--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vaníček Petr
Název:
Zdroj: NN Ročník........: 0006/013 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Václav Bělohradský ve své úvaze "Luxova cesta ke korporativnímu státu" uveřejněném LN 15. 4. 1996 názorně předvedl dialektickou eskamotáž matení pojmů s jasným cílem pokálet dnes potenciálně nejnebezpečnějšího politického protivníka ODS. Totiž stranu, která se svým programem orientuje na tradiční křesťansko demokratické pojetí společenských pravidel lidského soužití. Své expose zahajuje autor článku jako zkušený komunistický žongler tím, že "jasnozřivou" a "zasvěcenou" analýzou jeho jediného výroku vkládá do úst Josefa Luxe zkreslený a falešný záměr, s nímž pak dál operuje a "úspěšně" polemizuje. Tedy osvědčená bolševická metoda oblbování lidí, která ihned pokračuje opět marx-leninským výkladem názvu "lidová" strana. Zatímco svou představu o dělbě moci vysvětluje V. Bělohradský jen mlhavě, tím rigorozněji tvrdí, že jen pojetí liberálů je správné a účelné, kdežto v pojetí J. Luxe - cituji: "... přestane být politická moc jasně vymezena a stane se bojem o výhody mezi nejsilnějšími korporacemi." A toto své tvrzení odvozuje z faktu, že KDU-ČSL programově zakládá výkon politické moci na spolupráci s ostatními stranami a složkami společnosti. Právě tak tvrzení autora, že křesťanská demokracie chce založit stát na "institucionalizaci rozhodujících parciálních zájmů" je mírně řečeno hrubým zkreslováním fakt. Dále pak tvrzení, že - cituji: "demokracie je označení pro všechny režimy, které se snaží maximalizovat možnost občanů zabránit tomu, aby přijaté obecné zákony poškodily jejich soukromé zájmy" je jen dalším příkladem dialekticky materialistického pojetí v podání V. Bělohradského. Ano, demokracie, jakkoliv spočívá na tom, že každý člen občanského společenství je nezcizitelně odpovědný za svůj osud, neznamená libovůli, či svévoli, ale soustavné úsilí o individualitu nejen sebe samého, nýbrž i ostatních občanů. Demokracie, jejímž vlastním cílem je úspěšně řešit latentní problémy chudoby, tedy vyžaduje uskutečňovat sebevládu nad svými vlastními zájmy, vášněmi, předsudky, nad touhou po moci a osobních výhodách. A to je naopak pojetí těch, kdož ctí i jiné hodnoty než vlastní sobecký profit - pojetí humanistické a konservativní. V rámci tohoto pojetí pak neznamená decentralizace, natožpak spolupráce "změnu moci z obecné na méně obecnou", ale uplatnění nezbytných kontrolních mechanismů, díky jimž bude politické rozhodování důsledně respektovat zákony a právo všech a nejen těch, kteří se nad zákony a právo vyvyšují jen proto, že se dokázali v pravý okamžik maximálně zpopularizovat.

Václav Bělohradský opravdu nezapře svou bolševickou podstatu, která oslňuje polopravdami a operuje zákeřnostmi. A také nezapře ani mentální příbuznost s ODS vyznávající pragmatický liberalizmus, čili jinak řečeno dialektický materialismus.

RNDr. Petr Vaníček

Budovatelská 287

190 15 Praha 9