--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0006/006 Str.: 014
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ Lze říci, že poprvé po mnoha týdnech v uplynulých dnech nastalo z mezinárodníh o resp. zahraničně politického hlediska ve světě, a najmě v Evropě, jakési zkl idnění. Vlastně, z hlediska veřejnosti spíš jakási rovnováha v chápání priorit : Zájem o Rusko totiž v současné době tak trochu ustoupil do pozadí. Situace v Bosně se sice ještě plně nenormalizovala, ale náznaky zlepšení směrem k plněn í daytonské dohody existují i zde. Signály k možnému francouzsko americkému sb ližování pak vysílá cesta presidenta Jacquese Chiraka do USA, poprvé po 12 let ech. Navíc Francie oznámila zastavení dalších jaderných zkoušek a ochotu mezin árodně se podílet na jejich definitivním zákazu či dokonce snad i na budoucím nukleárním odzbrojení. Ve švýcarském Davosu se o víkendu sešli k ekonomickému symposiu politici a podnikatelé z mnoha zemí. V Itálii, zdá se, by dlouhodobá vládní krize mohla být snad ještě tento měsíc kompromisně vyřešena. Takže snad jen střední Evropa poněkud do tohoto obrazu nezapadá: V Polsku i přes jmenová ní nového ministerského předsedy přetrvávají nadále vášně kolem "agentství" ex premiéra Józefa Oleksyho, česko německé vztahy se spíš horší než naopak, Slove nsko stále více přechází na Východ, do náruče ruských bratří...
Přesto, že informace z Ruska ukazují na jakési zklidnění, je nutno tamní situa ci nadále posuzovat s největší opatrností. Zejména vzhledem k čečenskému konfl iktu a rozložení politických sil v zemi či postoji Moskvy k rozšiřování NATO s měrem na Východ. V této souvislosti pak poslední návrhy přednesl v sobotu 3. ú nora na mnichovské mezinárodní konferenci k otázkám bezpečnostní politiky prvn í náměstek ruského ministra obrany Andrej Kokošin: Vyzval Západ k vytvoření ne utrálního pásma v oblasti střední Evropy, která by oddělovala Rusko od států S everoatlantické aliance a zabránila nebezpečí případných konfrontací. V textu, který byl k této záležitosti rozšířen mezi účatníky konference, se uvádí, že střední Evropa je most, jež musí zůstat otevřený. Uvedená oblast v současné do bě nerozděluje Evropu ani politicky, ani hospodářsky, a tím přispívá k vojensk é stabilitě kontinentu. Podle poznatků Moskvy právě toto uspořádání má šanci z načně snižovat útočnou kapacitu obou táborů a minimalizovat hypotetické nebezp ečí ozbrojeného konfliktu. Naopak "připojení Polska, České republiky, Maďarska a zejména pobaltských republik k NATO se může setkat pouze s negativní reakcí Moskvy", tvrdí Kokošin.
(Ruskem ovšem hýbou i jiné události: Například masová stávka horníků v jeho ev ropské části, které se ve druhé polovině minulého týdne účastnili zaměstnanci více než 80 procent dolů, což je zhruba 600.000 lidí. Žádali zvýšení platů a d oplatit mzdy, jež byly několik měsíců horníkům zadržovány pro platební neschop nost státu. Po dvou dnech stávky se odboroví předáci dohodli s vládou o souhrn u opatření k financování těžebního průmyslu a premiér Viktor Černomyrdin prohl ásil, že částka k financování tohoto oboru dosáhne v letošním roce 10,4 miliar dy rublů: V pátek večer 2. února většina dolů stávku ukončila...)
