--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Mareček Miroslav
Název: Zločinci státního zastupitelství
Zdroj: NN Ročník........: 0006/012 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Zločinci státního zastupitelství:
Kopečná, Salichov, JUDr. Rábková
(Pokračování)
Ostatně i "neřadový" šéf republikánů, dr. Sládek, měl nedávno s tímto paragráfkem to potěšení. Blíží se holt volby. Takže aby na předvolebních shromážděních moc nevyskakoval. Varovná podmínka, kterou za
vykonstruovaný útok na veřejného činitele vyfasoval u soudu, k tomu má nepochybně přispět. (Svědectví občanů, přítomných konfliktu, i příslušný videozáznam, mu pochopitelně byly před soudem čerta starého platné. Neboť veřejný činitel má před soudem pravdu, i když ji nemá. Neřku-li policajt.) Jak vidět - perzekuční využití ş 156 tr.z. je bezkonkurenční. A občan? Občan se díky tomuto zákonnému paskvilu stává dokonalým "hadrem" v rukách tzv. veřejných činitelů. Nehledě k tomu, že další zákonný paskvil - ş 116 tr. řádu - dokonce umožňuje ještě si "přisolit" (viz případ Milana Kočíka). Nejen KDYKOLIV dostat nevinného člověka do kriminálu, ale i do blázince. Neboť jakýkoliv vykonstruovaný útok na veřejného činitele může vyšetřovatel současně posoudit jako neadekvátní normálnímu duševnímu stavu a požádat o psychiatrické vyšetření "útočníka". Tato situace je zejména povzbudivá, pokud jde o policajtské veřejné činitele. Kteří - jak vysvítá z četných tiskových zpráv - vraždí, loupí nebo páchají jiné zločiny jak na objednávku. A to tyto zprávy, jak už zcela zákonité, jsou jen pouhopouhým vrcholkem ledovce. Díky ş 156 tr.z. je občan vydán těmto uniformovaným parchantům zcela napospas. Takže vida. Jeden maličký paragráfek, skromně se krčící kdesi v zákoutí trestního zákona, a jak znamenitě s ním lze terorizovat celou společnost. Jistí darebáci holt velice dobře věděli, proč právě o zachování tohoto paskvilního svinstva, sváděli v prosinci 1989, kdy mnohé paragrafy "padaly" jak přezrálé hrušky, tak litý boj. Vyhráli. Zajisté. Neboť i nastupující mocenská garnitura dospěla k závěru, že takový perzekuční paragráfek jejich představám o uspořádání společnosti, rozhodně nebude na škodu. Stejnou funkci jako ş 156 tr. z. může ovšem docela dobře plnit i jeho "rodný bratr" - ş 155 tr. z. Pouze trestní sazby jsou zde podstatně vyšší. Neboť v tomto případě se nejedná o slovní útok na veřejného činitele, ale o fyzický útok. A kdo občanovi, kupř. předvolanému nebo předvedenému na policejní okrsek (ale i kdekoliv jinde!) dokáže, že proti policajtům nehnul ani prstem, bude-li horda policajtů tvrdit pravý opak? Můžou si dokonce přisadit, že "útočník" při tom zplna hrdla hanobil republiku a její představitele (ş 102 a ş 103 tr. z. ) a urážel státní orgány (ş 154 tr. z.). A o mravních kvalitách většiny našich policistů si nedělá iluze snad žádný. Existence všech těchto perzekučních paragrafů ovšem nespadá do kompetence JUDr. Rábkové a spol. , ale onoho "Nadspol.", uvedeného v titulku článku. V zájmu tohoto "Nadspol". byly paragrafy ponechány "v chodu", stejně jako JUDr. Rábková, JUDr. Salichov a mnozí další "zasloužilí" justičáci, namísto zaslouženého kopance do spodní části zad, nebo ještě zaslouženějšího kriminálu, povyšováni. JUDr. Rábková a spol., stejně jako