--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Páleš Emil
Název: Tečka za MLM
Zdroj: NN Ročník........: 0006/014 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Tečka za multi-level marketingem Jsou víceúrovňový trh a reklama prospěšné?
Kataríno a Mariane!
Článek o pyramidálních hrách a víceúrovňovém trhu vyvolal ze všech největší polemiku a výměnu názorů. Mezi dealery jsou lidé, kterým otevřeně jde o to, vydělat co nejvíce peněz a to za každou cenu. Ti nás nezajímají. Ale vy nám stojíte za to, abychom Vám odpovídali. Neboť z Vašeho dopisu, Kateřino, je zřejmé, že opravdu nevidíte na multi-level marketingu nic špatného a Marian dokonce upřímně věří, že tím pomáhá lidstvu.
Vysvětleme si to ještě jednou na příkladě, který je tak jednoduchý, že se nedá překrucovat. Na příkladě firmy, která vyrábí tekuté hnojivo na květiny, trávníky a keře. Donedávna to byl jediný výrobek, který distribuuje pomocí víceúrovňového trhu. Podle vlastních slov jednoho z jejích dealerů, pana D, je to vynikající a úspěšný obchod, protože náklady na výrobu 1 litru hnojiva jsou 10 SK a prodejní cena je 90 SK za litr. Pan D cestuje křížem krážem a hnojivo nabízí. Proč ho prostě nedá za 20 korun do obchodu se zahradnickými potřebami?
Jistě že i majitel obchodu je potřebný, má svoje výdaje a zaslouží si osobní odměnu. Cena výrobku by se tím přinejhorším zdvojnásobila. Tedy nevyhnutelně potřebné náklady na to, aby se výrobek dostal až do rukou zákazníka, jsou 20 Sk. To je skutečná cena výrobku. Neexistuje jiná cena! Jestli pan D vezme za litr hnojiva 90 Sk, dává ve skutečnost protihodnotu jen 20 Sk a za těch zbývajících 70 Sk, které bere, nedává protihodnotu žádnou, to znamená, že je ukradl.
A přece má pan D pocit, že si svoje peníze vydělal poctivou, tvrdou prací. Věřím, že když s lahvičkami hnojiva cestuje od Aše až po Michalovce, když musí projít desítky domácností, aby našel zákazníka, že se musí po takovém dni cítit utahaný a možná má i tak vysoké výdaje, že všechno zase pomine, takže osobní odměna mu zůstane jen minimální. Ale na co je to všechno dobré?
Věřím, že těch 70 korun může být ještě málo, když z nich musí vyplatit ještě i podíly dalším deseti "společníkům" jen proto, že ho k obchodu kdysi přivedli a jsou v hierarchické struktuře nad ním.
Jestli jim přece záleží na tom, aby se nějaký vysoce kvalitní ekologický výrobek rozšířil, proč prostě neinformují veřejnost, že si ho můžou koupit přímo ve velkoskladu za minimální cenu sami - a obejít tak nejen maloobchod, ale i všechny dealery? Proč obyčejný zákazník musí nejdřív zaplatit zvýšené ceny, protože kromě výrobku platí ještě i mnohamiliónovou hierarchii dealerů? K čemu taková duplicita, aby se stamilióny lidí po celém světě zúčastňovali školení o detailech výrobního postupu - to nestačí jen odborně vyškolený prodavač v obchodě se zahradnickými potřebami? Bojí se snad, že lidé sami nevědí, co je dobré, že kvalitní věc by se nerozšířila, kdyby se osobně neangažovali?
Prací můžete nazývat jenom to, co je nevyhnutelně potřebné na to, aby se něco vytvořilo a dostalo do rukou spotřebitele! Například řidič nákladního auta se sice nepodílí bezprostředně na samotné tvorbě, ale jeho činnost je prací, protože výrobky se nějak musí dostat na místo spotřeby. Avšak nic, co by se dalo z výrobního procesu stejně dobře i vynechat, není možné nazývat prací ani zahrnovat do výrobních nákladů!
