--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Mareček Miloslav
Název: Vážená paní Hromádková
Zdroj: NN Ročník........: 0006/006 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Pan Kudláček vydavatel Č. T.

Pí Hromádková - Předsedkyně DEU

N. N. Noviny Senovážné náměstí

Pejša Vlastislav

Nad Ohradou 2633/7

Praha 3

Člen DEU Praha 3

Vážený pan J. Kudláček

Vážená pí Hromádková.

Jako čtenář Č. T. jsem dostal jako přílohu Noviny DEU. Jsem zárove ň členem rozpadlé organizace DEU na Praze 3, jako člen, který nevykonává žádnou funkci. Přesto má povinnost je stavět se kriticky k práci DEU, v e smyslu konsolidace pracovních sil.

Dokonce jsem přívržencem argumentace pí Hromádkové, pokud jde o vš eobecné pojmy. Přivítal jsem článek, na nějž odpověděl sám premiér. Pana Kudláčka bych prosil, aby celá tato stať byla uveřejněna v Č. T. a následně na něj odpověděla věcně pí Hromádková ... Chci, aby byly vyvráceny pochybnosti kolem její osoby, nebo pro členstvo potvrzeny, kte ré uvedl pan Bělohoubek, v N. N.

Jsou to závažná obvinění.

Povinností předsedy jakékoliv organizace - mimo marx. -leninské-, která má demokratické proklamativní zásady, je tyto pochybnosti, závazný mi argumenty dokázat. (Toto upozornění se týká přímo i p. Kudláčka, kter ý podporuje současný směr ve straně.).

Reaguji samozřejmě také na vývoj posledních dnů. Pan Kudláček tent o vývoj totiž mylně nazývá kampaní sdělovacích prostředků proti DEU. Vzh ledem k jeho článku v Č. T. si zřejmě neuvědomuje, že je jiná volební de mokracie a jiná je vnitrostranická demokracie.

Politická strana není vázána svým politickým vědomím na 51% delegá tů, protože je dobrovolným - podotýkám - dobrovolným sdružením občanů, s jistým politickým cílem. Povinností předsedy je schopnost tyto proudy k onsolidovat v jeden proud, bez vylučování a bez sebeukojovacích pocitů v lastní neomylnosti. Povinností předsedy je přijmout podnětné návrh y, nebo usměrnit neproduktivní návrhy do demokratického zamítnutí. Opak takové činnosti je pravdou vedení DEU.

Zachází se svými diktátorsky a je daleko méně demokratická, než Sl ádkovci, kde kritika předsedy znamená vyloučení. Lze se ztotožnit s výro kem, že vedení strany nemá s demokracií nic společného.

Smysl vyjádření p. Kudláčka vede bohužel k rozbití strany. Za před sednictví pí Hromádkové, jsem nebyl svědkem, že by došlo k dohodě meziná zorových vztahů. Naopak z článku p. Kudláčka je zřejmé, že jde o naprost ý rozkol, neboť vznikají nová seskupení s několikadesítkovou základnou. To je naprosto neočekávaný vývoj. A je nutno za něj vinit triumvir át DEU, podporovaný neočekávaně p. Kudláčkem. Vlastně jsou to jeho peníz e, které prohraje, neboť kdo by volil takovou stranu, která vystrkuje ro zpory jako zásadu své činnosti. K tomu nejsou třeba sdělovací prostředky , stačí výsledky uvnitř strany.

Jestliže vznikl triumvirát na právo stranické pravdy, je třeba nés ti důsledky této zásady v jednoprocentním ohodnocení strany ve volbách. Ke všemu pravda o volbách na sněmu vychází pro neinformované postu pně najevo, kdy dochází téměř k rozpadu strany. Nedělejme si iluze o tom , že je tomu jinak. Dvacet procent pětihlasů, na sněmu blízkých ústředí, je pro stranu ne ohrožením, ale katastrofou. Jestli si to někdo neuvědo muje, je to jeho neobezřetnost.

