--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dunn Robert ml.
Název: Nezaměstnanost a přechod k tržní ekonomice
Zdroj: NN Ročník........: 0005/050 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nezaměstnanost a přechod k tržní ekonomice Jsou období, kdy si každá tržní ekonomika musí poradit s problémem nezaměstnan osti, ale tento problém se může stát zvláště akutním ve společnostech procháze jících těžkým přechodem od centrální, státem řízené ekonomiky k systému svobod ného trhu. Ačkoliv zrušení státem regulovaných cen umožní nabídce a poptávce- hnacím silám všech tržních ekonomik-fungovat bez zábran, může zároveň způsobit krátkodobou ztrátu pracovních míst.

Se zrušením cenové kontroly bude výběr zboží diktován poptávkou spotřebitel ů, a nikoliv státem stanovenými kvótami. Jakmile v ekonomice zavane svěží vítr konkurence, přinutí neefektivní provozy zavřít brány, nebo snížit počet zaměs tnanců, aby přežily. Důsledkem je vzrůst nezaměstnanosti, kdy podniky bojují o udržení nízkých nákladů. Mnohé podniky odříznuté od státních subvencí, včetně velkých státních kombinátů, zaměstnávajících velký počet lidí, se v novém eko nomickém světě nemohou prostě udržet.

Ale s tíhou nezaměstnanosti přichází výhoda osvobození cen a zavedení soukr omého majetku a podnikání jako ekonomické báze společnosti. Podnikatelé, kteří vidí nové možnosti, najímají dělníky, vyrábějí nové zboží a nabízejí nové slu žby. Domácí a zahraniční firmy hledají příležitost, jak výhodně investovat. Ne jenže se zvýší počet pracovních míst, ale jak vznikají nové podniky, zvyšuje s e i jejich rozmanitost, pružnost trhu pracovních sil a možnosti volby. V mnohých případech může být rozdíl mezi pracovníkem a podnikatelem nejasný , když se jednotlivci něčemu naučí u jedné firmy, potom odejdou a založí si vl astní firmu a nabízejí nové, lepší nebo levnější výrobky ve stejné oblasti. Pr ocento nezaměstnanosti, podobně jako inflace, časem klesne, jakmile se tržní e konomika rozběhne, sílí a je pružná.

Ale nezaměstnanost se úplně nevytratí ani v prosperujících, dobře zavedenýc h tržních ekonomikách. V tržní ekonomice někteří pracující soustavně mění zamě stnání, nebo čekají na první pracovní příležitost poté, co vstoupili na pracov ní trh. Tomu se říká dočasná nezaměstnanost a v mnohých ohledech jednoduše odr áží svobodu a pohyblivost, jakou mají pracovníci, aby si našli takovou práci, kde jim nabízejí nejlepší plat a nejlepší pracovní podmínky.

Kdyby se pracovníci nemohli svobodně stěhovat za prací, třebaže se tím vytv áří určitá nezaměstnanost, oslabila by se konkurence i výroba.

Jelikož dočasně nezaměstnaní obvykle nebývají dlouho bez práce a jelikož se dobrovolně rozhodli změnit místo nebo jít studovat, nepokládá se dočasná neza městnanost většinou za vážný problém v tržní ekonomice. V praxi je vždy jisté procento pracovních sil v mnohých zemích s pohyblivými pracovními silami dočas ně nezaměstnané a ekonomové všeobecně klasifikují takové ekonomiky jako s plno u zaměstnaností.

Bohužel další dva druhy nezaměstnanosti- cyklická a strukturální- nejsou ta k neškodné. Cyklická nezaměstnanost se vyskytne tehdy, když hladina výdajů a v ýroby v hospodářství klesne a země vstoupí do období recese nebo krize. Vyšší hladina nezaměstnanosti je vlastně klíčovým měřítkem hloubky hospodářského pok lesu. Například nejhlubšího bodu dosáhla velká hospodářská krize ve třicátých letech, kdy v Evropě a Spojených státech bylo nezaměstnaných 25% pracovních si l. S tímto druhem nezaměstnanosti si musí poradit především fiskální a peněžní politika (viz kapitola Úloha státu v tržní ekonomice).