Podívejte se na věc z globálního hlediska, nejen z Vašeho osobního anebo skupinovo-egoistického hlediska Vaší firmy: výsledkem Vaší námahy není v konečném důsledku vůbec nic, jen to, že přesvědčíte lidi, aby místo výrobku jiné značky kupovali výrobek Vaší značky.
Dívejte se vždy nejprve na to, jestli to, co jdete dělat, má skutečný smysl - a až potom na to, kolik se za to platí, zda jde skutečně o tvorbu, anebo jen o přesypávání peněz. Pokud budou lidé nazývat rozličné, pro ně příjemné, ale neproduktivní činnosti "prací" a částečnou krádež "podnikáním", budeme tu navždy stát jako beránci a divit se, kdo nám naši krajinu dovedl na pokraj ekonomické krize, když jsme všichni tak poctiví!
Demagogická logika různých marketingových manažerů, že jejich komplikovaná strategie "šetří peněženky zákazníků" mi připomíná argumentaci prezidenta Trumana, který tvrdil, že zhozením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki se "ušetřily statisíce lidských životů. Tyto dva jaderné výbuchy si vyžádaly okamžitou smrt 170 000 Japonců, dalších 300 000 postupně zemřelo na následky ozáření a někteří trpí dodnes. Celé Spojené státy tehdy jásaly, že se "ušetřily" statisíce životů!
Dnes, po padesáti letech, když jsou zodpovědné osoby už po smrti, je stanovisko historiků jednoznačné: zhození atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki vůbec nebylo potřebné! Japonsko bylo vojnou tak vyčerpané a jeho města systematickým bombardováním tak zničená, že stálo na pokraji kapitulace. Japonsko nebylo schopno vyrobit už ani jediné nové letadlo nebo křižník. Právě proto Truman spěchal zhodit bomby, aby ho kapitulace nepředběhla a mohl ještě ukázat světu - a především Sovětskému svazu - novou, superničivou zbraň! Ne proto, aby zachránil životy a ukončil válku, která už byla beztak u konce, ale obětoval životy proto, aby vydobil pro USA diplomatický kapitál do budoucnosti a ukázal, kdo je tu pánem.
Trumanovo heslo "čím víc životů zničíš, tím víc životů ušetříš" je přesně to stejné jako angloamerické marketingové heslo "The more you buy, the more you save!" ("Čím více koupíš, tím více ušetříš!").
Je úplně vedlejší, jestli balík, který je potřeba na začátku koupit, nazýváte základním nebo startovacím balíkem, a jestli účastníci jsou uspořádaní do tvaru pyramidy nebo nějaké jiné struktury, kterou se strom rozrůstá, protože podstata MLM je celkem jednoduchá a nijak nesouvisí ani s ekologií ani s obaly, ani s lidskostí (to všechno jsou věci samy pro sebe). Podstata je ta, že nějací lidé, jejichž práce už nebyla potřebná a měli si už dávno najít nějakou jinou, užitečnější práci, to nechtěli uznat, nechtěli přijít o svůj džob, a proto začali vymýšlet všemožné postranní faktory a činnosti, ve spojení s kterými by nadále mohlo jít to, co by normálně už dál jít nemohlo.
Řekněte mi, jak souvisí ekologie a nebo myšlenka vyrábět koncentráty s myšlenkou MLM? Jsou snad tyto dvě věci nevyhnutně spojené? Nedají se ekologické koncentráty prodávat i normálně, bez nákladů na celou armádu dealerů a agentů? Jsou tyto ekologické koncentráty něčím zvláštním, že si zákazník musí připlatit celou hierarchii odborných zprostředkovatelů, aby si je mohl koupit?
Právě toto demagogické smíchávání pojmů a věcí, které spolu nesouvisejí, je tou nejoblíbenější zbraní černých mágů 20. století, kterou lidé nedokáží přehlídnout. Když se jedna nesprávná myšlenka pomíchá s třemi správnými, lidé je už nedokáží rozlišit a splyne jim to do jednoho spleteného celku, který potom tři čtvrtiny lidí považuje za správný a jedna čtvrtina za nesprávný. A když chcete, aby se k něčemu přiklonilo devět desetin lidí, stačí namíchat myšlenky v poměru: devět správných a jedna nesprávná. To je černá magie par excellence!