Strany jsou tvořeny proto, aby tam zůstal rozum s pochybami různýc h lidí, které by neměly znamenat autoritativní zásahy z vedení. V této s traně je to hrůzným pravidlem. Lidé, s jejichž názory není nikdy nikdo o beznámen jsou vylučování, jako jacísi chaoti.

Pane Kudláčku.. Jestli je toto vnitrostranická demokracie, tak ať lidé volí rovnou komunisty a vyjde to na stejno.

Strana je totiž konglomerátem stovek lidí s různými pochybami, kte ré je nutno brát do úvahy, a ne si udělat stanovy, kde předseda ční jako Lenin a ostatní musí být ve zbožné úctě obdivovateli a nesmějí ani pípn out.

Především program je prioritním nosníkem strany. Místo jeho tvorby jsou mimo současných novin DEU články triuvirátu. Jinak jako předběžný program DEU, byl uveřejňován hospodářský blábol. To znamená, že neexistu jí stále propagovaní odborníci, jejichž jména nikdo nikdy neuveřej nil. Disponuje-li DEU jako strana odborníky, jako člen chci znát jejich jména, jejich myšlenky a úmysly. Nic takového jsem se doposud nedozvěděl . Kdy by dostala DEU 20%. Jak by vlastně vytvořila vládu, výkonné úřední ky ministerstva, náměstky ostatních ministerstev, jak by ovlivňova la chod státu? Jaké kontrolní mechanismy odborníků by zařídila? Dostala se taková situace vůbec do podvědomí vedení? Jak vedení tak sponzora? K tomu je široká základna členstva a ne jeho úbytek a nějaká hesla o průni ku mafií do hospodářského života. To už by musely býti připravené odborně vypracované zákony.

Jestliže komunální poslanci za DEU, nehledě na připitomělý argumen t získání bytu, odmítají jednání vedení, je to naprostá katastrofa DEU. Byt může při neodvolatelnosti poslance znamenat jen jedno. Nebude stavěn do příštích voleb.

Jestliže pí Hromádková zdůvodňuje výběr tohoto člověka nedostatkem času a nemá jiný argument, svědčí to, že nemá sama ve funkci, co pohled ávat.

Považuji její schopnosti vnitrostranické komunikace za závažnou ps ychickou závadu.

I když kupuji NN dosti sporadicky, koupil jsem výtisk s kritikou o d p. Bělohoubka na adresu pí Hromádkové.

Musím podotknout, že nejsem obdivovatelem stylu p. Bělohoubka, neb oť zní trochu starozákonně a míjí se účinkem, ale nevylučuji možnost jeh o vývodů.

Pokud učiníme konfrontaci obou článků a připočteme uraženou ješitn ost p. Bělohoubka, stejně vyznívá tato skutečnost, jako možná alternativ a možné úlohy pí. Hromádkové. K rozbití konsolidačního procesu pravice. K tomu svojí měrou přispívají další dva představitelé, jak pan Majzlík, tak pan Šafránek, vyhledáváním a vylučováním tzv. chaotů. V životě jsem neslyšel takový výraz, pro lidi chtějící se podílet na výstavbě st rany, nebo mající svůj názor, kterým by chtěli podpořit politiku DEU. Při tom triumvirát nepřipustil výměnu názorů a všechny konference jsou v tomto duchu vedeny. Nikdy nebyla krajová příprava názorů, tříbení procesů konsolidace. A výsledná práce je stále na pokraji osobních názo rů triumvirátu. Obsahuje pouze smyšlenky o možnosti ovlivnit stát v hospodářské sféře. A to je bohužel malý výsledek.

I když DEU údajně má několik desítek organizací, nikdy nebyla o žá dné zveřejněna informace, co se týče oblastní, místní nebo krajové činno sti.

V závěru svého článku v Novinách DEU píše pí Hromádková tato slova : "DEU hodlá přispět k překonání rozštěpenosti všech nekomunistických vr stev naší společnosti včetně exulantů."