* * *
Situace ovšem, zdá se, znovu graduje také v Čečensku, i když lze zatím těžko p osoudit jestli k dobrému nebo naopak. V neděli 4. února v hlavním městě Grozné m totiž demonstrovalo několik desítek tisíc lidí proti ruské okupaci. Manifest ace se uskutečnila den poté, co velitel ruských vojsk v Čečensku generál Vjače slav Tichomirov prohlásil, že "ruská politika v této zemi se v nejbližší době změní o 180 stupňů". Podle agentury Interfax generál dále uvedl, že v současné době probíhají konzultace mezi Moskvou a proruským čečenským presidentem Doke m Zavgajevem o plánu stažení ruských vojsk z Čečenska. Po jejím stažení by moc byla předána do rukou Zavgajeva, kterému Moskva samozřejmě poskytne veškerou pomoc, poznamenal Tichomirov.
(Krizová situace se však začíná projevovat také v Tadžigistánu, kde od počátku minulého týdne zuří ve městech Tursunzáde a Tavildara vzpouza bývalých spojen ců promoskevského presidenta Emomaliho Rachmonova. Ten obvinil "zahraniční síl y, jež se snaží přeměnit republiku v islámský stát, z destabilizace v zemi": P ovstalci ovšem prohlašují, že nemají nic společného s islámskou a demokraticko u opozicí, která již čtyři roky bojuje s tádžickým režimem. Moskva se zatím do konfliktu nevměšuje, i když president Jelcin vyzval před několika dny preside nta Rachmanova "ke kompromisům"...)
Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
Tady lze říci, že dominovala víkendová návštěva premiéra Václava Klause spolu s ministry Karlem Dybou a Vladimírem Dlouhým ve švýcarském Davosu, kde se zúča stnili Světového ekonomického fóra. Předseda vlády se při této záležitosti set kal s nově zvoleným polským presidentem Aleksandrem Kwasniewským, který potvrd il svou schůzku s presidentem České republiky Václavem Havlem na 22. února. Po rozhovoru s předsedou Evropské komise Jacquesem Santerem Václav Klaus rovněž oznámil návštěvu nejvyšího představitele Evropské unie v Praze: Ta by se měla uskutečnit 4. a 5. dubna. Český premiér se rovněž setkal s vedoucím kanceláře britského ministerského předsedy, s nímž dojednával podrobnosti nastávající ce sty Johna Majora do naší země
(Při panelové diskusi, jež byla součástí Světového ekonomického fóra, se Václa v Klaus velmi tvrdě střetl s členem Evropské komise Hansem van den Broekem, kt erý odpovídá za asociační země. Ten požadoval, aby střední a východní Evropa p řizpůsobila zemědělský sektor stavu v Unii, pokud má mít nějakou naději na čle nství v ní. Což český premiér odmítl: Proč bychom měli dosahovat západní úrovn ě dotací do zemědělství... Potřebuje-li něco absolutní změnu, pak je to právě zemědělská politika Evropské unie a nikoliv agrární sektor České republiky. Ha ns van den Broek na to argumentoval tvrzením, že to není Evropská unie, kdo ch ce vstoupit do České republiky a připomněl mu, že mluví pouze za Českou republ iku, zatímco on za 15 členských zemí Unie. Navíc dodal, že země usilující o vs tup nebudou přijaty zároveň: Hlavním problémem bude jejich hospodářská úroveň. Tyhle státy nyní, podle Hanse van den Broeka, v nejlepším případě dosahují tř etiny průměrné životní úrovně Evropské unie a i při vyšším hospodářském růstu, než má ona, mohou zvýšit současný poměr do deseti až patnácti let nanejvýš na dvě třetiny. A reakce Václava Klause? Jestliže něco charakterisuje posun v di skusích na sněmování hospodářských a politických špiček v Davosu, pak je to ro stoucí sebevědomí střední a východní Evropy, které nabyla vůči Evropské unii p o šesti letech poměrně úspěšné hospodářské a politické transformace.. "Některé věci je třeba říkat nahlas a říkat je skutečně takové, jaké jsou. To děláme d oma a nevidím důvodu, proč bychom to neměli dělat někde jinde..." charakterizo val premiér Václav Klaus svůj konflikt s členem Evropské komise Hansem van den Broekem...)