Strukturální nezaměstnanost postihuje pracující, kteří nemají vzdělání, odb ornou nebo pracovní zkušenost potřebnou pro setrvání v pracovním místě v souča sné ekonomice. Například mnohá pracovní místa vyžadují velkou odbornost nebo s chopnost zvládnout nové procesy a techniky rychle a samostatně z technických p říruček nebo krátkých školení. Podobně pracovní místa v dnešním věku informati ky vyžadují určitou úroveň vzdělání a odbornosti v komunikacích, jazycích, věd ě a řízení.

Třebaže strukturální nezaměstnanost zpravidla postihuje pouze malé procento pracujících, zvládnutí tohoto problému může být pomalé a nákladné, což je dal ší důvod, proč je systém školství v každé zemi životně důležitý pro ekonomický růst a možnosti.

Společenské náklady na nezaměstnanost se často měří v poměru k objemu zboží a služeb, které se nevyrobí, když pracovníci příjdou o práci. To jsou vážné n áklady, protože ztracená výroba je ztracená jednou provždy a nelze ji nahradit . Ale ještě vážnější a zhoubnější mohou být osobní náklady pro samotné nezaměs tnané a jejich rodiny , ztracený příjem a úspory jsou takřka nevyhnutelnou dan í a v některých případech jim padnou za oběť i auta a domy, což vyvolává stavy úzkosti, psychické deprese, vede to k rodinným

konfliktům a někdy i zločinu. Z těchto důvodů vlády všech tržních ekonomik pos kytují podporu v nezaměstnanosti pro pracující bez práce na různě dlouhé obdob í, jakož i různé typy rekvalifikačních programů.

Přes tento nepopíratelně vážný problém by bylo chybou domnívat se, že nezam ěstnanost je hrozba, které se pracující v tržní ekonomice většinu času musí ob ávat. Například od třicátých let velkou část všech nezaměstnaných ve vyspělých zemích, jako jsou Spojené státy tvořili právě dočasně nezaměstnaní, nejednalo se tedy většinou o cyklickou ani strukturální nezaměstnanost. A většina nezam ěstnaných nezůstává dlouho bez práce. Například ve Spojených státech asi 70 % ekonomicky nečinných tvoří pracovníci, kteří jsou pouze dočasně nezaměstnáni a vrátí se do práce ke svému původnímu povolání. Asi polovina lidí nezaměstnaný ch v jednom měsíci najde práci v následujícím měsíci. Na konkurenčních pracovn ích trzích najdou nečinní pracovníci, jiné příležitosti nebo se mohou věnovat dalšímu vzdělávání. V tržní ekonomice se mnohé firmy sanží udržet zaměstnance i v době zpomalení prodeje a výroby, protože nechtějí, aby odešli ke konkurenc i, ani nechtějí hledat nové pracovníky, když poptávka po zboží znovu stoupne. Systém trhů

Sledováním vlastních zájkmů na otevřených konkurenčních trzích jsou zákazníci, výrobci a zaměstnanci nuceni využívat své ekonomické zdroje způsobem, který m á pro národní hospodýářství největší cenu - přinejmenším z hlediska uspokojová ní potřeb. Na tuto okolnost systematicky poukýázal skotský filosif Adam Smith ve své slavné knize "Pojednání o povaze a původu bohatství národů" z roku 1776 .

Smith byl první velký klasický ekonom a jeden z prvních, kdo popsal, jak hospo dářství založené na systému trhů může podporovat efektivnost a osobní svobodu bez ohledu na to, zda jsou lidé mimořídně pilní nebo líní.

Neviditelná ruka

Smith tvrdil, že pokud jsou lidé přirozeně dobří a laskaví, tržní ekonomika ji m poskytuje velkou hospodářskou svobodu, aby mohli konat dobré skutky a zajišť uje jim efektivní systém výroby, který vytváří více zboží a služeb. Ale co kdy ž jsou lidé sobečtí, chamtiví nebo líní?

Každý, kdo chce užívat více zboží a služeb vyrobených v tržní ekonomice je hná n silným ekonomickým stimulem usilovně pacovat, uvážlivě utráce, šetřit a inve stovat. Nejúspěšnější podnikatelé nusí vyrábět dobré výrobky, prodávat je za t ržní ceny, platit zaměstnancům tržní mzdy a k zákazníkům se chovat zdvořile, i když to není pro ně zcela přirozené.

