--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Oficiální polopravdy aneb sametová blamáž
Zdroj: NN Ročník........: 0005/051 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Oficiální polopravdy, aneb sametová blamáž Před nedávnem měli čtenáři NN možnost seznámit se s některými údaji, týkajícíc h se materiálů, jež za dobu svého téměř šestiletého působení shromáždila Občan ská iniciativa - Občanské komise (OIOK, předtím pouze Občanské komise - OK). T y se týkaly vesměs rezortu Ministerstva vnitra a personálního obsazení jemu po dřízených útvarů.
Na posledním kongresu OIOK byl nastolen problém, který nebyl doposud, šest let po podivných listopadových událostech vyřešen - přítomnost pracovníků bývalé státní bezpečnosti na významných funkcích v téměř všech složkách rezortu. OBLUDNÝ MOLOCH
Opakovat do omrzení, jak bylo veškeré dění v rezortu od samotného počátku poli stopadové éry zmanipulované, včetně prověrek, je dnes již téměř zbytečné. Nikd o tomuto zásadnímu problému nevěnuje pozornost a kupodivu se i společnost s tí mto faktem určité nedokonalosti smířila, respektive byla nucena se smířit. Akt ivity OIOK jsou ze strany odpovědných představitelů zpochybňovány a veřejnosti je předkládána oficiální pravda, která ve skutečnosti je oficiální blamáží. Zrůdný moloch, který se významně podílel na devastaci společnosti po dobu více jak čtyřiceti let, nedoznal bohužel v polistopadovém údobí zcela žádných změn . Pardon, abych nekřivdil, jednu nikoliv bezvýznamnou změnu zaznamenal a tou j e - několikanásobný nárust byrokratického aparátu na samotném ministerstvu a v rcholových policejních institucích - Policejní prezídium, kraje a okresy. V poválečném období se nemohl žádný ministr tohoto rezortu pochlubit tak počet ným aparátem, jako dnes ministr Jan Ruml. Tato skutečnost nabývá obludnějších rozměrů, uvědomíme - li si, že se tehdy jednalo o rezort, který "zabezpečoval socialistické pořádky" na území celé Československé republiky. Postačí podívat se na poslední početní stavy v roce 1992 a to jak tehdejšího FMV ČSFR, tak i MV ČR a MV SR, které se tehdy pohybovaly okolo čtyř tisíc pracovníků. Dnes, ja k známo, se těmto, poměrně vysokým federálním a republikovým početním stavům, přibližuje ministerstvo vnitra České republiky. Důvody tohoto nebezpečně se vy víjejícího stavu, si můžeme dnes pouze domýšlet. Faktem však zůstává, že na ro zdíl od před a povolebních proklamací vítězného politického spektra, jsme se s tali svědky pravého opaku. Nadále se prohlubuje katastrofální stav, způsobený systémovými chybami, jenž má za následek nefunkčnost složek, které jsou ze zák ona povinné starat se o bezpečnost, zdraví a majetek společnosti. Nelze však s patřovat systémové chyby pouze ve vývoji posledních čtyř let, kdy funkci minis tra vnitra zastává Jan Ruml. Ty se totiž začaly objevovat a jejich počet narůs tal hlavně v době, tehdy ještě funkční federace, kdy se během necelých tří let na postu ministra vnitra České republiky vystřídali tři ministři - Hrazdíra, Hradílek a Sokol. V tomto období se také vytvořil základ pro absolutní neposti žitelnost a nenahraditelnost všech předlistopadových amorálních kreatur, jichž totalitní represivní aparát ve svých řadách ukrýval nemalé množství. Díky pol itické a občanské neodpovědnosti pánů ministrů euforistického období "pravdy a lásky" došlo následně k tomu, že nám část tohoto totalitního marasmu, byla v represivních složkách zachována až do dnešních dnů.
