--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0005/047 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ Lze říci, že oproti minulému týdnu se mnohé, zdánlivě neřešitelné věci, změnil y, či alespoň daly do pohybu: Alespoň zdánlivě. Například jednání s americkém Daytonu dodspívají k závěrerčnému stadiu, i když, zdá se, krize na Balkáně zat ím zdaleka nebude zdárně vyřešena. Kupodivu, jako by vzhledem k blížícím se ru ským parlamentním volbám málem "z mrtvých" vstal také president Bioris Jelcin. .. Na druhé straně ale zase došlo k vyostření konfliktu v Čečensku. A v USA se díky sporům mezi presidentem Billem Clintonem a republikánskými členy Kongres u zastavila činnost prakticky celé federální administrativy včetně amerických zastupitelských úřadů v cizině. A to už nehovoříme o dost "zvláštní" situaci v našem nejbližším sousedství, na Slovensku případně o německé sociální demokra cii, kde "vnitrostranickým" minipučem delegáti celostátní konference smetli do savadního předsedu Rudolfa Scharpinga. Nebo o překvapivých výsledcích presiden tských voleb v Polsku či o Severoatlantické alianci, jež stále není schopna se dohodnout na jednotném kandidátovi na uvolněný post generálního tajemníka NAT O...
Ale, tak jako tradičně už, věnujme se v našem pravidelném týdenním přehledu ne jprve situaci v Rusku. Ta je totiž už tradičně vlastně jakýmsi barometrem, kte rý v poslední době určuje základní trendy evropského, potažmo světového vývoje . Například takový president Boris JELCIN. Oficiálně je stále nemocen a nadále pobývá na státní klinice v Moskvě, jinak ale "vesele" úřaduje, dokonce ve slu šivém společenském "oblečku" pořádá v nemocnici tiskové konference. Inu, je př ed parlamentními volbami, takže se nemůže na veřejnosti moc presentovat jeho a lkoholismus: Na druhé straně však jisté "zákulisní" mocenské kruhy by Jelcinov ou absencí v současném politickém dění ztratily své zázemí a jeho "nezasahován ím" do předvolebního boje by mohly dokonce přijít i o svůj nejen současný, ale též budoucí vliv.
(A že předvolební boj v Rusku skutečně nabývá na ostrosti, dokazuje třeba před několika dny zveřejněný rozhovor italského listu La Republica s generálem Ale xandrem LEBEDĚM, dnes šéfem strany Kongres ruských občin a horkým kandidátem n a křeslo presidenta v červnových volbách příštího roku. Tato strana je v předv olebním průzkumu s 15 procenty preferencí zatím na prvním místě, podle Lebedě nevylučuje povolební koalici ani s komunisty, ani s Žirinovským. Možná i proto má vyhraněné názory na Severoatlantickou alianci a Evropu vůbec: "Kdyby se NA TO rozhodlo skutečně se přiblížit k našim hranicím," říká Alexander Lebeď, "vz nikne nebezpečí třetí světové války..." A předseda Liberálních demokratů Vladi mir ŽIRINOVSKIJ se v rámci předvolebního boje zase v pátek 17. listopadu vyjád řil v Moskvě neobvykle ostře na téma České republiky: "Budete se omlouvat česk ému národu, který jste již dnes vydali do rukou německého imperialismu... Za d eset let mi již nebude pokládat otázky český novinář, ale německý, který přije de z Prahy , bude se ptát německy a já mu německy odpovím... České pivo se brz y nebude jmenovat plzeňské, ale bavorské či mnichovské...", tvrdí Žirinovskij. Přítomné novináře na tiskové konferenci označil za lháře, část ruského tisku prý za zaprodance CIA, Mosadu, britské, francouzské, japonské, čínské a jiných rozvědkek, své politické protivníky včetně Jegora GAJDARAA Grigorije JAVLINSK ÉHO považuje pak za "duševně choré"...)