Představte si, že před soudem stojí člověk, který se i se svými společníky nezákonně obohacoval na úkor jiných lidí. Bude podle Vás právoplatným argumentem, když řekne: Ano, sice jsem si přivlastnil něco, co mi nepatřilo - ale velkou část z toho jsem potom věnoval i na ekologické a humanitární aktivity, na postižené děti, domovy důchodců... Při mé práci se ze mě stal nový člověk, musel jsem se neustále zdokonalovat, zlepšit svoje vystupování, naučit se cizí jazyky... A kolika lidem jsem dal práci, díky mě živili rodiny! Mohl by dokonce říct, že činnost, kterou se svými společníky vykonávali, nezná hranice, že nebrali ohled na národnost ani na barvu pleti - takže jsou vlastně bojovníci proti rasismu! Co mu na to řekne soudce? Řekne: to všechno je velmi pozitivní, pane, ale nijak to nesouvisí s předmětem, za který jste souzený!
Až se obžalovaný bude bránit, že jeho motivem nikdy nebylo osobní obohacení, protože z celé činnosti mu zůstal po rozdělení se společníky jen minimální anebo vůbec žádný zisk, že to všechno dělal jen proto, aby se mohl setkávat s pěknými lidmi, rozdávat dobrou náladu apod., potom nezůstává než dodat, že je nejen spolupachatelem krádeže, za co se nyní musí zodpovídat, ale je i naivní a hloupý, když všechny neoprávněně přivlastněné peníze vzápětí utratil nebo odevzdal společníkům, kteří ho na to navedli.
Vždyť právě to, že si nějaká firma může dovolit financovat různé okázalé aktivity je důkazem toho, že má přebytek peněz, který do ceny výrobků vůbec neměl být započítaný, protože nepatří mezi výrobní náklady. Zeptali jste se vůbec svých zákazníků, zda chtějí kromě zaplacení svého výrobku financovat i expedici amerických studentů na výzkum arktických ledovců?
Neupřímní podnikatelé se samozřejmě nedají rovnat s lupiči. První podstatný rozdíl je v tom, že tak konají se souhlasem oběti. A druhý podstatný rozdíl je v tom, že nekonají protizákonně, ale pod záštitou státních zákonů, které bohužel s Božími zákony nesouhlasí. Tím se odpovědnost za celý tento hodnoty požírající proces rovnoměrně rozlívá i na kupujících samotných a dopadá i na hlavy zákonodárných orgánů a všech těch, co je zvolili. To, co platí o multi-level marketingu, platí na všechny podnikatele, kteří si myslí, že cena je cosi libovolného a že s ní může čarovat. Je tu však přece určitá nuanse, která je u MLM nová a dráždí lidi. Klasický obchodník, i když byl chamtivý, se aspoň tvářil, že Vám prodává za určitou cenu, pod kterou nemůže jít, tedy aspoň navenek uznával, že cena je cosi objektivní, a obral vás potichu. Ale MLM má přímo na vývěsném štítu napsáno, že kromě kupovaného předmětu platíte i nějakou vrstvu lidí, která má nárok na část vašich peněz, i kdyby už do smrti nepohla ani prstem, protože to dotáhla v hierarchii vysoko. Ba toto je považované za ctnost, úspěch, nejvyšší cíl!
Mnohé z toho, co se dnes nazývá dealerství se ještě donedávna nazývalo slovem překupnictví a byl na to zvláštní paragraf.
