--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Štěnice, ucha, atd...
Zdroj: NN Ročník........: 0006/007 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Štěnice, prodloužená ucha a jiná svinstva - nezbytná ochrana demokracie anebo soukromých zájmů mocných ?

Předpokládám, že většina čtenářů má ještě v paměti, jak byly svého času za asi stence televizních štábů, otevírány tzv. třinácté komnaty na pražských telefon ních ústřednách. Všechna tato zařízení budou zlikvidována a už nikdy se podobn á situace, aby státní moc zneužívala telefonních linek k odposlechu jejich úča stníků nebude nikdy opakovat. Podobný obsah měl komentář televizního reportéra , který vycházel z prohlášení tehdejšího federálního ministra vnitra Richarda Sachra. Je třeba ještě dodat, že tato reportáž byla odvysílána v polovině ledn a 1990.

Od té doby se mnoho nezměnilo, dokonce se dá říci, že snad vůbec nic. Práce be zpečnostních a zpravodajských složek se rychle navrátila do svých zaběhnutých kolejí, k čemuž přispěl i poměrně značný počet příslušníků "staré dobré" StB, kteří se pro resort vedený Sokolem a později jeho nástupcem Rumlem, ukázali ja ko zcela nepostradatelní. Dokonce ani nová právní úprava - lustrační zákon, ne ochránila společnost od těchto "nepostradatelných", neboť oba páni ministři vy užili v mnoha případech jakési diskutabilní vyjímky, na jejichž základě "legal izovali" jejich další setrvávání ve státní správě.

O ŠTĚNICÍCH A JINÉ HAVĚTI JEDNALI POSLANCI V úterý 24. ledna, proběhlo na půdě Parlamentu jednání ministra Rumla se členy branně-bezpečnostního výboru, týkající se právě zmiňované problematiky - nasa zování operativní techniky. Podle komentářů v denících Telegraf a Expres bylo jednání nejen zajímavé, ale díky výrokům některých poslanců a hlavně pak minis tra Rumla i tragikomické. Předseda komise Oldřich Kužílek (ODA), zabývající se kontrolou odposlechů a ostatní operativní techniky namítl, že neexistuje práv ní předpis, podle něhož se pracovníci pověření nasazením techniky dostanou do obydlí určené osoby. Kužílkův názor, že utajený vstup do obydlí, za účelem nas azení techniky není v souladu s Listinou základních práv a svobod (LZPS), pova žuje ministr Ruml za "právní puntičkaření". Další perlou byl Rumlův výrok, pod le nějž údajně Ústava (LZPS) povoluje za určitých situací prolomení nedotknute lnosti obydlí a odkázal na zákon o Policii ČR a na rozhodování soudce. (Pro mé ně informované připomenu, že ministr vnitra je posledním představitelem disent u v současné vládě, pominu-li prozatímního ředitele BIS, Stanislava Devátého. Oba jmenovaní museli nutně mít v minulosti velice negativní vztah k používání této techniky a jejich případné protesty se opíraly právě o LZPS, v níž dnes j eden z nich nalézá pro svůj rezort, za "určitých okolností" jakýsi údajný průl om.)

Pokusím se tuto velice nebezpečnou, lehce zneužitelnou problematiku osvětlit o dkazy na platné zákonné normy, včetně LZPS.

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Čl.2

(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Čl.4

(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a j en při zachování základních práv a svobod.

(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou z ákladních práv a svobod (dále jen LZPS) upraveny pouze zákonem. (3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny př ípady, které splňují stanovené podmínky.

(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřen o jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účel ům, než pro jaké byla stanovena.

Čl.7

(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

Čl.10

(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, do brá pověst a chráněno jeho jméno.

(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života.

(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Čl.12

(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.

(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je- li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veře jné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo pro vozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné právy.

Čl.13

Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a zázna mů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobe m, s výjimkou případů a

způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných t elefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.

