými třemi týdny převezen s infarktem. V tom smyslu t aké Moskva informovala ve čtvrtek 9. listopadu amerického presidenta Jimma CLI NTONA: Totiž že ruský president nepotřebuje žádnou speciální zahraniční lékařs kou pomoc, natož pak nějaké speciální léčení v cizině.
(Zatím ale "hlava" ruského státu v nemocnici nadále setrvává, dokonce tam údaj ně také "úřaduje". O čemž svědčí v minulém týdnu třeba popisy několika výnosů, zejména jeho páteční odmítnutí zákona Státní dumy o jednostranném vypovězení sankcí Ruskem vůči Srbsko černohorské Jugoslávii, které vyhlásila na začátku " balkánského" konfliktu OSN. Setkal se také ve čtvrtek 9. listopadu se svým min istrem zahraničí Andrejem KOZYREVEM, kterému navzdory předešlým hrozbám o odvo lání prý vyjádřil plnou podporu: "Mám to dokonce písemně, byla to konverzace d vou starých spolubojovníků...", řekl Kozyrev týž den v ruské televizi PODROBNO STI. S presidentem prý probírali "široký" okruh mezinárodních otázek... Den na to pak Jelcin "konferoval" také s ministrem obrany Pavlem GRAČOVEM a předběžn ě odsouhlasil dohodu mezi Ruskem a USA ohledně spojených ochranných sil Ruska a NATO v Bosně...)
* * *
Vedle "nevypočitatelnosti" Borise Jelcina, jeho alkoholismu či "záhadných" one mocnění vždy před očekáváním kritických situací, znepokojují, tentokrát hlavně střední a východní Evropu, i jiné věci. Třeba hrozící nebezpečný nástup neoko munismu v Rusku v předvečer parlamentních voleb: Což bylo názorně vidět 7. lis topadu při moskevských "oslavách" 78. výročí bolševického převratu, následně n azývaného tzv. "Velkou říjnovou socialistickou revolucí". Hrůzu přitom nebudil o oněch několik tisíc přítomných komunistů, ale spíš hesla volající po znovuob novení "někdejší slávy a velikosti" Sovětského svazu, antisemitismus, volání p o odkazu Lenina a Stalina, odmítání demokracie a pokojného soužití Ruska s dru hými zeměmi, zejména ve střední a východní Evropě.
(Hrůzu ovšem také budí koketování Moskvy s naším východním sousedem, Slovenske m a její snahy zatáhnout Bratislavu do sfér svého vlivu. Svědčí o tom napříkla d nedávná návštěva slovenského premiéra Vladimíra MEČIARA v Moskvě a její ohla sy, přetrvávající do dodnes nejen na Slovensku, ale též jinde. O tom však podr obněji píšeme jinde...)
Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
Zdá se, že jednou z nejdůležitějších zahraničně politických akcí České republi ky byla návštěva premiéra Václava KLAUSE v Tel Avivu na pohřbu zavražděného iz raelského ministerského předsedy Jacchika RABINA, který se uskutečnil v ponděl í 6. listopadu. Protože jsme o ní stručně psali už minulý týden, připomeňme je n, že při této příležitosti se Václav Klaus setkal s některými politiky, napří klad se slovenským premiérem Vladimírem MEČIAREM. Podle Klause spolu hovořili o posledním jednání slovenského předsedy vlády v Moskvě: "Vladimír Mečiar jedn označně řekl, že zprávy, které se šířily... o slovensko ruské celní unii a kte ré se mi zdály být nepravděpodobné... nejsou realistická věc..." Podle českého premiéra Slovensko hledá možnosti, jak usnadnit obchod s Ruskema a v budoucno sti se bude patrně ubírat k modelu zóny volného obchodu. "Dlouhodobě ale (slov ensko ruská) celní unie nepřipadí v úvahu...", zdůraznil Klaus.