I argument, že kdo nechce, nemusí kupovat, a může jít ke konkurenci, je taktéž velmi slabý. Když všichni prodávají za tu samou cenu, protože se řídí heslem "cena je horní hranice, kterou si můžeš ?zapýtať?", je jedno, kde kupujete. A když namísto toho, aby jeden člověk na jednom místě prodal z něčeho 50 kusů, chce s tím 50 lidí "dealovat", jezdit dokola a přitom prodat každý po jednom kuse, samozřejmě, že náklady na jeden kus musí stoupnout, takže potom už každý musí prodávat za vysoké ceny, pokud nechce zkrachovat. Kromě toho velká část výroby, včetně základních životních potřeb, jako veřejné dopravy, energie, pohonných hmot atd. jsou dodávané monopolně a nebo jsou na ně různé výhradní smlouvy a patenty, takže zákazník je postavený zase jen před alternativu: koupíš a nebo nebudeš mít.
Lidé někde kupovat musí. A ve chvíli, když do toho ze strany zákazníka začíná hrát prvek nouze, se heslo "cena je horní hranice, kterou si můžeš ?zapýtať? začíná měnit z mechanizmu volného trhu na obyčejné vydírání. Přemýšlejte vážně, jak je možné, že do ubrousku, který vyšívala vietnamská žena tři noci, si někde někdo utře po obědě ústa a potom ho zahodí, protože je podle něho "laciný"!
Když jsem pracoval na Akademii věd, měl jsem ke konci nejvyšší plat 3.900 Sk čistého. To byl plat vedoucího výzkumného týmu, díky kterému se slovenština stala prvním slovanským jazykem, ke kterému vznikl integrální počítačový model jazyka jako celku. Cestou z práce jsem chodil okolo žebráka, který žebral v podchodě před Univerzitní knihovnou a tvářil se velmi bídně. Několikrát jsem mu dal peníze. Jednoho dne jsem se s ním dal do řeči a zjistil jsem, že tento ubožák má o celých 1.800 Sk větší měsíční příjem než já! Vyžebral - podle vlastních slov - 100-150 Sk denně a kromě toho bral ještě dvoutisícikorunovou podporu od státu.
Zvažte například, že když se chci v Bratislavě dopravit někam, kde je potřeba přestupovat a potom zpět, strávím hodinu cestováním a zaplatím za to 28 Sk. Tedy za hodinu stání na zastávce a sezení, stání, případně visení v autobusu spolu s ostatními cestujícími zaplavím víc než dostanu za hodinu práce v zaměstnání (21,70 Sk). A tam musím pracovat sám. A přece dopravní podnik nelže, když tvrdí, že je na mizině a cestující by měli platit víc! Anebo takovýto příklad: když nebudu bydlet, jíst ani se oblékat, jen odkládat celý plat, nenašetřím milión na byt v paneláku ani na sklonku života, protože ceny se mezitím změní a moje peníze inflací ztratí hodnotu. Nemůžu si na něho dopředu ani vypůjčit, protože takovou půjčku bych nikdy nemohl splatit, protože úroky by se z roku na rok můj dluh pouze zvětšoval! Nezaslouží si snad člověk za celoživotní práci už ani střechu nad hlavou? Či nedokáže muž, který má dvě zdravé ruce, postavit za život čtyři holé stěny se střechou? Umíte vysvětlit, kde se dnes - v čase vědecko-technické revoluce - poděla efektivita práce? Kde jsou, podle vašeho názoru, všichni ti nepoctiví lidé, kteří jsou zodpovědní za tuto hroznou devalvaci hodnot?
Za tu devalvaci hodnot jsme zodpovědní všichni, každý do té míry, do jaké se nestará o to, zda má jeho práce opravdový smysl, ale jen o to, kolik za ni dostane peněz. Tuto větu by si měl dnes každý vepsat jehlou do koutku oka!
Pokud budou lidé i nadále trvat na tom, že jejich zodpovědnost končí tím, že za něco dostali zaplaceno, a nebudou se chtít starat o skutečný přínos a nebo následky toho, co dělají, skončí to nakonec tak, že budeme všichni dělat jako koně - a nic nebude udělané.