kdysi, jsou totiž jen servilními ( a všeho schopnými) služebníčky onoho "Nadspol". Čímž by vlastně byla zodpovězena i úvodní otázka z titulku článku - cui prodest. Sluší se jen dodat, že jde o pernamentní služebníčky jakéhokoliv "Nadspol.", jen když to vynáší. Nehledě k tomu, že při takových funkcích lze báječně ventilovat i jiné choutky. Neboť - buď jak buď - i na panské lokajíčky se přenáší pěkný kus panské moci. Nicméně k mému případu z r. 1987. Volně cituji z článku "Rehabilitace", uveřejněném v č. 9/1993 NN a doplňuji několika poznámkami : 22. 9. 1987 jsem byl gangstersky odvlečen z domova policií - "za účelem odejmutí daktyloskop. otisků ve věci závažného trestného činu vraždy", jak uvádí protokol. Realita ovšem, jak už to tak bývá , byla poněkud jiná. Policie šikovně využívala své neschopnosti při vyšetřování regionální vraždy v šikaném režimu nepohodlných osob v okrese Hodonín . Člověk by až řekl, že inkriminovaná vražda se policii náramně hodila. Poznámka: Jde tedy o první bod Metody jak nepohodlného jedince srazit na kolena. Záminka! Může být, samozřejmě, jakákoliv jiná. U M. Kočíka to kupř. byl vyfabulovaný dluh. Na základě této záminky následuje další krok - bezočivá policejní provokace! V případě M. Kočíka arogantní vpád policajtů do jeho bytu, v mém případě dokonce gangsterské odvlečení z domova na okrsek. Předpokládá se, že napadený jedinec na tuto provokaci slovně zareaguje. Pokud nezareaguje, nevadí. Reakce se vykonstruuje. Pokud jde o "péči" poskytnutou mi policií na okrsku, domů jsem se vrátil po čtyřiadvaceti hodinách. Výsledek: týden pracovní neschopnosti a další tři týdny rehabilitačního léčení. "Dozvuky" v loketním kloubu levé ruky pociťuji dodnes. Po zotavení se z následků policejní "péče" jsem 21. 10. pošetile podal na nezákonné jednání strážců zákona stížnost - a vzápětí se ocitl v soukolí šrotovacích mechanismů mafiánského triumvirátu Bezpečnost - prokuratura - Soud. Na základě trestního oznámení bezpečnostních orgánů jsem 29. 10. obviněn z útoku na veřejného činitele podle ş 156 tr.z., neboť jak uvedeno v příslušném usnesení: "Dne 22. 9. 1987, před svým bydlištěm, obviněný hrubě urážel příslušníky VB při provádění služebního zákroku vůči jeho osobě a v urážkách pokračoval i po předvedení na OO VB v Kyjově......" Poznámka: Je tedy naplněn druhý bod Metody jak nepohodlného jedince srazit na kolena. Obvinění! Byť v tomto případě poněkud "netradičně". Neboť jsem obviněn více než pět týdnů po tzv. služebním zákroku a víc než týden poté, co jsem na tento zákrok podal u VOP v Brně stížnost. V rámci pokračujících policejních provokací a fyzického týrání na OO VB, 22. 9., totiž došlo k mému poranění. Do té míry závažnému, že si vyžádalo měsíc lékařské péče. Ať už v zájmu ututlání věci, nebo proto, že dospívajíc k názoru, že i tato lekce by protirežimnímu živlu Marečkovi mohla stačit, upouští perzekutoři od tradičního okamžitého trestního oznámení. Oznámením (a následujícím obviněním) fakticky reagují až na moji stížnost, snaží se ji
