--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0005/048 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ V americkém Daytonu byl konečně dohodnut dokument o urovnání krize v Bosně a n astolení míru na Balkáně: Tak lze charakterizovat nejdůležitější událost minul ého týdne ve světě. A to přesto, že zdaleka není vše úplně dojednáno. A rovněž tak je "ve hvězdách", zda Kongres USA dá "ve finále" "zelenou" presidentu Bil lu Clintonovi k účasti 20.000 amerických vojáků na nejméně roční mírové misi N ATO v Bosně. A zda bosenští Srbové budou se zmíněnou dohodou souhlasit. Ukonče na však byla prozatím i "vnitroamerická válka" mezi Kongresem a presidentem o tzv. federální rozpočet, naopak dosud stále není znám kandidát všech států NAT O včetně USA na generálního tajemníka této organizace. Není ale ukončeno i vyš etřování vražedného atentátu na izraelského ministerského předsedy Jicchaka Ra bina... Svět ovšem vzrušily také jiné věci: Například následné reakce na výsle dky presidentských voleb v Polsku, pochopitelně, znovu se dostává do popředí e skalace bojů v Čečensku či situace v Rusku, kde se v podstatě tři tádny před p arlamentními volbami siln ě znovu aktivizují armádní kruhy...
Zejména události kolem Čečenska, zdá se, znovu nabírají na intenzitě. Přesněji řečeno odpor Čečenců proti stále trvající okupaci jejich země ruskými vojsky. Například 20. listopadu byl v Grozném spáchán atentát na šéfa Moskvou dosazen é vlády Doka ZAVGAJEVA. A v polovině minulého týdne vzrušila ruské hlavní měst o, celou zemi a vlastně i Evropu zpráva, podle níž byl v moskevském Izmajlovsk ém parku nalezen kontejner s radioaktivním césiem: Místo jeho umístění prozrad il ruské televizi v noci na pátek Šamil BASAJEV, jeden z čečenských polních ve litelů a představitel ozbrojeného křídla čečenského odporu proti Rusům: Šamil Basajev, známý z léta letošního roku, kdy se zmocnil stovek rukojmích v nemocn ici v jihoruském Buďonnovsku, už několikrát pohrozil, že pokud Rusové z Čečens ka neodejdou, rospoutá v Rusku teror, a to i s použitím radioaktivních materiá lů. Událost z kontejnerem prý má být posledním varováním pro Moskvu, aby brala mírové rozhovory vážně. Hlavně však, aby ruská vojska odešla z Čečenska. (Další fakta, jež dokumentují situaci na území bývalého Sovětského svazu, je d ohoda o stahování 32 strategických raket SS-19 schopných nést jaderné nálože. Byly přemístěny z Ukrajiny do Ruska, obdobně začalo i stahování 19 strategický ch bombardérů Tupolev-160 a 25 bombardérů Tupolev-95 MS společně s více než 30 0 raketami...)
* * *
Světovou veřejnost však znepokojují také jiné informace z Ruska. Dne 17. listo padu vstoupila v platnost Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, d ojednaná ještě mezi NATO a Varšavskou smlouvou, a podepsaná v roce 1990. Jenom že, proti její nynější podobě vznáší vážné námitky Rusko přesněji jeho armádní velitelé, údajně s ohledem na změněnou geopolitickou situaci. Zanikla prý už Varšavská smlouva, NATO se chce rozšiřovat směrem na východ, do některých zemí bývalé sovětské zóny, a místo původních 30 signatářů existuje 53 evropských s tátů: "Kdyby ruská armáda přistoupila na původní podmínky smlouvy, nemohla by zaručit bezpečnost země," řekl ministr obrany Pavel GRAČOV. Ustanovení Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě předpokládají, že SSSR, nyní Rusko, by si mohl na své severní a jižní hranici ponechat celkem 700 tanků, 580 obrn ěných transportérů a 1280 děl. Moskva však požaduje zachování současného stavu , tedy 1500 až 2000 tanků, 4000 až 5000 obrněných transportérů a 2500 děl. A S everoatlantická aliance, zřejmě, ve snaze nedráždit Rusko, znovu ustoupí. Ales poň to tak koncem minulého týdne naznačil Bill Clinton.
Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
Zdá se, že po několika minulých "slibných" týdnech zesílené zahraničně politic ké aktivity České republiky došlo, až na pár výjimek, k jakési stagnaci. Snad jen návštěva litevského ministerského předsedy Adolfase ŠLEŽEVIČUISE v Praze z poloviny minulého týdne snese přísnější měřítko. Podle preméra Václava KLAUSE Česká republika podporuje přistoupení Litvy ke Středoevropské dohodě o volném obchodě (CEFTA) a připravuje se uzavření česko litevské dohody o zóně volného obchodu: Navíc podle sdělení Václava Klause president Václav HAVEL na konec d ubna příštího roku připravuje návštěvu Litvy a dalších pobaltských států. (Na rozdíl od "poklidného" mezistátního" jednání vzbudil jakýsi rozruch svým p obytem v Bonnu až předseda Svobodných demokratů a federální exministr zahranič í Jiří DIENSTBIER: Ve čtvrtek 23. listopadu totiž tvrdil, že "text česko němec ké deklarace ke vzájemným vztahům je v podstatě hotov a je teď už jen otázkou politické vůle, zejména na straně předsedů vlád obou zemí, zda a kdy bude defi nitivní podoba dojednána..." K uvedenému názoru prý Dienstbier dospěl na zákla dě setkání s německým ministrem zahraničí Klausem KINKELEM a exministrem zahra ničí a čestným předsedou Německé svobodné demokratické strany Hansem-Dietriche m GENSCHEREM. Zdá se však, že bonnský kancléř Helmut KOHL je poněkud jiného ná zoru: "Bylo už dosaženo určitých pokroků, ale při nejlepší vůli nemohu dnes ří ci, zda a kdy dojde k rozhodujícímu průlomu..." Rovněž český ministr zahraničí Josef ZIELENIEC v pátek 24. listopadu Dienstbierovo tvrzení zpochybnil: "Jedn ání se Spolkovou republikou Německo pokračují, ale přes pokrok, kterého bylo d osaženo, jsou i nadále velmi složitá." Premiér Václav Klaus odmítl na slova Ji řího Dienstbiera jakkoliv reagovat, předseda zahraničního výboru Poslanecké sn ěmovny Jiří PAYNE necítí potřebu je jakkoliv komentovat...)
* * *
Za pozornost pak snad stojí ještě návštěva nejvyšší státní zástupkyně Bohumíry KOPEČNÉ ve Vídni, kde v pátek 24. listopadu jednala o vzájemné spolupráci s r akouským generálním prokurátorem Gottfriedem STRASSEREM. A pak článek v německ ém Sternu z minulého týdne, podle nějž se německý šéfdirigent České filharmoni e Gert ALBRECHT cítí v Praze šikanován a hanoben, a ačkoliv existuje snaha jej z Prahy vyštvat, zatím prý nacionalistické kampani odolává. "Cítím se jak v K afkově Zámku", řekl podle časopisu šéfdirigent Gert Albrecht. I když se v páte k 24. listopadu po rozhovoru s ministrem kultury Pavlem TIGRIDEM od článku ve Sternu nakonec distancoval, prý jej neautorizoval, cosi přece jen svědčí o ned obrém stavu v naší kultuře. Ostatně, nedávná demise Michala Prokopa z funkce n áměstka ministra kultury to jen potvrzuje...
