--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bartoš Josef
Název: Vážená redakce
Zdroj: NN Ročník........: 0006/005 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vážená redakce, dlouho jsem se rozmýšlel o tom, jestli mám tento dopis napsat. Jedná se o příběh mé rodiny, který se stal za komunistické éry a zločiny z té doby byly prominuty. Protože bolest v srdci přetrvává, stačilo by mi zveřejnění tohoto dopisu.

V pondělí, dne 4. ledna 1969, jsem měl telefonát, abych se dostavil domů . Cestou jsem se zastavil u hostince, kde došlo k takzvané autonehodě. V těch místech byl nahrnutý sníh ze silnice až na chodník, takže bylo vidět, kam až ř idič vjel. Na chodníku zůstala ležet taška s nákupem, kterou nesl můj syn a ta k jsem poznal, o koho se jednalo.

Šofér automobilu zastavil až 30 m od nehody. Řidič chtěl pokračovat ve s vé cestě směrem na jatka, ale na naléhání svědků byl nucen odvézt chlapce do n emocnice. V nemocnici byl syn na pojen na dýchací přístroj. Za pět dnů, v páte k, syn zemřel.

Postup vyšetřování: asi za týden po pohřbu jsem dostal pozvánku do hosti nce Zbuzany, kde byli přítomni svědci nehody a vyšetřovatel pan Klečka. Pan vy šetřovatel přečetl zhruba co se stalo, přestože s tímto tvrzením svědci nesouh lasili, protože vše viděli na vlastní oči. Vyšetřovatel přítomné přesvědčoval, že každou maličkost vyšetří, že vše bude v pořádku. Důležité pro vyšetřovatel e bylo, aby podepsali formulář, který přinesl. Všichni podepsali v domění, že vše bude tak, jak pan vyšetřovatel říkal, že je vše vyfotografováno a uvedeno podle svědeckých výpovědí.

Bohužel tomu tak nebylo. Rekonstrukce případu byla provedena na suché vo zovce, bez sněhu. Výpovědi svědků opět nebyly brány v úvahu. Verze vyšetřovate le se v mnohém lišila od výpovědí svědků nehody.

V té době mě navštívil řidič vozidla pan František Sedlák z Nové Bystřic e a řekl: "Víte, já to udělat nechtěl, ale nechci, aby Vás trestali". Nechápal jsem o čem tento člověk mluví. Moje odpověď zněla: "Člověče, o čem to mluvíte , počkáme na soud". Pro jistotu jsem šel za právníkem JUDr. Dvořákem. Ten děla l vše pro to, aby pravda vyšla na jevo, ale marně. Panem vyšetřovatelem nám by lo slíbeno, že budeme pozváni, až přijede soudní znalec na místo nehody. Bohuž el pozvání jsme se nedočkali, přestože jednání na místě nehody se soudním znal cem proběhlo. JUDr. Dvořák se snažil domluvit se s panem vyšetřovatelem Janem Klečkou, ale bezvýsledně.

Z celého šetření bylo, a je dodnes vidět, že to byl podvod. Nejhorší pro mou rodinu bylo, že nedošlo k soudu a dostali jsme poštou v ýsledek vyšetřování, což bylo pro moji rodinu hrozné a pro mne též. Připadali jsme si, že nemáme děti, ale nějaká koťata.

Přišel papír, který popíši v krátkosti: "Stopy jsme nezaznamenali, nebyl y znát (přestože byl čerstvý sníh!). Zkoušku krve jsme nebrali, nebyly vidět z námky alkoholu (pachatel byl podle svědků opilý z předchozího oslavování). Mat ku trestat nebudeme, je nervově zhroucená (nikdo s ní za celou dobu vyšetřován í nepromluvil)". Toto stanovisko vyšetřování bylo schváleno okresním prokuráto rem.

Něco o Františku Sedlákovi, řidiči vozu: byl pomocníkem SNB a PHS. Svým automobilem Škoda 100 MB vozil své kamarády, mezi nimi i pana vyšetřovatele Kl ečku, na flámy do různých hospůdek. Tu noc před tzv. nehodou vůbec nespal a hr ál karty v Novém Vojířově. Byl tak opilý, že když mu spadla karta na zem a on se pro ni shýbl, spadl za ní. Odjížděl odtud ve čtyři hodiny ráno. Toto ráno m i zabil syna. Na všechny události jsem měl dostatek svědků, na alkohol v krvi pana Sedláka šest svědků, na přímou účast nehody čtyři svědky. Proto nemohl bý t soud.

Osud rodiny: manželka mi stačila porodit ještě jednoho syna. Její stresy jí přivodily rakovinu, dozvěděli jsme se o tom dva roky po tomto porodu. Kupo vali jsme jí léky ze zahraničí a tím jsme jí prodloužili život o šest let. Zem řela když bylo synovi osm a dceři dvanáct. Otec manželky, který s námi bydlel, mi pomohl s dětmi.

Po celých 25 let dostával pan Sedlák ode mne dopisy s fotkou pohřbu mého syna. V letošním roce jsem se rozjel do Nové Bystřice sám, místo dopisu. Při setkání s tímto člověkem jsem se zeptal, proč nebyl soud. Jeho výsměch mě vypr ovokoval natolik, že jsem ho napadl. Výsledkem bylo 650,- Kč pokuty za napaden í občana.

Toto takzvané vyšetřování by se dalo nazvat vraždou. Nejsmutnější je, že se nám komunističtí zločinci vysmívají a nejsou postižitelní. Bartoš Josef