ÚČELOVÁ NOVELA TRESTNÍHO ŘÁDU
Vše se začalo negativně vyvíjet již v červenci 1990 . Tehdejší federální minis tr vnitra Richard Sachr totiž vydal rozkaz, na základě něhož se měly početní s tavy na úřadech vyšetřování do konce roku zdvojnásobit. Namísto stávajících 1 400 vyšetřovatelů mělo být na vyšetřovačkách zařazeno téměř 3 000 těchto proce sně samostatných policejních úředníků. Důvodem, respektive záminkou pro toto r ozhodnutí byla novela trestního řádu, podle níž se zásadně změnil systém vyšet řování trestných skutků. Poměrně velká část vyšetřování, které do té doby prov áděly policejní složky, byla přesunuta právě na "vyšetřovačky". Touto změnou v šak nedošlo k rapidnímu zlepšení práce policejních útvarů, které se začaly pot ýkat s prvními úkazy nárůstu kriminality, ale právě naopak. Dnes již není žádn ým tajemstvím, že početní stavy, tedy právě těch chybějících cca 1 600 vyšetřo vatelů, byly naplněny převážně příslušníky bývalé Státní bezpečnosti (StB), je jíž útvary byly na "federálu" postupně rušeny. Lze se oprávněně domnívat, že p rávě Federálním shromážděním urychleně přijatá novela Trestního řádu, byla zám inkou, pro vyřešení přesunu příslušníků StB do nově se tvořícího policejního a parátu obou republikových ministerstev (ČR a SR). V té době totiž došlo k prvn ím problémům, kterým bylo tehdejší FMV ČSFR vystaveno, a sice obrovský odpor z e strany propouštěných příslušníků StB, kteří se odvolávali na právní normy te hdy platného zákona o služebním poměru, podle nichž bylo propouštění blokováno . Mnozí čtenáři mají ještě v paměti, tzv. zvací dopis Sachrova následníka ve f unkci federálního ministra vnitra Jána Langoše, kterým byly plošně revokovány propouštěcí rozkazy, na základě nichž byli "estébáci" propouštěni a tito již p ropuštění byli zváni zpět. Tehdy údajně hrozilo federálu obrovské množství pře dem prohraných žalob, čímž propuštění hrozili. Nutno přiznat, že by k takovému to stavu mohlo dojít. Je však zapotřebí upozornit na skutečnost, že tehdy úpln ě postačilo, aby se urychleně vypracovala a předložila Federálnímu shromáždění novela zákona o služebním poměru policisty a vojáka, v níž by byly stanoveny nové podmínky pro jeho ukončení. Novela byla vypracována a přijata s velkým zp ožděním v době, kdy se situace v rezortu již vymkla jakékoliv kontrole, tedy i té jediné, která v té době ještě existovala a byla určitou zárukou, že by to se strukturou represivních složek nemuselo být do budoucna vůbec špatné. Tím j ediným kontrolním orgánem byly Občanské komise, které ještě v té době měly opo ru v zákonech, jak federálním tak v republikovém. Přesto již tehdy docházelo k výraznému omezení jejich kompetencí a možností, což mělo za následek neustále se zhoršující stav. Tento fakt pak byl zcela jistě důvodem odmítnutí návrhu z ákona o občanské kontrole, jehož předkladatelem byl ministr vnitra Jan Ruml a který byl na podzim 1992 vládou odmítnut. Již tehdy, krátce po převzetí moci s i zřejmě páni ministři v čele s panem premiérem uvědomili, že jakákoliv kontro la moci zdola, by nepochybně ohrozila jejich soukromo - stranické zájmy, s jej ichž postupným odkrýváním se dnes protrhl pytel. Stačí připomenout privatitačn í aféry (Lízner, Ambasador, Breda) a dále pak aféry s topnými oleji, aktivitam i okolo firem bratří Helbigů, stejně jako mnoho dalších. Je třeba ještě připom enout, že téměř za všemi odhaleními těchto skandálů, stáli vždy jako první nov ináři.