UDÁLOSTI Z "BLÍZKÉHO ZAHRANIČÍ
Zcela jistě nejvíc pozornosti z dění v okolních zemích České republiky poutalo v posledních dnech Polsko. Jak jsme již informovali v minulém čísle Necenzuro vaných novin, druhé kolo presidentských voleb z neděle 19. listopadu vyhrál vý razně levicový, do jisté míry i neokomunistický kandidát Aleksander KWASNIEWSK I: Svého rivala, dosavadního presidenta Lecha WALESU porazil v poměru 51,7 : 4 7,37 procenta. Jak se však zdá, oním výsledkem causa presidentských voleb v Po lsku nekončí. Do Nejvyššího soudu totiž do neděle 26. listopadu bylo doručeno více než 600.000 stížností na regulérnost voleb. Z větší části se týkaly tzv. volebních podvodů, kdy se "údajně" v urnách objevilo velké množství falešných hlasovacích lístků preferujících právě postkomunistu Aleksndra Kwasniewského. A pak, stěžovatelé často poukazovali na nepravdivé údaje, které volební štáb l evicového kandidáta šířil: Například to, že se u něj uvádí vysokoškolské vzděl ání, ačkoliv je nemá, či že zamlčel ve svém daňovém přiznání dost velkou část majetku své ženy, k němuž přišla navíc "podivným" způsobem.
(O stížnostech na regulérnost voleb musí Nejvyšší soud nejpozději rozhodnout d o 9. prosince. Zřejmě se ale na výsledku voleb nic nezmění a jejich právoplatn ost, tedy regulérnost, budou potvrzeny. Už teď je ale jasno v některých věcech : Katolická církev, která v Polsku dosud politicky dominovala, nezvolením svéh o favorita Lecha Walesy, ztratila hodně na prestiži a začíná se z velké politi ky vytrácet. Dále tzv. presidentští ministři, tedy vnitra Andrzej MILZCANOWSKI , obrany Zbigniew OKONSKI a zahraničí Wladyslaw BARTOSZEWSKI ohlásili demisi, sám Aleksander Kwasniewski pak v sobotu 25. listopadu rezignoval na funkci pře dsedy koaličního Svazu demokratické levice a vystoupil ze sociálně demoktatick é strany Polska... A konečně, poražený Lech Walesa se hodlá postavit znovu do čela protikomunistické opozice, soustředěné pod křídly Solidarity a tvrdě zaút očit při příštích parlamentních volbách, jež se budou konat za dva roky. Což o tevřeně prohlásil v neděli 26. listopadu při setkání se slezskými horníky v po lském poutním středisku Czenstochowá...)
* * *
Zajímavá je také situace u našich jižních sousedů, v Rakousku, kde se naplno r ozjíždí kampaň k předčasným parlamentním volbám, jež se uskuteční 17. prosince . V sobotu 25. listopadu na své celostátní konferenci například sociální demok raté Franze WRANITZKÉHO schválili v Linci volební program, v němž odmítli vstu p Rakouska do NATO a vyslovili se pro zachování neutrality. Na rozdíl od lidov ců, kteří vstup do Severoatlantické aliance prosazují. A Svobodní Jörga HAIDER A? Ti na základě své nacionalistické až ultrapravicové propagandy, a kupodivu získávají body. Ovšem, zajímavé je ještě něco jiného: Rakouské sdělovací prost ředky bez výjimky podporují lidovce, naopak na sociálních demokratech nacházej í jen to nejhorší.
