--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Morávek Jaromír S.
Název: Slušnost, kacířství a nebo satanství ?
Zdroj: NN Ročník........: 0005/050 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Slušnost, kacířství anebo satanství? Člověk obecný si vybírá přátele, ale již si nevybírá občany, kterých se na roz díl od nich, kolem něj do smrti hemží více, a kteří stejně po jeho smrti jeho přátelství znesvětí a pošlapou. Pokud to ještě mohou učinit za živa, pouze pok outně žvástají, chvástají se, pomlouvají a činí všelijaká ta dobra ze závisti černé ruše. Čím to všechno je, ptám se, když již lecčemu jsem přišel za svého života na kloub věci. Občan si nevybírá občany tak, jako revoluce si nevybírá své hrdiny. Ti jsou stejně připraveni dopředu někde v závě+tří a je-li revoluc e smaetová, i její hrdinové jsou více než sametoví. Co nám takoví sametoví hrd inové dokázali, je člověk, jeho přítel a občané svědkem. Ze samtových hrdinů s e nám nakonec stejně stali hrdinové gumoví a když ne již zcela nafoukaní tak n afukovací. Lid obecný měl dostati své pivo, tradiční české jídlo, televizní Bi ngo a jiné slasti, které jej zaručeně svědou na tak přízemní myšlenky, že ztrá cí létat a pojem svoboda má stále neobsažnou a chudobnější podob U: vždyť snad ani již o nejakou svobodu nešlo, domnívají se dnes mnozí a hrozí, že snad bud e ještě hůř! Asi sjme si zase šptně vybrali, šlo-li vůbec o výběr. A zde se za číná jádro hodnot slušného člověka naleptávat nejvíce. Mezi přáteli a občany p robíhá normální vývoj a přirozený výběr, pokud je ve společnosti evoluční klid .

Podivná smaetová revoluce je však vymyšleným bastardem evoluce a účel světí pr ostředky, které jsou nejrafinovanější v dějinách politiky české státnosti. A ž e se sametová polívečka začla přejídat se dalo očekávat. Ne vše lze splnit a n e všechna přání jsou splnitelná jako se mnohý politik, většinou homo economicu s domnívá. Ve společnosti to praská jako ve švech, přátelé jsou rozdělení a ob čané jsou dáni. A co navíc je rozdělen majetek všenárodní, ač jen některým je dán. A ejhle, ti co jej tak zcela nenáhodně mají, již sahají k tvrdým prostřed kům aby o něj nepřišli. Když jde o prostředky, jde i o křesla, protože zvláště v těch sametových to se to hoví. Kdepak je občan, kdepak jsou přátele, svět j e brachu rozdělen opět na bohaté a chudé a to zcela bez našeho přičinění. Kdo to proboha přechno zařídil a samozřejmě také vymyslel? To je právě to, čím se rozešli dávní přátele a občané se začínají rozcházet na různé barikádY: polari zuje se nám to naše občanství, opět a téměř bez přetržky jsou stále někteří ro vnější mezi rozvnými a to již dokonce i bvez toho, že jim zcela chybí páteř a vytratila se paměť.

Vrána k vráně vždycky sedá ač u lidského plemene je touto vlastností nejen ser vilnost, která postihuje neočekávaně i řady našich nejbližších. Čemu že to poc hlebují tito trpně přihlížející, trpící autocenzurou a ve snech samomluvou? Pr oč nejsou imunní proti zhoubnosti parazitismu. Snad proto, že vypuzení parazit a z parazita nepříchází v úvahu? A tak parazit k parazitu sedá a do něho se ne dá. K zasmání jsou proto pokusy o kádrování parazitů a procesy za vcšelidové ú časti, kterými se stávají vyvolenými svých obětí. Dosud ještě nenakažení, sluš ní občané volají po nápravě, a člověk družný hledá dobré přátele. Proti progno stikm lidového stavu volajících čím hůře tím lépe, jsou to oni, kteří začínají volat že bez nich bude lépe. A lid se přidá na správnou stranu a bude chtít k rev, a najdou se takoví, volající po padnutí tisíců hlav. A budou je mít a těž ko je někdco zastaví, pokud ti co mají ještě trochu soudnosti a snad i něco z rytířství, nenastaví prolhané a neschopné kejklíře společnému pranýři, čímž je vydájí lidu, aby se tento nasytil. Obávám se však, že devalvace dobrých mravů bude stejně pokračovat dál a že se rozvíří mnoho nevyprané špíny zdola i shor a. Jak tak budeme trčet z nánosů bahna a z kalů nás budou tahat kanálníci mezi politiky kopajících se do slabin, tomu se naučíme také přivyknout, protože po d palbou jednostranných propagand a agitací si zvykáme na čím dál větší nehorá znosti. Přizpůsobivost až do krajností je nám stále bližší a záčiná být lágrov ým fenoménem, překonávající neutuchající závist.

Ing. Jaromír Morávek