* * *
Počátkem minulého týdne dlela v Bruselu také pod vedením ministra zahraničí Jo sefa Zielence delegace České republiky: Jednala zde se Susane Angelliovou, min istryní zahraničí Itálie, která předsedá Evropské unii, a členem Evropské komi se Hansem van den Broekem o problémech souvisejících s budoucím členstvím naší země v této organizaci. Mezi konkrétní závěry jednání patří například úprava pravidel hospodářské soutěže, klíčovými tématy byla i strategie přípravy České republiky na vstup do Evropské unie v souvislosti se závěry nedávného madrits kého summitu "patnáctky". Komisař van den Broek vyjádřil jménem Evropské komis e připravenost zpracovat stanoviska k jednotlivým státům co nejrychleji. "Jakm ile budou tyto posudky hotové, rozhodne Evropská unie na úrovni šéfů států a v lád o tom, kdy a s kým se zahájí konkrétní jednání o vstupu." Mělo by to být p o mezivlání konferenci Evropské unie, jež začíná letos 29. března v Turínu a k terá skončí někdy v příštím roce, dodal Hans van den Broek...
UDÁLOSTI Z "BLÍZKÉHO" ZAHRANIČÍ
Agentománie v Polsku vrcholí. Tak by se dala jednou větou charakterizovat napj atá situace, která v Polsku trvá už téměř dva měsíce. Po obvinění Józefa Oleks yho se spolupráce s agenty KGB, jež v současné době vyšetřují varšavská vojens ká prokuratura a mimořádná komise polského Parlamentu, vystoupil v minulém týd nu s dalším obviněním někdejší premiér z let 1991 až 1992 Jan Olszewski: Ten t vrdí, že presidentem Aleksandrem Kwasniewski v pátek 2. února designovaný před seda vlády Wlodzimierz Cimoszewicz byl v minulosti rovněž agentem tajné služby , tentokrát však polské. V archivech ministerstva vnitra se podle něj skrývají důkazy, které jednoznačně prokazují spolupráci Cimosziewicze s polskou rozvěd kou. Vedle Józefa Oleksyho, expresidenta Lecha Walesy a šéfredaktora týdeníku WPROST, jenž nechal zveřejnit kompromitující materiály týkající se Oleksyho, j e tak designovaný premiér dalším podezřelým v cause agentů: Ten se, stejně jak o president, však zatím k obvinění nevyjádřil.
(Po dlouhé době mlčení se k případu Oleksy vyjádřil konečně i president Aleksa nder Kwasniewski. "Osobně jsem přesvědčen o nevině Józefa Oleksyho. Nevěřím ob vinění, že spolupracoval s ruskou tajnou službou...," řekl v sobotu 3. února K wasniewski na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu. Agentství Oleksy ho popřel týž den ve varšavském rozhlase také bývalý poradce Solidarity a Lech a Walesy Andrzej Drawicz: Tvrdil, že je to provokace zorganizovaná Lechem Wale sou. A to i přesto, že mimořádná vyšetřovací parlamentní komise, složená ze st ejného počtu zástupců levice a pravice, došla k opačnému závěru. Její člen, po slanec za Svaz demokratické levice Tadeusz Iwinski navíc prohlásil, že žádný z předložených dokumentů Oleksyho vinu neprokazuje...)