* * *
V poslední době tak trochu sdělovací prostředky zasunovaly do ústraní problém Čečenska, minulý týden se však začalo znovu intenzívně střílet i tam. Ve střed u 15. listopadu bylo zabito 6 ruských vojáků a 9 jich ztrpělo zranění při útoc ích čečenských bojovníků: Od minulého pondělka to už je 9 mrtvých a 15 raněnýc h Rusů při celkem 21 útocích na pozice ruských vojsk v Čečensku a jeho hlavním městě Grozném. Naopak ve čtvrtek 16. listopadu mělo být zase při střetu s rus kými silami v Grozném zabito 16 čečenských bojovníků. Přitom vlastně už nejmén ě měsíc mírové rozhovory v této malé zakavkazké zemi vinou neochoty Rusů odtud odejít, stagnují. A brzkému konání všeobecných volbeb v Čečensku nikdo také n evěří: Jejich podmínka, totiž odchod ruských vojsk ze země, je, zdá se, ze str any Moskvy trvale neakceptovatelná.
Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
Tady lze říci, že se s mezinárodní aktivitou České republiky jakoby najednou " roztrhl" minulý týden "pytel". Už ve středu totiž premiér vykonal "bleskovou" jednodenní návštěvu Paříže, kde jednal jak se svým francouzským protějškem Ala inem JUPPEM, tak i s presidentem Jacquesem CHIRAKEM. "Chirac mě ujistil," řekl Klaus, "že Francie je jednoznačně pro rozšíření Evropské unie - NATO - i když se někdy z některých vystoupení a zpráv zdá, že tomu tak není..." Navíc prý f rancouzský president Českou republiku považuje za prvořadého kandidáta do obou těchto institucí. A premiér Alain Juppe? Ten k tomu měl dodat, že začlenění n aší země do NATO je politický proces, který by měl následovat po integraci do Evropské unie. Rusko podle něho pak nemá právo veta, ale na připomínky Moskvy je nutno brát zřetel.
(Francouzská strana měla pak vyjádřit zájem, aby se v České republice uskutečn ily některé projekty tamních firem, především v oblasti energetiky a komunikac í. Navíc se Václav Klaus setkal též s generálním tajemníkem Organizace pro hos podářskou spolupráci a rozvoj - OECD - Jeanem-Claudem PAYENEM, který podle pre miéra "údajně" vyjádřil přání, aby český parlament ratifikoval v prosinci přís lušný dokument konvence OECD a aby ho vláda do Paříže předala ještě v průběhu téhož měsíce. Svou návštěvu v Paříži ukončil Václav Klaus přednáškou ve Franco uzském ústavu pro mezinárodní vztahy na téma Česká republika, její transformac e a Evropa...)
* * *
Ve středu 14. listopadu pak probíhalo v Madridu jednání Rady Západoevropské un ie, což je de facto jediná evropská organizace s pravomocemi v bezpečnostní ob lasti. Jednání se vedle deseti členských zemí účastnila i Česká republika, kte rá má statut přidruženého člena, a to v zastoupení ministra obrany Viléma HOLÁ NĚ a prvního náměstka ministra zahraničí Vladimíra VONDRY. Oba naši představit elé také při této souvislosti oznámili, že Česká republika je připravena vysla t bojovou jednotku v síle 700 až 1000 mužů do Bosny coby součást mezinárodní m írové mise NATO: Což bylo kvitováno s povděkem a koncem minulého týdne už na t o například reagovala i Velká Británie, která naší jednotce nabídla účast ve s vých vojenských silách, zřejmě v kanadské brigádě. Podle posledních propočtů b y roční pobyt oněch 700 až 1000 mužů včetně vycvičení a výzbroje neměl stát ví c než dvě miliardy korun.