vykonstruovaným obviněním zvrátit, dát celé události "svůj vlastní rozměr", udělat z napadeného agresora a z agresorů napadené. Což se jim pochopitelně daří. A tak, zatímco perzekutoři v uniformách strážců zákona, v daném případě pachatelé pěti trestných činů (zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ş 158 tr.z., ublížení na zdraví podle ş 221 tr. z. , omezování osobní svobody podle ş 231 tr. z., křivé obvinění podle ş 174 tr. z. a křivá výpověď podle ş 175 tr. z.), se ironicky ušklíbají, perzekvovaný Mareček se dostává do spárů dalších perzekutorů. Perzekutorů v talárech. Vyšetřovatelem OP v Hodoníně JUDr. Zlatohlávkem jsem trestně stíhán z evidentně vykonstruovaného útoku na veřejného činitele, okresním prokurátorem posléze obžalován a věc předána soudu. Poznámka: Je naplněn třetí bod Metody. Trestní stíhání!JUDr. Zlatohlávek je vede tak "odborně", že dokonce ignoruje resp. nadřízený okresní prokurátor, naprosto zásadní věc: moji stížnost proti zahájení stíhání. Není totiž nic, čím by šlo odůvodnit její zamítnutí, vyhověním stížnosti by se naboural celý perzekuční scénář, perzekutoři v uniformách strážců zákona notabene dostali do pěkné šlamastyky. Proto se na stížnost raději vůbec neodpovídá. Jakoby neexistovala. Tento "tah" je tak do očí bijící, že i předlistopadová generální prokuratura, po mém opakovaném podnětu ke stížnosti pro porušení zákona (první podnět zlikvidovala JUDr. Rábková), je nucena doznat, že v daném případě došlo k pochybení a okresnímu prokurátorovi vyslovit pokárání. Co už je to ovšem platné, že. Když perzekuční scénář byl mezitím už dávno do poslední tečky naplněn. Okresní prokurátor se vzápětí po listopadu 1989 odebírá na "zasloužený penzijní odpočinek"- a vyšetřovatelské "eso" JUDr. Zlatohlávek? Ten samozřejmě povyšuje. A to jak se patří hopem. Stal se z něj dokonce okresní státní zástupce v Hodoníně. Inu - "zásluhy". A nejen tak lecjaké! Důkazní materiály, ze kterých vychází okresní soud v Hodoníně, jsou vskutku pozoruhodné: "............Při zákroku říkal, že jsme policie." (Z výpovědi "poškozeného" příslušníka Slováčka, sp. zn. 6Vp 129-87). Podotýkám, že v protokolu vskutku stojí - policie. Nikoliv tedy snad policajti. ".............Na OO VB urážel všechny příslušníky VB (mimochodem původce mého poranění). K čemuž příslušníci, přítomní kritického dne na oddělení, svorně ve výpovědích uvádějí: "v mojí přítomnosti nikoho neurážel..........." Zapomínají už jen dodat: Naopak - soustavně byl urážen, ponižován, provokován. Tato "důkazní situace" , ve které jedna výpověď popírá druhou, soudu však bohatě stačí, aby vyřknul ortel : Vinen - odsuzuje se k šesti měsícům odnětí svobody, s podmíněným odkladem na dva roky. Odvolací soud v Brně rozsudek potvrzuje. Poznámka: Dochází k naplnění čtvrtého bodu Metody. Odsouzení! Vzhledem k tomu, na podkladě jakých "důkazů" k němu došlo, se člověku doslova hnusí k tomuto bodu něco dodávat. Přesto však, jak ukáže další odstavec, všechny songy z repertoáru justičních zločinců ještě zdaleka nejsou odezpívány. Manipulace s důkazy, které se dopustila KP v Brně při přezkumném řízení ve věci mého následného podnětu ke stížnosti pro porušení zákona (mimořádný opravný prostředek), je ještě pozoruhodnější, než důkazní materiály, na podkladě kterých rozhodl OS v Hodoníně o odsouzení. Doslova perverzní. Starší prokurátorka KP JUDr. Rábková likviduje podnět slovy: "Soud rozhodl odsuzujícím rozsudkem na základě úplně a řádně zjištěného stavu věci, když provedl dokazování v souladu s ust. ş2/5 tr.řádu a opřel svůj výrok o vině zejména o výpovědi svědků Slováčka , Salajky, Košťála i Marečkové." (Sp. zn. 1KPt 2130-88) Svědkové Slováček a Salajka jsou "jasní". Podíleli se na nezákonném policejním zákroku a mém poranění, v reakci na moji stížnost pak vykonstruovali účelové obvinění. Za jejich věrohodnost by nedal zlámanou grešli ani pan