(Z ostatních mezinárodních aktivit České republiky, jež se uskutečnily minulý týden, stojí pak za zaznamenání například cesta ministra školství Ivana PILIPA do USA, kde prý "sbíral" americké zkušenosti v daném resortu: Mimo jiné se zd e setkal také se svým tamním protějškem Richardem RILEYM a při té příležitosti zdůraznil náš zájem na tom, aby pokračovaly vědecké a studentské programy mez i oběma zeměmi. Ministr zemědělství Losef LUX naopak pobýval v Paříži, kde v p átek 10. listopadu prohlásil, že "předpokládaný vstup do Organizace pro hospod ářskou spolupráci a rozvoj bude mít velký význam pro integraci České republiky do Evropské unie a ukáže českým zemědělcům, že bolestivá tranformace byla pot řebná..." Konečně, minulý týden končilo i půlroční předsednictví České republi ky v Radě Evropy a při té příležitosti ministr zahraničí Josef ZIELENIEC předá val žezlo svému dánskému nástupci. A koncem roku uplyne i dvouleté naše členst ví v Radě bezpečnosti: Nástupcem se pro léta 1996 až 1997 stalo Polsko...) * * *
A dál? V Praze začátkem minulého týdne pobýval náměstek britského ministra zah raničí sir Nicholas BONSOR, který má na starosti vztahy Velké Británie se stře dní, východní a jižní Evropou. Ten prohlásil, že Česká republika by měla mít v íce strpení se vstupem do NATO... V téže době se pak v Praze konal mezinárodní seminář o podmínkách svobody a plurality. Při té příležitosti profesor Univer zity College London James MICHAEL, poradce Rady Evropy, Evropské unie a UNESCO k legislativě o lidských právech a sdělovacích prostředcích prohlásil: "Novin áři rozhodně budou muset utajovat své zdroje, protože jestli nebude zachována jejich anonymita, tak vyschnou..." Specialista pro otázky lidských práv ve stř edovýchodní Evropě Edwin B. REKOSH z USA k tomu navíc dodal, že diskuse o přim ěřenosti informování novinářů onu informovanost médií zcela podrývá. "Svoboda informací nespočívá v tom, že někdo něco prohlásí za přiměřené a teprve potom bude informovat..."
(Konečně, ve čtvrtek 9. listopadu večer se v pražském hotelu Hilton sešly stov ky příznivců zakladatele Církve sjednocení, korejského reverenda Sun Myung MOO NA, aby vyslechly jeho projev na téma "Pravá rodina a já". Moonismus je ve svě tě považován za jeden z nejnebezpečnějších kultů, neboť mj. vytváří absolutní závislost na vůdci. V této souvislosti je zajímavé, že například Velká Británi e a Německo Moonovi vstup do země nedovolili, kdežto Česká republika ano...) UDÁLOSTI Z "BLÍZKÉHO" ZAHRANIČÍ
V posledních dvou třech týdnech poutaly pozornost nejen v Evropě, ale i jinde na světě, presidentské volby v Polsku. Předběžné výsledky z neděle 5. listopad u jsme uvedli v minulém čísle Necenzurovaných voleb, teď tedy dodejme, že levi cový kandidát Aleksander KWASNIEVSKI zvítězil v prvním kole náskokem dvou proc ent hlasů, obdržel tedy 35,11 procent, kdežto další v pořadí, dosavadní presid ent Lech WALESA 33,11 procenta hlasů. Druhé kolo se bude konat 19. listopadu a větší šance na vítězství experti dávají Walesovi: Jednak proto, že drtivá vět šina zbývajících kandidátů doporučila svým voličům podpořit stávajícího presid enta coby antikomunistu a někdejšího legendárního vůdce Solidarity. Mimo jiné však i vzhledem k obvinění Aleksandra Kwasniewského z daňových úniků: Opomněl prý, podle vlastních slov, uvést v daňovém přiznání velmi důležité aktivity sv é ženy s akciemi jedné z největších polských pojišťoven Polisa.
(Volby jsou ale očekávány také na jihu našich hranic, v Rakousku. A situace je tam vskutku dost zajímavá. Zhruba necelých pět týdnů před jejich konáním se r ýsuje základní konstelace: Ultrapravicová a silně nacionálně laděná strana Svo bodných Jörga HAIDERA v podstatě stagnuje stále na úrovni 25 procent, lidovci mají přibližně 27 procent a sociální demokraté kolem 30 procentech příznivců, rozhodne se tedy mezi nimi. Předem však oba dosavadní partneři jeví nechuť po volbách znovu pokračovat společně v tzv. velké koalici. Takže začátkem týdne J örg Haider na předvolebním shromáždění oznámil, že je ochoten jít do koalice s lidovci, tedy s Wolfgangem SCHÜSSELEM, pár dní poté televizní diskuse mezi so ciálními demokraty a Zelenými naznačila mnohá blízká až totožná stanoviska: Av šak teprve volby rozhodnou, jakým směrem se bude Rakousko v nejbližších letech ubírat...)
