--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Šest let poté
Zdroj: NN Ročník........: 0005/047 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Šest let poté U sochy svatého Václava, se 7. listopadu 1995 sešlo několik desítek "mladých" komunistů, jejichž věkový průměr se pohyboval okolo sedmdesáti let a které na oslavu výročí VŘSR svolal jakýsi Svaz komunistické mládeže. Nebýt malého počtu účastníků oslavy "Velké říjnové" (cca 200), musela každého normálního člověka napadnout myšlenka zda bdí či sní. Oslavné výroky o velkém Vladimíru Uljanovo vi, Josefu Visarionovičovi a dalších velkých synech komunistické minulosti a p řítomnosti, byly společně s dalšími proklamacemi o konečném vítězství komunism u vyslovovány zcela bez jakýchkoliv problémů na veřejnosti. Účastníci manifest ace je občas doplnili zpěvem častušek a s náhodnými a nechápavými přihlížející mi se rozloučili svoji "meždunarodnojou" hymnou - Internacionálou. Celý, déle jak hodinu trvající akt se obešel bez jakéhokoliv zájmu policejních složek, a to i přesto, že se konal v místech, na nichž podle oficiálních prok lamací, nelze bez řádného ohlášení, zajištění pořádku a bezpečnosti žádné shro mažďovací akce konat.

A tak jsme byly svědky toho, že zatímco v den státního svátku - 28.října, prob íhala u sochy sv.Václava přehlídka represivních sil, složených z Blažkových a Tomáškových mužů, tak za necelé dva týdny si všechny policejní složky vybíraly zasloužené náhradní volno.

(Prostý občan, který chtěl 28. října položit kytičku k pomníku sv. Václava, by l nucen projít kordonem "Blažkových" městských strážníků, stojících za kovovým i zátarasy, které si většina z nás tak dobře pamatuje z předlistopadových demo nstrací. A to ještě v záloze čekala horda "Tomáškových" zásahových policejních jednotek, která si v průběhu odpoledne demonstrativně několikrát odzkoušela n ástup na případný zásah.)

DESET DNÍ POTÉ

Nic takového však nehrozilo našim nesmrtelným komunistům o deset dní později, na již zmiňovaných oslavách VŘSR. Vždyť by se také zřejmě jen ztěží našel poli cejní důstojník, který by proti svým, stejně ideově smýšlejícím soudruhům a so udružkám, poslal své jednotky.

Zcela oprávněně jsem očekával, že po této ostudné nečinnosti policejních slože k při komunistickém shromáždění, na němž hojně docházelo k porušování zákona, hovořícím zcela jasně o zákazu propagace hnutí, směřujícího k potlačení lidský ch práv a svobod, dojde k personálním změnám na předních policejních postech, a to nejen její pražské součásti. Pochopitelně jak jinak, nic se nestalo. Káze ňské tresty, odvolávání z funkcí, prostě nic.

DALŠÍCH DESET DNÍ POTÉ

Zatímco v Praze, na václavském Václaváku pokojně a bez jakéhokoliv postihu por ušovali dosud platné zákony komunističtí důchodci a mládežníci, stali jsme se po dalších deseti dnech svědky téměř neuvěřitelného. V blízkosti Ústavního sou du v Brně, rozvinuli 17. listopadu t.r. tři naši spoluobčané - Jan Honer, Lumí r Šimeček a Jiří Wonka transparent s heslem - STOP KOMUNISMU V PRÁVNÍM STÁTĚ. Šest let po masakru na pražské Národní třídě, dochází před budovou Ústavního s oudu v Brně k obdobnému zásahu, tentokráte však již ne komunistického Sboru Ná rodní Bezpečnosti, ale neokomunistické policie. Terčem jejich útoku se stali n aši spoluobčané, kteří si "dovolili" v den šestého výročí Listopadu 1989, přip omenout jeho základní myšlenku - STOP KOMUNISMU.

Díky brněnskému štábu TV NOVA a redaktorce Renatě Bernardy jsme měli možnost s hlédnout tuto zlovolnou nehoráznost na televizních obrazovkách. Při té příleži tosti jsme měli také možnost se z úst zasahujícího esenbáka dozvědět důvod zás ahu, podle nějž se nemůže ve vzdálenosti 100 metrů od Ústavního soudu shromažď ovat ani jednotlivec ?! Tento účelový výrok policejního důstojníka nelze snad ani slušně komentovat. (Podobné omezení v zákoně o Ústavním soudu skutečně sto jí, ale v tom případě se nabízí otázka, zda při podobném výkladu zákona, jaké nám předvedl na televizní obrazovce soudruh policista lze vůbec kolem této bud ovy procházet.)

