--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Volební komise postaru ?
Zdroj: NN Ročník........: 0005/048 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

VOLEBNÍ KOMISE PO STARU? Od nového volebního zákona očekával leckdo ledasco. Vládní koalice prosadila k auce, čímž dosáhla jí vytouženého omezení počtu kandidujících subjektů způsobe m jí nejčastěji propagovaným. Vnesla do volebního zákonodárství zákony trhu a tím učinila z voleb tržnici.

Ti, kdož zasedali ve volebních komisích pro volby v letech 1990 a 1992, nebo a lespoň někteří z nich, očekávali změny těch ustanoveních volebního zákona, jež se týkají volebních komisí. Některé návrhy pocházející z vlády, či z vládní k oalice předpokládaly i radikální změnu ustavování zejména Ústřední volební kom ise, která se měla skládat z pánů ministrů. O totmo problému bylo již v NN psá no. Jeho průhedná až bezostyšná myšlenka zbyrokratizovat tento volební orgán s e však v novém volební zákonu naštěstí neujala. Zákonodárce se bohužel nedokáz al vyrovnat se zkušenostmi z voleb minulých, takže institut volebních komisí v novém volebním zákoně přílišných změn nedoznal.

Na příkladu posuzování LSU Ústřední volební komisí pro volby do České národní rady nyní transformované do Poslanecké sněmovny lze ukázat, jak bylo rozhodová ní Ústřední volební komise svázáno s politickými cíli více, než s dikcí zákona . Již rozpor mezi stanovisky vyslovenými na jedné straně Ústřední volební komi sí České republiky, která LSU posoudila zprvu jako koalici oproti stanovisku Ú střední volební komise federální, která LSU posoudila jako jedinou politickou stranu dává jasně na jevo, že pravomoci volebních komisí byly jaksi mimo zákon y této země. Její členové mohli hlasováním jít až za zdravý rozum, což se stal o například při posuzování dokladů o členské základně nyní již neexistuijící S trany republikánské a národně demokratické jednoty Ústřední volební komisí fed erace.

Jinou stránkou věci bylo rozhodování o protestech a stížnostech podaných Ústře dní volební komisi. Ač byly mnohé z nich oprávněné, rozhodnutí o nich byla zce la bezzubá, zejména v oblasti problematiky vedení volební kampaně. Předkladatelé nového volebního zákona zahodili možnost zapracovat do něho zkuš enosti z činnosti volebních komisí. Jestliže zůstalo Ústřední volební komisi v jejích pravomocech právo dozoru nad dodržováním zákonů a jiných právních před pisů o volbách, jestliže Ústřední volební komise rozhoduje o stížnostech na po stup komisí nižšího stupně, jsou taková její rozhodnutí na jednu stranu k niče mu, budou-li bez odpovídající sankce, na druhou stranu budou nesmyslná tehdy, nebude-li při svém rozhodování Ústřední volební komise vázána literou zákona. Sám způsob vzniku volebních komisí delegací zástupců kandidujících politických stran sice odpovídá demokratickým představám o spravedlivém zastoupení zainte resovaných subjektů, ale neřeší nijak problematiku rozhodování, závaznosti roz hodnutí a vázanosti rozhodnutí zákonem. V každém skutečně demokratickém systém u rozhodují o právních poměrech nezávislé soudy. Pomiňme pro tuto chvíli stav nezávislosti našeho soudnictví jako celku a dojdeme k nutnému závěru, že jedin ým skutečně nezávislým orgánem, který by měl mít právo rozhodovat o sporech vz niklých při volbách, je Volební soud. Takový orgán v některých zemích existuje jako samostatný, ale i jako součást Nejvyššího soudu. Není od věci připomenou t, že na Nejvyšším soudu federálním ležela nevyřízená podání ve věcec LSU a po souzení výše zmíněných dokladů o členské základně SRNDJ až do zániku federace. Nynější náš Nejvyšší soud, sestávající z mnohých soudců Nejvyššího soudu fede race by asi již proto nebyl tím pravým orgán, jež by měl rozhodovat o sporech vzniklých z uplatňování volebního práva. Starého psa totiž, novým kouskům nena učíš.

Chtít nestrannost při rozhodování od zástupců politických stran zainteresovaný ch na výsledku voleb, vytvářejících za tímto účelem pragmatická spojení při hl asování o konkrétní stížnosti je čistá fantasmagorie. Jediným cílem rozhodujíc íh bude, tak jako tomu bylo již ve volbách v roce 1990 a 1992, získat co nejví ce pro tu svoji stranu a poškodit stranu politického konkurenta.

V Praze dne 23. listopadu 1995, pro NN Vladimír Kolář