Budeme jako v Brunejském sultanátu, kde celá jedna polovina obyvatel je zaměstnaná ve státním úředním aparátu, aby spravovala tu druhou polovinu. Tedy na každého obyvatele připadá jeden úředník, který by se mohl věnovat jen jemu samotnému. A přesto je tento úřednický aparát jeden z nejpomalejších na svět! Lidé se například nemohou nastěhovat do svých nově postavených bytů, protože Brunejský sultán trvá na jakémsi obřadu odevzdávání klíčů, který mají na starosti nějací úředníci a těm to trvá někdy i dva roky, protože jsou prý "přetažení"!
Je to exemplární případ byrokratického autizmu: úřednický aparát je tak složitý, že už nepotřebuje zadávat žádné úlohy zvenku, protože je schopný sám sebe plně zaneprázdnit "prací". A všichni mají pocit, že "pracují"! Západní velkoměsta už jsou plná takových lidí, co se přeměnili na nesmyslně běžící stroje. Ráno v osm odcházejí do práce a večer v osm se z ní vracejí, tři hodiny denně procestují, takže nemají čas se ani zamyslet, proč žijí, a nemohou z toho kruhu ani ven, protože hned následující měsíc by už neměli na nájemné, museli by vrátit auto na leasing atd. Drahocenný život utíká bez toho, že by se duševně obohacovali, a na konci zjistí, že byli většinu života jen pracovními zvířaty.
Běda však, když chcete upozornit na to, že cosi dělají špatně! Oni chodí perfektně upravení, mají slušné vystupování, jsou spolehliví, loajální: neptají se, pro koho a proč pracují, když platí! Jen jedno si potom neumí vysvětlit: proč světová bída, zločinnost a násilí rostou. Oni dokonce zakládají charitativní organizace a výzkumné ústavy, kde si lámou hlavu nad tím, proč je to tak!
Vaše argumenty, Kataríno a Mariane, jsou si navzájem tak podobné, že se nemohu ubránit dojmu, že jste si svůj názor neutvořili sami, ale vás to naučil někdo třetí. Přemýšlejte sami:
Multi-level marketingem nic nevzniká. Jediný jeho výsledek je ten, že se zvýší obrat některých firem. Jsou to prostě peníze za reklamu. Přitom obrat nějakých jiných firem se musí přesně o tolik zase snížit, protože žádné nové hodnoty do oběhu nevstoupily a celková kupní síla obyvatel nenarostla. Tedy z globálního hlediska se neušetří ani na tom, že by se snížily výrobní náklady na jeden kus výrobku.
Reklama nejsou peníze investované do společného ?napredovania? - ale do vzájemného soupeření mezi sebou!
Dá se reklama považovat za práci?
To by nás mělo zajímat, protože když si spočítáte, kolik stojí minuta vysílání v televizi nebo rozhlase, kolik stojí centimetr čtvereční inzertní plochy v novinách, billboardy u silnic a práce všech reklamních agentů a agentur, vyjde vám, že v reklamě se proinvestuje měsíčně nejméně tisíc korun na jednoho pracujícího občana. To znamená, že my neplatíme jen desátek, jako středověcí nevolníci, ale "pátek", někdo dokonce i "čtvrtek" na reklamní mašinerii.
Dá se reklama považovat za práci? Je potřebná? Ti, co v ní pracují, tvrdí, že potřebná je, protože prý stimuluje trh a oběh peněz, umožňuje realizovat stále víc produkce, dává lidem "práci". Ale je to opravdu tak? Například Tina Turnerová dostala rovných 1 milión amerických dolarů za to, že laskavě dovolila, aby její fotografie byla na reklamě s pepsi colou. To je 30 miliónů korun. Při průměrném slovenském platu 6.000 Sk je to celoživotní plat dvanácti lidí. Jakou protihodnotu za to Tina vrátila do oběhu zboží a peněz? Jediný, kdo pracoval, byl fotograf. Ale ten byl zaplacený zvlášť. Za to, že Tina dobře zpívá, je taktéž placena zvlášť.
Tedy Tina odebere z hospodářského oběhu zboží, na které muselo pracovat dvanáct lidí celý život. A při tom odběru nevynaloží žádnou námahu, tělesnou ani duševní, aby do něj něco vrátila.