* * *
Vynecháme-li silně kontroverzní situaci na Slovensku, o němž píšeme na jiném m ístě, tak podobné, byť ne zrovna předvolební starosti jako v Polsku či Rakousk u, mají také v Německu: Po sérii porážek do zemských sněmů se tam totiž Svobod ní demokraté ocitli téměř na pokraji krachu a hrozí, že ona strana z politické scény zmizí úplně. Koaliční seskupení CDU/CSU jí proto podalo pomocnou ruku a podpořilo jejich poslední návrh, aby obchody byly v celém Německu otevřeny mí sto do současných 18.30 hodin až do osmi večer. Čímž de facto lidé kolem Helmu ta KOHLA a Theo VEIGELA dali najevo, že se Svobodnými demokraty počítají i nad ále a že se necítí na to, aby do budoucích voleb šli samostatně. A vlastně tím přímo odmítli myšlenku velké koalice se sociálními demokraty či spolupráci se Zelenými.
(Kromě toho si německý tisk nadále všímá některých aspektů česko německých vzt ahů. Například bonnský deník blízký vládě GENERAL ANZEIGER ve čtvrtek 9. listo padu napsal, že v oficiálním přístupu české strany k poválečnému vyhnání více než tří miliónů sudetských Němců z tehdejšího Československa dochází možná k p osunu. Cituje v této souvislosti místopředsedu Poslanecké sněmovny a Občanské demokratické strany Jiřího VLACHA, který považuje za možné, aby česká strana v připravované deklaraci parlamentů obou zemí odsoudila některé aspekty násilné ho odsunu a vyjádřila se k morání stránce Benešových dekretů. List uvádí, že p odle Vlacha určité dekrety už neodpovídají změněné realitě a evropskému pojetí lidských práv, nelze je však vytrhovat z historických souvislostí: Navíc v de klaraci prý musí být odsouzen nacismus, který způsobil rozbití Československé republiky a válečné útrapy jejích obyvatel...)
BALKÁNSKÁ KRIZE
Z hlediska původních optimistických prognóz z počátku listopadu lze říci, že s ituace v minulém týdnu v celém regionu spíše stagnovala. Ba víc: v případě Cho rvatska a východní Slavonie naopak vzrostlo nebezpečí další vojenské eskalace konfliktu. A to přesto, že jednání tří postjugoslávských presidentů, chorvatsk ého Franjo TUDJMANA, srbského Slobodana MILOŠEVIČE a bosenského Aliji IZETBEGO VIČE, nadále v americkém Daytonu pokračují a že se Srbové s Chorvaty předběžně na mírovém řešení problému východní Slavonie dohodli. Dokonce o posledním vík endu za účasti amerického ministra zahraničí Warrena CHRISTOPHERA měla být sna d tato záležitost vyřešena definitivně: Zprávy z neděle 12. listopadu tvrdí, ž e je to otázka několika hodin.
(Zatím však podle hlášení ochranných mírových sil OSN v uplynulém týdnu chorva tská armáda na hranicích s východní Slavonií posilovala své pozice, bylo sem p řesunuto množství těžké bojové techniky a speciálních elitních jednotek. USA, velení NATO a představitelé OSN varují, že eventuální vojenské řešení sporu mů že nejen vážně narušit mírový proces, ale pravděpodobný přímý vstup armády srb sko černohorské nové Jugoslávie do konfliktu způsobí mírové úsilí úplně zastav í a naopak dojde ke vzplanutí dalších bojů. Což je krajně nebezpečné, protože i v průběhu daytonských jednání zbraně zdaleka neutichly a například v Bosně, konkrétně třeba v Sarajevu, se střílelo dál...)
* * *
Takže, vezmeme-li v úvahu dohodu o "posílení" tzv. Bosensko chorvatské federac e, nebylo de facto v Daytonu dohodnuto nic. I když se o víkendu očekával údajn ě zlom v jednáních ve prospěch mírového ukončení válečného konfliktu. Naopak s e zdá, že se snad konečně americký ministr obrany William PERRY dohodl v polov ině minulého týdne se svým ruským protějškem Pavlem GRAČOVEM na účasti ruských ozbrojených jednotek v Bosně a na celkovém statutu oněch mírových mnohonárodn ích ochranných sil Severoatlantické aliance: Operaci by měl velet americký gen erál a vrchní velitel NATO v Evropě George JOULWAN, jeho zástupcem se stanee R us, který bude rozkazy přebírat osobně a svým jménem je předávat ruským jednot kám: Joulwan přitom nemá vystupovat z pozice velitele Severoatlantické aliance , ale amerického generála, čímž prý dohoda "zachovává jednotu velení, nevyžadu je však, aby ruské jednotky byly pod velením NATO..."