Má otázka k této větě včetně vývodů p. Kudláčka zní: "Čím DEU přis pěla k překonání rozštěpení pravice, když prvním činem pí Hromádkové byl o vyloučení všech zakládajících institucí, které byly přítomny na zaklád ajícím sněmu a bezvýrazný projev měla jen pí Hromádková, s níž přítomní nepočítali vůbec jako s předsedkyní?"

Dva roky vedení vyhledává chaoty, nepřijala odpadlé Sládkovce člen y KAN odpudila ODS a různé jiné lidi.

Přitom věřím, že poslanci mají v zásadě pravdu, pokud mluví o rozš těpenosti místních organizací a jejich rozpadu. Důkaz je organizace Prah y 3.

Pracovní komise nevyvíjejí činnost. Činnost pol. komise byla posto jem vedení paralyzována a přestala existovat, když politická doporučení byla nejen ignorována, ale napadána. Iniciativa různých organizací je zp ochybňována a vyvracována. Vše podléhá stanovami, schválením triumvirátu. Za takové situace se nelze divit, že DEU jako organizace téměř nee xistuje a nikdo nebude takové struktuře věnovat čas a peníze. Další věta pí Hromádkové: "V posledních letech dozrává dost zdatný ch mužů i žen a jsou schopni a ochotni stavět hráze šlendriánu." Chtěl b ych vědět, kde tito lidé jsou. Zatím jsem o nikom neslyšel, mimo návrhu na poslance p. Vyskočila. Ani nevím, kým byl tento návrh schválen, i kdy ž proti p. Vyskočilovi nic nemám a přál bych si ho na kandidátce vidět. Pak tu vzniká dojem francouzských filmů, kde několik lidí je schop no v každém filmu obsáhnout všechny role pro období třiceti let. Díky za takovou podívanou.

K problému sjednocení pravice bohužel DEU ničím nepřispěla. Je dez integrujícím elementem. Proto podezření p. Bělohoubka, že pí Hromádová b yla nasazena jako rozkladný komponent není zase tak docela nereálný, pro tože její dosavadní činnost s výsledky její práce tomu nasvědčují. Pod jejím vedením utrpěla pravice další porážku ve svém rozkladu a není jisté, zda-li je možno takovou věc napravit.

Veškeré dobré úmysly, pokud jde o dobré úmysly, bez souběžného dor ozumění se členstvem jsou k ničemu a pak by názor p. Bělohoubka byl nest vůrnou pravdou.

K panu Majzlíkovi a jeho článku: Rafinované útoky proti DEU jsou j en v jeho hlavě a měl by jít se poučit k Leninovi, aby zjistil jak vznik á bolševická strana, k jaké jeho podpora nebo vypracování stanov patří. V jeho článku jsou to chyméry a představy o rozvracečích, k čemuž nejvíce přispěl on sám.

Pravice se nerodí. Ta vznikla spontánně a pánové jako p. Majzlík j í bohužel umrtvili, při čemž si hrají na spasitele. Buďte tak hodný, pan e, zanechte práce v DEU k jejímu prospěchu, jinak úplně zemře. Proto by tito lidé měli pochopit, že takto vedená strana nezíská p atnáct procent, ale přestane existovat.

Lustrační zákon - jeden z pilířů českého právního Kocourova aneb Švejk by to nevymyslil lépe

V 52. čísle Necenzurovaných novin pan Zbyněk Čeřovský znovu nepřím o předestřel problematiku lustračního zákona. A to na pozadí sporu s M. Rouskem, kterého pan Čeřovský označil mimo jiné za agenta StB. M. Rousek reagoval trestním oznámením pro pomluvu a předložil negativní lustrační osvědčení, podepsané ministerstvem vnitra Rumlem.

Leč - ejhle! V zamítavém Usnesení okresního státního zastupitelstv í v Mělníku se praví, že (vedle negativního lustračního osvědčení M. Rou ska) jsou ve spisovém materiálu (rozuměj ve spisech vyšetřovatele) založ eny i dokumenty ministerstva vnitra z r. 1983, ze kterých je zřejmé, že Rousek byl skutečně StB veden pod krycím jménem "Hochštapler" a dá le písemnost ministerstva vnitra z r. 1994, ve které se sděluje, že ke z veřejnění krycího jména a archivního čísla (M. Rouska) došlo neoprávněný m únikem informací a že V TOMTO SMĚRU BUDOU TÉŽ PROVÁDĚNA DALŠÍ OP ATŘENÍ.