(Konečně, v průběhu minulého týdne též pobýval v Praze náměstek ruského minist erského předsedy Jurij JAROV: Návštěva měla za cíl projednat záležitosti, týka jící se dlouhodobého dluhu Ruska vůči České republice, který k současné době č iní na 3,5 miliardy dolarů. Po setkání s našimi vedoucími představiteli byla v rámci umořování onoho dluhu dohodnuta dodávka zboží asi za 130 miliónů dolarů , pro dalších 70 miliónů se zatím hledají partneři a odpovídající sortiment zb oží. U zbytku dluhu ruská strana navrhuje jeho kapitalizaci formou akcií šesti atraktivních ruských podniků. Vicepremiér Jarov pak podepsal s ministrem fina ncí Ivanem KOČÁRÍKEM smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému ú niku v oboru daně z příjmu a majetku: Týž den byl také podepsán i program věde ckotechnické spolupráce mezi oběma zeměmi... Mimo to na víkendovém kongresu Ob čanské demokratické strany v Hradci Královém došlo k důvěrným jednáním premiér a Václava KLAUSE, ministra zahraničí Josefa ZIELENCE a předsedy zahraničního v ýboru Parlamentu Jiřího PAYNA s mluvčím poslanecké frakce CDU/CSU Karlem LAMER SEM o českoněmeckých vztazích a otázkách společné dvoustranné deklarace či Evr opské unii a NATO...)
UDÁLOSTI Z "BLÍZKÉHO" ZAHRANIČÍ
Lze říci, že tady, v téhle oblasti, se toho za poslední týden "semlelo" víc ne ž dost. Zejména v Polsku a Německu. V tom druhém případě dokonce s velkým přek vapením: Na mimořádném sjezdu opozičních sociálních demokratů, který se v druh é polovině minulého týdne konal v Mannheimu, došlo doslova a do písmene k "pal ácové revoluci". Předseda strany Rudolf Scharping, který se stále více v uplyn ulých měsících potýkal s kritikou své politiky, byl totiž neočekávaně svržen z e svého postu a místo něj drtivou většinou delegáti zvolili sárského zemského premiéra Oskara LAFONTIANA. K velké nespokojenosti současné vládnoucí německé koalice, protože nový předseda je podstatně obratnější, tvrdší a nepříjemnější protivník než ten předešlý. Navíc prý tíhne spíše k levici, což může znamenat budoucí vytvoření bloku sociálních demokratů, Zelených a postkomunistické výc hodoněmecké Strany demokratické levice.
(Zajímavé jsou však v této souvislosti i jiné věci. Například fakt, že Scharpi ng, který ještě donedávna jezdil často do České republiky a propagoval zde i n a půdě Spolkového sněmu česko německé sblížení, znenadání na sjezdu sociálních demokratů se zachoval v podstatě obráceně: Vedle opatrnosti v posuzování zmín ěné otázky se pak navíc postavil i proti zahraničním dělníkům, mimo jiné též Č echům: "My nesmíme být lacinější než například Češi, my musíme být lepší, dosl ova prohlásil Rudolf Scharping...)
* * *
V Polsku měli uplynulou neděli poněkud jiné starosti. Ve druhém kole totiž vol ili svého nového presidenta: Stáli proti sobě Aleksander KWASNIEWSKI, který v prvním kole zvítězil s 35,11 procenty hlasů, a dosavadní president Lech WALESA s 33,11 procenty. V neděli 19. listopadu však nešlo ani tak o dva soupeřící k andidáty, jako spíš o zcela rozdílné politické směry. Na straně Kwasniewského stáli postkomunisté s výrazně neokomunistickými rysy, na druhé straně, tedy za legendárním vůdcem Solidarity Lechem Walesou, pravice a všechny politické síl y, vzniklé z někdejší Solidarity, která koncem osmdesátých let smetla poslední komunisytickou vládu presidenta generála Jaruzelského a premiérů Rakowského a Messnera. Přes původní optimistické prognózy z průběhu voleb však nakonec Lec h Walesa a pravice či celá Solidarita utrpěli porážku: Alexander Kwasniewski p odle neoficiálních výsledků z pondělka 20. listopadu obdržel 51,7 procenta hla sů, Lech Walesa pak jen 48,27 procenta. Polsko tedy budce mít zhruba do konce tohoto století nejen parlament s komunistickou většinou, ale též komunistickou vládu, a od tohoto týdne také komunistického presidenta. Ale o tom, resp. o e ventuálních následcích horzící koncentrace moci v postkomunistických rukou pro Polsko a etřední Evropu, podrobněji v komentáři na straně 32 Necenzurovaných novin.