STB ZRUŠENA POUZE "DE JURE", NE VŠAK "DE FACTO" V roce 1991 přijalo Federální shromáždění tzv. lustrační zákon (451/91 Sb.), k terý nepříliš zdařile upravoval podmínky zařazení pro výkon ve státní správě. Tento zákon byl však v případě rezortů vnitra a obrany určen pouze pro federál ní instituce a netýkal se republikových útvarů. V případě ministerstva obrany, které v té době existovalo pouze jedno, nebylo třeba vytvářet supliku "lustrá ku" pro republikové rezorty, ale v případě ministerstev vnitra bylo nutné, aby zákony přijaly tehdejší národní rady (předchůdci dnešních parlamentů). Na jaře 1992 pak vstoupil v platnost tzv. malý lustrační zákon 279/92 Sb., kte rý schválila Česká národní rada (ČNR) a jehož předkladatelem bylo české minist erstvo vnitra, respektive tehdejší ministr JUDr. Tomáš Sokol. V jeho paragrafo vém znění, které bylo pouhou úpravou zákona federálního (451/91 Sb.), došlo k nečekaným zásahům, které namísto aby jeho dopad "přitvrdily" a rozšířily, naop ak významně "změkčily" a zúžily. V obou, dosud platných zákonných normách, doš lo poprvé k podivné selekci složek StB na dvě části, tzv. rozvědnou - neškodno u a kontrarozvědnou - nebezpečnou. Prioritní důraz byl kladen na bývalou II. s právu StB, jejíž hlavní náplní byl tzv. "boj proti vnitřnímu nepříteli". Ten k do měl možnost nahlédnout do zákulisí funkčnosti bývalé státní bezpečnosti, mu sel zákonitě vyslovit pochybnosti nad tímto oddělováním neoddělitelného. Samot ná II. Správa StB by totiž nemohla v boji proti tzv. vnitřnímu nepříteli bez s polupráce a účasti ostatních správ StB vůbec existovat, natož uspět. Vezmeme-l i v úvahu, že celý kompaktní celek tehdejší Státní bezpečnosti, byl centrálně řízen a jednotlivé jeho správy, jejichž počet se průběžně měnil, měly jediný ú kol, chránit všemi prostředky totalitní režim před vnitřním a vnějším nepřítel em, pak není pochyb, že jakákoliv selekce na "hodné" a "zlé" estébáky je nejen nesmyslná, ale hlavně nebezpečná. Při všech akcích, které byly na základě ana lýzy a následných rozkazů spuštěny, nemohla chybět například technická ( VI. S . StB.- odposlechy, operativní technika, atd.), ekonomicko - hospodářská, stej ně jako ostatní funkční jednotky kompaktní součásti represivního aparátu - Stá tní bezpečnosti. Státní bezpečnost (StB) fungovala jako celek a jako celek byl a také na jaře 1990 rozkazem ministra vnitra zrušena. Že došlo pouze ke zrušen í de jure a ne de facto, za to nese plnou odpovědnost polistopadová politická reprezentace.
(I další připravovaný akt, při němž se mají oficiálně zpřístupnit, dnes již z velké části vybrakované dokumenty, a to opět jen a pouze II. správy StB, vyzní vá díky této selekci více než pochybně. Zákon o odtajnění a zpřístupnění svazk ů je totiž koncipován tak, aby se "vlk nažral" (zvědavý oblafnutý občan) a "ko za zůstala celá" (blafující, neustále cosi utajující ministerstvo vnitra o tom však až v některém z posilvestrovských čísel NN.)
OBLÍBENÝ FOLKLÓR
Dnes se stalo jakýmsi folklórem pro vládní a politické představitele, hlavně p ak rezortu vnitra, odkazovat se v případě útoků, upozorňujících na katastrofál ní personální politiku rezortu, na prověrky Občanských komisí (OK). Podle těch to oficiálních proklamací, které jsou vesměs pouze oficiální blamáží, prošli v šichni bývalí příslušníci StB, kteří dodnes slouží v rezortu prověrkami Občans kých komisí a navíc vlastní negativní lustrační osvědčení, což je naprostý nes mysl. Například v rezortu ministerstva vnitra ČR došlo k prověření, navíc veli ce pochybnému, necelých dvou tisíc osob.