* * *
V sousedním Německu, v Mnichově, se o posledním víkendu uskutečnila za účasti kancléře Helmuta Kohla mezinárodní konference o mezinárodní bezpečnosti. V hla vním projevu na ní vystoupil generální tajemník NATO Javier Solana, který ostř e odmítl názor, že si aliance musí vybrat mezi rozšířením o nové členy ve stře dní Evropě a partnerstvím s Ruskem. Zdravé partnerství mezi oběma subjekty mus í být základem evropské bezpečnosti po skončení studené války, uvedl. A dodal, že NATO v přípravě na přijetí nových členů zahájilo už "intenzívní dialog" s jednotlivými uchazeči, zároveň však musí realizovat vnitřní přestavbu, aby se na rozšíření připravilo. Naopak německý kancléř Helmut Kohl se ve svém projevu vyslovil pro opatrné rozšiřování aliance. Označil sice přání východních souse dů do NATO za legitimní, a vyjádřil mu německou podporu, ale zároveň zdůraznil potřebu brát ohled na bezpečnostní zájmy Ruska a Ukrajiny. Poněkud v rozporu se svými dřívějšími postoji pak Helmut Kohl poukázal na to, že evropskou bezpe čnost lze posilovat nejen upevňováním transatlantických struktur v rámci NATO, ale též rozvíjením osvědčených institucí, jako jsou Rada Evropy nebo Organiza ce pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Vyslovil se i pro určité omezení úloh y USA v Evropě a současně požadoval "štíhlejší a pružnější" struktury NATO a j eště větší zapojení nečlenských zemí do mírových operací.
(Německý tisk se ovšem stále ještě také věnuje česko německým vztahům. Napříkl ad Süddeutsche Zeitung ve svém sobotním vydání z 3. února konstatuje, že "něme cko česká zahraniční politika v Bonnu se vyřizuje levou rukou; pravá se tam po užívá pro domácí politiku a pro sudetské Němce. Usmíření ale vyžaduje obě ruce a sudetské Němce k tomu..." Helmut Kohl prý nevyužil historickou příležitost: Mohl uplatnit svou autoritu, ale nechtěl zklamat naděje odsunutých na finančn í odškodnění z české strany a tak se rozhodl raději vyvolat staré české obavy než podráždění Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Určitou roli v česko německých v ztazích, napsal Süddeutsche Zeitung, hraje pak i fakt, že Helmut Kohl nesnáší Václava Klause a ministr zahraničí Klaus Kinkel nemá rád Josefa Zielence...) BALKÁNSKÁ KRIZE
Podle generálního tajemníka NATO Javiera Solany znepřátelené bosenské strany z řejmě dodržely ustanovení mírové dohody z Daytonu, podle nichž měly do sobotní půlnoci stáhnout své jednotky z území, které podle dohody mají připadnout jej ich soupeřům, a propustily všechny své zajatce.. Uspokojení nad vývojem v Bosn ě rovněž vyslovil americký ministr zahraničí Warren Chrispopher, který o posle dním víkendu navštívil Bělehrad. Kladně o situaci se pak v Mnichově vyjádřil t aké americký ministr obrany William Perry: Ten navíc potvrdil rozhodnutí USA o mezit délku mise mnohonárodních sil na jeden rok a dodal, že věří, že mise můž e "být splněna, a dobře splněna, během 12 měsíců, a dokonce i za kratší dobu.. ."
(Prognózy či prohlášení světových politiků bývají sice často optimistické, ale skutečnost vypadá někdy úplně jinak. A to i pokud jde o Bosnu: Jako příklad m ůže v této souvislosti posloužit třeba taková bosenská centrální vláda, která byla ustavená předminulý týden. Její legitimitu totiž v neděli 4. února zpochy bnil druhý muž v bosenskosrbské hierarchii, Momšilo Krajišnik, předseda parlam entu bosenské republiky srbské, který vycházel ze znění daytonské dohody, podl e níž je Bosna a Hercegovina tvořena muslimsko chorvatskou federací a Republik ou srbskou : "Republika srbská nepovažuje novou vládu Hasana Muratoviče za zák onnou, protože byla ustanovena bez konzultací se srbskou stranou," uvedl...) * * *
Navíc NATO muselo v něděli 4. února posílit v Sarajevu svou přítomnost, aby uk lidnilo rozhořčení bosenské vlády. Šlo totiž o to, že Severoatlantická aliance povolila srbské policii zůstat v sarajevských předměstích obývanách Srby i př es původně určenou lhůtu ke stažení, dalších 45 dní. Pozdvižení, tentokrát vša k mezi Srby, vzbudila také skutečnost, že vojáci muslimské armády zajali v sob otu večer 2. února v neutrální sarajevské zóně srbského generálplukovníka Djor dja Djukiče, plukovníka Radenka Todoroviče a jejich řidiče, a odvezli je do mu slimského vězení v Sarajevu: Všichni tři muži jeli na schůzku s představiteli IFOR a civilních úřadů Ilidže, na níž se mělo hovořit o poskytnutí dalších civ ilních objektů v bosenské metropoli vojákům mnohonárodních sil.