Hlavním důvodem této změny lidského chování je konkurence. Jak ukázal Adam Smi th, tam, kde je v sousedcítví několik řeznictví, řezník, který je hrubý nebo s e saží prodávat maso horší jakosti za nepřijatelně vysoké ceny, brzy přijde o zákazníky a o příjmy. Pokud je místní řezník přirozeně přátelský a laskavý, tí m lépe. Ale i zákazníci, kteří neznají řezníka osobně, nejsou závislí na jeho lidumilnosti, chtějí - li být dobře obslouženi a dostat kvalitní zboží. Bude - li i chamtivý, sobecký nebo líný řezník chtít dosáhnout vyšší životní úrovně, bude se muset tím více snažit čelit konkurenci vybudovat širokou základnu spo kojených zákazníků. Nebo, jak popsal tento rys tržní ekonomiky Adam Smith, lid i vede "jako by neviditelná ruka", aby pracovali achovali se tak, aby jim to p řinášelo užitek, vyráběli zboží, které spotřebitelé chtějí a jsou ochotni za n ě zaplatit, ačkoliv to možná "původně neměli v úmyslu".

Aby Smithova neviditelná ruka řádně fungovala, je nutné ještě další faktor :řezník musí řeznictví vlastnit nebo ho mít v pronájmu, aby měl právo na zisk. Bez práva na soukromý majetek a zisky, které toto vlastnictví přináší, nevidi twelná ruka konkurence nemotivuje podnikatele, aby nabízeli nejlepší zboží a v největším sortimentu za rozumné ceny.Řezníci, kteří jsou zaměstnanci státu, p ohlížejí na svou práci velmi odlišně od těch, kteří pracují pro sebe. to platí pro celou ekonomiku, ať jde o řezníka, truhláře, síť restaurací nebo nadnárod ní pojišťovací splečnost.

Pokud neexistuje konkurence - když je v určitém místě pouze jedno řeznictv í, nebude to pro zákazníky samozřejmě příjemné. A bude to platit i v případě, když bude řeznictví ve státním vlastnictví a správě. Odstranění konkurence nez bytně odstraňuje mnohé z nejsilnějších tržních stimulů pro poskytování dobrých služeb, kvalitních výrobků anízkých cen. Proto s výjmou nekolika zvlášních př ípadů, o nichž budeme hovořit později, vetšina ekonomů považuje konkurenci mez i výrobci za největší dobro pro zákazníky.

I všírším měřítku decentralizováním řízení ekonomických zdriojů - ponechán í na jednotlivých výrobcích, aby rozhodovali, co a jak budou vyrábět, aby uspo kojili své zákazníkay - konkurence a osobní zájem zaručí, že se většina zdrioj ů dostupných v tržní ekonomice využije efektivně. To znamená, že se tyto zdroj e využijí k co největšímu užitku v závislosti na spotřbitelské poptávce a náku pech.

Ekonomický řetězec.

Takový systém ekonomického individualismu je rovněž založen na myšlence, že je dnotliví výrobci a spotřebitelé dovedou ,épe posoudit co chtějí a co se děje s tržními cenami výrobků, které kupují a prodávají, než centrální plánovací kom ise v hlavním městě.

Například v New Yorkua dalších velkoměstech po celém světě je třeba každý d en nasytit miliony lidí, aniž by nějaká plánovací komise určovala kvóty chleba , masa, zeleniny a nápojů, které je třeba do města dopravit každý den, měsíc č i rok.Ve skutečnosti nikdo ani nezná celkový objem výrobků spotřebovaných na t rhu a ani to nemusí vědět. Restaurace a bufety jsou vlastnictvím soukromých os ob, které jako skupina nabízejí široký sortiment jídel za konkurenční ceny. Sp otřebitelé pravidlně chodí do obchodů, které mají nejraději a platí dost vysok é ceny, aby schopný majitel vydělal a mohl podnikat. Obchodníci, kteří nabízej í zboží, po němž není poptávka, nebo účtují příliš vysoké ceny či poskytují mé ně kvalitní služby jako podnikatelé a manažeři, jednoduše neobstojí. Stejný proces probíhá v pekárnách, které se snaží prodat chléb restauracím a bufetům, v továrnách snažících se prodat pece pekárnám a v hutích, které ch tějí prodat ocel a jiné materiály továrnám vyrábějícím pece. Na každém kroku j sou kupující a prodávající, ktří velmi dobře znají svůj úsek celkového výrobní ho procesu, ale nemají omezenou, bnebo téměř ždnou představu o dalších článcíc h v tomto ekonomickém řetězci.