(Bohužel jsem nenašel, na rozdíl od ministra Rumla a jeho legislativního exper ta Kramáře průlom do Listiny základních práv a svobod, opravňující represivní složky k utajenému pronikání do obydlí a kladení štěnic a podobného neřádstva. Je zcela možné a podle vývoje v této oblasti i nanejvýše pravděpodobné, že mi nisterstvo vnitra má zcela jiné znění nejen LZPS, ale i ostatních právních nor em, než jsou vydávány ve sbornících pro nás, obyčejné smrtelníky. V případě, že některý z pozorných čtenářů nalezne místo průlomu do LZPS, které nalezli vnitráčtí experti pro legalizaci nezákonných postupů policejních a zp ravodajských složek, prosím o zaslání právního rozkladu. Velice rád se o něj n ásledně podělím se čtenáři NN.)

***

Ministr Ruml se dále ve svých výrocích, týkajících se používání operativní tec hniky, odkazoval před členy branně - bezpečnostního výboru na zákon o policii a rozhodnutí soudců. Zákon o policii ve svém čtvrtém oddílu ş 33 až ş 37, citu je de facto trestní řád, který je pro práci policie základní právní normou. Zd e je zcela jasně a zřetelně definováno, za jakých podmínek lze používat operat ivní techniku, v našem případě odposlech.

TRESTNÍ ŘÁD

ş 88

(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť úmyslný trestný čin nebo pro jiný ú myslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, mů že předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nař ídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpoklá dat, že jimi budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. použití od poslechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepř ípustné. (Co se skrývá pod pojmem "zvlášť závažný úmyslný trestný čin", vysvět luje níže ş 41 odst. 2 a dále pak ş 62 tr. zákona)

(2) Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán pís emně a odůvodněn. Současně v něm musí být stanovena doba, po kterou bude odpos lech a záznam prováděn a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může soudce prodloužit na dobu dalších šesti měsíců. O vydání příkazu a délce doby provádění odposlechu a záznamu musí být vyrozuměna organizace obstarávající p rovoz telekomunikační sítě, v jejímž obvodu bude odposlech a záznam prováděn. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí policejní orgán. (5) Pokud při odposlechu a záznamu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro tr estní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.

TRESTNÍ ZÁKON

ş 41

(2) Zvlášť závažnými trestnými činy jsou trestné činy uvedené v ş 62 a ty úmys lné trestné činy, na něž tento zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hran icí trestní sazby nejméně osm let. (Podle ş 62 se jedná o pětadvacet taxativně vymezených trestných činů. Obsahuje prvohlavové trestné činy proti republice a dále pak např. trestné činy vraždy, loupeže, znásilnění, krádeže, genocidy a podobně, vesměs však všechny v horní hranici trestní sazby.)

PRAXE JE ZŘEJMĚ JINÁ

Z výše uvedeného vyplývá, že použití operativní techniky má, respektive mělo b y mít, zcela jasné zákonné mantinely. Zneužití operativní techniky policejními či zpravodajskými složkami k jiným účelům než jaké stanoví trestní řád a dále pak zákon o policii, je nejen závažným zásahem do občanských práv a svobod ob čanů (LZPS), ale je nutno jej kvalifikovat jako úmyslný trestný čin. Dále je n utno podotknout, že se jedná o neustále rozšiřující zneužívání této techniky, někdy dokonce k privátním účelům různých nebezpečně a podivně vytvořených usku pení z okruhu mocenských složek státních a politických struktur. (Tento závěr jsem si učinil na základě vlastních poznatků, souvisejících s mojí jednoroční prací na Policejním prezídiu, kdy byla tato technika proti mé osobě dlouhodobě nezákonně používána, což bylo předmětem mých podnětů směrem ke státnímu zastu pitelství a parlamentní komisi.)