V kostce: Lustrák má Rousek čistý - ergo kladívko konfidentem StB nebyl. Ve spisovém materiálu Rousek versus Čeřovský se však NEOPRÁVNĚNOU cestou ocitly dokumenty, které dokládají, že Rousek konfidentem StB byl .

Vyšetřovatel tedy dává za pravdu Čeřovskému. A pokud by se ve spis ovém materiálu usvědčující dokumenty MV z r. 1983 NEOPRÁVNĚNOU cestou ne ocitly? Nu - pak si Čeřovský "osočení" Rouska odskáče!

A aby to nebylo zase tak úplně fádní: postižen nebude Rousek, že - plně si vědom své konfidentské minulosti - dělal si z úřadů blázny tvrz ením, že evidovaným konfidentem StB nebyl - a touto cestou se snažil Čeř ovského křivě obvinit z pomluvy, ale ten, kdo způsobil, že NEOPRÁVNĚNĚ unikly informace (rozuměj dokumenty MV z r. 1983), dokládající, že Rousek evidovaným konfidentem StB byl. Neboť, jak mj. uvedeno v písemnos ti MV z r. 1994: další opatření budou prováděna ve směru neoprávněného ú niku informací.

A aby to bylo ještě pestřejší: vzhledem k tomu, že uvedená písemno st MV z r. 1994 je odpovědí na Rouskovu STÍŽNOST, orgány se v této písem nosti Rouskovi de facto OMLOUVAJÍ!!!

Neboť - aby to bylo už dokonale pestré: v ČR je právně možné, díky příslušné části lustračního zákona, aby jedinec evidovaným konfidentem StB SOUČASNĚ byl - i nebyl.

Absurdní, zcela nepochopitelná a neprůhledná situace? Ale kdeže... Řekl bych, že dokonce až MOC průhledná!

Díky příslušné části lustračního zákona totiž MNOHÝ evidovaný konf ident StB, skutečně, po právní stránce, evidovaným konfidentem StB souča sně je - i není. Jakoby v tomto ohledu zavanul z lustračního zákona dech biblického rčení Maličko, uzříte mě, a opět maličko, a neuzříte mě, pronášeného ústy dobrého vojáka Švejka, anebo duch pohádky O chytré h orákyni: napůl oděna - napůl nahá, napůl obuta - napůl bosa, napůl na ko ni - napůl pěšky. Úspěšně lze též hovořit o jakémsi "dvojím občanství". Lustrační zákon se totiž prakticky vztahuje jen na ty evidované ko nfidenty StB, kteří - ZJEDNODUŠENĚ - působili na úseku "vnitřní nepřítel " (ş 2/1 písm. a,b z.č. 451/1991 Sb.). Dotyčný M. Rousek kupříkladu půso bil na úseku "vyzvědačství", jeho lustrák je tedy zcela logicky - ZE ZÁKONA - čistý. Což dokládá i další odstavec ze shora uvedeného zamít avého Usnesení Zn 205/95 OSZ v Mělníku, ve kterém se mj. praví, cit.: "V ydání lustračního osvědčení není v rozporu s uvedenými skutečnostmi (roz uměj se skutečnostmi uvedenými v usvědčujících dokumentech MV z r. 1983, pozn. aut.), neboť zákon č. 451/1991 nezahrnoval všechny osoby sp olupracující s bývalou StB, nýbrž pouze některé kategorie". Ano, může se jistě stát, že díky "přebývající či chybějící čárce n ebo háčku" ve jméně lustrovaného, počítač provede nesprávné vyhodnocení, případně, že taková situace je rovnou záměrně navozena. Řekl bych, že t akových případů je nicméně jen zlomek. Že drtivá většina zcela jasných k onfidentů StB, kteří se honosí negativním lustračním osvědčením, honosí se jím "zcela oprávněně" - ZE ZÁKONA. Nepůsobili na úseku "vnitřní nepřítel", evidovanými konfidenty StB tedy zcela PRÁVOPLATNĚ - ze zákon a - nejsou... Současně ovšem evidovanými konfidenty StB i PRÁVOPLATNĚ js ou... Neboť v "tajných sejfech" MV se nalézají jisté dokumenty, ze který ch je zřejmé, že... Zkrátka - "dvojí občanství".

