--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0005/051 Str.: 003
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ Ve čtvrtek 14. prosince byla v Paříži slavnostně podepsána mírová dohoda z Day tonu. Lze říci, že tohle je asi nejdůležitější světová událost minulých dnů, t akže teď už nic ani formálně nabrání vyslání 60.OOO vojáků NATO do Bosny. Ba v íc: Dokonce svým významem možná i předčila parlamentní volby v Rusku, které pr oběhly v neděli 17. prosince či už tři týdny trvající mohutnou stávkovou vlnu ve Francii. Z dalších událostí pak stojí za povšimnutí parlamentní volby v Rak ousku, jež se uskutečnily rovněž v neděli 17. prosince, nadále dost chaotická situace po presidentských volbách v Polsku a nesrovnalosti kolem nich či vítěz ství amerického presidenta Billa Clintona nad Kongresem a Senátem ohledně vysl ání 20.000 vojáků do Bosny. Nelze však opomenout ani schůzku šéfů vlád a států Evropské unie, která se za účasti premiérů přidružených zemí uskutečnila o po sledním víkendu v Madridu. Konečně, dost velký výzman má také slibně se rozvíj ející jednání mezi Sýrií a Izraelem na Blízkém východě...
Jak již bylo řečeno, vedle bosenské krize největším "hitem" minulého týdne byl y volby do ruského parlamentu, tzv. Státní dumy. Konaly se v neděli 18. prosin ce a předběžné výsledky ze zatím 4O procent volebních okrsků, známé z pondělní ho večera 18. prosince, byly dost překvapivé. Z původně 43 politických stran a hnutí se do poloviny Státní dumy probojovaly jen čtyři subjekty: Komunistická strana Ruské federace s 22 procenty hlasů, Žirinovského ultranacionalistická Liberálně demokratická strana zhruba s 11 procenty, vládní hnutí Náš dům - Rus ko pod vedením současného premiéra Viktora ČERNOMYRDINA s 10 procenty a Jablok o v čele s ekonomem Grigorijem JAVLINSKÝM s 8,5 procenta odevzdaných hlasů. Př itom například ale v Moskvě zvítězilo uskupení Náš dům - Rusko před Jablokem, komunisté byli až třetí, obdobně jako v Petrohradě. A naopak směrem na východ vyhrávali zase komunisté, v menších městech a na vesnicích pak Vladimír Žirino vskij.
(Volby v Rusku jsou však do značné míry atypické, z kandidátek politických str an se totiž poměrným zastoupením obsazuje pouze polovina Státní dumy, tedy 225 poslaneckých křesel. Druhá půlka se volí většinovým systémem z jednomandátový ch obvodů: Zde ale výsledky ještě známy nejsou, a protože se volí osobnosti, n ikoliv stranická příslušnost, může dojít ještě k dost velkým překvapením. Zatí m prošly takové osobnosti, jako generál Alexandr LEBEĎ, předseda Dumy Ivan RIT KIN, známý obhájce lidských práv Sergej KOVALJOV... Přesto však už teď preside nt JELCIN prohlásil, že i přes velmi pravděpodobné definitivní vítězství komun istů nehodlá v žádném případě odstoupit od reformní politiky a rovněž tak neho dlá odvolat premiéra Viktora Černomyrdina. Snad jen prý menší korektury ve slo žení vlády... O jedné změně už se ale ví dopředu: ministr zahraničí Andrej KOZ YREV, který kandiduje coby "osobnost", s velkým náskokem před svými soupeři vy hrál. A protože poslanec nemůže být v Rusku ministrem, hodlá na vládní funkci rezignovat... )
* * *