(Šokující je konečně i informace, že několik tisíc bosenských Muslimů, kteří z mizeli loni v srpnu po vstupu bosenskosrbských sil do enklávy Srebrenica, je m rtvých. Prohlásila to koncem minulého týdne zvláštní zpravodajka OSN pro lidsk á práva v Jugoslávii Elizabeth Rehnová. Řekla, že místní srbský odpovědný čini tel Mireslav Deronič jí sdělil, že zmizelí Muslimové, jejichž počet se odhaduj e na 3.000 až 9.000, byli zabiti v boji a jsou pohřbeni u Srebrenice...) SVĚT KOLEM NÁS
Lze říci, že, pomineme-li události, zmíněné v předešlých řádcích, tak nejvíce rozruchu opět vyvolala Francie. Jednak oznámením, že v předminulém týdnu uskut ečněný šestý pokus s jadernými zbraněmi byl v pořadí definitivně už poslední, a pak návštěvou francouzského presidenta Jacquese Chiraka v USA: Po 12 letech totiž poprvé tak vysoký francouzký činitel přijel do Washingtonu. Při jednáníc h se svým americkým protějškem Billem Clintonem Chirac potvrdil, že Francie se cítí být politicky nedílnou součástí Severoatlantické aliance, trvá však nadá le na své dosavadní vojenské suverenitě. Oba státníci rovněž diskutovali o bud oucím rozšiřování NATO směrem na Východ a o reformě této organizace, kterou Fr ancie považuje za nezbytnou, o bosenské krizi a Rusku: Tady pochipitelně Jacqu es Chirac už tradičně obhajoval vůči Moskvě opatrnou a přátelskou politiku, kt erou Paříž praktikuje de facto od dob de Gaula.
(Po necelých dvou měsících existuje možnost, že vládní krize v Itálii bude uko nčena. Tamní president Lugi Scalfaro totiž po dvou kolech konzultací s předsed y parlamentních politických stran pověřil ve čtvrtek 1. února sestavením nové vlády Antonia Maccanika, právníka s ekonomickým vzděláním, který dosud vykonáv al vysoké funkce ve státní správě a je nestraníkem liberálního zaměření: Zákla dem nové vlády, jíž chce designovaný premiér sestavit z nejlepších odborníků, je dohoda mezi koalicemi pravého a levého středu a jejich vůdci Berlusconim a D Alemou. Podle ní přijme Itálie s určitými úpravami francouzský státní systé m, který bude mimo jiné zahrnovat přímou volbu presidenta občany, dvoukolovou volbu Parlamentu většihovým systémem, snížení počtu poslanců, zrušení Senátu a decentralizaci státu s převedením větších pravomocí, včetně daňových, na orgá ny oblastní samosprávy. Záměry vlády ovšem musí schválit Parlament a pak všeli dové hlasování...)
* * *
Konečně, novou porážku, zatím první v letošním roce, utrpěla ve Velké Británii v minulých dnech v rámci doplňovacích volbeb do Dolní sněmovny vládnoucí Konz ervativní strana: Ztratila totiž další poslanecký mandát, takže parlamentní vě tšina se "zcvrkla" už jen na pouhé tři hlasy. Vzhledem k tomu, že řádné volby budou v roce 1997, je situace Konzervativců už na pováženou. Navíc, v současný ch předvolebních prognózách ztrácí strana vedená Johnem Majorem na vedoucí lab ouristy téměř 30 procent preferencí...)