Veledůvěřivý....... Svědek Košťál byl jeden z příslušníků, kteří urážení nepotvrdili, svědkyně Marečková uvedla, že žádné urážky rovněž neslyšela. Na výpovědi těchto dvou svědků se tedy neodvážil odvolat ani soud. JUDr. Rábková už ovšem ano. A to velice fikaně: podsunula svůj výrok soudu............. Poznámka: Pátý bod Metody je naplněn! Věc byla "definitivně " smetena se stolu, můj podnět, na základě fikaného "tahu" JUDr. Rábkové, odložen. Popravdě řečeno - co jiného nebožátko prokurátorské Rábková měla za dané situace také dělat? Stavět své závěry na tom, že při gangsterském odvlékání z domova jsem označil příslušníky SNB za policii? Nebo dokonce na tom, že tvrzení původce mého poranění, že na okrsku jsem urážel všechny příslušníky VB, tito "všichni příslušníci", přítomní kritického dne na okrsku, de facto popřeli? Nezbývalo tedy nic jiného, než si "přimyslet", že alespoň jeden z nich, který obviňující tvrzení de facto popřel, vlastně je nepopřel, ale potvrdil. A aby to bylo ještě přesvědčivější, uchyluje se JUDr. Rábková dokonce k tak perverzní sviňárně, že "v zájmu věci" obrací naruby i výpověď mojí matky. JUDr. Rábková je holt skutečný a nefalšovaný přeborník. Ta se jen tak něčeho nezalekne, té se jen tak z něčeho žaludek neobrátí. Podle závěrů JUDr. Rábkové z r. 1988 rozhodoval soud "na základě úplně a řádně zjištěného stavu věcí". Nu, pokud si k důkazním materiálům přimyslíme to, co si k nim přimyslela JUDr. Rábková, i tak by šlo situaci charakterizovat . Jak se o tomto "úplně a řádně zjištěném stavu věci" však vyslovují rehabilitační materiály z r. 1992-1993. "..........soud se nezabýval zákonností postupu příslušníků VB. Neopatřil důkazy o tom, podle jakých poznatků obviněný přicházel v úvahu jako možný pachatel vraždy, proč musel být okamžitě předváděn a zda k sejmutí otisků byly zákonné důvody. V tomto směru nechal soud bez povšimnutí i některé provedené důkazy. Z původních záznamů je zřejmé, že nebyly žádné důkazy ani nebyly zjištěny žádné skutečnosti pro ten závěr, že M. M. by mohl být pachatelem závažného trestného činu v H....... V zájmu je uvedeno, že
daktyloskopování bylo prováděno podle ş 21/1 z.č. 40/1970 Sb. Toto ustanovení však upravuje jen úkony, které je možno provést ke zjištění totožnosti osoby. Totožnost M. M. však byla známa. Dle záznamu bylo předvedení provedeno podle ş 17 a ş 18 zákona o SNB. Tato ustanovení však upravovala pouze způsob provádění zákroku, nikoliv důvody pro tento zákrok.......... Další důkazy byly prováděny pouze výslechem orgánů VB. Mezi výpověďmi příslušníků, vůči nimž urážky podle výroku rozsudku směřovaly, jsou rozpory, které se soud ani nepokusil odstranit. Neexistuje též důkaz o tom, že by obviněný urážel příslušníky VB v budově OO VB. Přesto soud I. stupně uznal obviněného vinným, aniž měl pro takový závěr důkazy. Soud II. stupně toto pochybení nezjistil a nenapravil. Rozsudek okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 3T 11/88 je