Například předseda jediného kontrolního orgánu přes odposlechy Oldřich Kužílek prohlásil v odpovědích na dotazy čtenářů deníku Práce následující - Dotaz čte náře J.L. ze Švermova : "Můžete zaručit, že odposlouchávání se nevyužívá pro p otřeby stran vládní koalice proti skutečné opozici? " Odpověď experta přes odp oslechy Kužílka : " V oblasti policejní to mohu s vysokou pravděpodobností zar učit......."

Takovýto nesmysl prohlásí v lednu 1996 předseda parlamentní komise, shodou oko lností člen strany, která právě před rokem napadla své koaliční kolegy, ze zne užívání zpravodajských složek v politických sférách. Vůbec si zřejmě neuvědomu je, jací specialisté v represivních a zpravodajských složkách pracují, neboť z a dobu pouhopouhých šesti let poslancování mu na tento průzkum nezbyl čas. Měl by lépe vážit svá slova. Zcela nechápu za co se chce zaručovat, když napří klad v mé kauze nebyl dodnes schopen udělat nic jiného, než zjistit, že odposl ech mé soukromé telefonní stanice byl prováděn se souhlasem soudce. Na toto "p řevratné" zjištění "páně předsedy přes odposlechy", jsem čekal tři měsíce a do zvěděl jsem se jej prostřednictvím tisku (deník Telegraf). Mimochodem, že byl odposlech souhlasem soudce "legalizován", jsem věděl již dávno předtím, než js em se na poslance Kužílka obrátil.

Ostatně pravomoce jeho parlamentní komise mají tak minimální prováděcí kontrol ní možnosti, s nimiž se dají kontrolovat maximálně tak příjezdy osobních vlaků na malém venkovském nádraží. V případě BIS a ostatních zpravodajských složek, nemá k dispozici ani výše uvedené minimum, což se nutně musí jevit, jako cíle ný politický záměr vládnoucí elity.

PRAXE JE ZCELA JISTĚ, ÚPLNĚ JINÁ Jak vypadá v praxi, vyšetřování úmyslné trestné činnosti, jíž se vědomě dopouš tějí někteří představitelé z řad tzv. "orgánů činných v trestním řízení", dost atečně ozřejmí níže uvedená žádost, zaslaná v těchto dnech Státnímu zastupitel ství v Praze.

Pod bodem "a", je uvedena žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele Úřadu vyš etřování pro ČR, který po téměř ročním "šetření" odložil podnět OIOK. To se tý kalo podezření ze spáchání trestného činu dle ş 158 - zneužití pravomoce veřej ného činitele atd., a bylo namířeno proti ministru vnitra Janu Rumlovi a jeho tehdejšímu řediteli inspekce JUDr. Vladimíru Nechanickému. Posledně jmenovaný prohlásil v rozhovoru pro RP, že probíhá operativní rozpracování za pomoci odp oslechů soukromých telefonních stanic, patřícím policistům, podezřelých z únik ů informací do masmédií. Platné zákonné normy podobný postup zcela vylučují a v případě jejich porušení by v právním státě měl následovat trestní postih akt érů těchto nezákoností. Bylo by bláhové očekávat v době legislativních děr, ji miž doposud šikovně proplouvá současná státní represivní moc, že by došlo ke s tíhání osob, nadřízených vyšetřovací garnituře, která je vyšetřováním těchto z áležitostí pověřena. Zcela evidentní systémová podjatost policejních vyšetřova cích orgánů vůči svému současnému šéfstvu, může přinést v budoucnu nikoliv bez významné negativní výsledky.

Příkladem budiž podnět "b", v němž se obracím na městského státního zástupce v Praze, se žádostí o odstranění průtahů, při vyšetřování tři roky starého podn ětu, týkajícího se odposlechu mé soukromé telefonní stanice v době, kdy jsem p racoval na Policejním prezídiu a zabýval se úspěšně rozkrýváním trestné činnos ti vysokých policejních funkcionářů. Kauzy Helbig a další, jsou čtenářům NN do statečně známy. Důvodem odposlechu mé stanice, za kterou jsem řádně Telecomu p latil nemalé finanční částky, bylo právě podezření z úniku informací služebníh o charakteru. Při této příležitosti bych připomněl prohlášení Rumlova náměstka Martina Fendricha, který v létě loňského roku v rozhovoru pro deník MF Dnes s dělil, cituji : "Trestná činnost policistů v žádném případě nemůže být předmět em jakéhokoliv utajení."