V souvislosti s volbami poutala pozornost i situace v Čečensku. Podle oficiáln ích zpráv z Moskvy se tam prý jak federálních, tak i republikových či tzv. pre sidentských voleb zúčastnilo víc než 80 procent oprávněných voličů, z nichž 90 procent jich "údajně" hlasovalo pro kandidáty navržené promoskevskou čečensko u vládou. Jenomže: Čečenská opozice volby bojkotovala a neuznává je, v Grozném a mnoha dalších městech a vesnicích se se už v průběhu minulého týdne rozhoře ly boje, které se vystupňovaly právě v průběhu voleb. Samotné hlavní město Gro znyj ruská armáda odřízla od světa, většinu voličů pry tam tvořili příslušníci federálních ozbrojených sil. Navíc vojáci odmítli do Čečenska pustit novináře , v okamžiku, kdy se znovu rozhořely boje, většina pozorovatelů OBSE zemi opus tila. Suma sumárum tedy, volby v Čečensku proběhly za střelby a pod hlavněmi d ěl, a podle většiny západního tisku jsou neplatné. K čemuž se přiklání i Evrop ský parlament ve Štrasburku ve svém stanovisku z počýtku tohoto týdne... Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
Kupodivu, na rozdíl od minulého přehledu můžeme tentokrát konstatovat, že se t oho ze zahraničně politického hlediska událo víc než dost. Už počátkem minuléh o týdne například president Václav HAVEL navštívil Rakousko, kde se v příhrani čních městech Laa an der Thaya, Retzu a na zámku Seefeld sešel s presidentem T homasem KLESTILEM. Bylo to již osmé setkání obou presidentů a jednalo se zejmé na o tzv. malém pohraničním styku. Rakouská strana však kupodivu, na rozdíl od let 1991 až 1993, zatím o tuto formu cestovního ruchu nemá zájem. Prý s ohled em na závazky, vyplývající ze schengenské dohody. Hovořilo se rovněž i o ekono mické spolupráci v regiónu, avšak i zde je rakouská strana zdrženlivá: Díky le vným pracovním silám na naší straně hranic a maximálně výhodnému kursu šilinku ke koruně totiž hodně rakouských firem a obchodů v příhraničí krachuje. (Prahu navštívil v polovině minulého týdne coby host presidenta Václava Havla také někdejší německý president Richard von WEIZS+CKER. Ve středu zde ve Velké aule Karolina převzal čestný doktorát právních věd University Karlovy a při t é příležitosti přednesl přednášku o česko německých vztazích. Podle něj je vyh nání sudetských Němců důsledkem kapitulace tehdejších demokracií před mnichovs kým diktátem z roku 1938 a před okupací Československa. Zároveň však Weizsäcke r konstatoval, že všechny tyto události "nečiní vyhnání a dekrety o vyvlastněn í z roku 1945 a jejich děsivou reralizaci snesitelnými..." Proti čemuž vzápětí protestovali nejen komunisté, Levý blok či republikáni, ale též ústy Miloše Z emana i sociální demokraté... V pátek 15. prosince se pak Richard von Weizsäck er setkal také s ministrem zahraničí Josefem Zielencem. Na pořadu jednání byla situace na Balkáně a otázky spojené s česko německou deklarací...) * * *
Velmi důležitou se zdá být pak cesta premiéra Václava KLAUSE a ministra zahran ičí Josefa ZIELENCE o posledním víkendu do Madridu, kde se zúčastnili druhé čá sti summitu Evropské unie, který pojednával o budoucím rozšiřování této organi zace. Bylo dohodnuto, že rozhovory o plném členství v unii s kandidáty ze stře dní a východní Evropy budou zahájeny pravděpodobně ke konci roku 1997, tedy ve stejné době jako dialog s Maltou a Kyprem, tj. šest měsíců po skončení Mezivl ádní konference: Ta by se měla konat v italském Turíně v období od 26. března 1996 do června či července 1997. Evropská unie také potvrdila, že bude jednat z každou zemí individuálně, nemíní upřednostňovat některé z kandidátů a započe tí rozhovorů s uchazeči bude záviset na tom, jak jednotlivé země splňují krité ria pro členství.