(Volby naopak očekávají v Rakousku, a to už 17. prosince. A lze říci, že se ta m necelý měsíc před jejich konáním "bojuje" vskutku naplno. Například z hledis ka zemědělské politiky vlády, jež je po vstupu Rakouska do Evropské unie stále více terčem kritiky zemědělců. Což se projevilo minulý týden mnohatisícovými zemědělskými demonstracemi proti sociálním demokratům a také v posledním předv olebním zasedání rakouského parlamentu: Tam protivníci kancléře Franze Wranitz kého, lidovci, prosadili za podpory ultrapravicových Svobodných a Zelených kon troverzní zákon o zemědělských subvencích. Na rozdíl od sociálních demokratů, kteří prosazovali rozdělení subvencí jen chudším zemědělcům, zákon stanoví tzv . celoplošné dotace. Takže, zdá se, že před volbami začíná být v Rakousku hork o, možná ve stejné intenzitě či dokonce "tepleji",než ještě do neděle minulého týdne bylo v sousedním Polsku...)
BALKÁNSKÁ KRIZE
Zdá se, že ani v téhle oblasti, přes do nedávna ještě optimistické předpovědi, zdaleka dosud není jasno, jak dál. Jistě, už více než dva týdny probíhají mír ové rozhovory tří "postjugoslávských" presidentů na americké vojenské základně v Daytonu, zatím však spíše s "bombastickými" předpověďmi, ovšem efektem témě ř minimálním. Snad jen pouze Chorvatsko bylo uspokojeno a de facto získalo pra kticky vše: Dohoda uzavřená před několika dny mezi chorvatským a srbským presi dentem Franjo TUDJMANEM a Slobodanem MILOŠEVIČEM mu zaručuje pokojnou cestou i ntegrovat pod svou svrchovanost i zbytek území, tedy východní Slavonii. Vlastn ě, tvrdí se, že v celém balkánském konfliktu Srbsko svůj sen o sjednocení proh rálo a naopak vítězem se stalo Chorvatsko. A to už prakticky na dalším jednání zájem nemá, takže podle posledních informací z ranních hodin dne 20. listopad u může schůzka v Daytonu skončit bez jakýchkoliv dalších dohod.
(A Bosna? tam se situace spíš ještě víc zkomplikovala. Zejména poté, co americ ký Kongres přijal koncem minulého týdne zákon, podle něhož výlučné právo rozho dovat o nasazení vojenských sil USA v zemích bývalé Jugoslávie má do budoucna nikoliv president, ale on. President Bill CLINTON sice použije právo "veta", a le... Všechny zúčasněné strany na mírových jednáních v Daytonu se vzápětí na t o nechaly slyšet, že pokud USA do regionu nevyšlou svá vojska, nebude žádná mí rová smlouva podepsaná a tudíž jakákoliv mírová mise NATO nepřipadá v úvahu. Z dali si to Kongres uvědomí či nikoliv, uvidíme. V každém případě, situace se s píše komplikuje, a to teď už nikoliv jen díky Rusku...)