V decentralizovaném systému soukromých trhů jsou zdroje efektivně rozložen y tak, aby uspokojily požadavky spotřebitelů. Vzhledem k tomu, že celý proces je decentralizovaný, mnozí výrobci a spotřebitelé možná nechápou, jak funguje, nebo si ani neuvědomují, jak účinně a systematicky jsou jednotlivé trhy propo jeny. Ale právě díky decentralizaci všude vládne především vysoká efektivnost. Pomernče, káva a byty

Zemědělské výrobky jsou nejjasnějším příkladem dynamiky nabídky a poptávky na konkurenčních trzích. Například před několika lety mrazivé počasí zničilo n a Floridě mnoho pomerančovníků.Prudký pokles nabídky pomerančů vyvolal velké z výšení ceny pomerančové šťávy. Lidé začali pítjiné nápoje a tím se rozdělila m enší nabídka pomerančů. Vyšší cena pomerančové šťávy přilákala na anerický trh brazilské výrobce, kteří výrazně zvýšili nabídku mrazeného pomerančového konc entrátu. Vyšší ceny rovněž vedly americké farmáře k zakládání nových sadů jižn ěji na Floridě a za několik let se americká produkce znovu postavila na nohy. Odezvou na kombinaci krátkodobé a dlouhodobé americké nabídky bylo snížení cen y šťávy. Podobná reakce na nedostatčnou nabídku na trhu s kávou se vyskytla v sedmdesátých letech. V červeci 1975 postihly velkou část úrody v Brazilii siln é mrazy a v důsledku toho klesla v letech 1976 a 1977 sklizeň bobů z 23milionů pytlů na 9,3 milionů. Reakce trhu se dá předvídat: ceny stouply do závratné v ýše a lidé na celém světě začaly pít více čaje. Vysoká cena kávy však způsobil a, že se kávovníky začaly pěstovat ve zvýšené míře i na Pbřeží slonoviny, v Ug andě a jinde v tropických oblastech, čímž se za několik málo let podstatně zvý šila produkce a ceny klesly. Tento případ se v historii zemědělských trhů opak oval mnohokrát a můžeme ho považovat za běžný a nikterak výjmečný. Nabídka a poptávka se stávají ještě složitější a zajímavější, když selžou, což se obvykle stává tehdy, když se ceny z nějakého důvodu nemohou změnit. Ne jběžnějším důvodem takového selhání trhu je kontrola cen. Některá americká měs ta například rozhodla, že cena nájemného ve velném trhu je prostě příliš vysok á a výši cen nájemného podřídíla kontrole městských orgánů. Naximální zákonem stanovená výše nájemného je hluboko pod cenou, jakou by vyhnala rovnováha nabí dky a poptávky, což přineslo předvédatelné výsledky. Regulace nájemného vytvář í trvale přesahující poptívku po bytech, což znamená,že mnoho lidí, kteří bych t+ěli žít ve městě, nemůže najít volný byt k pronájmu.

Investoři nechtějí stavět nové byty, a dokonce ani udržovat ty, které vlast ní. Neexistují téměř žádné soukromé společnosti, kkeré by stavěly nájemní domy a existující bytový fond chátrá.

Mohli bychom se zeptat, proč je takový systém politicky polulární.Odpověď zní, že je výhodný pro ty, že je výhodný pro ty, kteří mají štěstí a získají nájemní byt v pěkném domě. Vždy je ale více nájemníků než majitelů bytů, a lid i, kteří by si byt rádi pronaljali, ale nemohou, protže nejsou občany města a nemohou například ani volit.Politika a ekonomika se nejednou dostanou do rozpo ru a politika často vyhrává.

Robert M.Dunn ml.

převzato ....