SVĚT KOLEM NÁS
Obecně se dá konstatovat, že vedle již výše zmíněných událostí dominovaly dvě věci: Stále se rozrůstající "politická" krize Severoatlantické aliance a přede vším pak brutální vražda izraelského ministerského předsedy Jicchaka RABINA. Z ejména tahle poslední záležitost vzrušila světové veřejné mínění v uplynulém t ýdnu na maximum. A to nejen kvůli pohřbu, na němž se v pondělí 6. listopadu se šlo v Tel Avivu 44 presidentů, králů a šéfů vlád, kteří přijeli, aby vyjádřili úctu zesnulému a demonstrovali svou podporu márovému procesu na Předním výcho dě. Policie totiž nabývá přesvědčení, že nešlo o individuální akci jednoho ate ntátníka, ale že se jednalo o rozsáhlé spiknutí, zatím bylo zatčeno do soboty 11. listopadu šest podezřelých. Navíc velkou pozornost také v této souvislosti upoutal palestinský vůdce Jásir ARAFAT: Ten pár dní po pohřbu překvapivě tajn ě navštívil v Tel Avivu vdovu po zavražděném Jicchaku Rabinovi, aby jí kondolo val a vyjádřil tak dohodu dotáhnout jednání o mírovém uspořádání regionu do ko nce.
(A uvedená už krize v Severoatlantické alianci? Původně zdánlivě bezproblémově vyřešená otázka nového jmenování generálního tajemníka NATO se v polovině min ulého týdne rozrostla do dost obtížného problému, před mímž teď tato vojenská organizace stojí. Totiž, přes většinovou podporu členských států NATO Spojené státy poněkud překvapivě odmítly souhlasit s nominací holandského expremiéra R uuda LUBBERSE do funkce generálního tajemníka: Prý proto, že nemá žádné vojens ké a zahraničně politické zkušenosti, nikdy nebyl ani ministrem obrany, ani mi nistrem zahraničí. Takže Ruud Lubbers v pátelk 10. listopadu sám od kandidatur y odstoupil. A vedle druhého kandidáta, někdejšího dánského ministra zahraničí Uffe Ellemana JENSENA, který zdaleka všeobecný konsensus nemá, jiný "preteden t" na nejdůležitější politickou funkci v Severoatlantické alianci zatím neexis tuje. A v dohledné době ani existovat asi nebude...)
* * *
Z ostatních událostí, které minulý týden upoutaly, stojí za zmínku postoj nige rijské vojenské vlády, která přes mohutné protesty světového veřejného mínění včetně mnoha hlav států a premiérů nechala popravit nigerijského spisovatele a tamního předního bojovníka za lidská práva Kena SARO-WIWU a dalších osm jeho společníků. Což se kupodivu odrazilo na summitu britského společenství - Commo nwealthu, který probíhal v téže době v novozélandském Aucklandu: Na podnět bri tského premiéra Johna MAJORA a jihoafrického presidenta Nelsona MANDELY Common wealth za tento čin Nigerii nejen odsoudil, ale bylo jí též pozastaveno členst ví. Na druhé straně však většina z 51 členů Britského společenství národů přes ostrý nesouhlas a protest Johna Majora tvrdě kritizovala francouzské jaderné zkoušky v Tichomoří a odsoudila Velkou Británii za podporu, kterou Francii v t éto oblasti diplomaticky poskytuje.