------------------------------------------------------------ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
------------------------------------------------------------ SLOVENSKO: TŘI ROKY PO ROZDĚLENÍ
Lze říci, že náši východní sousedé a donedávna ještě federální spolubratři, se stále více dostávají na výsluní světového veřejného mínění. Že nevěříte? Namá tkou tedy připomeňme pár "maličkostí" z poslední doby: Před nedávnem například vládní orgány pohrozily bratislavské redakci Svobodné Evropy, že zruší její l icenci na vysílání, protože neobjektivně, jednostranně a protislovensky inform uje o dění v zemi. Tamní Parlament schválil zákon o státním jazyce, minulý týd en se pak už v některých obvodech Bratislavy a Košic začaly objevovat "jazykov í" inspektoři", kteří mají dbát na čistotu slovenštiny a trestat používání jin ého jazyka, než je onen státní. Rok po podpisu maďarsko slovenské státní smlou vy, přesto, že už loni v létě byla schválena maďarským parlamentem, je obdobné schválení Národní radou Slovenské republiky stále ve hvězdách: Má k němu dojí t snad v březnu, ovšem koaliční poslanci si dali podmínky, jež přímo ohrožují demokratický vývoj země...
(Je to málo? Připomeňme tedy slovenským Parlamentem v pátek 2. února schválený zákon o nemorálnosti a protiprávnosti komunistického systému. S výjimkou post komunistů ze Strany demokratické levice pro něj hlasovali téměř všichni. Tedy i někdejších komunisté z vládních HZDS, Sdružení dělníků Slovenskay a Národní strany či opozičních stran Demokratické unie resp. KDH. A věru, bývalých komun istů je mezi poslanci hodně: Nejen oněch vyloučených, ale i těch vystoupivších po 17. listopadu 1989.)
* * *
Ostatně, postkomunistické či neokomunistické zaměření Bratislavy je patrno i z jiných věcí než z kádrového složení politické scény Slovenské republiky. Stál e více státních návštěv odjíždí místo na Západ do Moskvy, stále víc se projevu je ekomomická provázanost Slovenska s Ruskem. A pokud vůbec premiér Vladimír M ečiar nezamíří do Moskvy ale čas od času jinam, tak ne do Bruselu, Bonu, Říma, Paříže res. Londýna, ale například do Bělehradu. Obchodovat s Jugoslávií, zvi ditelňovat se tam, protože jinde o něj nemají zájem. Vlastně, proč ne, když ná rozy Bratislavy a Ruska jsou už dost dlouhou dobu téměř identické. Nejen na ba lkánskou resp. bosenskou krizi, ale třeba také na rozšiřování NATO, na Evropsk ou unii...
(Jaké je tedy Slovensko tři roky po rozdělení federace? V podstatě nadále komu nistické, i když se tomu říká oficiálně poněkud jinak. Orientované stále více na Východ. V rámci domácí politické scény naprosto netolerantní. A to nejen ze strany koalice vůči opozici, ale i nevybíravými útoky vládních stran na presi denta své země, který nota bene z jedné z nich, z HZDS, vzešel. A nesmíme ani zapomenout na masmédia: Bývalý ministr kultury a dnes předseda zahraničního vý boru Národní rady Slovenské republiky Dušan Slobodník měl údajně před pár dny prohlásit, že největší svoboda tisku je v Rusku. Snad jen Slovensko prý mu můž e konkurovat. A vztah k bývalému Československu? Raději nemluvit. Dopkonce i n ázvy společného státu od roku 1918 se mění, aby vypadaly v nových učebnicích d ějepisu pro nacionalisty přijatelnběji. Ano. Takové je Slovensko tři roky po r ozdělení federace...)
(fakta a události ze zahraničí připravil)
Jiří F. PILOUS