Konfidenti StB, kteří působili na jiných úsecích této zločinecké o rganizace, než na úseku "vnitřní nepřítel", můžou tedy s klidným svědomí m a hlubokým rozhořčením podávat na ty, kteří je označí za konfidenty St B, trestní oznámení nebo žaloby na ochranu osobnosti, vyzývavě přitom má vajíc negativním lustračním osvědčením. Pokud se ve vyšetřovacích spisech neocitnou NEOPRÁVNĚNOU cestou dokumenty z "tajných sejfů" MV, do kládající jejich závazky k StB, vítězí na celé čáře. Registrovanými konf identy StB nebyli. Mají přeci čistý lustrák. PRÁVOPLATNĚ - ze zákona čis tý. Pokud se nějakou NEOPRÁVNĚNOU cestou zmíněné dokumenty ve vyšetřovac ích spisech ocitnou - pak mají smůlu. Registrovanými konfidenty St B byli. Podle počasí - dalo by se též definovat.

Ani v případě, že ve vyšetřovacím spise se usvědčující dokumenty N EOPRÁVNĚNOU cestou ocitnou, však situace zdaleka není jednoznačná. Neboť před vyšetřovatelem leží dva vzájemně se vylučující materiály, STEJNÉ p rávní platnosti. Jak tedy rozhodnout? Notabene - když jeden z materiálů se ve vyšetřovacím spise ocitl NEOPRÁVNĚNĚ, způsobem de facto tres tným?

U Zbyňka Čeřovského, který není osobou "bezejmennou" a který má, d íky svým postojům či jednání v minulosti i současnosti, nad "Hochštapler em" Rouskem, po morální stránce bezesporu OBJEKTIVNĚ moc a moc "navrch", bylo možné (nebo nutné!) přihlédnout právě k této skutečnosti a prefero vat dokumenty, které se ve spisovém materiálu ocitly cestou NEOPRÁVNĚNOU , před OPRÁVNĚNĚ v něm založeným, ze zákona PRÁVOPLATNĚ čistým lus trákem.

To je ovšem případ Zbyňka Čeřovského. Ale co případy jiné, kdy běž í o osoby bezejmenné, a ve vyšetřovacím spise se stejně tak vedle sebe n alézají jak oprávněně do spisu založený, ze zákona právoplatně čistý lus trák, tak právoplatné dokumenty další, které "čistotu" lustráku po pírají? Vzhledem k tomu, že prve zmíněný materiál byl do spisu založen O PRÁVNĚNOU cestou, zatímco "protidokumenty" se v něm ocitly cestou NEOPRÁ VNĚNOU - způsobem de facto trestným, měl by vyšetřovatel rozhodnout ve p rospěch čistého lustráku. Prostě - kdyby pan XY tisíckrát registrovaným konfidentem StB byl, registrovaným konfidentem StB nikdy nebyl. Po právní stránce zajisté. A ovšem - svým odpůrcem byl tedy vskutku "osoče n" a zasluhuje plnou satisfakci. Hotovo. Tečka.