Jak s tímto prohlášením korespondují akce, při nichž byla proti mé osobě použi ta operativní technika, včetně odposlechů, není třeba šířeji komentovat, posta čí však dodat, že jsem se při své práci neměl možnost setkat s materiály chara kterizovanými jako státní či služební tajemství, ale pouze s materiály, z nich ž byla zřejmá trestní odpovědnost policistů.

Kusé, "unikající" informace, týkající se našeho tehdejšího šetření, se svého č asu na stránkách deníků objevovaly zcela záměrně a vědomě, neboť jsme po konzu ltacích dospěli k závěrům, že je to jediný možný způsob ochrany naší práce, ab y nemohla být systematicky znemožňována a zahrávána tzv. do autu. Že nakonec s vého času došlo k zlikvidování vynikajícího kolektivu, který se tehdy nalézal na Policejním prezídiu, jehož prioritou byla naprostá nekompromisnost při prov ádění velice nebezpečné práce, je věcí podružnou. Skutečností je, že díky tomu to početně malému kolektivu byl položen základ k následnému odhalení trestné č innosti různých podivných uskupení (např. fy Helbig a mnoho dalších), jejichž dopad při respektování tehdejších závěrů šetření, mohl být po finanční a morál ní stránce nesrovnatelně nižší, než jaký byl díky zahráváni "do autu" následně .

Jak již řečeno, vyšetřovatel odložil podnět OIOK týkající se odposlechů, neboť údajně nebylo nezákonné jednání ze strany státních orgánů prokázáno. Tento ab surdní závěr učinil přesto, že již tři roky cestuje podobný "horký brambor" me zi různými státními zastupitelstvími a policejními orgány. Nikdo z nich nebyl po dobu tří let schopen učinit závěr, jenž mu přikazuje trestní řád - podnět o dložit či zahájit trestní stíhání. Tři roky jsou skutečně dlouhá doba, obzvláš tě jedná-li se o zcela jasný případ.

Dozvím se vůbec někdy, kdo měl zcela evidentně soukromý zájem o vykonstruování trestního stíhání bývalého policejního funkcionáře a kdo v této věci byl tomu to a nebo těmto zločincům ze strany justice nápomocen. Čtenáře upozorňuji, že mně jména těchto osob nejsou neznámá, ale nezbývá než posečkat do dne, kdy mne toto bude sděleno oficiálně písemnou formou od příslušného orgánu. Dosud se z dá, že podnikám společně se svými kolegy z OIOK marný boj s "větrnými mlýny", anebo spíše s povětrnými, velice nebezpečnými protivníky, zneužívajícími nejen své pravomoce, ale hlavně své povinnosti dané Ústavou a zákony.. MĚSTSKÉ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ PRAHA

121 45 PRAHA 2, LEGEROVA 13

k rukám měst.st.zástupce JUDr.KREDBY

-------------------------------------

Věc: žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele ve věci nezákonných odposlechů policistů, pro údajný únik informací z rezortu min. vnitra (a) - ČVS : ÚVV - 20/20 - 95 a dále o odstranění průtahu v šetření podnětu ve stejné problematic e (b) - I VZn 196/94

------------------------------------------------------------- a) Žádám o přezkoumání postupu vyšetřovatele Úřadu vyšetřování pro ČR mjr. JUD r. Miroslava Pígla, který dne 29. ledna 1996 odložil podnět Občanské iniciativ y - Občanské komise (OIOK) ze dne 19. dubna 1995, týkající se nezákonných odpo slechů soukromých telefonních stanic policistů. Důvodem pro instalování odposl echů měl být únik informací služebního charakteru. Podle vyšetřovatele, který údajně přezkoumal důkazy shromážděné ve vyšetřovacím spisu (ČVS : ÚVV - 20/20 - 95), k naplnění skutkové podstaty trestného činu nedošlo a proto věc podle ş 159/ 1 tr. řádu odložil.