ALARMUJÍCÍ UDÁLOST

Skutečností, a to velice smutnou a alarmující je, že tři naši spoluobčané, kte ří si pokojně připomněli výročí 17. listopadu, byli za použití hrubého násilí zajištěni a převezeni na oddělení brněnské policie. Nezbývá než čekat, jak se s tímto brutálním zásahem vyrovná jediný politicky odpovědný představitel rezo rtu, ministr vnitra Jan Ruml. Vzhledem k tomu, že ani při předcházejícím brutá lním zásahu policistů, proti občanům nenásilně protestujících proti komunistic ké demonstraci ve Vyškově, namířené proti vojenskému cvičení NATO, nebyly učin ěny ze strany ministerstva žádná opatření, lze důvodně předpokládat, že i tent okrát se bude vše odvíjet ve stejných intencích.

VÝZNAMNÉ BOLŠEVICKÉ VÍTĚZSTVÍ

Při povrchní analýze některých policejních akcí nemůže proto nikoho překvapit to, co se odehrálo tuto sobotu v Brně (17.listopadu). Po šesti letech se ve st ejný den na jiném místě republiky zopakovala pražská Národní a je zcela jedno, že počet zasahujících a masakrovaných nedosáhl tak vysokého počtu jako tehdy před šesti lety.

Skutečnost, že by byl persekuován byť jen jeden občan, za projevy nevole a nes ouhlasu s více než častou veřejnou prezentací komunistických proklamací, nás m usí vést nutně k položení otázky. Čím že se provinil, když údajně stejné názor y a myšlenky zastává naše pravicová vládní koalice.

Při této povrchní analýze však dospějeme k podstatně závažnějšímu poznatku. Ja k známo, bylo hlavně v posledních dvou letech zadrženo poměrně velké množství osob, které se snažily nenásilně narušit veřejné komunistické dýchánky, na nic hž docházelo k neustálému porušování zákona, jímž se zakazuje propagace uskupe ní, která směřují k potlačení lidských práv a svobod. Mezi němi má u nás nezpo chybnitelně prioritní postavení právě KSČ (KSČM), což dosvědčují výroky jejích významných představitelů.

Do dnešního dne nebyl nikdo z účastníků těchto komunistických dýchánků policií zadržen, natož pak trestně stíhán, a to i přesto, že mimo porušování zmiňovan ého zákona, velice často hrubě, v některých případech dokonce i fyzicky napada li své oponenty. Je dostatečně známo, že ke ztrestání narušitelů komunistickýc h dýchánků poměrně často přispěla policie a to v mnoha případech dokonce takov ým způsobem, že "delikvent - narušitel" musel vyhledat následně lékařské ošetř ení.

Stejně tak nebyl do dnešního dne trestně stíhán žádný z komunistických předáků , za své téměř každodenní výpady a prohlášení na adresu společnosti, která se od jejich zločinné ideologie distancuje a snaží se na čtyřicet let totality co nejdříve zapomenout a napravit nesmírné, hlavně pak morální škody, které komu nistický režim napáchal.

Je také dostatečně známo, kolik našich spoluobčanů stanulo doposud před soudem , pro tzv. verbální (slovní) útok na veřejného činitele. Nejčastější urážkou p ro naše staronové veřejné činitele je zcela jistě ta, v níž je zmínka o jejich stranické příslušnosti ke KSČ. Nikoho z kompetentních představitelů rezortu s pravedlnosti a vnitra doposud nezarazilo, že tato flagrantní obvinění mají pom ěrně značný úspěch a jsou velice "precizně" a promptně policejními a justičním i orgány v neprospěch žalovaných zpracovávány. Tento částečný výčet rozporupln ého dění ve společnosti, je dostatečným argumentem k zamyšlení. Kdo je za tento neutěšený stav zodpovědný ? Většinu ze čtenářů napadne, že pol icajti, policejní vyšetřovatelé, státní zástupci a soudci. Důvodem k takovému závěru zřejmě bude skutečnost, že se jedná vesměs o příslušníky předlistopadov ých zločineckých institucí, ve kterých bylo základním předpokladem pro zařazen í členství v KSČ. Rozůzlení je však třeba hledat i jinde. Na prvním místě nese veškerou zodpovědnost za tento neutěšený a neprávní stav politický představit el, jemuž byl rezort po volbách svěřen a jestli se nemýlím, nejedná se o člena KSČM a nebo podobného stranického uskupení, ale o představitele té údajně jed iné správné pravicové strany.

******

Půl roku po volbách (1992), krátce po svém nástupu do funkce, odvolal ministr Ruml po zásahu policie proti demonstrantům při Velké pardubické, krajského a o kresního ředitele a následně pak i ředitele své Inspekce.

Půl roku před volbami (1996), by měl ministr Ruml učinit podobné kroky, neboť to co se odehrálo 17.listopadu v Brně, několikanásobně předčilo někdejší "dost ihové" selhání.

Přemysl Vachalovský