Jinak by vyšetřovací orgány mohly v takových případech rozhodovat třeba podle sympatií k barvě očí jedné strany a nesympatií k barvě očí d ruhé strany, anebo třeba podle systému "jednou tak - podruhé jinak". Aby to nebylo jednotvárné. Důvodně ovšem pochybuji, že skutečně kompetentní místa by v takových případech, pokud k nim vůbec dochází, měla o nějaké "nejednotvárné" rozhodování zájem. Opakuji, že případ pana Čeřovs kého považuji spíš za výjimku. A i z této výjimky je zřejmé, že ona "mís ta" jsou rozhořčena nikoliv na konfidenta StB Rouska, ale na to, že tato informace NEOPRÁVNĚNĚ pronikla na veřejnost. Ten, kdo únik způsobil, si to též odskáče. M. Rouskovi se pak dokonce nepřímo OMLOUVAJÍ!!! Výše nastíněná důkazní situace je tak pikantní, že stojí za to, zn ovu ji zobecněně, v kostce předestřít. Tedy: Pan XY registrovaným konfid entem StB nebyl (dokumentováno právoplatně čistým lustrákem), a současně registrovaným konfidentem StB byl (dokumentováno právoplatným materiále m z "tajných sejfů" ministerstva vnitra). Co má větší právní sílu? Ze zákona zcela právoplatně čistý lustrák, který se ve spisovém materiá lu ocitl OPRÁVNĚNOU cestou, anebo stejně tak právoplatné dokumenty z "ta jných sejfů" MV, které se ve spisovém materiálu ocitly cestou NEOPRÁVNĚN OU, způsobem de facto trestným? Jak teď, paní Müllerová? Tuto situaci, kterou ve švejkovském duchu navodili vysoce fundovan í právní "odborníci" příslušnou částí lustračního zákona, by mohl vyřeši t snad skutečně už jenom Švejk.

Proto navrhuji, aby se z každé nomenklaturní žranice vyšetřil ales poň pakatýlek - alespoň 100.000 korun, ze kterých by se zaplatila média, jež by nám Švejka vyvolala z hrobu. - Že to není potřeba? Že Švejk neus tále žije mezi námi? Že důkazem toho je právě lustrační zákon? - Vlastně ano. Zmýlil jsem se. Promiňte. Alespoň ušetříme. Alespoň si na no menklaturních žranicích budou moci naši milovaní představitelé a nepostr adatelní odborníci nacpávat panděra tak, až jim prasknou a oni se konečn ě odebéřou k Pánu Bohu. Nebo k Čertu? Čert ví. Necítím se kompetentní tu to otázku posuzovat. Jsem ateista.

Nicméně k věci. Registrovaní konfidenti StB se tedy ohražují proti tomu, aby byli označováni za konfidenty StB. Na ty, kteří si něco takov ého "dovolí", podávají dokonce i trestní oznámení, žaloby... A svým způs obem, byť velice pokrouceným a překrouceným způsobem, mají "pravdu". Dík y skvostu všech skvostů - příslušné části lustračního zákona. Člověk se tak musí ptát, v zájmu koho (nebo čeho), lustrační zákon , v TAKOVÉ formě v jaké vznikl, vlastně vznikl. Pokud jde o osoby, na kt eré se vztahuje - tj. o konfidenty StB, kteří působili na úseku "vnitřní nepřítel", o příslušníky StB, aparátčiky KSČ, LM atd., stejně se nedodr žuje nebo všemožně obchází (viz tzv. nepostradatelní odborníci - tj. ti, kteří převlékli kabáty co nejrychleji a "nejpřesvědčivěji", tedy sebranka vůbec nejhorší); pokud jde o konfidenty StB, kteří působili na jiných úsecích než na úseku "vnitřní nepřítel", náramně se tímto zákonem zaštiťují. Ve stylu: Platí lustrační zákon? Platí! Mají, ze zákon a, právoplatně čistý lustrák? Mají! Byli tedy evidovanými konfidenty StB ? Nebyli! Jasné jak facka. Byť v některých případech by šlo o konfidenty vůbec "nejkonfidovatější".

Aby nedošlo k omylu: Ne, že bych byl proti lustračnímu zákonu. Nao pak. Jsem pouze proti FORMĚ, ve které se "zjevil" a ovšem - proti tomu, jak se následně praktikuje. Jinými slovy: Jsem proti TAKOVÉMU lustračním u zákonu, který je de facto "trojským koněm"; jsem pro TAKOVÝ lustrační zákon, který by byl skutečnou metlou spravedlnosti.