(V Německu sice volby neočekávají, zato veřejné mínění bedlivě sleduje posledn í vývoj u sociálních demokratů. Nový předseda Oskar LAFONTAINE totiž proklamov al možné spojenectví s postkomunistickou Stranou demokratického socialismu, ta zase na obrátku okamžitě oznámila, že se distancije od dědictví a ideologie b ývalé státní Sjednocené socialistické strany, z níž vzešla. Ovšem nejen to sto jí v Německu za povšimnutí. Veřejné mínění například vzrušil i neúspěšný atent át na ministra vnitra spolkové země Sasko-Anhaltsko, sociálního demokrata Manf reda PÜCHELA či to, že argentinské úřady minulý týden konečně vydaly Itálii ně kdejšího důstojníka SS Ericha PRIEBKEHO, který je odpovědný za masové zavraždě ní 335 italských rukojmích v roce 1944 v Ardejských jeskyních poblíž Říma...) BALKÁNSKÁ KRIZE
Skutečně, tady se situace zřejmě mění ze dne na den. Ještě minulé pondělí se z dálo, že uzavření dohody o mírovém uspořádání na území bývalé Jugoslávie bude nereálné, o den později, v úterý 21. listopadu, byla ona dohoda v severoameric kém Daytonu uzavřena: Parafovali ji presidenti Bosny a Hercegoviny Alija IZETB EKOVIČ, Chorvatska Franjo TUDJMAN a Srbska Slobodan MILOŠEVIČ s tím, že slavno stně bude uvedena v život v Paříži 10. prosince. Podle zmíněné dohody Bosna zů stane jednotným státem, složeným z muslimsko chorvatské federace a bosensko sr bské republiky, ve funkci presidenta se budou střídat zástupci všech tří stran a hlavní město Sarajevo má být rozděleno na dvě části, na srbskou a muslimsko u. Při podpisu dohody zároveň americký president Bill CLINTON potvrdil, že NAT O vyšle co nejdříve po oficiálním vyhlášení dohody do Bosny vojenské síly v po čtu 60.000 mužů, paralerně s tím mezinárodní společenství uskuteční rozsáhlý p rogram humanitární pomoci. Zároveň se počítá i s mezinárodní finanční podporou při obnově Bosny, velkou částkou má přispět i Evropská unie. A konečně, na zá kladě daytonské dohody Rada bezpečnosti OSN zrušila ekonomickou blokádu srbsko černohorské Jugoslávie.
(Jenomže, za pár dní už optimismus nebyl tak překypující. Bosenští Srbové ústy svého šéfa Radovana KARADŽIČE vzápětí dohodu v Daytonu zpochybnili. Prý pokud podle dohody zůstane rozděleno Sarajevo na dvě části, tzv. bosensko srbský pa rlament neschválí pobyt jednotek NATO na svém území, vojácí Severoatlantické a liance tam nesmí vstoupit, a pokud se tak stane, budou považováni za nepřátele . Velitel armády bosenských Srbů Ratko MLADIČ k tomu dodal, že jeho jednotky n ikdy srbskou část Sarajeva neopustí...)
* * *
Což ovšem není jediný problém. Onoho 10. prosince totiž při slavnostním vyyhlá šení dohody v Paříži se bude dokument znovu oficiálně parafovat. Mezinárodní s oud v Haagu však spolu s orgány OSN upozorňují, že Radovan Karadžič je obviněn ý z válečných zločinů a jakmile opustí Bosnu, bude zatčen. Jenomže, bosensko s rbští představitelé trvají na tom, že dohodu má za ně spolusignovat právě Kara džič: Kohokoliv jiného odmítají a bez souhlasu bosenské Srbské republiky dohod a nenabude platnosti a tudíž nemohou ani přijít vojenské síly Severoatlantické aliance.
(Lze ale říci, že nejen tato záležitost vrhá nejasný stín na současnou situaci kolem Bosny a Hercegoviny. Chorvatské armádní síly totiž od počátku minulého týdne systematicky rabují a vypalují města a vesnice v centrální části Bosny, která podle deytonské dohody mají přijít pod kmontrolu Srbů. Oznámili to v sob otu 25. listopadu zástupci UNPROFOR a novináři, kteří oblast navštívili. Ničen í je zjevně organizováno, ačkoliv to velitelé Chorvatské rady obrany popírají, informovala zpravodajka BBC Kate ADIEOVÁ, která se před pár dny vrátila spolu se zástupci britských jednotek OSN například z města Mrkonjič Grad: "Nerabova li tam civilisté. Byli to muži v uniformách. Šli od jednoho domu k druhému, z jedné ulice na druhou. Až bosenští Srbové znovu získají město, najdou zde jen pustinu...")