(Pomineme-li návštěvu ministra zahraničí Josefa Zielence v Pařáži, kde se 14, prosince zúčastnil slavnostního podpisu daytonské dohody o zemích bývalé Jugos lávie, zbývá snad už jen Slovensko: Byť o něm píšeme na jiném místě Necenzurov aných novin, je nutné se zmínit o vztazích mezi oběma zeměmi také zde. V pátek 15. prosince totiž došlo konečně k dlouho odkládané výměně tzv. Bojnického ol táře za 10 gotických deskových maleb slovenské provenience, v sobotu už byl ol tář v Bojnici instalován, v pondělí pak za přítomnosti vládní garnitury v čele s Vladimírem MEČIAREM též slavnostně vysvěcen.... Čímž skončil další ze sporn ých bodů česko slovenských "pofederálních" vztahů, který slovenská strana zpol itizovala až na hranici únosnosti... Vlastně neskončil, protože oficiální slov enská místa ještě v pondělí 18. prosince prohlásila, že oněch deset slovenik z ahrnuje do dělení majetku federace a bude je nekompromisně vyžadovat zpět: Poc hopitelně zadarmo...)
UDÁLOSTI Z "BLÍZKÉHO" ZAHRANIČÍ
Lze říci, že tady nejvíce pozornosti upoutaly předčasné parlamentní volby v Ra kousku, konané v neděli 17. prosince: Šlo totiž o to, zda u našich jižních sou sedů dojde ke změně politického kursu či nikoliv. Odpověď je, zdá se, zatím zc ela otevřenou záležitostí. A to přesto, že ve volbách přesvědčivě zvítězili so ciální demokraté Franze WRANITZKÉHO, kteří obdrželi 38,3 procenta hlasů, tedy o 3,4 procenta víc než loni (72 mandátů, o 7 více). Druhá skončila podle očeká vání Lidová strana vicekancléře a ministra zahraničí Wolfganga SCHÜSSELA se zi skem 28,3 procenta, což činí o 0,3 procenta hlasů víc než minule (53 křesel, o jedno víc), třetí pak ultrapravicoví Svobodní Jörga HEIDERA, pro které se vyj ádřilo 22,1 procenta voličů, což naopak znamená úbytek 0,4 procenta voličů (41 poslanců, o jednoho méně). Silně však ztratili, oproti posledním volbám 2,7 p rocenta, Zelení, kteří pod vedením Madeleine PETROVIČOVÉ získali pouze 4,6 pro centa (8 poslanců, o 5 méně), a tzv. Liberální fórum Heide SCHMIDTOVÉ, jež dos talo o 0,7 procenta hlasů méně, tedxy jen 5,3 procenta (9 mandátů, o 2 méně). (Zdánlivě se zdá být vše jasné: Totiž jediné přijatelné řešení, staronová koal ice sociálních demokratů a lidovců, jež by v 183 členné Národní radě disponova la většinou 125 křesel. S nikým jiným totiž Franz Wranitzky jít "do holportu" nemůže. Zelení a Liberální fórum svými 17 mandáty na většinu nestačí, a Svobod né nechce. Jiná ovšem může být situace u lidovců. Tam například Wolfgang Schüs sel má teoreticky možnost spojit se se Svobodnými a získat tak většinu dvou hl asů a pro sebe navíc i funkci spolkového kancléře. Jenomže, vzhledem k posledn ím předvolebním proslovům Heidera o rehabilitaci SS, se to zdá dost nepravděpo dobné. Takže, Franz Wranitzky zřejmě zůstává i nadále kancléřem a jediným spoj encem lidovců...)