Peněžní oběh je krví společnosti! Když nepřitéká zpět přesně tolik krve jako odtéká, když je někde krvácející rána, kde se krev stále jenom ztrácí, celá společnost nakonec vykrvácí, v celém oběhu klesne tlak a zavládne apatie.
Tvrzení, že reklama stimuluje peněžní oběh, je zase jen demagogické, krátkozraké, a egoistické tvrzení reklamní manažerů. V konečném důsledku reklama peněžní oběh nestimuluje, ale paralyzuje. Je to nepřirozený stimulační prostředek, něco jako káva, čili dráždivý jed, který sice chvilkově povzbuzuje, ale za cenu celkového vyčerpání organismu.
Je reklama opravdu potřebná? Nedala by se nahradit jednoduše informací? Nedalo by se o výrobcích jednoduše informovat? Informace by měla oproti reklamě samé výhody: za prvé by mohla být objektivnější, mohli by ji vypracovat nezávislí odborníci a nebyla by jen nekritickým výmyslem. Za druhé by nemusela stát miliardy, ale distribuovala by se jen za cenu informačních médií. A za třetí, informoval by se jenom ten, kdo chce. Reklama by se nám nevnucovala na každém rohu, nelezla by za námi do domácností, celovečerní filmy by nemusely trvat tři hodiny, protože jsou desetkrát přerušované reklamou.
Jenže to právě reklamní manažeři nechtějí, aby se informoval jen ten, kdo chce! Argument manažerů je, že kdyby neinvestovali do reklamy, snížil by se jim obrat a firma by musela přestat vyrábět. Proto musí investovat milióny do reklamy, aby se jim ještě víc miliónů vrátilo.
A já se ptám: má právo nějaký člověk nebo firma promarnit jakékoliv vytvořené hodnoty na neproduktivní činnosti jen proto, že se chce egoisticky udržet? Žádné peníze, bez ohledu na to, koho jsou, které se utrácejí neproduktivně a nesmyslně, se nemají právo systematicky započítávat do výrobních nákladů!
Masmédia a podnikatelé, když chtějí udržet krok, jsou nyní nuceni investovat do reklamy, aby nezůstali a nevypadli z kola. Ale nedala by se reklama zrušit úplně, aby do ní neinvestoval nikdo? Co by se stal, kdyby stát postavil reklamu mimo zákon? Šlo by to?
Nešlo! Protože investoři vědí, že lidské vědomí se dá ovlivnit. A tato černá magie s ovlivňováním vědomí vynáší milióny. A kde jsou ve hře i velké a lehce vydělané peníze, tam se vždy najdou cestičky, vždy se bude podplácet a podvádět. Skončilo by to jako s prohibicí ve Spojených státech: to, co se zakázalo, se ještě víc rozmohlo, právě proto, že to bylo zakázané. Pokud vědomí obyvatelstva nebude na takové úrovni, aby se ve svých rozhodnutích nenechalo ovlivňovat žádnými postranními faktory, skryté i otevřené formy manipulace vědomí budou stále existovat!
Lidé se reklamě smějí, jaká je hloupá, ale přitom je spočítané, že každá koruna investovaná do reklamy přinese několik korun zisku. Jak je možné, že vědomí lidí je tak ovlivnitelné? Je to možná proto, protože lidé nežijí vědomý život v celé své bytosti, ale část jejich bytosti je ponořená jen v jakémsi polosnu.
Často se pro něco rozhodnou bez toho, že by věděli proč, jindy se sice rozhodují vědomě, ale nemohou odolat nějaké slabosti: cosi je silnější než oni. Pokud máte v duši nějaké neosvětlené komnaty, kde nevíte, co tam je, a jsou tam nějaké slabosti - nemůžete odolat určitým obrazům, které působí na tyto slabosti jako spouštěcí klíče. To právě využívá reklama. Proto je tak důležité si uvědomit, že spíme, a začít žít vědomý život, protože tak, jak se ráno ze spánku probouzíme do bdění, můžeme se z bdění probudit ještě jednou, takže ostatní lidé nám potom připadají jen jako spící, kteří se pohybují.
Emil Páleš