* * *
Ostatně, komplikace nastávají také v jiném slova smyslu. Mezinárodní soud v Ha agu, ustavený na stíhání válečných zločinů v bývalé Jugoslávii, potvrdil obvin ění ze spáchání oněch zločinů pro srbsko bosenské vůdce Radovana KARADŽIČE a g enerála Radko MLADIČE. A někteří členové tribunálu pohrozili, že pokud bude sv ětové společenství s těmito dvěma lidmi jednat, odstoupí. Navíc byli z válečný ch zločinů obviněni další, například vysocí vojenští činitelé Chorvatska a tzv . bosenských Chorvatů. Což podle předních zahraničně politických komentátorů s větového tisku může také dost vážně narušit probíhající mírové rozhovory: Chor vatsko totiž o jakémkoliv obvinění odmítá vůbec diskutovat.
SVĚT KOLEM NÁS
Problémy, které poslední dobou zaujímaly ve světě prvořadé místo, zdá se, neus toupily: Spíš naopak, přibyly k nim další. Například krize, která vznikla v US A mezi presidentem či jeho administrativou na jedné straně a Kongresem na stra ně druhé. Ten totiž neschválil vládou navrhovaný federální rozpočet, vlastně j ej tak "překopal", že Bill Clinton jej musel vetovat. A o co že v něm šlo? Pre sident navrhoval odstranění deficitu rozpočtu během sedmi let, Kongres naopak "spěchá" a určil lhůtu pouze pětiletou. Ovšem za předpokladu výrazného snížení sociálních a zdravotních programů Spojených států. Takže, od poloviny minuléh o týdne je de facto státní administrativa USA bez financí: Žádný z centrálních úřadů prakticky nepracuje, zavřena jsou muzea, národní parky, nejméně 800.000 federálních úředníků je na nucené neplacené dovolené, v podstatě pak nefunguj í ani severoamerická velvyslanectví. A zdá se, že krize nebude jen tak lehce v yřešena. Začíná už totiž předvolební boj a Clinton coby demokratický president svým veta antisociálnímu postoji republikány ovládanému Kongresu záskal kupod ivu nebývalé sympatie tamní veřejnosti.
(Další krizový moment se týká už několik týdnů situace v NATO. Stále totiž nen í znám definitivní a jednohlasný kandidát na post generálního tajemníka této o rganizace. Poté, co USA odmítly evropskými členy Severoatlantické aliance podp orovaného někdejšího nizozemského premiéra Ruuda LUBBERSE, zbylý "pretendent", bývalý dánský ministr zahraničí Uffe Elleman JENSEN nezískal zase podporu Pař íže, která má Dánsku za zlé jeho tvrdou kritiku francouzských jaderných pokusů v Tichomoří. Zda situaci uklidní nový, zatím ještě neoficiální kandidát, souč asný španělský ministr zahraničí Javier SOLANA, ví Bůh. USA už však daly najev o, že by proti němu námitky neměly, i když Španělsko není členem vojenské část i Severoatlantické aliance. A ostatní evropští členové NATO se rovněž nestaví odmítavě...)
* * *
Z dalších událostí stojí za to připomenout ještě presidentské volby v Alžírsku , kde ve čtvrtek 16. listopadu, přes teroristické hrozby fundamentalistické Is lámské fronty spásy, s převahou vyhrál dosavadní president Lamín ZIRUÁL. Teror isté se naopak předvedli v pákistánském Islámábádu, kde v neděli 19. listopadu spáchali atentát na egyptské velvyslanectví: Celkem 15 lidí bylo zabito,, bud ova zastupitelského úřadu více než ze dvou třetin neexistuje, k odpovědnosti s e přihlásila nejsilnější egyptská muslimská fundamentalistická organizace Gamá al-Islámíja. A v samotném Egyptu v sobotu večer skupina extrémistů z téže org anizace zaútočila na vlak s turisty jedoucí z Asuánu do Káhiry, zabila při tom jednoho člověka, několik pak dalších zranila.
(Doznívají též ohlasy na nedávný smrtící atentát na izraelského premiéra Jacch ika RABINA. Sestavením vlády president pověřil dosavadního "zastupujícího" min isterského předsedy a ministra zahraničí Šimona PERESE, pokračuje i intenzívní vyšetřování: To stále více prokazuje, že šlo o organizované spiknutí izraelsk ých extrémních skupin, před speciální komisí se ocitli také představitelé tamn í tajné služby Šin Bet pro podezřwení, že ačkoliv měli k dispozici signály o c hystané akci, neučinili nic, aby jí zabránili...)