Proklamace kompetentních činitelů v sobě však skrývají bohužel i část, sice ne patrného, ale přesto existujícího opodstatnění. Měl jsem možnost přesvědčit se , že v některých případech skutečně vydaly některé tehdejší OK souhlas se zařa zením bývalých "estébáků" do struktur, nově se tvořícího státního bezpečnostní ho aparátu. Bohužel se jedná vesměs o jedny a ty samé OK, kterým předsedali, h lavně pak na jejich federální úrovni osoby, o jejichž spolupráci s StB existuj í dnes jednoznačné důkazy a kteří se dokonce na čas ocitly ve vysokých funkcíc h na tehdejším FMV ČSFR. Navíc, prověrkové dokumenty, části prověřených vysoký ch důstojníků tzv. Centrály StB, které jsou podepsány jedním z členů tehdejší tzv. Ústřední občanské komise (ÚOK) při FMV ČSFR, údajně zastupujícího tehdejš ího jejího předsedu arch. Pavla Neumana, byly zřejmě zfalšovány. Člen ÚOK při FMV ČSFR, dnes vysoký důstojník BIS, svůj podpis pod prověrkovými dokumenty zp ochybňuje, s tím, že nikdy nic podobného nepodepsal. Jeho tvrzení se zdá být v ěrohodné, neboť lze pochybovat o tom, že by se kdokoliv dokázal podepsat pod t éměř dvě stovky protokolů zcela shodně, bez jediné odchylky, jako tomu je práv ě u zmiňovaných dokumentů. Věrohodnost a pravost těchto protokolů navíc zpochy bnil již na podzim 1991 ing.arch. Pavel Neuman, který s nimi, podle vlastních slov nepřišel nikdy do styku, o čemž svědčí i to, že se na všech objevuje stro jopisně pouze jeho jméno a funkce. Pod ním je pak již jen rukou psáno "v zasto upení XXXXXX" a podpis jednoho z členů ÚOK, jak již řečeno, nejméně stokrát na prosto shodný. Lze se oprávněně domnívat, že šlo v tomto případě o xeroxové ko pie podpisu člena ÚOK FMV ČSFR. Na tuto skutečnost bylo již několikrát bezvýsl edně na stránkách NN upozorňováno, poprvé jestli se nemýlím již v březnu 1992. (Zveřejnění seznamu podivně "prověřených", jenž bude mimo jiné obsahovat i dé lku služby, včetně názvu správy StB v níž byl dotyčný zařazen se usilovně přip ravuje. Předpokládaný termín otištění na stránkách NN - únor 1996.) USVĚDČUJÍCÍ ARGUMENTY
Vraťme se však nyní k instituci, která byla na posledním kongresu OIOK pro svů j neutěšený personální stav jako první, konkrétně napadena - Úřady vyšetřování Policie ČR. Následně došlo jak jistě známo, k dementování mnou přednesených i nformací, hovořících o početním zastoupení bývalých příslušníků StB na těchto úřadech. Tiskový mluvčí ministerstva vnitra Jan Šubert prohlásil, že na této i nstituci pracuje necelých deset procent "estébáků" (cca 220). Se stejným prohl ášením pak přišli i ředitel Úřadu vyšetřování pro ČR JUDr. Picka a ředitel pra žské vyšetřovačky, JUDr. Maleček.
Posledně jmenovanému, se povedl husarský kousek, jímž zpochybnil nejen svá pro hlášení, ale i ta oficiální, která předložil ve formě statistik svým nadřízený m. Podle něj totiž pracuje na pražských vyšetřovačkách pouze 58 vyšetřovatelů, kteří předtím byli zařazeni ve složkách StB. Podle jeho informací, poskytnutý ch masmédiím, je však pouze na Obvodním úřadu vyšetřování Prahy 4 zařazeno pře s padesát procent a na Praze 5 okolo čtyřiceti procent bývalých estébáků. Kupo divu tedy, ředitel Maleček potvrdil má tvrzení, týkající se těchto dvou pražsk ých obvodů, která byla naprosto shodná: Praha 4 - přes 50 % a Praha 5 - přes 4 0 %. Tím však zcela popřel svůj prvotní údaj, hovořící o 58 vyšetřovatelích za řazených na pražských vyšetřovačkách a pocházejících ze složek StB. Přiznaných padesát a čtyřicet procent na dvou pražských obvodech totiž znamená konkrétní počet vyšetřovatelů, blížící se ke stovce. Praha jak známo, má obvodů deset a stejný je tedy i počet tzv. Obvodních úřadů vyšetřování. (Abych neponechal ni c náhodě, zašel jsem se porozhlédnout na jedno pracoviště v Bartolomějské ulic i, kde sídlí vyšetřovačka pro Prahu 1. Na tomto nevelkém pracovišti, které je pouze jednou ze součástí této instituce prvního pražského obvodu jsem na vizit kách, umístěných na dveřích procesně samostatných vyšetřovatelů, napočítal pod le našich seznamů osm osob, pocházejících z bývalé Státní bezpečnosti. Podle t vrzení ředitele Malečka by tam však neměl působit žádný.)