SVĚT KOLEM NÁS
Vedle balkánského problému však z globálního hlediska existují i jiné záležito sti, jež v této době nejsou zrovna příjemné. Například, už víc než měsíc se čl enské země NATO nemohou dohodnout na novém generálním tajemníkovi Severoatlant ické aliance. Jestliže pro Evropu byl přijatelný nizozemský expremiér Ruud LUB BERS, pro USA nikoliv. Jestliže pro USA byl přijatelný dánský exministr zahran ičí Uffe Elleman JANSEN, pro některé evropské členské země, například Francii a nejnověji i Německo, nikoliv. Třetí z eventuálních kandidátů, španělský mini str zahraničí Javier SOLANA, zatím oficiálně nevystoupil: Španělsko prý jeho k andidaturu navrhne teprve tehdy, až bude přijatelný pro všechny. Takže v téhle složité chvíli, kdy se mimo jiné jedná i o rozsáhlé operaci NATO na Balkáně, organizaci řídí pouze náměstek generálního tajemníka Sergio BALANZINO. A spoje nci se mezi sebou dohadují, jak a s kým dál.
(Další nepříjemností, jež před několika dny vyvstala a zkomplikovala už tak do st složitou situaci na Západě, je v pořadí už čtvrtá zkouška jaderných zbraní, kterou Francie uskutečnila v Tichomoří. V závěru minulého týdne totiž francou zský president Jacques CHIRAC odvolal svou účast na francouzsko italském summi tu v Neapoli: Na proteset proti postoji Itálie ve vztahu k jaderným pokusům. Z hruba ve stejné době také Paříž zrušila plánovanou schůzku s belgickým ministe rským předsedou DEHAENEM. Pro rezoluci odsuzující jaderné zkoušky hlasovalo v OSN celkem deset z patnácti členů Evropské unie, a to Rakousko, Belgie, Dánsko , Finsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Irsko, Portugalsko a Švédsko, další t ři, Spolková republika Německo, Španělsko a Řecko se hlasování zdržely, s Fran cií zůstala jen Velká Británie. Suma sumárum, nemají to tedy Francouzi lehké. Zvláště, připočteme-li k tomu generální stávku železničářů, jež zde trvá už he zkých pár dní a například v Paříži paralizuje dopravu, či protesty vysokoškolá ků, kteří odmítají nový vysokoškolský zákon. Pak se ovšem také nelze divit, že popularita presidenta Jacquese Chiraka a premiéra Alaina JUPPEHO rapidně kles á, prakticky až na bod mrazu. A prestiž Francie ve světě taktéž...) * * *
Konečně do třetice, v nelehké situaci se rovněž nacházejí také USA. Spor presi denta Billa Clintona s Kongresem o federální rozpočet, o němž jsme psali na to mhle místě podrobněji minule, byl sice zažehnán kompromisem, ale pouze dočasně : Jestliže se tedy v nejbližší době obě strany nedohodnou definitivně na škrte ch v rozpočtu, jež mají zmírnit deficit, může se stát, že krize vypukne znovu a administrativa Spojených států včetně jejích zastupitelských úřadů v cizině přestane opět fungovat. Což není zrovna příjemné, zvláště, když Billa Clintona čeká v těchto dnech další těžký zápas s kongresem. Ten totiž odmítá povolit ú čast 20.000 amerických vojáků v rámci sil NATO v Bosně. A nezdá se, že republi kánští kongresmané a senátoři, kteří mají ve zmíněných zastupitelských sborech většinu, budou chtít být, navzdory světovému mínění, povolní. Nota bene v sit uaci, kdy se i zde začíná pozvolna rozjíždět kampaň před presidentskými volbam i a podle posledních průzkumů mají jejich kandidáti šanci vážně ohrozit, ne-li porazit stávajícího demokratického presidenta Billa Clintona.