S tímto závěrem vyšetřovatele nemohu v žádném případě jménem OIOK souhlasit. N evím sice na základě jakých materiálů dospěl ke svému závěru, ale jedno je zce la nezpochybnitelné. Jestliže v materiálech, které měl k dispozici nebylo zjiš těno žádné pochybení policejních a justičních složek, pak v mém případě, který je veden pod jiným číslem spisu u SZ Praha 3 (I VZn 169/94) k takovémuto jedn ání zcela nepochybně došlo (viz "b").

Žádám Vás mimo přezkoumání postupu vyšetřovatele Policie ČR, o přihlédnutí ke skutečnosti, že policejní orgán je zcela evidentně v této věci systémově podja tý. V takto závažné problematice, dotýkající se přímo policejních či ministers kých (vnitra) a justičních činitelů, zneužívajících závažným způsobem platné z ákonné normy, by měla provádět šetření zcela nezávislá a nepodjatá složka, kte rou dle mého názoru je "Státní zastupitelství", jemuž tento postup umožňuje i příslušný zákon, týkající se této instituce.

b) Dále Vás žádám o odstranění průtahů ve věci mého podnětu z 25. března 1993 a dále opakovaného podnětu ve stejné věci, ze dne 2. února 1995. Je pro mne zc ela nepochopitelné, že tak jednoznačně transparentní záležitost, jakou je nezá konný odposlech mé soukromé tel. stanice, k němuž je k dispozici mimo protokol ů i ostatní potřebná dokumentace, zůstává po třech letech nadále nedošetřen. Znovu opakuji a zdůrazňuji, že zcela bezdůvodným nasazením odposlechu a využit ím další operativní techniky vůči mé osobě, vykonávající v té době naprosto ne kompromisně velice nebezpečnou práci v rámci svých služebních povinností, došl o nejen k porušení platných zákonných norem, ale i k neslýchanému zásahu do Ús tavou (LZPS) zaručených práv mé osoby a rodiny.

Důvodem k nasazení odposlechu mé soukromé telefonní stanice byla totiž údajná snaha, zjistit únik utajovaných skutečností služebního charakteru (viz "a"). S návrhem "jistého" pracovníka inspekce MV ČR vyslovil svým podpisem v září 199 3 souhlas "jistý" obvodní soudce. Vzhledem k tomu, že žádná platná zákonná nor ma neumožňuje podobné zásahy do občanských práv a svobod (tedy i policisty), j e zcela evidentní, že se "dosud neznámí" pachatelé ze řad pracovníků ministers tva vnitra, Policie ČR a justice, dopustily závažného úmyslného trestného činu .

Jak z uvedeného vyplývá a jak navíc vyplývá z dokumentů, vystavených k odposle chů mé tel. stanice, došlo zcela nepochybně právě v mém případě k napadanému j ednání osob, zmiňovaného v podnětu OIOK (viz "a"). Způsob, jakým je postupován o ze strany orgánů činných v trestním řízení v obou uvedených případech, nutně vzbuzuje dojem, že jsou tyto orgány zcela nezávislí na Ústavě naší republiky a jí podřízeným zákonným normám. Doufám, že mé, výše uvedené podezření rozptýl íte a dojde v krátké době k odstranění průtahů a konečnému narovnání neprávníh o stavu, jemuž jsem byl a zřejmě nadále jsem vystaven.

V Praze dne 7. února 1995

a) Občanská iniciativa - Občanské komise

110 00 - Praha 1, Senovážné nám. 2

b) Přemysl Vachalovský - 120 00 - Praha 2

Přemysl Vachalovský