tedy vadný, neboť rozhodnutí o vině obviněného neodpovídá výsledkům důkazního řízení a bylo učiněno na podkladě hrubého porušení procesních předpisů. " (GP ČR sp. zn. VII-Pz250-92) Poněkud rozdílné závěry od závěrů JUDr. Rábkové, sp. zn. 1 KPt 2103/88-12, že " soud rozhodl na základě úplně a řádně zjištěného stavu věci", že "nepochybil, když rozhodl o vině", že "nepochybil ani ve výroku rozsudku o trestu", že jeho "rozhodnutí bylo učiněno v souladu se zákonem". K čemuž JUDr. Rábková nepochybně dospěla na základě úplně a řádně přezkoumaného stavu věci. Nu, kdyby
rehabilitační orgán přehlédl to, co "přehlédla" JUDr. Rábková a k důkazním materiálům si naopak přibásnil to, co si k nim přibásnila JUDr. Rábková, kdyby některé výpovědi obrátil naruby tak, jak to "v zájmu věci" učinila JUDr. Rábková, nepochybně by dospěl ke stejným závěrům, jako JUDr. Rábková. Holt - "odbornosti" JUDr. Rábkové onen rehabilitátor zdaleka nedosahoval. Proto také, na rozdíl od něj, JUDr. Rábková jaksepatří povyšuje. V daném případě jde ovšem jen o rehabilitačního navrhovatele, JUDr. Benka z tehdejší GP ČR. Dál už celou rehabilitační záležitost převzal do svých pevných rukou OS v Hodoníně. Týž soud, který mne onoho času nezákonně odsoudil. Ne, že by závěry navrhovatele jekkoli popíral. To rozhodně ne. Jsou přeci daleko elegantnější cesty, jak realizovat věc tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Nebudu zmíněnou rehabilitační frašku dál rozebírat - odkazuji na článek Rehabilitace - cynický výsměch justičních velezložinců. Neboť o nic jiného, než o frašku, skutečně nešlo. Žádný z policejních perzekutorů není nijak postižen, z justičních perzekutorů se dokonce velice "originálním" způsobem smyla všechna vina. Nehledě k dalším "tahům" rehabilitačního soudce JUDr. Klasa. (To už i předlistopadoví činitelé zasáhli razantněji . Neboť jednoho z dotyčných policistů od tehdejší SNB vyhodili. I když jen toho, který se provinil nejméně který posloužil jako "obětní beránek". Že jsem byl ospravedlněn alespoň morálně? Takovou spravedlnost , vážení, si strčte za klobouk . A vzhledem k tomu, na základě jaké frašky k onomu "morálnímu ospravedlnění" došlo, bych se raději dál cítil "morálně dotčen". Ostatně - jak už jsem uvedl o takovou rehabilitaci jsem neměl nejmenší zájem, de facto k ní došlo proti mé vůli. Celou záležitost uzavřu tím, že praktiky rehabilitačního soudu v r. 1993, si s praktikami trestního soudu v r. 1988 - co do podstaty - nikterak nezadaly. Ze závěrů rehabilitačního soudu uvedu tedy jen to , co je důležité ve zcela jiném ohledu - v ohledu takříkajíc nadčasovém: "Ze všech skutečností je zřejmé, že nebyly důvody pro zákrok tohoto charakteru, který byl proti M. M. prováděn. Jestliže tedy v této situaci došlo k jednání, které je popisováno v původních rozhodnutích, nemohlo se jednat o útok na veřejného činitele ve smyslu ş 156 tr. z. .......... Pro posouzení věci je podstatné, co již bylo uvedeno, že nemohl M. M. naplnit skutkovou podstatu tr. činu útoku na veřejného činitele podle ş 156 tr. z.". Pozor! Velice důležitá maličkost! Kterou doporučuji pozornosti všech těch, kteří s ş 156 tr, z. mají momentálně to potěšení, případně všech těch, teří mají neblahé tušení, že s ş 156 tr.z. by dříve nebo později "to potěšení" mít mohli.