(A jinde? Rozruch udělal například v USA potenciálně vážný kandidát ve volbách příštího roku na úřad presidenta Colin POWELL, který odmítl kandidaturu: Ať u ž jako nezávislý či pod "křídly" republikánů resp. demokratů. Tvrdí se, že pen zionovaného generála černošského původu a někdejšího předsedy sboru náčelníků štábu k onomu kroku donutila manželka. Ve Francii zase, aby se zlepšilo součas né ne zrovna moc dobré image vlády, podal premiér Alain JUPPE do rukou preside nta Jacquese CHIRAKA demisi. Nikoliv proto, že by sám chtěl odstoupit, ale pro to, aby byla umožněna rekonstrukce kabinetu a pár ministrů vyměněno: Údajně pr ý tím prestiž vlády pár měsíců po jejím prvním jmenování stoupne...Konečně, po dle definitivních výsledků ze středy 8. listopadu presidentské volby v Gruzii vyhrál dosavadní president a někdejší sovětský ministr zahraničí Eduard ŠEVARN ADZE, známý coby zastánce úzké spolupráce s Ruskem...)
------------------------------------------------------------ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
------------------------------------------------------------ SMĚREM K ZÁPADU MÁME CO DOHÁNĚT
Kdysi v Evropě platilo heslo "Zlaté české ruce": Bylo tak aktuální, že dokonce v období mezi dvěma světovými válkami se Československo i díky němu vypracova lo, tuším, na osmou pozici mezi ekonomicky nejvyspělejšími státy světa. Jenomž e, to platilo kdysi. Dnes, 57 let od roku 1938 a necelé půlstoletí od bolševic kého převratu, tzv. "Vítězného února", je situace poněkud jiná: Dalo by se říc i, v drtivé většině pro nás velmi nepříjemná. Ostatně, vypovídají o tom dost v ýmluvně statistické údaje, zveřejněné před pár dny v britském týdeníku The Eur opean, jež srovnávají, jak kdo a v které zemi umí v současné době pracovat. (Fanatici práce mají v Evropě prý mírnou převahu nad těmi, kteří dávají předno st zábavě a volnému času. Téměř 38 procent obyvatel "starého kontinentu" se do mnívá, že práce je důležitější, zatímco 32 procent má pocit, že volný čas pro ně znamená víc: Zbývající čtvrtina uvedla, že práce a volný čas jsou pro ně st ejně významné. Z pozice západní Evropy na jedné a středovýchodní Evropy na dru hé straně pak občané zemí bývalého sovětského bloku, včetně někdejší evropské části SSSR, dávají jednoznačně přednost zábavě a volnému času. Mezi nejpracovi tější patří Turci, kterých 57 tvrdí, že práce je pro ně nejdůležitější: S více než 40 procenty následují Norové, Francouzi, Belgičané, Španělé, Švédové, Něm ci, Irové... Bohužel, pouze 10 procent Čechů, což znamená nejméně v Evropě, pa k tvrdilo, že práce je pro ně důležitější, čili preferovalo ji před zábavou... )
* * *
Suma sumárum, zveřejněná čísla ukazují, kamže to v Evropě patříme, když nejen Poláci či Maďaři, ale i takoví Bulhaři, Rumuni, Slovinci, Srbové, Chorvati, Bě lorusové, Ukrajinci a Rusové jsou na pomyslném "pracovním žebříčku" před námi. Vlastně, nebýt toho, že naše ekonomika zůstala II. světovou válkou téměř nedo tčena a že dalších padesát let tenhle stát čerpal z dědictví komunisty tolik z avrhovaného kapitalismu, bylo by československé, a dnes tedy české hospodářstv í, v porovnání s pracovní morálkou zřejmě mnohem víc rozvrácené než v zemích n ěkdejšího Sovětského svazu.
(Logicky se pak nabízí otázka, zdali Západ, bez ohledu na zmíněné statistiky, tohle všechno ví. Asi ano, protože mizerná pracovní morálka, nechuť pracovat v ůbec a snaha vydělávat peníze jiným způsobem než poctivou prací, je v České re publice vidět téměř na každém kroku: Stačí se podívat do "zbytku" tzv. státníc h podniků, ale též na většinu novodobých podnikatelů, na úroveň služeb, stravo vání a pohostinství, stavebnictví... Všude tam ve své většině převažuje "zlato kopectví". A že na rozdíl od ostatní Evropy nezaměstnanost tady téměř neexistu je? Kdyby byli lidé odměňování skutečně pouze za poctivou a kvalitní práci, mě li bychom bez práce hodně přes 25 procent zaměstnané populace. Je zajímavé, že tohle premiér Klaus neví a hlásí do světa cosi, čemu jen málokdo věří. A on s ám asi taky ne...)
(fakta a události ze zahraničí připravil)
Jiří F, PILOUS