* * *
V Polsku. zdá se, konečně situace nabyla klidnějšího charakteru, i když překva pení nelze koncem tohoto roku ještě vyloučit. V sobotu 23. prosince má převzít úřad nový president Aleksander KWASNIEWSKI, jeho poražený rival Lech WALESA m u však odmítá nejen úřad, ale i odznaky presidentské funkce, předat. A nechává se slyšet, že nejpozději do dvou let se vrátí. Horko je však také ve vládnouc í levicové koalici. Postkomunistická lidová strana totiž na základě výsledků p residentských voleb vyslovila o víkendu nedůvěru svému předsedovi a expremiéru Waldemaru PAWLAKOVI, který při zmíněných volbách totálně propadl a skončil hl uboko v poli poražených. Krize u lidovců je tak velká, že se dokonce hovoří o zrušení koaliční dohody se Svazem demokratické levice, a tedy o brzkém pádu vl ády Józefa OLEKSYHO, a možná také o předčasných parlamentních volbách. (Pokud jde o Německo, tam spíš veřejnost zajímá krize, která se postupně rozví jí u koaličních Svobodných demokratů. Koncem minulého týdne totiž členka této strany, ministryně spravedlnosti Sabina LEUTHEUSSEROVÁ-SCHNARRENBERGEROVÁ muse la rezignovat na svou funkci, protože se většina členské základny postavila pr oti ní. Tedy přesněji řečeno, prohrála vnitrostranické referendum o tom, zda p odpořit návrh zákona usnadňujícího odposlouchávání telefonních hovorů osob pod ezřelých z organizovaného zločinu: Na rozdíl od svých spolučlenů se proti tomu to zákonu vehementně stavěla. Rezignace ministryně spravedlnosti však političt í pozorovatelé chápou zejména v souvislosti s rozkladem strany a s jejím postu pným odchodem "do zapomnění"... Což může pro koaliční CDU/CSU znamenat i event uální katastrofu. Sama asi těžko získá absolutní většinu, a pokud Svobodní dem okraté u voleb propadnou? Pak prý Bůh ochraňuj Německo...)
BALKÁNSKÁ KRIZE
Ve čtvrtek 14. prosince byla slavnostně v Paříži podepsána daytonská dohoda. V pátek 15. prosince pak Rada bezpečnosti OSN převedla operaci OSN v Bosně na j ednotky, vedené Severoatlantickou aliancí. Tak lze zhruba dvěma větami charakt erizovat novou situaci, která od onoho okamžiku nastala v Bosně a vlastně na c elém území bývalé Jugoslávie. Prostě, do uvedeného prostoru začínají proudt de nně stovky a tisíce vojáků a postupně zaujímají pozice ochranných sil UNPROFOR , začátkem tohoto týdne jich tam bylo už čtyři tisíce. A to i přes odpor bosen ských Srbů, kteří zatím daytonskou dohodu odmítají brát na vědomí. Celkem má v prostoru Bosny operovat na 60.000 vojáků, z toho 20.000 Američanů, 13.000 Bri tů, 10.000 francouzů a zbytek z 11 členských států NATO a z dvaceti dalších, k teré k Severoatlantické alianci nepatří.
(Nepříliš povzbudivé informace však přišly též z jednání zbytku Jugoslávie, te dy Jugoslávské svazové republiky, s Chorvatskem: Prostě, přes jakési závazky p ředem dohodnuté se po mnohahodinových rozhovorech ve středu 13 priosince oba s táty zatím neuznaly: Dohodu zablokovalo údajně Chorvatsko, které odmítá vzdát se poloostrova Prevlaka v Jaderském moři výměnou za širší zázemí za přístavem Dubrovník. Na rozdíl od Bosny a Hercegoviny, která se spolu s Bělehradem ve čt vrtek 14. prosince kupodivu velmi rychle vzájemně uznala...)
* * *
Zajímavé zprávy pocházejí ale také z Ruska v souvislosti s bosenskými Srby. Úd ajně měl totiž vojenský přidělenec ruského velvyslanectví v Bělehradu nabídnou t formou pozvání od nejmenované ruské vojenské akademie politický azyl vrchním u veliteli bosenských Srbů generálu Ratku MADIČOVI. V neděli 17. prosince to r uský ministr zahraničí Andrej KOZYREV kategoricky dementoval: "Pokud sdělovací prostředky správně interpretovaly počínání ruského vojenského přidělence v Bě lehradu, pak se jedná o jeho osobní postoj, který neodráží oficiální postoj Ru ska..."