? Skutková podstata trestného činu útoku na veřejného činitele ? zde v policejní uniformě, může být naplněna jen při zákroku služebním tj. plně odůvodněném! Nejde-li o zákrok plně odůvodněný, policajt se naopak dopouští trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele (ş158). Jinými slovy: Kdyby napadený občan, při takovém "zákroku" třeba i přerazil policajtského provokatéra vejpůl, může být trestně stíhán jen pro nepřiměřený způsob obrany
? resp. pro následky takové obrany (ublížení na zdraví atd.) nikoliv však pro útok na veřejného činitele!
I když - co si budeme namlouvat. Zákony jsou jedna věc a "justičáci" věc druhá. A ti jsou přeci od toho, aby zákony přizpůsobovali potřebám. K těm, kteří se snad pozastavují nad výrazy parchanti, gauneři, zločinci a pod. asi tolik: Nazývejme věci pravými jmény! Rozhodně to není na škodu. Naopak. Říkejme tedy parchantům parchanti, gaunerům gauneři, zločincům zločinci. Byť by stáli na nejvyšších stupních společenského žebříčku. Ostatně právě z takových stupňů se páchají zločiny nejsnáze a také zločiny největší. A-bohužel-také zcela beztrestně. Označíme-li tyto "dobrozloděje" tedy za velezločince, s pravdou se do konfliktu rozhodně nedostanem. Že s pravdou sice ne, ale s nimi? Nu - pokud se jim to nelíbí, ať dokazují, že jimi nejsou. Nebudou to však mít snadné. Neboť jim snadno dokážu, že jimi jsou. Ostatně - pokud jde o justiční zločince - dokazují to už v tomto článku. A zopakuji jednu svou tezi z článku Rehabilitace: Ti, kteří se ve funkcích vyšetřovatelů, prokurátorů, (dnes státních zástupců) a soudců opakovaně dopustili trestných činů, jsou u mne nikoliv obyčejní zločinci, ale velezločinci. A dodám: Kterým různí pouliční lapkové, končící v kriminálech, nesahají ani po kotníky. Tak už to ovšem chodí. Do kriminálu jsou zavírání jen zločinci malí a větší - a ovšem - nevinní nepohodlní jedinci, resp. ti, kteří se "proviňují" tím, že mluví pravdu , nebo ve službách pravdy jednají. Zločinci největší - ale co si budeme povídat. Stačí se porozhlédnout po svém okolí. V kteréžto souvislosti si dovolím ocitovat ze zmíněných "Rehabilitací" ještě jednu krátkou pasáž: "Velezločinci uniknou spravedlnosti vždycky. Obyčejní zločinci, byť sebelépe organizovaní, jsou na tom podstatně "hůř". Neboť superorganizovanosti velezločinců se jim přeci jen nedostává. I poctiví občané jsou na tom hůř. Protože proti organizovanému zločinu mají jakous-takous šanci. Ale proti superorganizovanému velezločinci? Ani tu nejmenší........... O superorganizovaném velezločinu se vlastně ani nemluví. Kdo by také považoval velezločince a
zloduchy?Vždyť velezločinci tak vůbec nevypadají. Naopak. Jsou to velice šaramantní lidé. A pracovití ........." A když už jsem onu otázku velezločinu nakousl, dodám ještě tolik: Sebevětší zločiny, které se odehrávají před očima veřejnosti , se kterými se občané setkávají na stránkách tisku apod., jsou jen zločiny "malými"! Ve srovnání se zločiny skutečně obludnými, o kterých se řadoví občané nikdy nedozví, které se odehrávají "ve skrytu", "nehlučně". A které jsou zcela beztrestné.
Miroslav MAREČEK
(Pokračování příště)