(A jak to vypadá jinde ve světě? Lze říci, že rovněž dost neradostně. Napříkla d ve střední Evropě, kde se díky slovenské vnitropolitické situaci napětí dost silně vyostřuje. Přes protesty Evropského parlamentu Bratislava schválila min ulý týden jazykový zákon, Maďarsko na protest odvolalo svého velvyslance, schy luje se i ke schválení zákona na ochranu republiky, podle něhož budou moci být zatýkáni a vězněni odpůrci Mečiarova režimu. O tom však píšeme na jiném místě Necenzurovaných novin. Takže, podívejme se třeba do takové Velké Británie, kd e hladina veřejného mínění je taktéž dost silně rozbouřena. Zde totiž v úterý 21. listopadu televize odvysílala kontroversní rozhovor s manželkou korunního prince CHARLESE, princeznou DIANOU, v němž osvětluje některé aspekty svého nep odařeného života s korunním princem. Nebo v Irsku: Tam zase o víkendu proběhlo referendum o rozvodech. Odpůrci status quo, tedy ti, kdož odmítali zákon, pod le něhož se nelze v Irsku rozvést, vyhráli těsnou většinou několika tisíc hlas ů. Naopak katolická církev, která rozvody neuznávala, prohrála. Vlastně, dalo by se říct, že Vatikán během jednoho týdne utrpěl porážky hned dvě. Nejen tady s rozvody, ale též v Polsku, kde jeho chráněnec Lech Walesa přes obrovskou po dporu církevní hierarchie a Vatikánu rovněž prohrál...)
------------------------------------------------------------ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
------------------------------------------------------------ NÁVRAT POSTKOMUNISMU V EVROPĚ?
Vlastně, je to s podivem, že necelých šest let po pádu železné opony v Evropě a po zhroucení socialistického systému v její střední a východní části, se výv oj málem vrací zpět, dokonce někde vůbec nepokročil. Například v Rumunsku a Bu lharsku se dosud prakticky nic nestalo, neokomunisté či postkomunisté, se přet ransformovali do jakýchsi socialistických stran a de facto vládnou nepřetržitě dál. Jistě, jakési korektury směrem k demokracii mají, ale toť vše. V Maďarsk u, po čtyřleté epizodě pravicové vlády, se k moci dostala po posledních parlam entních volbách rovněž socialistická strana, přímá to dědička někdejší totalit ně nomenklaturní vládnoucí strany. A jinde?
(Ovšem, i jinde není situace o nic lepší. Třeba na takovém Slovensku, kde od v yhlášení jeho samostatnosti 1. ledna 1993 rovněž vládnou postkomunističtí levi čáci. Mečiarovo HZDS je totiž v podstatě složeno z bývalých komunistů, navíc d ominují stále víc ultranacionální až fašistické prvky Národní strany, o spoluv ládnoucím tzv. Sdružení dělníků Slovenska netřeba hovořit: Jeho charakter čpí neokomunismem přímo. A Polsko? O něm jsme v posledních třech týdnech v Necenzu rovaných novinách psali v souvislostech upevňující se levicové až post neokomu nistické orientace rovněž...)
* * *
Takže zbývá Česká republika, mající dosud na Západě punc "pravicově" až antiko munisticky orientované země. Jenomže, tu nálepku nám, z důvodů ne dost dobře p ochopitelných, dali oni. A my, v upřímné víře, že všechno, co pochází odtud, j e správné a pravdivé, jsme tomu bláhově uvěřili. Vládne nám tedy podle nich "p ravice", z části složená z bývalých reformních komunistů, nebo těch, co z komu nistické partaje vystoupili po 17. listopadu 1989. Opozice? V podstatě stejná: Totiž, rovněž složená z dřívějších "reformátorů" či po "sametovovce" vystoupi vších. Jsme na tom tedy stejně, jako jinde. Jen říkáme, že jsme se s komunisme m vyrovnali...
(Ostatně, nedivme se: V Rakousku je zatím stále ještě u moci sociální demokrac ie, silně táhnoucí k levici, ve vedlejším Německu sociální demokraté dělají si ce těsně opozici, začínají se ale paktovat stále víc s Honeckerovými pohrobky. Stalo se vlastně něco? V podstatě nic...)
(Fakta a události ze zahraničí připravil)
Jiří F. PILOUS