SVĚT KOLEM NÁS
Po jistém zklidnění situace kolem Bosny a Hercegoviny se ovšem znovu zkompliko val vzájemný vztah amerického presidenta Billa CLINTONA s Kongresem. Totiž, op akuje se situace z nedávné doby: President sice vyhrál spor o vyslání vojenský ch sil USA do Bosny, i když s jistými omezeními, znamenajícími napřiklad povin nost americké armády vycvičit ozbrojené síly bosensko chorvatské federace. Na druhé straně však Kongres trvá na většině svých sociálních škrtů ve vládním zá koně o federálním rozpočtu, takže de facto v USA od pondělka 18. prosince mnoh é federální úřady a instituce opět přestaly pracovat. Hrozí též, že bude silně omezena či dokonce i zastavena činnost amerických zastupitelství v cizině. A zatím to rozhodně nevypadá na ústup jedné z "válčících" stran. Už proto ne, že právě díky úspěšnému odporu presidenta vůči Kongresu jeho obliba stoupá. (Povzbudivé se zdají být také informace z Předního východu. Po jednání americk ého ministra zahraničí Warrena CHRISTOPHERA 15. a 16. prosince v Damašku a v J eruzalémě se v izraelsko syrských vztazích rýsuje historický průlom: Jeho pods tatou je souhlas Izraele s předáním Golanských výšin Sýrii v rámci příští míro vé smlouvy mezi oběma zeměmi. Obecně se soudí, že Sýrie tvoří poslední překážk u k míru mezi Izraelem a arabským světem. Státy Perského zálivu totiž čekají p ouze na Sýrii, až s Izraelem normalizuje vztahy. Podle prohlášení amerického m inisterstva zahraničí začnou konkrétní jednání 27. prosince blízko Washingtonu , potrvají do 29. prosince, poté bude týden přestávka na konzultace vyjednavač ů se svými zeměmi. Izraelský premiér Šimon PERES je však pevně rozhodnut, přes odpor opozice a části veřejného mínění, jednání dotáhnout ke zdárnému konci.. .)
* * *
A Francie, která poutala po téměř tři týdny pozornost Evropy a vlastně téměř c elého světa? Zdá se, že neoblomnost vlády Alaina JUPPEHO nakonec svým neustupo váním začala sklízet vavříny: Stávka totiž začala koncem předešlého týdne pole vovat a v minulých dnech se většina stávkujících vrátila do zaměstnání. V paří žském metru například už v neděli bylo v provozu devět tras s třinácti, vyjela rovněž větčina vlaků expresního metra RER, začaly jezdit i autobusy městské d opravy. I když, zprávy z pondělka 18. prosince hovoří, že se železničáři pokus ili zablokovat některé rychlovlaky a expresy do Paříže, aby zabránili ukončení stávkových akcí. Na čtvrtek 21, prosince se plánuje v Paříži tzv. sociální su mmit s premiérem Alainem Juppem, kde hodlají odbory nadále vystupovat z pozice síly a diktovat podmínky.
------------------------------------------------------------ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
------------------------------------------------------------ RUSKO PO VOLBÁCH: KDO JE KDO...