Dále: Svoje "výpady" zaměřuji jen na TU ČÁST lustračního zákona, k terá se týká konfidentů StB. PRÁVĚ tuto část ovšem považuji za nejdůleži tější. Názor může být jistě i opačný a preferovat jiné části zákona, týk ající se aparátčíků KSČ, LM atd. Nikomu takový názor neberu. Osobně mám však za to, že gauneři, působící ve skrytu, záludně, jsou daleko n ebezpečnější, než gauneři, vystavení jak ve vitríně. O těch prvních to t otiž nikdo neví. O těch druhých každý. A dává si tedy pozor. Fenomen konfidentství prostě pokládám za jeden z nejzákeřnějších r akovinných vředů na organismu společnosti. Lhostejno komu konfident slou ží, nebo sloužil. Drtivé většině konfidentů je ostatně rovněž lhostejno, za jakou "barvu" momentálně "kopou". Dnes za tu - zítra za onu. Co na tom záleží, že. Jsem zkrátka pro to, aby konfidenti JAKÉKOLIV tajné služby či policie, z JAKÉHOKOLIV úseku takové "služby", byli postaveni - zcela právem postaveni - na roveň nejopovrženíhodnější sběře. Ničím ji ným též ve skutečnosti nejsou!

- Že by tím byla paralyzována veškerá činnost tajných služeb vůbec ? Že pro tajné služby, které s konfidenty stojí a padají, by něco takové ho znamenalo počátek jejich konce? Že nebýt konfidentů, nemohly by exist ovat ani samotné tajné služby? Velezločinecké organizace, které vždy byl y, jsou a budou strůjci nejhorších svinstev v životě této civilizace? Že bez tajných služeb by si svět konečně alespoň trochu svobodně vyd echnul? To by bylo strašné, že...

Jak pro koho, zajisté.

Ale abych neodbíhal. Pes je tedy zakopán v "tajných sejfech" minis terstva vnitra, ku kterým mají přístup jen vyvolení - jen "elita" národa . "Méněcenní" řadoví občané se musí spokojit s paskvilním lustračním zák onem, resp. s tím, co "vypadne" jako právoplatná skutečnost z počítače. - Že pravda je v mnoha případech opačná? Co na tom! "Pravda" je to , co je za pravdu předkládáno. Na skutečnou pravdu nemají "méněcenní" řa doví občané nárok. Lotr Cibulka celou tuto nádhernou koncepci sice nabou ral; zveřejněním Registru svazků tajemství sejfů MV poodhalil; je to nem ilé, nicméně - co naplat. Nějaký chlup se koneckonců pustit musí. Neboť pes je skutečně zakopán v "tajných sejfech" ministerstva vnitra. Toto tajemství sejfů ministerstva vnitra v nejmenším neodtajňuje a ni zákon o zpřístupnění svazků bývalé StB, neboť každému "uznanému" záje mci bude dovoleno nahlédnout VÝHRADNĚ do svazku - notabene patřičně zače rněného svazku - který vedla StB na jeho osobu. Rozhodně mu nebude dovol eno promenádovat se v příslušných "katakombách" a pátrat po tom, z da ten či onen jedinec konfidentem StB byl nebo nebyl. Zkrátka a dobře - další pěkně všivácká habaďůra na řadové občany. Onen zákon o zpřístupně ní svazků, myslím. Je prostě potřeba, aby se vlk nažral; ještě potřebněj ší však je, aby koza zůstala celá - dal by se tento zákon charakterizova t.