------------------------------------------------------------ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
------------------------------------------------------------ BALKÁNSKÁ KRIZE: ZAČÁTEK KONCE?
Jak již bylo řečeno v předešlém textu, přes původní, celkem příznivé prognózy, je situace na území bývalé Jugoslávie nadále spíše pesimistická: V americkém Daytonu se sice, dokonce za osobní angažovanosti amerického ministra zahraničí Warrena Christophera, horečně jedná, výsledek se však zdá být dost problemati cký. Nikoliv proto, že by se západní Evropa nedokázala dohodnout, resp. že by Rusko, tak jako tradičně už dřív, kladlo podmínky či komplikovalo uzavření bud oucích mírových dohod. Překážkou úspěšného dokončení mírových rozhovorů jsou k upodivu tentokráte sami Američané: Tedy země, která ona jednání přímo iniciova la.
(Kongres, přesněji jeho Sněmovna reprezentantů, totiž odsouhlasila kontroverzn í zákon, podle něhož odnímá presidentu USA pravomoc vyslat do Bosny byť jediné ho vojáka bez svého souhlasu. A naopak bosenský president Alija IZETBEKOVIČ, z a tichého souhlasu srbského Slobodana MILOŠEVIČE a chorvatského Franjo TUDJMAN A, mírovou vojenskou misi NATO bez americké účasti důrazně neguje. A zdá se, ž e ani spojenci USA ze Severoatlantické unie nehnou prstem, pokud americký Kong res své stanoviso, de facto nepovolit účast svých ozbrojených sil na Balkáně, nezmění. A ten v rámci prestižního boje s presidentem ustoupí těžko...) * * *
Jestliže postoje severoamerických zákonodárců jsou z celosvětového hlediska ne přijatelné, lze naopak pochopit stanoviska zbytku NATO a hlavně představitelů tzv. postjugoslávských států, o něž v Daytonu jde především. Především Chorvat ska, které de facto v současné době získalo všechno, co potřebovalo. A vlastně , z tohoto důvodu "nepřímo" vítá kontroverzní stanovisko severoamerického Kong resu: Jako jediné totiž daytonskými jednáními získalo vše, co potřebovalo. Má pod kontrolou veškeré své území, podařilo se mu prakticky pokořit mezinárodním i sankcemi zdeptané Srbsko a bez účasti mírových sil v Bosně existuje reálná n aděje, že nakonec bude realizován i někdejší Tjudmanův plán a Bosnu si obě zem ě rozdělí mezi sebe.
(Těžko říci, zda tohle právě americkým poslancům vyhovuje. I když, kdo ví, záp adní Evropa, zdá se, ani tak moc protestovat nebude. A Rusko, podporující "bra trské" Srby, zřejmě rovněž ne: Bez konfliktu mezinárodního charakteru se vlast ně, k všeobecné spokojenosti všech zúčastněných, problém vyřeší sám. A že přes tane existovat nějaká Bosna? Kdo se nad tím "post ex" pozastaví? Jenomže, vzni ká tady jistý precedens. Za rok, za dva, za tři, se bude jednat o rozšíření Se veroatlantické aliance o některé státy střední Evropy. Je to sice málo pravděp odobné, ale třeba dokonce i se souhlasem Ruska. A Kongres USA mající právě kon flikt s presidentem, prostě jen tak, na truc, nedá souhlas. Ostatně, co je mu vlastně do Evropy a jejích problémů. Že je to "plácání do větru"? Omyl. Minulý týden páni američtí poslanci dokázali, že jsou schopni všeho. I tohodle toho. ..)
(fakta a události ze zahraničí připravil)
Jiří F. PILOUS