Parlamentní volby bývalé socialistické supervelmoci, zdá se, nepřinesly demokr atickým zemím příliš radosti. Ba naopak: Spíš obavy se rozhostily u všech, kdo mají na mysli dobro Evropy a celého světa. Definitivní výsledky budou známy z hruba až za tři týdny ode dne konání, již teď však můžeme přibližně určit ty p olitická subjekty, které se dostaly do dolní komory ruského parlamentu, tzv. S tátní dumy. Podívejme se proto, kdo že to a s jakým profilem bude v poslanecký ch lavicích v nejbližší době zasedat! Zcela jistě sem patří Komunistická stran a Ruské federace, která vyhrála suverenně. Jejich předseda Gennadij ZJUGANOV t ouží po "postupném obnovení Sovětského svazu", ovšem legálními a nenásilnými p rostředky. Usiluje též o zrušení privatizačních aktů, uskutečněných "proti záj mům země a právům pracujících". Strana sice uznává pluralilitu forem vlastnict ví, žádá ovšem státní monopol národního bohatství včetně půdy: Slibuje široké sociální jistoty, boj s korupcí a silnou armádu s tučným rozpočtem... (Obdobný program jak komunisté, byť poněkud ultranacionalističtějšího zaměření , hlásá Liberálně demokratická strana Vladimira ŽIRINOVSKÉHO. Proklamuje takté ž Rusko v hranicích bývalého SSSR, avšak se silným presidentským systémem, je pro všechny formy vlastnictví včetně soukromého držení půdy, uznává politickou pluralitu, prosazuje ovšem mohutný státní sektor: Hlavně ale, miluje vše, co je ruské a odmítá vše, co je západní... Podobného ražení, byť méně nacionalist ického, je levicová Agrární strana Ruska v čele s Michailem LAPŠINEM. Preferuj e zájmy zemědělců a kolektivní formy hospodaření, soustřeďuje se na obnovu sku tečné lidovlády prostřednictvím sovětů, dobrovolné obnovení SSSR: Mocensky se opírá o vicepremiéra pro zemědělsko průmyslový komplex Alexandra ZAVERJUCHU... )
* * *
Na protipólu výše zmíněných tří politických stran stojí pak několik seskupení demokratického až pravicového zaměření. V prvé řadě jde o hnutí pravého středu NÁŠ DŮM - RUSKO, které založil současný premiér Viktor ČERNOMYRDIN a jež je č asto nazýváno "stranou moci": Reprezentuje vládní struktury a za hlavní úkol p ovažuje "vytvoření smíšeného sociálně orientovaného hospodářského systému s př íznaky typickými pro vyspělé světové ekonomiky", chce pokračovat v "rozumné pr ivatizaci" a v boji proti organizovanému zločinu... Podobného charakteru je i mírně pravicové hnutí JABLOKO, které pod vedením ekonoma Grigorie JAVLINSKÉHO prosazuje zájmy "střední vrstvy ruské společnosti". Upřednostňuje tržní reform y s důrazem na sociální aspekt při zachování velkých monopolů ze sovětské éry: Považuje za nutné vytvořit hospodářskou unii států bývalého SSSR a v zahranič ní politice je proti jakékoliv expanzi. Nejpravicovější je pak v uvedeném spek tru DEMOKRATICKÁ VOLBA RUSKA - SJEDNOCENÍ DEMOKRATÉ, jejichž jádro tvoří prvně jmenované uskupení v čele s Jegorem GAJDAREM a dále sociální demokraté Alexan dra JAKOVLEVA či Strana ruské jednoty a shody Sergeje ŠACHRAJE: Blok prosazuje demokratické tržní principy, pravicovou politiku a umírněnou zahraničně polit ickou linii založenou na dialogu a partnerství se Západem..
(Poněkud zvlášť stojí konečně tzv. KONGRES RUSKÝCH OBČIN. Oficiálním předsedou této nacionalistické strany pravého středu je sice bývalý tajemník mocné Bezp ečnostní rady Ruské federace Jurij SKOKOV, nejvýraznější osobností je však gen erál Alexandr LEBEĎ, někdejší velitel 14. ruské armády v Podněsteří: Chce Rusk u vrátit "zdravý rozum a čest", preferuje silnou armádu a státem regulovaný tr h, klade důraz na ekologii a sociální jistoty... Přestože v případě přiblížení NATO k ruským hranicím hrozí nebezpečím třetí světové války. tvrdí, že "Západ nemá důvod k obavám"...)
(fakta a události ze zahraničí připravil)
Jiří F. PILOUS