Můžeme tedy být vděčni Petru Cibulkovi, že spáchal ten strašný zlo čin, po kterém odhalení konfidenti StB a jejich rodinní příslušníci tonu li po skocích z mostů v rozbouřených řekách jak koťata, a že přes vešker á rizika, která pro Petra logicky ze zveřejnění Registru svazků vyplýval a, tento Registr zveřejnil. Není jistě dokonalý, mnohá jména v něm chybí (kupř. i dotyčný M. Rousek), supergauneři z vojenské složky StB ( VKR) a jiní v něm vůbec nejsou zahrnuti, ale to je ZA DANÉ situace nepod statné. Neboť ZA DANÉ situace je už víc než evidentní, že nějaký "všezah rnující" Registr svazků, ani žádný Registr dílčí, NIKDY oficiálně zveřej něn nebude.

Na Petrovo "partyzánské" úsilí v tomto směru jsem se díval všelija k. Dnes mu dávám plně za pravdu. Oficiální zveřejnění Registru svazků by nedostatky, zákonitě vyplývající ze zveřejnění neoficiálního, přinejmen ším minimalizovalo. Což byla moje idea. Jenže - co si budeme povídat... Realita je holt realita. Petr byl v tomto ohledu zkrátka předvídavější. (V jiném ohledu dá budoucnost za pravdu zase mně, drze pravím. A t o v ohledu jaksepatří podstatném. Takže to Petrovi "vrátím". Ale to jen na okraj.)

Pokud lidé, jak tvrdí Havel, po Cibulkově zveřejnění Registru svaz ků skákali z oken nebo z mostů (o čemž moc a moc pochybuji - a to se mi ani nechce říci, že se tomu z plna hrdla chechtám), pak za tyto "skoky" může právě a pouze Havel. Protože právě a pouze on měl nejen možnost, al e přímo povinnost dát onu konfidentskou záležitost prvořadě "do ri chtiku". A žádná svinstva se ututláváním nikdy "do richtiku" nedala. Což je Havlovi, při jeho inteligenci, rozhodně jasné. Takže, hledá-li už vi níka imaginárních sebevražd, měl by ho hledat nikoliv tam, kde není, ale tam, kde skutečně je. U sebe.

K zákonu o zpřístupnění svazků, pokud jde o mě osobně, můžu dodat jen tolik: Zjistit si, jestli ten či onen jedinec byl či nebyl konfident em StB, podle tohoto zákona nemůžu. Co na mě KDYSI vedla StB, to už pro mě zase dnes není aktuální. Na takovou "vykopávku" se dnes už můžu tak a korát vykdáknout. Nehledě k tomu, že vše podstatné je ve svazku stejně začerněno. Uvedený zákon, po jakékoliv stránce, stojí zkrátka za ex krement.

S otevřenou náručí bych ovšem uvítal tentýž zákon - jenže v "zaktu alizované" podobě. Tj. aby mi bylo umožněno nahlédnout do svazku, který na mě vede více než podařená nástupkyně StB, naše milovaná neestébácká B IS, v SOUČASNOSTI. (Pokud možno bez začernění všeho podstatného, prosím. ) V tom případě bych se zase s klidným svědomím vykdáknul na to, a bych se pídil, zda ten či onen jedinec je či není konfidentem BIS. - To jsou paradoxy, paní Mülerová... jakoby odněkud z transcendentna zazněl Š vejkův hlas.

Závěrem už jen jeden malý dotaz: Takže jak - nevážení vysoce fundo vaní právní "odborníci", pachatelé lustračního zákona? Což takhle přesta t z nás dělat voly a jednoznačně se vymáčknout? Je evidovaný konfident S tB evidovaným konfidentem StB - anebo není? Oděn - nebo nahat? Obut - ne bo bos? Na koni - nebo pěšky?

- Ani Švejk by to zkrátka nevymyslil lépe. V Kocourkově by pak tak ovým "odborníkům" nepochybně postavili slavobránu.

Miloslav Mareček, Kyjov

(pro NN)

Poznámka: Termínu "konfident" používám ze dvou důvodů. Za prvé pod něj lze - s přimhouřenými očima - zahrnout všechny formy spolupráce s S tB; za druhé - a to hlavně - na rozdíl od termínu "spolupracovník" je te rmínem výrazně pejorativním. A dotyčné kreatury si věru nezaslouží, než aby byly označovány co nejpejorativněji.