Navíc podle informací, které lze považovat za téměř stoprocentní, nemá převážn á část vyšetřovatelů doposud ve svém personálním spise založeno lustrační osvě dčení, které je pro výkon této významné funkce nezbytné. Tato zákonná norma je totiž obcházena skutečně zajímavým způsobem. Nezbytnost negativního osvědčení , podle tzv. lustračního zákona 279/92 Sb., je na Úřadech vyšetřování vymezena pouze pro dnes již neexistující funkce tzv. starších vyšetřovatelů. Reorganiz ací této instituce bylo toto funkční zařazení zrušeno a dnes existuje již pouz e zařazení vyšetřovatel. A zde bylo zřejmě, respektive zcela jistě využito vzn iklé absence v paragrafovém znění tzv. lustračního zákona, neboť na sice "obyč ejných" , přesto ale ze zákona procesně samostatných funkcích vyšetřovatelů, n ení lustrační osvědčení vyžadováno. Na jednotlivých úřadech - okresech (obvode ch), krajích a centrále jsou pak ustanoveny funkce - vedoucí odboru a vedoucí oddělení, na něž již je, v tzv. lustračním zákoně pamatováno. Zde se zřejmě na chází "jádro pudla", které způsobuje diferenci mezi údaji vypracovanými OIOK a tzv. oficiálními údaji ministerstva vnitra.
NEBEZPEČNÁ BLAMÁŽ
Oficiálně přiznaný počet necelých deseti procent, což představuje cca 220 vyše třovatelů, je údaj, týkající se těch pracovníků bývalé StB zařazených na vyšet řovačkách, kteří zastávají funkce vedoucích odborů anebo odděleních a dále pak těch, kteří jsou zařazeni v nejvýše možném funkčním a platovém tarifu (1O. a 11. funkč. a plat. třída). Netýká se tedy vyšetřovatelů zařazených v osmém, re spektive v některých případech devátém funkčním a platovém tarifu. Těchto tabu lkových míst (8. a 9. třída), je v této instituci podstatně více, než fukčně a tím i platově vyšších tabulek. Z těchto údajů jednoznačně vyplývá, že informa ce o počtech bývalých estébáků na vyšetřovačkách, vysílané z oficiálních míst jsou zcela zkreslené a tudíž vylhané. Je zcela a naprosto nezpochybnitelné, že jde o oficiální blamáž, která zkresluje, naprosto nevyhovující personální obs azení tak významného článku trestního řízení, jakým jsou vyšetřovatelé Úřadu v yšetřování Policie ČR .
PODOBNOST ČISTĚ NÁHODNÁ ?
Pro závěr dnešního materiálu, jsem záměrně použil zprávu, kterou vydala prostř ednictvím teletextu agentura ČTA, tuto neděli odpoledne. Nerad bych se dožil s tejného probuzení do hořké reality, jako bývalý polský disident Lech Walesa a s ním pochopitelně i antikomunistická polská společnost. Čtenář ať si laskavě porovná hořkou realitu Polska se sladkými představami Česka, respektive jeho t zv."pravice". Podobnost čistě náhodná ?
ČTA - PODLE WALESY JE POLSKO POKOŘENÉ : "ZLO JE DNES BEZTRESTNÉ. TAK TO NEMĚLO SKONČIT. LEŽ JE ODMĚŇOVÁNA. POLSKO JE PONÍŽENO. NIKDY SE S TÍM NESMÍŘME A BUD EME SE S TÍM POTÝKAT DO ÚPLNÉHO VÍTĚZSTVÍ", prohlásil v Gdyni na adresu postko munistů, kteří se navrátili v Polsku k moci, odstupující prezident Lech Walesa .
P.T. Zbývá pouze připomenout, že Lech Walesa kromě toho, že byl kdysi světozná mý polský disident, byl také po dobu posledních, téměř šesti let polským prezi dentem a toto prohlášení se nutně jeví, jako pláč nad cizím hrobem. Nerad bych se dočkal podobného pláče jiného disidenta, který se stejně, jako jeho polský přítel, stal po událostech v roce 1989 prezidentem. Na rozdíl od Lecha Walesy , má ještě nepatrnou možnost, neradostným koncům sladkých cílů a předsevzetí, hovořících o "vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí" zabránit. Přemysl Vachalovský